close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovory

RTL - Punkt 12 (2.10.2009)

3. října 2009 v 14:06 | tess
Ve svém mladém věku Tokio Hotel experimentovali už s mnoha věcmi než v ostatní za celý svůj život. Už od 15 let jsou v centru pozornosti. Vždycky pózují a jsou extrémně cool... Teď mají dvojčata 20 let a jejich slova jsou překvapivě vyzrálá a zamyšlená, když hovořili o začátku jako popové hvězdy.

Tom: V té době jsme to extrémě srali...Byla to doba, kdy jsme prostě chodili ven, někdo kouřili jointa...někdy byl opilý a všechny tyhle věci. V té době jsme prostě chodili ven a tímto způsobem jsme se snažili být větší.

Bill: Drogy a alkohol byly... nikdy o tom nepřemýšlíte, myslím, že není nikdo, kdo by tohle nezkusil.

Od začátku chodí dvojčata na VIP párty a samozřejmě jsou tady titulky...

Bill: Když na začátku začaly negativí titulky o věku, večírkách, alkoholu, to bylo poprvé, kdy jsem si uvědomil....oh, tady je další strana...jak bych to měl vysvětlit mému dědovi.

Tom: Další den musíte jít na rodinnou oslavu a o vás jsou v novinách takové titulky...pil tvrdý alkohol, nějaké dívky byly na jeho hotelovém pokoji a takové...

Bill: Musím říct, že Tom v té době měl extrémní úbytek holek.

Tom: Každý den byla v mém pokoji jiná holka.

Ale v případě lásky to nikdy nebylo vážné. Ve 100% Tokio Hotel, 16. října na RTL, Bill vysvětlí proč...

Bill: Když bych se zamiloval... teď, v mé situaci, bylo by to stejné jako výhra v loterii. Nikdy bych nevybudoval vztah bez toho, aby si toho někdo všiml. Musel bych to někomu dát vědět... a tahle dívka by byla pravdpodobně doprovázena do mé ložnice.

Je zřejmé, jakou cenu musí zaplatit za svou slávu.

Bill: Máme pronajatou zahradu, je oplocená vysokým plotem, nemůžete se podívát dál než k plotu a jinak jezdíme auty s černými okny...nejsme schopni jít na ulici.

Dnes vychází jejich nové album Humanoid...a svoboda Tokio Hotel bude o něco menší. Ale teď s ní zachází trochu jinak, víc dospěle.

„Už jsme nemohli dál“

2. října 2009 v 15:06 | tess
Tokio Hotel před vyhořením? Bill a spol prozrazují, proč už jednoduše nemohli víc nemohli…

Hamburg, 11.35 hod. Hotelový pokoj je velký, luxusní a my jsme natěšeni. Natěšeni na kluky z Magdeburgu, kteří vzbuzují rozruch. Jsou vítězové Echo, Comet, MTV Awards, 10 zlatých, stejně tak diamantových elpíček. Hudebně byl minulý rok o něco tišší. V Express rozhovoru mluví Bill, Tom, Georg a Gustav čestně, přímě ale i dokonce trochu tragicky. Z této hluboké, temné propasti, před níž stali, až doposud nikdo netušil. Doposud! Protože Tokio Hotel nám vybalí při příležitosti vydání jejich alba "Humanoid".

Jste už všude známi. Odděluje vás tohle před něčím?
Tom: V každém případě jsou chvíle, kdy chcete něco udělat, ale právě to nejde. Ale naučíte se v tom chodit. Víte, není to v tom, že jsme s Tokio Hotel na cestách. Ale my Tokio Hotel jsme! Nemůžeme dát dělat žádné normální věci, nemůžeme jít ani ven.
Bill: Co nám chybí nejvíc, je spontánnost. Celý měsíc máme naplánovaný. Není žádná krátkodobá akce jako jít na zmrzku nebo si jít zaplavat. Ale naučíte se v tom chodit.

To znamená, že nemáte žádnou soukromou sféru, že?
Bill: Když cestujeme, snažíme se být nenápadní, jak je to jen možné. Takže se stylizujeme neobvykle. Ale nemůžeme jít na kafe nebo normálně po ulici. To prostě dál nejde. Máme vždycky u sebe ochranku. Jít do kina, to nejde - bohužel.
Tom: Když se setkáváme s přáteli, chodí k nám domů. Jinak to ani nejde. Minulý rok, kdy jsme produkovali album, to jsme vlastně měli soukromý čas. Byli jsme totiž jenom doma nebo ve studiu. Celou dobu jsme jenom pracovali a trávili málo volného času s rodinou nebo s přáteli jenom v uzavřeným místnostech.

Nenávidíte teď veřejnost?
Bill: Milujeme naši práci, ale jsou chvíle, kdy prostě na to nemáme náladu. Přání po privátní sféře přichází stále znovu.

Je doba, kdy jste si mysleli: Dál to už nejde?
Bill: Už ano. Jsou už chvíle, kdy o tom všechno prostě uvažujete. Přemýšlíte: Můžu to vlastně ještě dál dělat? V hlavě se mi honí myšlenky jako: Už nikdy víc nemůžu před kameru! Nemůžu to všechno dál unést. Už dál nemůžu! Prostě to dál nejde. Ale v dalším okamžiku tuhle pozornost a práci zase totálně potřebujete!

Jaký byl důvod pro váš nový vzhled? Odkud přišel tento nápad?
Georg: Ano, Tom je vlastně náš nový rádce stylingu! (všichni se smějí)
Bill: Úplně na začátku nahrávací společnost bezpodmínečně chtěla, abychom dostali stylisty. Ale to je to nejhorší, co si dokážu představit. Pokaždé, když mi někdo pokouší říct, co si mám obléct, potom je hádka. Ale občas každý může změnit svůj styl!

Hodíte se to k novému albu?
Bill: Ne, dredy mám už od září! Viděl jsem se v zrcadle a pomyslel si: Nudí mě to, udělám něco nového. V minulém roce jsme byli hodně na cestách a v tolika časopisech. Už jsem se nemohl dál na sebe dívat. Jen jsem si pomyslel: Nemůžu to jméno dál poslouchat, nemůžu můj vlastní obličej dál vidět, mám chuť na něco jiného. Tak přišel nový vzhled!

Co vás ve špatný chvíle zase nabudí?
Bill: Velký moment v našem životě bylo ve všech případech MTV Music Awards. To byl naprostý velký okamžik - tak šíleně vzrušující. Ještě stále je to nepochopitelné…

(c) http://tokio-hotel-de.blog.cz // Express 10/2009

Návrat úctyhodných rockerů

1. října 2009 v 18:56 | Katharina

Tokio Hotel jsou často označováni jako bezduchá komerční teen-kapela, která je stejně tak milovaná jako "levná". Když vezmeme celou hysterii, která obklopuje tyhle kluky z Magdeburgu, tak podle nás nestojí jenom na vysoce energických rockujících show s vysokou hodnotou, ale taky jsou moderně chytlavý a jejich datum zmizení nebude tak brzy, jak si většina kritiků myslela. Již zítra kapela opět demonstruje svoje kvalitu - se svým třetím CD Humanoid. Tim Hofmann si popovídal s kytaristou Tomem a zpěvákem Billem Kaulitzovými.

Vzhledem k novému albu, není tu tolik řečí kolem muziky, ale hodně kolem vystupování. Váš bubeník má například nový účes - je to tak důležité?
Bill: Vždycky to takhle u nás bylo a vystupování jsou vždy hlavním tématem v průmyslu. Účesy jako měli Beatles, make-up jako David Bowie, KISS a jejich oblečení - a dnes i Georgovy vlasy. Historie se opakuje sama.

První single Automatisch zní poměrně brán zpátky a s hodně efekty. Máte něco z rocku?
Bill: Na Humanoid jsou i písně, které se soustřeďují na kytary. Zkusili jsme ovšem nějaké nové zvuky a taky produkovali se syntetizátory a piánem. Nestali jsme se electro DJ, ale album má velmi čerstvý zvuk.

Doteď jste sotva používali efekty na změnu hlasu a nechali jste Billův hlas přirozený. Nyní v moderním popu je tenhle efekt až moc použit. Proč?
Tom: My teď mixujeme naše nahrávky taky ve stereu, s Beatles-efekty. Ne, vlastně jsme to nechtěli zmiňovat, ale (tomu nebylo porozuměno - nejspíš si dělá legraci z vokálů v pozadí, kde je Lil Wayne, Kanye, Akon a Cher?)

Nové album Humanoid zní jako ironická narážka na to, že jste stále lidé, poněvadž jste často označováni jako figurky, kteří jsou často idealizováni fanoušky. Mysleli jste to takhle s tím titulem?
Bill: Neměli jsme žádný pojem pro Humanoid na začátku. Naše písně se jednoduše vyvíjely tímhle směrem a potom tu náhle bylo jméno - a všechno perfektně sedí. Ale jinak jsme se inspirovali hlavně tím, co se stává v našich životech. Mnoho písní z Humanoid vysvětluje příběhy a pocity od posledního alba. Ale je taky pravda, že Humanoid je malým kouskem toho, jak nás lidi zobrazují.

Která chvála od muzikálních kolegů pro vás zatím byla nejcennější?
Tom: Dříve pro nás byl nejdůležitější názor od našeho nevlastního otce, který taky hraje na kytaru. Dnes tu jsou často velmi pěkné komplimenty, ale nic, co by nějak vyčnívalo.

Který kytarový hit z minulosti byste nejraději sami napsali?
Tom: No během přestávky na Automatic jsem hrál Hells Bells od AC/DC s Georgem - je to naprosto úžasné!

Kolik skladatelského vlivu od členů kapely je na novém albu a odkud jsou inspirace?
Tom: Bill pobíhá kolem s tisícovkami malých papírků ve svých kapsách a zapisuje si nápady a texty na nové písně při každé příležitosti. Někdy přijde první text, jindy zase melodie. Píšeme písně často jako tým, ale nemáme na to recept.
Bill: Na téma zvuku, samozřejmě, je toho hodně od Toma. Teď je to to samé u piána. Tom opravdu hraje nejlíp.
Tom: U Humanoid jsme taky pracovali dlouho dobu se syntetizátory a piánem. Gustav například má teď elektronické bicí vedle svého rockového setu. Co je super žasné je to, že je můžu klidně udělat tišší během zkoušení!

Jste teď velmi úspěšní mezinárodně. Ve které zemi jste spíš na fotkách, vystoupeních a bulvárech a ve které je muzika nejvíc v popředí?
Bill: To spíš záleží na zemi, než našich partnerech při interview. Vždy máme ovšem oboje. Někdy je to o písních, textech a koncertech a někdy je to o vystupování a tak. Ale oboje je pro nás v pohodě. Když takhle pobíhám kolem, tak neočekávám, že se na to nikdo nebude ptát!

Vy dva jste se nikdy netajili tím, že raději vidíte školu zvenčí než zevnitř a dáváte přednost podiu. Jaký to byl pocit, když jste dostali pochvalu za vyučení a speciální cenu za dálkové učení 2009?
Tom: Yeah, škola byla a je pro nás naprostým hororem. Stresovala nás. Učitelé nás nenáviděli a neskrývali to. Ale byl to vzájemný pocit! Jenom jsme udělali diplom, protože nás k tomu úřady nutili. Ale řekli jsme si, "Okay, když už to máme dělat, tak aspoň dobře." Jsme perfekcionisti.



MTV - Kenza meets Tokio Hotel

30. září 2009 v 17:10 | tess

***


***

Kenza: Ahoj, vítejte zpátky ve Švédsku.
Bill: Děkujeme.
Kenza: Nejdřív ze všeho musím říct Happy Birthday Gustave. Doufám, že budeš mít skvělé narozeniny ve Stockholmu.
Gustav: Yeah, yeah, yeah, určitě.
Kenza: Máš nějaké plány na narozeniny?
Gustav: Ne, ne, vůbec.
Kenza: Možná nějaký dort. Kluci ti koupili nějaké dárky.
Gustav: Ne. Neděláme to z principu. Nedáváme si věci. Dali jsme mu nějaké šampaňské.
Kenza: Pěkné. Takže vaše nové album Humanoid, jste spokojeni s písněmi?
Bill: Produkovali jsme to docela dlouhou dobu, strávili jsme hodně času psaním a vlastně nám to zabralo rok. A chtěli jsme jít dál dokud se s tím nebudeme cítit naprosto spokojeni. A jsme opravdu spokojeni. Jsme opravdu šťastní kvůli tomu albu. Teď jsme opravdu nervózní, brzy vyjde a každý to uslyší. Jsme zvědaví na to, co naši fanoušci řeknou.
Kenza: Takže je to vaše zatím oblíbené album?
Bill: Právě teď? Zajisté!
Kenza: Ok, opravdu se těším, až to uslyším. Takže jsme viděli tracklist písní, máte nějaké oblíbené?
Bill: Tracklist je už venku? Zajímavé, to je dobré vědět. Yeah, já mám. Všichni máme své oblíbené písně. Ale teď to nechci říct. Chci počkat, až to album vlastně vyjde.
Kenza: Mám tu nějaké otázky od vašich švédských fanoušků, protože mají tolik otázek. Nenavštěvujete Švédsko tak často, takže...kdybyste měli dělat interview s fanynkou, na co byste se zeptali?
Tom: Musíme přijít s něčím dobrým.
Bill: Yeah, kolikrát jsi byla na koncertě Tokio Hotel.
Kenza: Ok, něco dalšího?
Tom: Hmm...na tohle se nedá zeptat, protože album ještě není venku. Nemůžete se zeptat na to, kdo je její oblíbenec v kapele, protože to je jasné.
Kenza: Takže když mluvíme o interview, vy kluci děláte interview hodně. Takže je tady nějaká otázka, ze které jste už unaveni, že ji pořád slyšíte?
Bill: Ehm, jestli jsme všichni svobodní a jak jsme přišli se jménem kapely.
Kenza: Ok, takže odkud je jméno Tokio Hotel? Takže mám tu nějakou další otázku, není to ani tak otázka. Znáte nějaká švédská slova?
Tom: Yeah, "Zatraceně" a "Děkuji".
Kenza: Švédským fanouškům by se líbilo, kdybyste řekli něco švédsky, takže můžete po mě opakovat?
Bill a Tom: Yeah.
Kenza: Úžasné!
Bill: A co to znamená?
Kenza: Znamená to, že máte rádi švédské holky.
Tom: To je pravda.
Kenza: Dobrý. Takže, umíte si představit, že byste měli švédskou přítelkyni?
Bill: Yeah. Rozhodně! Myslím, že nezáleží na tom, z jaké je země, když se zamilujete, prostě se zamilujete. Tom byl naprosto nadšený kvůli našim švédským fanynkám tohle ráno, nemohl se vzchopit dostat znova do auta. Takže si myslím, že švédské holky mají dobré skóre.
Kenza: To je milé slyšet, myslím. Víte, když jste tady měli mít koncert ve Stockholmu v loňském roce, tak myslím, že se dalo do prodeje osm tisíc lístků a byly vyprodané za jednu hodinu. Musíte tady hrát. Takže mě zajímá, jestli budete mít koncert ve Švédsku na vašem dalším turné?
Bill: Yeah, chceme se omluvit všem našim fanouškům a říct, že se omlouváme, že jsme to museli zrušit a že jsem bohužel onemocněl. Rozhodně tu budeme hrát. Chceme to nahradit. Právě plánujeme příští turné. Pojedeme na velké turné na začátku 2010 a přijedeme taky do Švédska.
Kenza: Takže pojďme trochu mluvit o lásce. Georgu, ty teď máš přítelkyni, že?
Georg: Yeah, to je pravda.
Kenza: Myslíš, že ji bylo na začátku těžké věřit, protože jsi tak slavný, musel jsi nějak být opatrný?
Georg: Myslím, že si docela rychle uvědomíme, jestli to někdo nebere vážně. Vždycky jsem si byl jistý, že to se mnou myslí vážně.
Kenza: Takže vy ostatní jste svobodní, že?
Tom: Yeah.
Kenza: Myslíte si, že je těžké věřit nějaké holce, stále jste svobodní.
Bill: Yeah, myslím, že je to extrémně těžké někomu věřit a někoho poznat. Situace se mnou kolem lidí není normální. Kamkoli jdeme, tak nejsme sami. Nikdy jsem neměl možnost, abych poznal holku normálně. Je to docela nerealistické, že se zamiluji v situaci, v jaké jsem právě teď. A potom je tu taky ta část s důvěrou.
Kenza: Ok, takže máte hodně mladých fanynek, které jsou do vás "zamilované", víte takové ty, které křičí "Vezmi si mě Bille" "Tome, jsem těhotná", takže...
Tom: To by mohlo takhle být!
Kenza: Myslíte si, že takové fanynky by byly problém, až byste si našli přítelkyně? Myslím, že by o ní psaly špatné věci, pomluvy, nějaké fotky...
Bill: Myslím, že hodně fanynek by bylo smutných, ale nedržel bych to v tajemství. Myslím si, že by tu měla být upřímnost. Ale myslím, že teď se nikdo nemusí bát, já se nezamiluji.
Kenza: Takže byste přítelkyni nedrželi v tajemství a prostě byste řekli "Mám přítelkyni"?
Bill: Yeah, rozhodně.
Kenza: Takže Tome. Co holka musí mít, aby tě zaujala?
Tom: Ehm...měla by mě vzít k sobě domů a vyspat se se mnou už na prvním rande, to je potřeba.
Kenza: Dobře a teď opačně, co holka musí...teda co ty musíš udělat, abys zaujal holku?
Georg: Vyspí se s tou holkou.
Tom: Vyspím se s ní.
Kenza: Ok, takže...
Tom: Jsou tu techniky...
Kenza: Takže vy jste kluci ztratili hodně soukromí, nemůžete jít nakupovat, jít ven s přáteli, nemůžete dělat takové ty normální věci. Být celebritou, je to takové jaké jste si představovali, než to začalo?
Bill: Ne, myslím, že to co čtete a vidíte celý den o lidech, tak jenom deset procent je skutečnost. A vy vlastně vidíte jenom malý kousek toho života, který vede. Nikdo neví, co se stane jakmile je kamera vypnutá. A život pokračuje i potom. Hádám, že to si neumíte představit, ani my jsme nemohli. Je to něco, co se naučíte, až když se vám to stane.
Kenza: Mám pro vás ještě jednu otázku. Co chcete říct svým švédským fanouškům?
Bill: Chceme říct, že děkujeme a omlouváme se, že jsme museli zrušit koncert, ale stále chceme říct, že děkujeme za všechno podporu. Těšíme se, až se s vámi podělíme o album a samozřejmě, že taky doufáme, že se uvidíme na koncertě.
Kenza: Ok kluci, děkuji za váš čas.
Bill a Tom: Děkujeme.
Kenza: Doufám, že vás brzy zase uvidíme ve Švédsku.
Bill a Tom: Děkujeme.

TG2 Interview (26.09.2009)

28. září 2009 v 14:55 | tess

Sledujte Billa a Toma ve studiu při nahrávání Humanoid alba

28. září 2009 v 14:53 | tess

***


***
Interviewer: Kolik nahrávacích sezení si už sledoval?
Tom: Všechny. Možná jsem dvě nebo tři vynechal, ale byl jsem na všech ostatních.
Interviewer: V podstatě si musel Billa silou dotlačit do nahrávací kabiny, aby konečně nahrál vokály?
Tom: Potřebuje si všechno na turné zapamatovat. Já vlastně doteď dělal všechna nahrávání. Musel se všechno na turné naučit, proto jsme si pronajali tohle studio. Podíváme se na to a doufám, že to zvládne na nadcházejících albech už beze mně.
Interviewer: Když slyším, že jste identická dvojčata, tak bych očekával, že máte stejné hlasy, ale není tomu tak.
Tom: Ano, není tomu tak. Já mám víc sexu ve svém hlasu.
Interviewer: Ale je to příliš mnoho sexu, proto jste se rozhodli, že Bill bude zpívat živě na podiu a ty budeš dělat nahrávky.
Tom: Vlastně, rozhodnutí bylo kvůli ochrance.
Interviewer: Proč?
Tom: Ochranka nás o to požádala, protože kdybych já zpíval, tak by tam bylo na každé show stupňování. Aby to bylo klidné, tak jsme na to vzali Billa.
Interviewer: Navíc, zpívat a hrát na kytaru najednou? Dostat třeba Billa za kytaru...nezkusili jste vyměnit jednou nástroje během zkoušky?
Tom: To bylo úžasné.
Bill: Ale opravdu to nešlo.
Tom: Opravdu ne. Bill hrál na basu, protože je nejsnadnější. Jenom musel hrát pár tónů.
Interviewer: Tys hrál na bicí?
Tom: Ano, já hrál na bicí.
Interviewer: No, to bylo...
Tom: Úžasné!
Interviewer: Žádný problém - takže Gustav hrál na kytaru?
Tom: Gustav...
Interviewer: Zpíval! Ano, přesně.
Tom: Pravda, zpíval a Georg hrál na kytaru. Bylo to úžasné. Myslím, že jsme hráli Monsoon, že ano.
Interviewer. Přesně. Ale Gustav to nějak změnil na hardcore metal verzi a jenom křičel.
Tom: Pravda, aby ukryl, že neumí zpívat. Já byl perfektní...
Interviewer: Jako mechanický.
Tom: Jako mechanický, ale ostatní to kazili. Georg, myslím Hagen a Wolfgang to zničili.
Interviewer: Jak dlouho to trvá, než si Bill zahřeje hlas?
Tom: Doufám, že ne moc dlouho - vždycky mu to trvá tak půl hodiny, příkladný způsob.
Interviewer: Zkus uhádnout, v jakém roce asi vyjde tohle album?
Tom: Hmm...
Interviewer: Vzhledem k tomu, že máte tuhle velkou rychlost.
Tom: Když všechno půjde opravdu dobře, tak by to mohlo vyjít v srpnu 2012.
Producent: Ale to je dobrý! Myslím, že v té době bude "Wetten Dass...?"!
Tom: Jo, "Schlag den Raab" taky!
Bill: Jo, to je skvělý! Potřebují přestávku...
Interviewer: (smích)
Bill: Musím čekat. Zhluboka dýchají.
Interviewer: Stále nejsou hotoví?
Bill: Ne.
Interviewer: Co tam dělají?
Bill: Musí udělat tu super komplikovanou věc: změnit sezení, z němčiny na angličtinu.
Interviewer: Neustálé změny?
Bill: Ano, neustálé změny - věřím, že žádný zpěvák si nemusí pamatovat tolik různých textů, jako já. Je to jenom třetí album, ale už mám 10 000 písní.

PL Popcorn - rozhovor s Billem a Tomem

28. září 2009 v 14:46 | tess
Popcorn: Pro mnoho fanoušků bylo vaše třetí album velké překvapení. Co se za celou tu dobu s vámi stalo?
Bill: Jistě, bylo tady hodně ohlasů. Stále jsme četli, že Tokio Hotel už nejsou spolu, že přestali být kapelou. Dost! Rád bych vysvětlil, že si nemyslíme, že to byla velká přestávka. Zatímco fanoušci spekulovali, co se děje s kapelou, my jsme pracovali. Zejména v Americe, kde jsme hráli několik koncertů.
Tom: To je důvod, proč jsme chtěli poprosit naše fanoušky - neberte naše nové album jako návrat! Stále existujeme a pracujeme!

Popcorn: Řekněte nám něco víc o Humanoid.
Bill: Pracovali jsme na něm dlouhou dobu, skoro rok. Možná je tomu těžké uvěřit, ale pracovali jsme na něm každý den. A nelitujeme toho!
Tom: Když jsme začali pracovat na Humanoid, rozhodli jsme se trochu experimentovat, zkusili využít nových nástrojů. To je důvod, proč jsme zvědaví na reakce fanoušků. Čekáme na komentáře!

Popcorn: Nenechte nás čekat a řekněte nám, jaké jsou experimenty?
Tom: Zpočátku jsme nahrávali klasickým způsobem jako každá rocková kapela. Takže kytara, bicí a basa. Pak jsme si mysleli, že by bylo zajímavé přidat do naší hudby více elektronických věcí. Doufáme, že fanoušci budou překvapeni našim novým zvukem. Ale chci každého uklidnit - Když uslyší Humanoid, budou vědět, že jsou to Tokio Hotel!
Bill: Můžu říct, že Humanoid je opravdu mezinárodní produkce - album bylo nehráno nejen v Německu, ale také v L.A. a NY. To je důvod, proč bude v němčině a angličtině.

Popcorn: Jaká je na Humanoid zpráva? Chcete nám něco říct?
Bill: Toto album nemá zvláštní motto, protože každá píseň se něčím liší. Tak je to vždycky, zpíváme o věcech, o kterých si myslíme, že nás dělají šťastnými nebo smutnými. Jsou tam texty o životě, pocitech a věcech, které se dějí na celém světě.
Tom: Všechno je o pobytu člověka na tomto automatickém světě.

Popcorn: Kdy začne turné?
Bill: Teď se zaměříme na klipy, rozhovory a návštěvy televizí, ale krátce po novém roce začneme s koncerty v Evropě a poté v Americe.

Popcorn: Když mluvíme o koncertech, musím se zeptat na vaši jedinou návštěvu v Polsku. Jaké to bylo?
Bill: Když jsme na turné, v každém městě jsme pouze jeden. Proto nemáme čas vidět památky někdo dokonce na setkání s fanoušky. Ale jasně si pamatuju, že fanoušci ve Varšavě byli skvělí, dali nám spoustu energie. Cítili jsme, že jsme v Polsku milováni.
Tom: To je důvod, proč se k vám chceme vrátit. Doufám na začátku nového roku na "Humanoid tour".

Popcorn: Nechme na chvíli hudbu. Řekněte nám, jaké máte koníčky?
Bill: Našim jediným koníčkem je hudba! Nevím, co Gustav a Georg, ale nemáme čas dělat sport nebo dokonce chodit po ulicích jako každý teenager. To je důvod, proč volný čas strávíme s rodinou.

Popcorn: Nejste unavení z toho, že nemáte žádné soukromí? Že nemůžete jít do kina nebo nakupovat?
Bill: To je cena, kterou musíme platit. Byli jsme na to připraveni. Žijeme tenhle život už od 15 let a nevadí mi to.
Tom: Naopak - jsme šťastní, že děláme to, co milujeme - hraní hudby.

Popcorn: Máte nějaké sny?
Tom: Já bych rád hrál na podiu s Aerosmith. Díky nim jsem začal hrát na kytaru!

(c) http://tokio-hotel-de.blog.cz // Polish Popcorn 10/2009

Coca Cola Live - Interview (26.09.2009) překlad

27. září 2009 v 16:17 | tess


***

Alessandro Cattelan (moderátor): Ahoj! Ahoj! Ahoj!
Valentina Correani (moderátorka): Tokio Hotel! Cattelane, ty už se snažíš sblížit s překladatelkou?! Takže...
Alessandro: Nemají nového člena, tohle je Inka, která bude překládat otázky a odpovědi.
Valentina: Sprechen Sie Deutsch? (mluvíte německy?)
Bill: Ano, samozřejmě. Ano.
Valentina: Já ne.
Bill: Ciao a tutti! (Ahoj všem)
Gustav: Ciao Roma!
Valentina: Takže, 2.října vyjde Tokio Hotel nové album, v němčině a v angličtině. Proč album ve dvou jazycích?
Bill: Ehm. Vlastně jsme nad tím nepřemýšleli. Mysleli jsme, že to bude normální, když nahrajeme album ve dvou jazycích, jak v němčině tak v angličtině, takže...dva jazyky.
Alessandro: A podívejte jak lidi začínají křičet, od doby, kdy se začalo mluvit. Stačilo jenom začít mluvit, aby lidi zešíleli. Je to už dlouhá doba, co jste byli na podiu. Co jste dělali v tomhle roce?
Bill: Vlastně jsme byli vloni na turné a měli hodně vystoupení. Potom jsme se pustili do psaní nového alba: psali jsme písně, produkovali a nahrávali hodně dlouho. Nyní je produkce hotová a album je připraveno.
Alessandro: Takže to byla jenom práce. Žádná dovolená?
Bill: Ne vůbec, musím říct. Nebyli jsme...
Tom: Neměli jsme čas, ale příště pojedeme na dovolenou do Itálie.
Alessandro: Viděl jsem nějaké fotky na pláži. Bahamy, Seychelly? Mohlo by to být takové místo? Krásné místo u moře?
Bill: Oh, Maledivy, ano! Strávili jsme dva týdny na Maledivách. Tome, na to jsme zapomněli!
Alessandro: Ah Maledivy, Maledivy!
Valentina: Automatic je název nového singlu, Humanoid je název nového alba. Jste inspirováni science-fiction...
Bill: Humanoid je vůdčím motivem celého alba. Je opravdu dobrý a prezentuje skoro všechny písně, celé album. Takže pro to se jmenuje Humanoid.
Vlanetina: Myslela jsem hodně science-fiction.
Alessandro: Tohle je jak konverzace pro hluchoněmé. Je tu příliš křiku. Sotva jim rozumíme. Důležité je to, že Tokio Hotel budou vystupovat znova na podiu za nějakou tu chvíli, takže je ještě budete moci vidět. Děkujeme velmi moc. Uvidíme se za chvíli.
Bill: Grazie mille!
Tom: Grazie!
Alessandro: Stále nám budou hrát.


Tom: „Naše matka? Je náš štít!“

27. září 2009 v 14:18 | tess
(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz Každý je zná - tohle jsou dvojčata z Tokio Hotel. Kteří musí chránit i životy své rodiny. Těžko totiž můžete někde vidět osobní fotky matky Simone a jejích slavných synů. Fanoušci museli čekat dva roky na nové Tokio Hotel CD - potřebovali jste menší přestávku? Tom: Ne! Pracovali jsme. Bill: Ale během produkce nového CD jsme se snažili zmizet z veřejnosti aspoň trochu. Máte úspěch a hodně termínů jako kapela. Máte nějaké soukromé životy? Bill: Absolutně ne. Jít na zmrzlinu s rodinou - to nejde. Jediná chvíle, kdy jsme sami, je v autě. To zní smutně. Byli byste rádi jako jiní teenageři, chodit ven s přáteli, najít si dívku... Tom: Upřímně si neumím představit, že bych měl být s nějakou osobou po takovou dobu. Neumím si představit, že bych někdy žil dohromady s ženou. Bill: Já ano. A proč ne Tome? Tom: Myslím, že si na sebe snadno zvyknete a vztah se pak stane nudným. Bill: Až budu zamilovaný, tak si sbalím věci a budu bydlet jinde. Tom: Zapomeň na to Bille, my spolu budeme žít po zbytek našich životů. Nemohli bychom se nikdy rozdělit. Bill: Ano, ale v tom případě potřebujeme posuvné dveře doprostřed domu. Na jedné straně budu já žít se svojí přítelkyní a na druhé straně budeš žít ty. Bille, jsi v tuhle chvíli zamilovaný? Bill: Ne, ale chtěl bych být. Ale tohle je nejspíš ta poslední věc, která se v mém životě stane. Kdybyste měli vysněnou popsat ženu, jak by měla vypadat? Tom: Klasická vysněná žena neexistuje. Ale v každém případě musí mít krásné oči. Bill: Chci se jí podívat přímo do očí a vidět její duši. Musím vědět a cítit, že by mě nikdy nezradila nebo nezklamala. Tom: Potom máte i ten pocit, že ji znáte hodně dlouho, i když jste ji právě potkali. Důvěra jako ve vaši matku, Simone - ona je ta nejdůležitější žena ve vašem životě? Bill: Ano, přesně. Někdy je pro nás těžké věřit novým lidem, ale o naší matce víme to, že ji můžeme na 100% věřit. Jaký je mezi vámi vztah? Tom: Všechno je mezi námi opravdu upřímné a přátelské, naší matce věříme! Bez ní bychom nikdy nepřežili hodně situací, je náš ochranný štít! Vaše matka si vzala svého partnera. Bill: Skvělé, že ano? Tohle je její první manželství, s naším otcem nikdy vdaná nebyla. Myslíte si, že je to romantické, že se vzali po dvanácti letech? Bill: Rozhodně! Jsem neuvěřitelně šťastný za naši mámu. Náš nevlastní otec nás dostal k muzice, vyrostli jsme s ním a je to opravdu, opravdu skvělé. A jaký je váš názor na manželství? Oženili byste se rádi jednoho dne? Tom: Myslím, že svatby jsou opravdu krásné. Ale upřímně, neumím si představit, že bych to jednoho dne udělal. Bill: Vždycky jsem říkal, že se nikdy neožením. Ale teď už si nejsem tak jistý. Když se opravdu zamiluji, tak je potom možné všechno. Když potkám svoji spřízněnou duši, tak si ji možná i vezmu. A chcete být jednou otcové? Bill: Já nevím. Tom: Já jsem už otcem svým psům. Bill: Vlastně já taky. Možná, že později budeme mít psí farmu se stovkami psů, kteří běhají po zahradě. A psi jsou jako naše děti... source (c) Bild der Frau #40

Habbo chat - Germany (26.9.2009)

27. září 2009 v 14:14 | tess
Proč byl Humanoid produkován v angličtině a v němčině?
Tokio Hotel: Protože němčina vždycky k němu patří.

Bille, proč jsou všechny písně na albu tak smutné?
Tokio Hotel: Nejsou všechny smutné, ještě všechny je ale neznáte.

Habbo v BRAVU četlo, že se přestěhujete do Hollywoodu. Je to pravda?
Tokio Hotel: Ne, není to pravda.

Bille, už jsi dělal parašutismus?
Bill: Ne - bohužel ještě ne, ale bezpodmínečně to chci udělat.

Jak jste přišli na Automatisch, kdo měl ten nápad?
Tokio Hotel: Bill dostal ten nápad v autě. Rovnou jsme jeli do studia a song nahráli.

Pojedete brzo na turné? Hodně Habbos by vás rádo zažilo živě.
Tokio Hotel: Ano, velké turné bude začátkem roku 2010.

Změnili se časem vztahy mezi vámi? S celou tou slávou?
Tokio Hotel: Ano, Georg už teď není výhradně zamilovaný do Toma ;-)

Jste kapela, která je trochu polarizovaná, co se týče kritiky. Zatěžuje vás to někdy?
Tokio Hotel: Smějeme se tomu.... jinak by to ani nešlo.

Stalo se vám už něco na podiu?
Tokio Hotel: Bill si zlomil zub o mikrofon.

Gustave, jaktože ses rozhodl nosit brýle a ne kontaktní čočky?
Tokio Hotel: Gustav nikdy nenosil kontaktní čočky. Jen si myslí, že mu brýle sluší...

Nahráli jste songy nejdříve v němčině nebo v angličtině?
Tokio Hotel: To bylo naprosto různé. Nejdříve jsme songy souběžně napsali.

Jaká je vaše oblíbená píseň z nového alba? Máte rozdílné?
Tokio Hotel: Automatic/Automatisch.

Máte hudební vzory?
Tokio Hotel: Ne, nemáme žádné hudební vzory. Soukromě všichni posloucháme rozdílnou hudbu.

Máte pocit, že jste se hudebně změnili? S novým albem?
Tokio Hotel: Ano, přišlo k tomu pár nových vlivů... ale zcela jistě v tom Tokio Hotel uslyšíte.

Přijedete do Rakouska? Řecka?
Tokio Hotel: Právě plánujeme - ale Rakousko je u toho, 9.října budeme v Řecku a už se na to těšíme.

Georgu, budeš na novém turné hrát zase nahoře bez?
Georg: Ne, spíše dole bez.

Jaké jsou vaše oblíbené kapely kromě vás samotných?
Tokio Hotel: Black Questionmark a Devilish.

Jak jste přišli na nápad pro klip Automatisch?
Tokio Hotel: U songu jsme měli rovnou nápad, že by to mělo být něco s auty a především jsme nechtěli herce, proto jsme měli nápad s roboty.

Oblíbené jídlo?
Tokio Hotel: Těstoviny s rajčatovou omáčkou a pizza.

Kdo z vás je ještě k mání?
Tokio Hotel: Všichni kromě Georga.

Tokio Hotel: Music Mix Q&A

27. září 2009 v 14:08 | tess
Dvojčata, kterým bylo právě dvacet, jsou německý nejnovější hudební export. Bill a Tom Kauliztovi, polovina z emo-popové čtveřice Tokio Hotel vydávají jejich druhé anglické album Humanoid v říjnu. Zdá se, že evropské super hvězdy konečně proniky do hlavního amerického proudu.

Proč má tato kapela Hot Topic Deutschlanders náskok před konkurenci? Možná je to kvůli frontmanovi Billu Kaulitovi, který má make-up jako Robert Smith a Mad Max punk módní styl. Nebo je to kvůli kombinaci dvojčat (a spřízněné duše), které v kapele dělají emo kouzlo?

Mluvili jsme s nimi o tajemství Tomových hip-hopových nahrávek, Billově posedlosti po Twilight a proč se jejich kapela jmenuje po městě, ve kterém nikdy nebyli.

Přemýšleli jste nad tím, že byste skončili tak rychle úspěšní?
Bill Kaulitz: Ne, nikdy jsme to neočekávali. Přijeli jsme z malé vesnice a není tam žádný hudební byznys. Nikdy jsme to neočekávali - byly to pro nás šťastné a veselé chvíle a jsme rádi, že jsme dostali šanci tohle všechno udělat. Nikdy za tím nebyl plán. Jen jsme dělali naše věci a snažíme se být dobří.

Změnil váš úspěch způsob, jak skládáte hudbu? Jdete někdy do studia a říkáte si: "Měl bych zkusit napsat hit"?
BK: Snažíme se vyhnout tlaku. Ve studiu to není dobré, když si myslíte: "Ach, musím napsat hit jako je Monsoon" nebo něco takového. Prostě jdete vpřed a napíšete své myšlenky. Jen se snažíme dělat věci, které máme rádi a myslíme si, že jsou dobré. Když se vám líbí, co jste udělali, je to dobré.

Tome, slyšel jsem, že máš rád hip-hop, zkusil ses někdy začlenit do svého zvuku?
Tom Kaulitz: Někdy - máme domácí studio - někdy něco zkusím, nějaké kytarové beaty apod., ale nikdy jsem se nepokoušel do dát do naší vlastní hudby. A nejsem opravdu dobrý rapper, takže jsem tohle nikdy nezkoušel. Možná jednou, možná za deset let nebo tak něco, ale teď ne, není to v plánu.

Když vystupuješ v angličtině, zní to docela přirozeně, ale musíš myslet na každou slabiku, kterou zpíváš?
BK: Na začátku, na první anglické nahrávce, to pro mě bylo opravdu těžké, protože jsem perfekcionista a chtěl jsem, aby to znělo přirozeně a ne jako Němec, který se snaží zpívat anglicky. Takže to ve studiu trvalo nějaký ten čas, ale teď je to pro mě naprosto v pohodě. Bylo to jako na začátku Tokio Hotel. Před deseti lety jsme začínali s anglickými a německými songy, ale ty anglické byly tak španté. Nebylo to dobrá angličtina, trochu trapná. Ale teď jsem si na to skutečně zvyknul. Když jsem na podiu, je to naprosto můj song.

Taky máš velmi výrazný vzhled. Existují nějaké módní vlivy?
BK: Nemyslím si. Nikdy jsem neměl vzor nebo tak něco. Ale jako dítě jsem miloval všechny filmy o upírech, takže tohle by mohlo mít vliv.

Líbí se vám upíří pupularita Twilight a všechno?
BK: Jo, opravdu tenhle film miluju. Všichni o tom mluvili a já jsem byl dost opožděný. Nevěděl jsem o tom filmu a potom každý říkal: "musíš to vidět, musíš to vidět," a já: "Ok, ok." Když jsem potom letěl do L.A., viděl jsem ten film v letadle a je opravdu, opravdu dobrý.

Být bratry, obzvlášť dvojčaty, dělá to cestování a nahrávání jednodušší nebo mezi sebou soutěžíte?
TK: Myslím, že možná obojí, je to naprosto normální, že jsme spolu. Máme vždycky stejné přátelé, vždycky stejné zájmy a všechno. Jsme prostě spolu 24 hodin denně, každý den.
BK: A jeden bez druhého nemůžeme žít. Jsme spolu pořád. Jsme jako jedna osoba a jako spřízněné duše. Nemusíme mluvit.
TK: Ale když se pereme, je to opravdu velký boj. Bereme vše, co najdeme, stůl, židle, všechno. Bojujeme.
BK: Ale není to tak často, většinu času jsme jako jedna osoba.

Existuje něco, čeho byste jako kapela rádi dosáhli?
TK: To jo, chceme hrát v Tokiu.
BK: Nikdy jsme v Tokiu nebyli, takže to je jedna věc. A chceme hrát světové turné, je to pro nás jakýsi sen.

Tak proč máte takovou lásku k Tokiu, když jste tam nikdy nebyli, co pro vás znamená?
BK: Myslím, že jsme prostě slyšeli, že je to obrovské město a samozřejmě to zní cool. "Tokio" zní tak cool. Takže to byl hlavní důvod, proč jsme se pro to rozhodli.

Topp získal exkluzivní interview s Tokio Hotel v hotelovém pokoji

25. září 2009 v 16:33 | tess

- "Chceme do Norska."
- "Doufáme, že nám fanoušci odpustili!" říká Bill Kaulitz pro Topp. Tokio Hotel jsou naprosto zpátky a těší se na setkání s norskými dívkami.

Setkali jsme se s Tokio Hotel v módním East Hotel v Hamburgu, v pokoji německých superstars. Před interview jsme si poslechli pět písniček z nadcházejícího alba Humanoid. Kluci mají u sebe dva členy ochranky, aby se ujistilo, že nikdo nepovolený nevstoupí. Po tom, co se Tokio Hotel stali superstars už nemůžou jít nikam sami.

"Líbí se mi tvůj styl," říká Bill, když se objeví ve dveřích. Bill má na sobě vysoké boty, úzké černé džíny a je jak vyšší, tak hubenější, než jsem si představovala. Ale taky víc pohledný. Billovi a Tomovi padnou jejich nové účesy a zdají se víc dospělý, než předtím. Ale víc angličtiny se ani Tom, Bill, Gustav nebo Georg nenaučili od poslední schůzky s Topp, i když je album vydáno v obou jazycích. Do hotelového pokoje zajistila nahrávací společnost překladatele.

- "Nejlíp je ve vlastní posteli."
- "Je v pořádku, že budeme odpovídat německy?", ptá se Bill.
- "Rozumíme anglicky, ale rádi bychom odpověděli, jak nejlíp to jenom půjde a jestli je to pro vás v pořádku," Bill se na mě dívá a usmívá se.
Přikývla jsem a odpověděla, že jsem se učila němčinu na škole. Jak dobré to ovšem je, to jsem se neodvážila popovým hvězdám říct.

Jaké to je být zpátky?
- "No, pro nás to není ani jako comeback, i když většina tvrdí, že tomu tak je. Hráli jsme a pracovali po celou tu dobu, takže je pro nás jenom nádherné, že to je konečně venku."
- "Opravdu jsme se těšili na reakce alba, ale jsme taky trochu nervózní z ozvěn.

Byli jste hodně v USA, nahrávali jste svoje album v Německu nebo tam?
- "Obojí. Byli jsme v LA, Miami a v různých studiích zde v Německu. Máme producenta v LA, takže je tu nějaké cestování. Taky jsme komunikovali přes web a Skype," říká Bill.
- "Bylo pro nás dobré získat energii z různých míst a inspiraci taky, zatímco jsme pracovali. Nový vzduch k dýchání. Ale je tu něco speciálního na tom, když máte vlastní postel, ve které můžete spát," říká Bill.

Mohli byste žít v USA?
- "No, je pro nás těžké opustit Německo. Tady máme svoji rodinu, přátele a jiné příbuzné. Ale dům v USA bychom měli rádi, abychom pokaždé nemuseli být na hotelu," říká Tom.

Těžké časy
Dvojčata Bill a Tom mají stejný dům a nepotřebují žít nezávisle. Tenhle sourozenecký pár je jeden druhému nejlepším přítelem a sdílí spolu vše. Bill uznává, že bylo dobré, že měl Toma po svém boku, když byl vloni na operaci.

Můžeš říct něco o té operaci, kterou jsi měl? Všechno už je v pořádku?
- "Ano, musím říct, že to pro mě bylo těžké, hlavně protože jsme museli zrušit několik koncertů. Doufám, že nám fanoušci odpustí, je opravdu neštěstím, že se to týkalo i jich. Doufám, že se to už nikdy nestane. Ale bylo to něco, z čeho jsem měl strach," říká Bill.
- "Jsem už v pořádku - zaklepu na stůl," říká Bill a každý zaklepe na stůl taky.

Museli jste zrušit svůj koncert v Norsku, myslíte, že byste mohli dát nové koncerty?
- "Nevíme kdy přesně, ale plánujeme velké turné na 2010 - a chceme taky do Norska. Milujeme norské fanoušky."

Mohli byste randit s fanynkou?
- "Nikdy neříkat nikdy."

Přečtěte si více o Tokio Hotel v příštím Topp


Tokio Hotel – poslední kousek svobody

23. září 2009 v 19:51 | tess

Dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi z kapely Tokio Hotel jsou již roky jednou z nejúspěšnějších kapel v Německu. V interview mluví o svém malém soukromí, novém singlu a Angela Merkel.

Dva a půl roku uplynulo od vašeho posledního alba. Měli jste dobrou přestávku?
Bill: Neměli jsme vůbec žádnou dovolenou, měli jsme turné po Severní Americe a strávili jsme skoro rok pracováním na novém album. Ale v tady jsme se snažili trochu schovat.

Proč?
Bill: Už jsem se nemohl na sebe dívat a ani slyšet mé vlastní jméno. Myslel jsem si "Prosím lidi, piště někdy o něčem jiném". Chtěl jsem mít svůj klid a soustředit se na muziku.

Co zbylo z vašeho osobního života?
Bill: Nic.

Uh-oh, opravdu je tomu tak?
Bill: Ano je. Nemáme žádné soukromí. Jít na zmrzlinu s rodinou - to nejde. Jediná chvíle, kdy jsme ve dne sami je v autě. Pro to jsme hrozně chtěli řidičáky. Naše vlastní auto je poslední kousek svobody, který nám zbyl.

Ale to zní trochu smutně, když se řekne "Jenom v autě jsme sami sebou".
Bill: Ano, tak to přesně je. Jenom v tomhle roce, kdy jsme nebyli na turné, ale jenom ve studiu, tak nám došlo čeho všeho jsme se vzdali. Ale i tak bychom pořád udělali stejné rozhodnutí, zas a znova. V tomhle bodě, kde jsme teď, nemůžeme mít jednoduše obojí. Člověk na to musí myslet. Někdo se taky dost stáhne. Někdy jsem ve studiu, zpívám a myslím si "Úžasné a za tohle dokonce dostaneš peníze". Jsem hodně šťastný. Nemusím dělat nic, co mě nezajímá.

Jak trávíte volný čas?
Bill: Vlastně prací. Musíme se furt smát, když čteme "Tokio Hotel stroje". Tohle všechno je hloupost. Máme vlastní tým, kteří jsou s námi. Ale tohle je naše kapela. Tom a já jsme založili Tokio Hotel a nenechám rozhodnutí kapely na někom jiném.

Automatic je nový single. O čem to je?
Bill: Člověk to slovo dost používá, tisíce věcí v životě se dějí automaticky. Kromě lásky. Která by neměla být automatická.

Mnoho vztahů taky běží na autopilota.
Tom: Ano. To si neumím představit, že bych byl s jednou osobou takovou dobu. Nicméně mám problém s dlouhotrvajícími vztahy a myslím, že je extrémně důležité, abyste měli zájem o jiné a jiní vás vždy shledávají zajímavými. Nikdy bych si neuměl představit žít společně s ženou.

Opravdu ne?
Bill: Já ano. Když se zamiluji, tak se nestarám o nic jiného. Tak si sbalím klidně i věci a okamžitě se odstěhuji.
Tom: Zapomeň na to Bille. Budeme spolu žít po celý život.
Bill: Ano, ale potom postavíme uprostřed domu posuvné dveře. Na jedné stráně budu žít se svoji přítelkyní. A ty budeš na druhé straně.

Takže máte společný dům?
Bill: Ano. Neumím si to představit jinak. Nikdy bychom se nerozdělili. Máme vlastní koupelny a ložnice, ale jinak jsme celý den spolu.

Bille, jsi v tuhle chvíli zamilovaný?
Bill: Ne, ale přál bych si hodně, abych byl. Jsem opravdu nešťastný, že musím odpovídat pořád stejně. Ale v tuhle chvíli tu žádná není. Chtěl bych být tak moc zamilovaný. Ale tohle je nejspíš ta poslední věc, která se v mém životě stane.

Proč v to věříš?
Bill: Mnoho lidí mi to říká, když je poznám. Ale mají to jako nacvičené. Ale taky si nemůžu být jistý, že má zájem přímo o mě. Když někam jdu, tak vidí Billa Kaulitze. Většina z nich má vidět peníze v pohledu a chtějí mi něco nabídnout, něco jako "Já jsem návrhářka, nosil bys někdy má trika?" Tohle je tak nechutné!
Tom: Neudělali jsme si žádné nové přátele za poslední čtyři roky. Zaprvé se nedá tolik lidem tak rychle věřit a zadruhé všechno je pořád tak rychlé, že je to až neskutečné.
Bill: Je to jednou za dlouho, že poznám někoho normálního. Bylo by skvělé, kdybych potkal někoho, kdo žil bez televize deset let v horách a "Tokio Hotel? O nich jsem nikdy neslyšel". Protože si pořád říkám "Ano, děkuji!"

Bille, mnoho dívek si nejspíš myslí, že se vůbec o ně nezajímáš, ale máš zájem o kluky. Neobtěžuje tě to?
Bill: Ne, neobtěžuje mě to. Tohle se mi stává celý život. Ani na škole tomu nebylo jinak.
Tom: A dívky si sotva myslí, že Bill je gay. Vždycky tu pro něj bylo dost nabídek. Spíše kluci si myslí, že je gay.
Bill: A mnoho kluků se vždycky cítilo naštvaně, když jsem měl holku a oni ne. Protože jsem tak málo mužný. To byl vždycky pro ně problém.

Měl by u tebe kluk nějaké šance?
Bill: Ne, jsem na holky. Nikdy jsem s klukem nic nedělal, nemám žádné zkušenosti s muži.

A nechtěl bys to někdy zkusit?
Bill: Prozatím jsem nenašel nikoho, kdo by mě takhle zaujal v tomhle směru. (směje se)

Jste taky právě velmi úspěšní v USA. Jste tam vítáni jinak než v Německu?
Bill: Ano, v zahraničí vždy je první muzika a potom ostatní příběhy. v Německu ta situace vznikla přes noviny. Někdy se taky stane, že tam lidi mluví o tom, že zpěvák z Tokio Hotel vypadá divně, ale poslechnout si nejdřív naše písně.

Bojíte se někdy, že vaše kariéra nepotrvá?
Bill: Hmm. Cokoli se stane, už jsme spolu vydrželi opravdu dlouho a už jsme toho taky hodně dokázali. Na začátku si hodně lidí myslelo, že jsme jenom na jeden hit a ukázalo se, že se mýlili. Nicméně si taky myslím, že tu jsou vrcholy a naopak. Byli tu již chvíle, když sláva trochu pohasla. Je možné, že Humanoid si nepovede dobře, ale potom zase další album ano. Nevzdával bych se tak rychle.

Co děláte s vašimi penězi?
Bill: Když chcete být opravdu bohatí, tak musíte být fotbalista nebo závodník. Ti mají hodně peněz. V hudebním byznyse je to neskutečně těžké, jsou tu divoké spekulace o tom, že všechno jsme si už vydělali. Z třiceti euro za lístek dostanu jenom opravdu málo. Taky máme svoje výdaje. Například jsme natáčeli video v Jižní Africe, které jsme si platili sami. Taky platíme náš tým. Naše výdaje jsou extrémní.
Tom: Bill a já jsme si stále nekoupili dům, majetek nebo jachtu. Všechno si pronajímáme.

Brzy budou pro vás první volby. Zajímáte se o politiku?
Bill: Zajímáme se tak normálně, abych řekl. Nejsme do toho nějací blázni, nicméně, politika nás nenechává chladnými.

Máte rádi Angela Merkel?
Bill: Nechci moc ovlivňovat lidi, ale ano, myslím, že je dobrá. Doteď bojuje dost dobře. A vzhledem k ostatním, tak je stále milá. Chová se jako starostlivá matka.


source (c) ksta.de

MSN Starlounge video

21. září 2009 v 17:44 | tess


***

Co pro vás Automatic znamená?
Tom: Když zmíníme "Automatic", tak většinou vidíme zvláštní výrazy a lidi nám říkají, že to zní hloupě, ale je to úžasné!
Bill: Když dáváte pozor, tak si uvědomíte, že procházíte přes automatičnost tak často ve svém denním životě. Hlavně od doby, kdy máme tuhle píseň
Tom: Ok, nech mě vysvětlit pojetí o téhle písni. Na výletu do Jižní Afriky jsme viděli asi deset automatických dveří a tohle je automatické, tamto je automatické, tam jsou automatická auta a říkáme slovo automatické tolikrát denně. I v němčině používáme "Automatic", abychom často něco vysvětlili. Dětí se učí věci automaticky, tolik je toho automatického.
Bill: A většina z toho je pozitivní!
Tom: Pravda, když se věcí dějí automaticky, tak to dělá naše životy snazší, což je pozitivní věc.
Bill: Ano, zjednodušuje.
Tom: Jedině kdy to není pozitivní je, když se to týká vztahu nebo lásky. Když dosáhnete tohoto bodu, tak to začíná být problematické a o tom je tahle píseň.
Bill: Ano, to je zpráva.
Tom: To je nejspíš jediná doba, když automatičnost stojí za nic...ve vztahu. Že jsme napsali úžasný text...oh yeah!

Tom: Pojďte sem s tou kamerou! Každý měl teplou vodu a teplota je právě pod nulou! Každou noc to jde dolů, jak daleko to jde v noci dolů?
Bill: Kdyby tu byl déšť, tak by se proměnil ve sníh.
Tom: Naprosto.
Bill: Hádám, že minus deset nebo patnáct.
Tom: Je v noci alespoň minut deset a já jdu do svého pokoje, kde je naprostá zima, dokonce jsem viděl i můj dech. Topení bylo rozbité, všechny pokoje jsou navíc opatřeny elektrickou dekou, ale moje je rozbitá a dokonce tu není ani teplá voda. Chvěl jsem se ve spánku a vstával jsem ráno po čtyřech hodinách spánku, které jsem zvládnul. Takže jsem vstal, naprostá zima, v pokoji minus deset stupňů a potom musím jít do sprchy a tam mám taky LEDOVOU vodu! Čím jsem si to zasloužil?

Interviewer: Zranil ses?
Tom: Ano, ale jenom trochu. Je to tím...
Bill: Je to tím, že tihle kluci nikdy nezkouší a jakmile mají vystupovat, tak mají puchýře!

Tokio Hotel: „Zničili jsme hotelový pokoj, když nám bylo 15.“

19. září 2009 v 16:32 | tess

Fanoušci čekají před Parisian Palace, čeká zde velká ochranka...je snad královna Elizabeth II v našem krásném městě? Kdepak. Francie je takhle připravena na Tokio Hotel, nejdivočejší kapela teenage punk rockers. Voici tu pro vás má interview.

Už jsme vás dlouho neviděli. Co jste celou dobu dělali?
Bill: Neodpočívali. Vydali jsme anglickou verzi našeho předchozího alba a do konce roku jsme byli na turné po Spojených Státech. Okamžitě po tom jsme začali s psaním nového alba. Ani jsme neměli dovolenou. Ale stále jsme zůstali v médiích, nevím jak.

Je to Red Bull, co pijete?
Bill: Ano, můžu to pít celý den. Někdy mě to dokonce dostane do spánku.

Pitím Red Bullu?
Bill: Zavřu oči, usnu, ale pořád mám plechovku v ruce. Už se to stalo vícekrát.

Takže Humanoid. Tohle album je víc vyspělé?
Tom: Nijak jsme se nedohodli na tom, že to tak bude, prostě jsme tam vložili, co jsme cítili. Ale neřekli jsme si - "Uděláme něco víc dospělejšího".

Jste stále stejně tak rebelští?
Tom: V tomhle se nic nezměnilo. Všechno je tak, jak to bylo předtím.

Co vás v poslední době dělá bláznivými?
Bill: Možná, že si myslíte, že je snadnější se nechat unést, když jste úspěšní. Naopak. Příští den je všechno v novinách.

Vy se novin ale nebojíte? Lemmy z Motorhead například zničil hotelový pokoj.
Tom: Ano, no to je velká chyba. My jsme ničili hotelové pokoje, když nám bylo patnáct.

Takže nové album je taková cesta k vynulování minulosti. Proč? Co bylo špatně?
Bill: Byli jsme za každou písní, kterou jsme vydali, za každou písní. Ale pracovali jsme vloni tak tvrdě, vložili jsme do toho hodně myšlenek a rozhodnutí. Museli jsme to napsat a potom udělat krok zpět.

Milujete život a ty show? Proč tahle temná strana vesmíru?
Bill: Když píšeme písně, tak to pochází od nás zevnitř, nekontrolujeme co za tím stojí. Smutek může taky pomoci vytvořit radost. Ale není tu žádná negativní zpráva v našich písních.

Kdo mezi vámi je šťastný? Kdo je smutný?
Všichni: Jsme unavení.

Okay a dívky? Bille ty pořád tvrdíš, že jsi svobodný. Není čas na restartování Tokio Hotel? Někoho pozvat?
Bill: Rád bych řekl něco jiného. (Tom si hrozně krkne. Bill přestane mluvit, potom znova začne.) Od doby, kdy Tokio Hotel začalo a setkali jsme se s úspěchem, tak jsem neměl jediný vztah. Jediný, kdo je ve vztahu, je Georg.

Dobře. Jste tedy spokojeni s groupies?
Bill: Řekněme, že já prostě nemám romantický vztah.

A vy kluci?
Georg: Já někoho mám. Nic dalšího neřeknu.
Tom: Každou noc mám jinou dívku. A Gustav je stále panic.

Inspirují vás francouzští fanoušci?
Bill: Když jsme dorazili k hotelu, tak tam byli. Je to uklidňující a říká nám to, že za ten rok na nás nezapomněli.

Opravdu jste si mysleli, že by na vás zapomněli?
Bill: Není to něco, co jde bez mluvení, podle mě. Po takové době nebylo možné předvídat jejich reakce.

Za deset let, myslíte si, že stále budete mít 16leté fanoušky?
Tom: Doufám, že s námi vyrostou. Že nám všem bude společně 30 let.

Ale potom tady nebudou žádní mladí lidé?
Tom: Ale víte, my nemáme žádný věkový limit. Naše muzika je pro lidi od dvouletých miminek po 65leté důchodce.

Okay, ale ty Tome, Francouzky, co o nich víš?
Tom: Mají krásné vlasy a pěkná prsa.
Georg: Všechno bylo řečeno.

Máte způsoby jak utéct fanouškům?
Bill: To je nemožné.
Tom: Trávíme 340 dní pryč z domu. Naše kroky vedou k fanouškům, takže vlastně cílem je jim neutíkat. Na druhou stranu, když jsme doma a nepracujeme, tak ano, rád bych byl neviditelný.

Myslíte si, že jste udělali víc, než nějaké diplomatické dohody mezi Francií a Německem?
Bill: Ano, v jistém smyslu. Předtím byly naše texty jenom v němčině a kvůli tomu jsme taky začali pracovat na anglické verzi. Ale ve Francii, jsou to německé verze, které lidi kupují. Na začátku nám říkali - "Uvidíte, ve Francii neprodáte ani jedno CD v němčině!" Ale nakonec...

Rammstein měli stejný úspěch. Mozart také.
Bill: To je pravda. Není to zrovna naše oblíbená muzika, ale ok...

Rammstein nebo Mozart?
Bill: Obojí.


imagebam.com

Bill Kaulitz: „Sex je dobrá věc.“

17. září 2009 v 19:49 | tess

Čekání bylo příliš dlouhé, příliš smutné a příliš tvrdé: víc než rok bez nějakých novinek kolem TH! Myslíte si, že zemřeli? No, ne...můžete je opět vidět na vrcholu s jejich novým singlem Automatic, a to přesně z jejich nového alba Humanoid. Zde jsou novinky z Jižní Afriky, kde natáčeli v poušti...

Ahoj kluci! Jak probíhalo natáčení klipu?
Gustav: Bylo to opravdu speciální. Nebyla tam žádná recepce, ani standardní, ani malý bar, žádný internet. Nejbližší vesnice byla víc než tři hodiny cesty.
Tom: Místo plné překvapení! Když si představíte poušť, tak myslíte na slunce a teplo, ale v noci tam bylo i minus pět stupňů. Je tam teď zima.
Georg: Po prvním dni natáčení jsme se vraceli do hotelu a trvalo nám to hodiny. A topení u Toma nefungovalo.
Bill: Všechny postele měly elektrické deky, ale Tomova nefungovala.
Tom: Po tom, co jsem byl celou noc rozechvělý, abych získal teplo, tak jsem ještě objevil, že tam nemám ani teplou vodu, když jsem si chtěl dát sprchu. Ale nakonec jsme velmi šťastní kolem toho klipu, protože je žhavý! (směje se)

Můžete říct něco o těch stalkers, kteří vás obtěžovaly?
Bill: Je to noční můra! Tyhle francouzské holky, které se jmenovaly Afghans on Tour nás obtěžovaly, vyhrožovaly nám a napadaly nás!
Tom: Když je napadena naše rodina, tak jsou překročeny limity. Už to není legrace. Na začátku dubna byla naše máma ohrožována v Hamburgu. Abychom proti nim získali důkazy, tak je máma začala fotit telefonem. Ty holky ji chytily za zápěstí a vytrhly ji telefon z ruky. Dala proti nim obvinění na policejní stanici. Chtějí nás dohnat k soudu - hlavně Perrine - za ublížení a vyžadují 5000 euro. Ale jestli to opravdu udělají, tak my vzneseme obvinění za obtěžování!
Bill: Slyšeli jsme, že i jiní fanoušci byli napadeni. To není dobré. Nevím, co mají v hlavách, ale tohle musí přestat.

Vypadá to, že někteří fanoušci se teď bojí, že už je nebudete tak milovat kvůli těmhle holkám.
Tom: Fanoušci se nemají čeho bát. Nikdy je nedáme do stejné kategorie. Víme dobře, že oni by něco takového nikdy neudělali. Naopak jsme jim spíše velmi vděční.
Bill: Čeho se taky bojím je to, že se někteří fanoušci budou chtít s těmihle stalkers vypořádat. Jedna dívka nahrála video s tím, že se připravuje na útok. Napsala: "Chceme jet do Německa a udělat z vašich životů peklo." Jsou tu i videa, ve kterých stojí: "Chystáme se vás ****" nebo "Nechť hon začne!"
Tom: Neboj se, Afghans jsou zabarikádovány v Hamburgu.
Bill: Nebát se, nebát se. V každém případě, kvůli tomu, že napadli naši mámu, tak jsme museli odložit nahrávání alba, zapomněl jsi?

Vyrobili jste triko pro prodej v H&M na boj proti AIDS. Proč je to pro vás důležité?
Bill: Slyšeli jsme o téhle kampani, a rozhodli jsme se do tohohle zapojit, přidat se do tohoto. Je to důležité, hlavně pro ty mladší. Podpořit něco takového vytvořením trika nás opravdu potěšilo a inspirovalo.

Jaká byla vaše účast?
Bill: Design byla moje hlavní práce. Takže jsem se postaral o design trika.
Tom: Já jsme udělal ten slogan!
Bill: A já byl Tomovým sloganem opravdu inspirován.
Tom: Kromě toho jsme to chtěli udělat krátké a snadné k zapamatování toho sloganu.

Co můžete říct svým fanouškům o ochraně?
Bill: Je to velmi důležité, protože si myslíme, že sex je dobrá věc.
Tom: Ano.
Bill: Každý by si na to měl dávat pozor a není složité si pokaždé vzít kondom, když to děláte. I s tím můžete šukat všude kolem, stejně jako můj bratr.

Jaký je váš styl oblékání?
Bill: Já jsem naprostý blázen do bund. Mám jich tolik, že už to ani nepočítám! Všech barev a stylů. Tom je víc do hip-hopu.
Tom: Trochu retro.
Bill: A tohle nemá nic společného s muzikou, ale vždy mu říkám, že se obléká hrozně. Nechce mě poslouchat. Musím se víc snažit a ovlivnit ho. Rozhodli jsme se, že v budoucnosti budeme nosit stejná trika, takže je tu naděje.
Tom: Jak můžete vidět, tohle triko je na mě lepší.
Bill: Yeah, naprosto.

Jaké je vaše oblíbené oblečení?
Bill: Kromě bund, jsem naprostý šílenec do šperků. Mám vždycky alespoň kufr, může jich být několik, plný stovek stříbrných prstenů.
Tom: Bill má dokonce i vybrané trenýrky!
Bill: (směje se)
Tom: To můžete označit jako naprosto roztomilý styl. A rád je zdobí nebo podobně. Kromě toho je sbírá!


Ve fialovém boxu:
Co je nového?
- jejich nový single Automatic vyjde uprostřed září. Bude následováno album Humanoid, které se očekává 2.října. O Automatic Tom řekl: "Bill a já jsme měli rozdílné názory na písně, které se vloží na album, ale neměli jsme žádné problémy s vybráním této písně!"
- Bill, Tom, Gustav a Georg změnili své vzhledy: Bill má černé a bílé dredy, Gustav nosí brýle a Georg je hubenější. Méně gotiky a více se oblékají v moderním směru živějších barev. Bill je naprostý manga a Tom víc R&B
- vypadá to, že Tom je zamilovaný do Chantelle Paige.


Interview Liferadio.at (15.09.2009)

16. září 2009 v 17:57 | tess
Poslechnout: ZDE

***


***

Moderátorka: Dívky, zhluboka dýchejte, tady jsou vaše celebrity...
TH: Ahoj, my jsme Tokio Hotel a zdravíme všechny fanoušky v Rakousku!
Moderátorka: Nejúspěšnější teen kapela na světě, přes 5 milionů prodaných alb a miliardy omdlévajících fanoušků. V této hodině, vám řeknou všechno, opravdu všechno a teď, vezměte si své deštníky, tady je, Monsun.

Hodný kluk Bill a Tom si pořád vyráží? Milostný život I:

Moderátorka: Tohle je efekt dnešních celebrit. Jednoduše teen-hvězd...Tokio Hotel na telefonu.
TH: Ahoj.
Moderátorka: Ahoj kluci, něco co by chtěla každá dívka vědět, jak to je ve vašem milostném životě. Pokaždé o tom někde něco čtu, vypadá to, že Bill je ten hodný kluk a jeho dvojče Tom si pořád vyráží...je to pravda?
Bill: Vlastně to nemá nic společného s tím, že bych byl hodný kluk, Tom je prostě jenom víc nedospělý, než jsem já.
Tom: (směje se)
Moderátorka: Co by k tomu chtěl říct Tom...on tam není?
Tom: Samozřejmě, že tady je (směje se) Je to blbost. Takže když dostanu nabídku, tak na to jednoduše čas od času odpovím, ale v poslední době se toho stalo méně, abych byl upřímný, opravdu doufám, že se zamiluji, ale doteď se mi nic takového nestalo, takže se musí stále hledat.
Moderátorka: To je pravda. A kolikrát za týden to hledáš? Jak často odpovídáš na nabídky?
Tom: Denně...to je otázka.
Moderátorka: Jo,jo...přesně...takže jak často?
Tom: Denně?...mezi 5 a 7.
Moderátorka: Přesně a Vánoce jsou v červnu.

Křik a pamatují si Linz?

Moderátorka: Mámy v Rakousku se zajímají, proč jejich dcery tak pospíchají ze školy domů. Odpověď je jednoduchá, Tokio Hotel jsou odpolední celebrity. Kluci, jak si vysvětlujete tohle šílenství kolem Tokio Hotel. Pro vás dívky křičí víc než pro cokoli jiného. Jak to je?
Bill: Abych byl upřímný, nevíme. Není to žádný mistrovský plán nebo tak nějak. Jsme velmi vděční a šťastní kvůli tomu, ale nejsou tu žádné instrukce nebo plán.
Tom: Musím říct, že to opravdu milujeme, že máme tak hlasité fanoušky, pro nás to není nikdy dost nahlas.
Moderátorka: Tinitus posílá pozdravy. Před třemi roky jste byli v Linz, na koncertě. Pamatujete si to?
Bill: Samozřejmě, že si to pamatujeme. Není to jako cestování kolem a nevíte kde jste, hrát živě, být na podiu, to je pro nás to nejlepší. Důvod, proč to děláme.
Moderátorka: Dívky, Bill si na vás stále pamatuje, na všechny.

Nejšílenější zážitek s fanouškem.

Moderátorka: Víte, každý den s námi obědváte a taky s našimi celebritami. Dnes tu máme pohled na Tokio Hotel. Bille, ty jsi známý za svoji muziku a taky hodně křičící fanoušky. Jaký byl ten nejšílenější zážitek po celou dobu?
Bill: Byly tu nějaké věci, od napůl nahých fanynek ležících v mé posteli na hotelovém pokoji až k vyšplhání do našeho backstage ve třetím patře s pomocí okapu. Byly tu různé věci.
Moderátorka: Když je taková nahá holka v tvé posteli, řekneš...uhm...vypadni z mé postele, vypadni, nebo co se stane?
Bill: ANO....Ne, v tom okamžiku reagujeme šokovaně a velmi rychle. Takže vlastně s ní ani do kontaktu nepřijdu.
Moderátorka: Kdy byl Bill naposled v kontaktu s dívkou, to uslyšíte zde u nás...

Osamocený Bill....ale nikdy sám v posteli.

Moderátorka: To je neuvěřitelné. Tisíce dívek ho k smrti milují, ale i přes to je osamocený. Bill z Tokio Hotel, dnešní odpolední překvapení. Bille, kdy jsi byl naposledy doopravdy zamilovaný?
Bill: Nemůžu si vzpomenout. Doteď jsem svoji pravou lásku nenašel, věřím, že jenom se štěstím ji najdete a jenom jednou v životě. Já ji ještě stále nenašel a stále v to ovšem doufám. Od doby, kdy je Tokio Hotel jsem neměl vztah.
Moderátorka: Oh a poslední polibek?
Bill: To muselo být před Tokio Hotel.
Moderátorka: Jsem si jistá, že mnoho rakouských dívek by ti rády s tímhle pomohly, ale teď, šok...ty v posteli ovšem neležíš sám, že ne?
Bill: Ano, mí psi smí chodit do mé postele, jsem naprostý blázen do psů. Neumím si představit být bez mých psů, jo, oni jsou se mnou v mé posteli.
Moderátorka: Jaká jsou jejich jména, jak vypadají?
Bill: Mix...jsou od psího útulku nebo zachráněni z psího útulku...2 jezevčíci, jeden dobrman-labrador a jeden německý krátkosrstý.
Moderátorka: Skvělé, jaká jsou jejich jména?
Bill: Já jejich jména neřeknu.
Moderátorka: Opravdu, jsou tajemstvím?
Bill: Myslím, že je to trochu nebezpečné, kdyby každý věděl jméno a potom na ně volal, takže to nechci říct.
Moderátorka: Jsem si naprosto jistá, že mnoho rakouských dívek chce být teď jedním z těch psů.

Je tu "každý den"

Moderátorka: Tohle je Liferadio a tady je Silvia ve studiu, v úterý. Dnes je den, dobrý za dlouhá léta, každý musí zmáčknout nahrávání na svých páskách, protože nechtějí určitě zmeškat ani kousek Tokio Hotel. Teenageři řekli ano, takže udělám ještě download na liferadio.at. Tokio Hotel jsou na telefonu a řekli nám, že je tak často nemůžete na ulicích potkat.
Tom: Abych byl upřímný, tak na ulicích moc často nejsme, už roky.
Moderátorka: Bille, ty jsi ta nejvýstřednější osoba v kapele. Přemýšlel jsi někdy o tom, že by sis třeba oholil vlasy, odešel z Tokio Hotel a řekl si NE, chci normální život, jako chodit do fast-food restaurací bez toho, aniž bych byl poznán.
Bill: Ano, ale není tu tahle možnost, není tu žádná cesta zpátky, takže proto taky nad tím tak moc nepřemýšlíte.
Moderátorka: Ok kluci, přeji vám všechno nejlepší a nové album Humanoid vyjde v říjnu. Tentokrát v němčině a angličtině. A jestli na kluky nechcete tak dlouho čekat, tak jděte na liferadio.at.

Bill: „Přeju si PŘÍTELKYNI!“

16. září 2009 v 17:49 | tess
Dlouho o nich nebylo slyšet, ale teď vybalili Bill a Tom z Tokio Hotel v MÄDCHEN….
Mluvili jsme s nimi o všem, co je pro ně důležité: jejich psi, pravý domov, pátrání po velké lásce a jejich hudba…

Přes rok byli Tokio Hotel u nás jenom zřídka. Co se dělo? Stali se superstars v USA a pilně pracovali na svém třetím albu "Humanoid", které vyjde 2. října. Během rozhovoru jsou kluci naprosto uvolnění, hodně mluví, rádi a ve stejnou dobu. Prozrazují nám, co zažili a čím se zabývají.

CESTOVÁNÍ, PRAVÝ DOMOV, LÁSKA K ZVÍŘATŮM
Tom: Kvůli našemu novému albu jsme byli v Miami a L.A., ale také hodně v Německu. Milujeme to, být doma, spát v našich vlastních postelích a hodně si hrát s našimi psy. Čtyři z nich jsme ale zachránili ze zvířecího útulku.
Bill: Německo navždy opustit - to bych vůbec nemohl. Tady jsme vyrostli, tady jsou naše kořeny. V zahraničí se cítíte vždycky o něco cizí. Ale dovolené samozřejmě děláme velmi rádi. Například na Maledivách jsme byli už čtyřikrát.

STALKING A HROZNÝ STRACH
Tom: Minulý rok nás ovlivnil. Chtěli jsme se na rok, dva stáhnout z veřejnosti, ale nešlo to kvůli stalkers. [Pozn. redakce: Čtyři dívky pronásledovaly kapelu půl roku až se situace stupňovala.]
Bill: Tyhle události ukázaly, kolik nemocných lidí existuje, kterým musí být poskytnuta pomoc. Soukromou sférou vlastně už dál nemáme.

O ČEM JDE VE VAŠEM SINGLU "Automatisch"?
Bill: Hodně věcí ve všedním dnu se dělá naprosto automaticky. V milostném vztahu je ale rutina smrtelná, v tohle se spontánnost ztratí. Nás se to ale netýká, protože oba dva jsme už dlouho svobodní.

FLIRT A HLUBOKÉ TOUHY
Oba: Oh ano, velmi rádi flirtujeme (smějí se).
Bill: Oči jsou pro mě naprosto, naprosto důležité. Když se do dívky zamiluju, potom se nejdříve dívám na oči. V tomhle se člověk může dívat hluboko do duše, když by se už velmi dlouho znali.
Tom: Poznal jsem už neuvěřitelně mnoho dívek, ale nějaký určitý typ dívky? Ne. Blondýna nebo bruneta, nemám určené.
Bill: Už několik let nám žádný pevný vztah. Vím, zní to smutně, ale je to to největší, po čem toužím. Přeju si najít přítelkyni, která půjde cestu se mnou.

PENÍZE A VELKÁ LÁSKA
Bill: Peníze jsou důležité, ale v žádném případě nejsou všechno. Pro lásku mého života bych se vzdal peněz a oblečení. Žádný problém - opravdu toho moc nepotřebuju.

Taff (14.09.2009)

15. září 2009 v 17:35 | tess

***

Tokio Hotel tento týden váleli na Stefan Raab. A bylo jasné, že se Bill změnil. Vypadá víc zženštile a extrémně hubeně. Každý se zajímá, co je s Billem špatně. Nohy jako hubený model, tělo jako Victoria Beckham. Bill z Tokio Hotel. Jeho motto zní jako hubený, hubenější a nejhubenější. I když tam Tokio Hotel byli propagovat svůj nový single, každý mluvil o Billových hubených nohách. Když se podíváte na fotky z minula, tak můžete jasně vidět, že 20letý rozhodně ztratil váhu.
"Příliš, až příliš," říká Alexander Gernandt z Bravo.

Alexander: "Nikdy nebyl silnější postavy, ale bylo vidět, že ztratil váhu. Možná je to jeho ideál krásy. Hubený jako v módním průmyslu v Hollywoodu herci a modelky."

Ideál krásy, džíny velikosti nula? Možná, že stres vyzábluje neexistující tloušťku? Po tom všem, jak se kluci snaží prolomit v Americe.

Alexander: "Nemůže to být stresem, protože měli hodně času na práci v klidu na jejich albu. Právě budou mít svůj velký comeback a budou mít znova turné, Bill potřebuje sílu, aby to zvládnul, takže by měl přibrat nějakou váhu."

Bill: "Snažíme se dát nátlak stranou. Není to něco, nad čím přemýšlíte po celou dobu. Ale je to tady, samozřejmě."

Bill má sklon jít do extrémů. Jeho postava není na něm to jediné extrémní, ale taky jeho nový styling. S hodně make-upem a dlouhými vlasy vypadá ještě více zženštile jak nikdy předtím. Ale Bill se tak sám styluje pro sebe a ne pro fanoušky.

Bill: "Je to osobní věc. Není to spojené s albem. Není to tak, že řekneme, musím přidat dvě extra bílé lokny do mých vlasů, aby o tom každý napsal. Prostě se cítíte na to, to udělat. Je to kus svobody, který stále máte, že můžete vypadat tak, jak vy sami chcete."

Jeho fanoušci ho za jeho styling milují. Nyní vše, co můžeme udělat, je doufat, že bude jíst víc svého oblíbeného jídla, hamburgerů a hranolků. Aby tak získal dostatek síly na další turné.

ExpressenTV.se-TH skapade kaos 'Dom är helt fantastisk' (14.09.2009)

15. září 2009 v 17:34 | tess


***

Malvina Britts (reportérka): Hodně Tokio Hotel fanoušků zde čekají venku před Sheraton hotelem. S některými z nich jsme si promluvili.
Dívka: Ahoj.
Malvina: Co si myslíš, že je na Tokio Hotel nejlepší?
Dívka: Všechno. Muzika a jejich texty jsou tak osobní a extrémně dobrý. A kapela je naprosto úžasná a mají opravdové zprávy ve svých textech.
Malvina: Němečtí kluci z Tokio Hotel mají hodně fanoušků po celém světě. Ale zdá se, že nemají ani problémy s tím, že kamkoli přijdou, tak tam na ně čeká mnoho fanoušků.
Bill: Myslíme si, že je to velmi milé a jsme za to šťastní. Celý den jsme na hotelu a děláme interview, jste unavení a pak jsme šťastní, že tu jsou ti lidi, kteří nás podporují a mají nás rádi.
---
Bill: To nevím, musíte se zeptat fanoušků. Myslíme si, že jsme naprosto normální. Už jsme kapelou po deset let a jsme potěšeni, že je to tak, jak to je. Hrajeme živě, stojíme na podiu a hrajeme po mnoho fanoušků, to je nejlepší. Pro to děláme všechno, máme velké publikum, pro které hrajeme.

Voice.fi interview - TH o mládí (15.09.2009)

15. září 2009 v 17:31 | tess

***

Jussi: Zajímá mě, protože v posledních letech hodně cestujete po světě a hrajete jako kapela. Chybí vám někdy normální život teenagerů? Chodit do školy a vycházet si s přáteli a tak...
Bill: Vlastně mi škola ani tak moc nechybí. Naštěstí ta doba je pryč a bylo to možná nejhorší období mého života. Ano, samozřejmě, že mi chybí normální život teenagera. Tom a já jsme se už v 15 letech cítili starší, než ostatní lidé v našem věku. Ale samozřejmě, že nám chybí naše normální životy. Museli jsme se vzdát hodně věcí. Ale samozřejmě, že je tu několik věcí, které to nahradí.


Leute Heute interview (12.09.2009) -překlad

13. září 2009 v 14:57 | tess

***

Vaše nové album vychází na začátku října, jak jste spokojeni s výsledkem?
Bill: Jsme velmi spokojeni, je to velmi vzrušující, protože jsme produkovali to album takovou dlouhou dobu, dost jsme na tom pracovali. Je to jako naše dítě, nějak ani nevíte, co děláte. Prostě děláte to, co máte rádi a jste s tím šťastní a když přijde čas na vydání, tak jsme opravdu nervózní. A jsme s tím opravdu šťastní, dali jsme si s tím čas, zkusili hodně nového a jsme opravdu spokojeni.

Název zní Humanoid, je to něco osobního nebo jak jste přišli s tím názvem?
Tom: Je to trochu osobní, Humanoid je takový malý pocit, který máme s Billem po celý náš život. Je tomu tak doteď. A uvědomili jsme si s psaním těchto písní na album, že ten název k tomu sedí.

Poprvé vychází album v angličtině a němčině ve stejnou dobu, je to jiné zpívat anglicky?
Bill: No, byla to výzva zpívat v obou jazycích na začátku, protože minule jsme měli více času, potom jsme překládali. A bylo to víc práce, než jsme si mysleli, protože jsme dělali texty ve dvou jazycích a tak to zabralo dvakrát tolik. Například, videa. Nechceme zanedbat žádnou verzi. Ale dnes už jsem si na to zvyknul. Tak nějak jsme se s tím vrátili na začátek, k tomu, co jsme na začátku dělali. Když jsme začínali před deseti lety, tak jsme začali s němčinou a angličtinou taky. A nyní to děláme znova. Je to dobrý pocit.

Jaké to je být slavní v USA a Kanadě?
Tom: Velmi dobrý, samozřejmě. Myslím tím, že doufáme, že pojedeme do tolika zemí, jak je to jenom možné. A ještě jsme doteď nebyli v Japonsku, a stále chceme. A je to skvělé, samozřejmě. Není tu pro nás dost zemí.

Jsou fanoušci tam jiní než tady?
Tom: Myslím, že každý fanoušek je jiný, nemyslím, že se to dá poznat podle zemí. Nemůžete říct, že je to takové v Kanadě a takové ve Francii.

Jaké bylo focení s Karlem Lagerfeldem pro Vogue?
Bill: Byl to velmi dobrý zážitek. Je to jako vedlejší sen, který se vám plní a bylo to opravdu milé. Byl jsem hrozně nadšený, že to můžu udělat. Velmi jsme si rozuměli a velmi ho mám rád, opravdu se mi s ním dobře pracovalo. Bylo to taky velmi pěkné focení a celkově to bylo pěkné.

Věděl od začátku, co by chtěl?
Bill: Myslím, že si velmi dobře rozumíme, protože jsme oba perfekcionisti. Opravdu vím, co chci a on taky. Myslím, že to bylo to nejrychlejší focení, které jsem kdy zažil a šlo to opravdu dobře.

Po posledním albu, se dělo hodně věcí mimo podium, stalkers. Jsou tohle šedé stránky se kterými musíte žít?
Bill: Jsou tu šedé stránky, věci, které jsou společně s úspěchem a musíte s tím žít. Opravdu je to jedna z negativních věcí.

Zlepšilo se to, už to skončilo?
Bill: Nemyslím, že to někdy skončí.
Tom: No, jsme teď hodně pryč a díky tomu to vlastně nepoznáme. Kvůli tomu je velmi těžké to rozhodnout, ale vloni, když jsme produkovali album, tak jsme se snažili žít naprosto soukromě. A potom jsme si i uvědomili, že je to velmi těžké.

Byl jsi obviněn z udeření jedné ze stalkers, jak je to teď, stále je to otevřené?
Tom: Ano, je to...Ano.

Gustave, ty jsi byl napaden sklenicí od piva. To muselo bolet, že ano?
Gustav: Yeah, yeah to bolelo.
Tom: Měli jsme tu ovšem i jiné věci, které nás zranily, abych byl upřímný. Bojujeme s tím denně, to potom bolí mnohem víc.

Jak bylo řečeno, ty jsi jako jediný v oficiálním vztahu, Georgu?
Georg: Ano, nejenom oficiální. Jsem taky jediný, který někoho má.

Jak to vypadá u ostatních? Nic nového?
Bill: U mě je to jako předtím, kvůli Tokio Hotel. Yeah, nebyl tu žádný vztah. Doufám, že se to jednou změní. Rád bych řekl něco jiného, nejsem takový, abych držel tajemství. Je to opravdu hloupé tohle neříkat. Doufám, že se to někdy stane, samozřejmě.

Takže poslední otázka, protože jste žili naprosto soukromě - chybělo vám to všechno, koncerty a tak?
Bill: No, někdy je to dobré se nevidět každý den. A když se píše tolik hloupostí, tak se rádi stáhnete a děláte muziku a tak. Bylo to vlastně k rozčílení. Děláte album a chcete, aby to lidi jednou slyšeli, takže se cítíte dobře, těšíte se až to vyjde a připravujete se na nové album a...Neumím si představit, že bych tohle nedělal po několik let nebo tak nějak. Potřebuji to. Když nejste dlouho na podiu, tak to chcete udělat znova.

3XM Radio - Simosas Stiftelse interview / Finsko (09.09.2009)

12. září 2009 v 16:34 | tess

***


***

Anne: Nyní je konečně čas pro interview s Tokio Hotel, čekali jsme na tohle dlouho dobu a nyní tu máme hosta ve studiu. Je to někdo velmi speciální, náš vlastní producent Johan Aldonen.
Johan: Myslel jsem, že řekneš, že to jsou Tokio Hotel. Ale ne, jsem to jenom já.
*nějaký chlap a Johan mluví v němčině, nějaké hloupé vtipy*
Kjell: Jenom si dělám legraci. Musím vám něco říct. Anne a já jsme dělali interview s Tokio Hotel, řekl jsme, že máme zájem o to interview. A měli jste vidět ten psychopatický pohled, který nám producent dal, vyfackoval nás a zakřičel "NE! Já budu dělat to interview!!!". A ani si neumíte představit jak šťastný po tom byl, rozhodně to pro něj byla velká událost.
Johan: To BYLA velká událost! Létal jsem od té doby v oblacích. Byli to úžasní kluci, kteří přišli do studia. Všichni čtyři členi kapely takový byli - dvojčata, Bill a Tom Kaulitzovi, kteří jsou nejvíce známí z Tokio Hotel. A potom taky Georg a Gustav, kteří jsou více spíše v pozadí. Jsou velmi, velmi populární, mají DOST fanoušků po celém světě. Většinou v Evropě, ale taky na jiných místech. Hodně lidí je zná a milují jejich muziku. Ale ne vždycky tomu tak bylo, začali velmi mladí a neznámí. Takže první otázka, kterou jsem se chtěl zeptat bylo, jaké to je být populární a jaké to bylo, když si poprvé uvědomili, že mají fanoušky.
Bill: No na tohle si nikdy nezvyknete. Necítíte se jako každodenní hvězda. Vlastně, pro nás je to stále neobvyklé, když se takové věci dějí. Přesně si pamatuji první vystoupení. Byla to malá vesnice a bylo to naše první vystoupení po vydání prvního singlu. Koncert musel být zrušen, protože tam nebylo dostatek ochranky. Nikdo neočekával tolik fanoušků...a byli jsme naprosto překvapeni. Pamatuji si přesně, že jsme to vůbec nechápali. Pamatuji si tenhle den velmi dobře.
Johan: To byl Bill, zpěvák, který odpověděl na otázku a říká, že si myslí, že je to stále zvláštní pocit mít fanoušky. Že pokaždé, když potkají fanoušky, tak je to ten stejný pocit a stejně zvláštní jako poprvé. Poprvé kdy si uvědomili, že mají fanoušky bylo, když viděl jejich první single a měli vystoupení v malé vesnici v N2mecku. To místo bylo tak malé, naprosto žádná ochranka. A tolik fanoušků se ukázalo, že museli zrušit koncert a utéct zadními dveřmi, než se to vše vyvrtlo v chaos. Proto si pamatují, že to bylo krásné. Podívejte *ukazuje fotku* tohle je Bill, když nám vyprávěl příběh. Bylo to velmi dojemné!
Anne: Ano, to bylo!
Kjell: Já tady brečím.
Anne: Byli velmi skromní a cení si toho. Protože se stali slavní tak rychle a snadno se tak jinak můžete stát domýšliví. Ale nic takového tady u těchto kluků není.
Johan: Ne, zdají se velmi upřímní a sympatičtí. Skoro se vás to nemile dotkne, jak jsou sympatičtí. Nicméně, více o jejich slávě. Můžou vůbec chodit na ulici, aniž by je někdo poznal? Mají nějaké soukromí?
Bill: No vlastně...nemáme soukromí vůbec. Nemáme ho od 15 let.
Tom: Ale soukromí není nevyhnutelné, protože pořád potkáváme fanoušky. Je to jako...každý nás poznává, když jsem na veřejnosti. Ať už se jim naše muzika líbí nebo ne, tak nás stejně poznají. Jít jako normální člověk na ulici pro nás už není možné a neudělali jsme to od našich 15 let..a vlastně máme jenom málo času na soukromé záležitosti, protože pracujeme 320 dní v roce a jsme na cestách s kapelou. A samozřejmě, i když jsme mimo veřejnost, tak pracujeme.
Johan: Ne, ubozí kluci z Tokio Hotel nemají soukromí život od doby, co jim bylo 15 let. Alespoň tak nám to řekli. Nevím, 15 let...před Tokio Hotel se jmenovali Devilish, byli jenom místní kapelou a neměli žádnou nahrávací smlouvu. Takže už vlastně dělají muziku po nějakou dobu a to už jim je přes 20. Takže, vůbec žádné soukromí. Říkají, že každý pozná Tokio Hotel na ulicích, což pro ně dělá těžké jít jenom tak ven nepoznáni. A další věc, která jim ztěžuje mít soukromí život je to, že pracují s kapelou 320 dní v roce, to je docela dost.
Kjell: Co dělají ty ostatní dny?
Johan: Yeah, taky jsem si říkal, nevím. Dělají něco jiného.
Kjell: Možná hrají Pidro? *nemám ponětí, co je Pidro*
Johan: Nemají tolik času na jiné věci.
Anne: Slaví svoje narozeniny, samozřejmě!
Johan: Yeah, samozřejmě, narozeniny. Vlastně tří ze čtyř členů kapely právě měli svoje narozeniny v minulém týdnu. Dvojčata, Bill a Tom, a Gustav, bubeník. Takže, samozřejmě, že jsme se jich zeptali, jak slavili svoje narozeniny.
Bill: Tom a já jsme si pronajali zábavní park. Splnili jsme si náš dětský sen. Byli jsme tam s Gustavem a Georgem, našimi nejbližšími členy rodiny a přáteli a měli jsme celý park jenom pro nás. Miluji takové věci, nemůžu se toho nabažit. Byli jsme asi desetkrát na horské dráze, ale myslím, že to nakonec nebyl tak dobrý nápad, protože dalšího dne nám všem bylo tak trochu zle.
Tom: Ano a Gustav slavil svoje narozeniny včera ve Stockholmu.
Gustav: Jo, Stockholm.
Johan: Bill a Tom oslavili svoje narozeniny tím, že si pronajali zábavní park, byl to jeden z jejich dětských snů. Pronajmout si celý park a pozvat své přátelé a rodinu, a samozřejmě, že taky ostatní členy kapely.
Kjell: Takže ¾ kapely mají své narozeniny v týdnu. Co kdyby nepozvali toho dalšího, který nemá narozeniny?
Johan: Haha, narážka na to, co si o něm myslí. Nicméně, takhle slavili dvojčata a ubohý Gustav měl své narozeniny, když kapela měla propagaci ve Stockholmu. Takže on vlastně své narozeniny slavil ve Stockholmu a smáli se mu. Byla to vlastně trochu škoda.
Kjell: Aw, Gustav!
Johan: A jenom tam seděl a trochu se kolem toho styděl.
Anne: To je hrozné.

RADIO EXTREME

Anne: Máme tu u nás našeho producenta ve studiu a on dělal interview s kapelou, brzy o tom budeme mluvit trochu více. Ale Johane, ty jsi taky slyšel několik písní z jejich nového alba. Jaké to bylo?
Johan: Bylo to trochu...ehm, byl jsem vlastně docela překvapen. Znějí tak jinak, poslechnul jsem si asi pět písní z nového alba, které vyjde na začátku října. A některé z nich zněli, přesně jako Automatisch, jako staří Tokio Hotel. Jaké z předchozí nahrávky.
Kjell: Rock hard!
Johan: Yeah, dá se slyšet, že to jsou stále oni. Ale potom, další písně měli nový zvuk, a ty se mi popravdě ale líbili více. Neměli ovšem ten typický Tokio Hotel zvuk. Myslím, že pro většinu bude těžké je poznat. Ale jsem si jistý, že z tohohle alba vzejdou velké hity.
Anne: Byl to víc pop nebo rock?
Johan: Víc rockový zvuk...tvrdší zvuk, více kytar a tak. Yup! Nicméně, album vyjde na začátku října, jak jsem řekl. Takže jsem se kluků zeptal, jak by oni popsali nové album?
Bill: Poprvé jsme Tom a já co-produkovali album. Je to jiné Tokio Hotel album. Dlouhou dobu jsme nepsali nové písně a dělali jsme turné se starými věcmi...a na konci roku...jsme už to nemohli poslouchat nebo se na sebe ani podívat...potřebovali jsme přestávku. Chtěli jsme napsat nové písně a taky se podívat na náš vývoj. Ano, album je trochu víc elektronické. Trochu jsme se posunuli jenom z kytary, basy a bicích. Zkusili jsme toho trochu víc a vložili do toho světový-zvuk. Produkce a psaní trvalo skoro rok.
Johan: Bill a Tom píší většinu písní, takže nám řekli, že důvod, proč začali dělat nové písně bylo pro to, že byli už unavení z těch starých písní. Byli unavení z toho je vidět a slyšet, takže už s nimi nechtěli nic dělat. Takže pro to se rozhodli udělat nové album. Taky řekli, že je to naprosto jiné Tokio Hotel album, kde používali nové nástroje, nejenom kytaru, basu a bicí. Nevím, pět písní, které jsem slyšel neměli moc nových nástrojů, ale...uvidíme co další písně.
Anne: Neslyšel jsi tam triangle nebo flétnu?
Johan: Haha a ukulele...přesně. Haha. Ale uvidíme, album vyjde v obou jazycích, v angličtině a němčině. Tvrdí, že je to pro to, že chtějí nabídnout svým fanouškům více. Ale my, kteří jsme trochu víc cyničtí si myslím, že chtějí prodat více.
Anne: Já osobně si myslím, že jeto dobré. Protože jsem na škole s němčinou dost bojovala. Kdyby můj učitel udělal dvě nahrávky, jednu v němčině a druhou v angličtině, tak bych se naučila rychleji.
Johan: Nejspíš. Takže teď se každý učí německy kvůli Tokio Hotel. A to není špatné. Nicméně, kapela prodala miliony nahrávek. A tak nějak se pro to objevila otázka, co se týče peněz a taky jsme se jich zeptali, co budou dělat se všemi těmi penězi, které vydělali.
Bill: Jak jste si všimli, nejsme tak bohatí, protože vlastně taky kvůli stahování.
Tom: Ano.
Bill: Kdyby nebylo stahování, tak už bych byl skoro rozhodně v důchodu. Ale, pořád si člověk říká, že v dnešních dnech, se v hudebním byznyse nedají vydělat takové miliony, jak někdo věří. Možná, že kdyby tohle bylo tak před deseti lety...ale kdybyste opravdu chtěli být bohatí, tak byste museli být fotbalista nebo závodník.
Tom: Ale musíte si říct, že jsme kapela, která ráda utrácí hodně peněz, protože říkáme NE asi 10 000 věcí denně, kde bychom zajisté vydělali dost peněz, ale nechceme je prostě dělat, protože se nám nelíbí.
Bill: Nebo hrajeme koncert a necháme do celé haly nainstalovat pyrotechniku a nakonci nejsou žádné peníze, které můžou jít s námi domů.
Tom: Nebo to děláme tak, jak jsme udělali teď...natočili jsme hrozně drahé video...jako Automatic...a nevyděláme si tak peníze po dalšího půl roku.
Johan: Tvrdí, že nejsou tak bohatí, jak si mnozí myslí. I když si pronajali zábavní park na své narozeniny. Řekli, že používají dost peněz na pyrotechniku a světelné efekty u jejich show a taky pro video jako například k novému singlue "Automatisch", což je stálo tolik, že si nevydělají ani trochu peněz po dalších šest měsíců. Nevím jestli je to pravda, ale takhle to řekli. Potom jsem jim položil otázku kolem jména kapely. Je to zvláštní, protože to není obvyklé jméno se kterým se přijde. Ale zeptal jsem se jich, jestli by chtěli nějaké místo například, které by se jmenovalo Tokio Hotel. Jaké by to bylo?
Bill: Tokio Hotel by nejspíš byl úžasný hotel. Stejně nějak přemýšlíme o...
Tom: Ano, přemýšlíme o tom, že napíšeme průvodce po hotelech, protože jsme byli na tolika hotelech po celém světě, od velmi dobrých po velmi špatné a za druhé, určitě bychom si mohli otevřít úžasný hotel.
Bill: Ano, opravdu bychom rádi otevřeli vlastní hotel, možná že to jednoho dne uděláme, perfektní hotel, s elektrickým topením u postele.
Tom: Ano, od elektrického topení u postele k perfektní a pohodlné vaně, všechno perfektní.
Johan: Říkají, že vlastně přemýšleli o otevření vlastního místa jménem Tokio Hotel a byl by to ten nejlepší hotel ze všech hotelů na světě. A taky říkají, že jsou už docela dobří experti, když se to týká hotelů, protože byli už na tolika zvláštních místech po celém světě během turné. Ten nejvíc perfektní hotel musí mít perfektní vanu a koupelnu. A potom další důležitá věc ze všech, že tam musí být elektrické topení u postele.
Anne: Elektrické topení u postele? Myslím, že to jam je vždycky topení u postele, ne?
Johan: Nejspíš ne v hotelech, ve kterých Tokio Hotel bývají.
Kjell: Oh ti ubozí kluci, v jakých hotelech to bývají?
Anne: Jsem ráda, že řekli, že chtějí elektrické topení u postele, bylo by to trochu zajímavý kdyby to chtěli u vany.
Johan: To by zajisté bylo horší. To by potom vysvětlovalo jeho vlasy.
Anne: Oh ne, yeah...ne. Počkat, Johane když si se potkal s kapelou, byli nastylovaní jako vždycky?
Johan: Yeah, zpěvák Bill jo. Ale ti ostatní tři byli jako...ty...a já.
Anne: Aha, okay.
Kjell: Aha, tak krásní? Co si mysleli o tvých Tokio Hotel tetováních?
Johan: Milovali je, hlavně to, které mám na čele!

RADIO EXTREME

Popsenzace z Magdeburgu – „...a táta přišel s baseballovou pálkou“: šílený svět Tokio Hotel.

11. září 2009 v 16:49 | tess

Představovat Tokio Hotel asi není potřebné, ale pomalu byste je měli začít brát vážně.
Co začalo jako školní kapela v roce 2001, je nyní největší pop fenomén a exportní-interpret od Rammstein.
Třetí CD: Humanoid (2.10. od Universal Music) je očekáván i fanoušky ve Francii a Americe, Rolling Stones časopis slaví 20let s dvojčaty Billem (zpěvák) a Tomem (kytarista) jako stylovými ikonami.
Pro GQ se dvojčata zastavila na krátkou chvíli ze svého vesmíru, aby se s námi setkali.

Styl Tokio Hotel
Bill: Již dávno před tím, než kapela začala jsem miloval chodit ven s make-upem a vším, co k tomu patří. Necítil jsem se jako oblečený, ale jako sám sebou. Vlastně, když mám několik dní volna, což se sotva stává, tak prostě miluji posedávat neoholený, bez make-upu a v teplákové soupravě na gauči. Je to docela příjemná změna.
Tom: Vždy jsem měl tenhle městský vzhled. Byl jsem zvyklý na dredy, teď mám cornrows. Mám rád vlasy, o které se snadno pečuje. Prostě ráno vstanete a nemusíte si upravovat vlasy.

Idolové Tokio Hotel:
Bill: Já vždycky miloval filmy s upíry, mám rád Nenu a Davida Bowieho. Nikdy jsem si nemyslel, že bych tak chtěl vypadat. Japonská scéna Visual Kei, ke které jsem často přirovnávám, tak tu neznám.
Tom: Mám rád nepoddajné chlapy. Steve McQueen a Robert De Niro. Takhle bych chtěl vypadat, až budu starý. Umím si představit, že bych měl i vousy.

Tokio Hotel a rebelství:
Bill: Náš nevlastní táta nás jednou přijel vyzvednout z města s baseballovou pálkou, protože starší kluci nám vyhrožovali, že nás zmlátí. Již jsme se odlišovali, když nám bylo devět a byli jsme kvůli tomu napadáni. Čím více byli lidé rozrušení mým tmavým make-upem, tím temnější to bylo dalším dnem.

Tokio Hotel a sex:
Bill: Na koncertech bych mohl samozřejmě někomu z ochranky říct - "Tahle, tamta a tahle, přiveď mi je později." Ale to pro mě není, musím být zamilovaný.
Tom: Abyste mě dostali, tak nepotřebujete žádné složité triky (směje se). Beru extrémní výzvy už dlouhou dobu, měl jsem už hodně aférek. Ale bylo to jenom něco fyzického a nic víc.
Bill: Jednou jsem přišel do svého hotelového pokoje a tam mi ležely tři holky v posteli. Bodyguardi zešíleli a samozřejmě, že je vyhodili ven. Ale takové věci se stávají. Dívky přijdou i oknem.

Tokio Hotel a soukromí:
Tom: Již několik let žijeme velmi odloučené životy. Když někdy jdeme ven z domu, tak máme s sebou ochranku. Jít ven a procházet se jenom tak, to už nemůžeme dělat. V loňském roce jsem jednoduše nepotkal na ulici ani jednu osobu.

Tokio Hotel a byznys:
Tom: Naše nové album je taky poděkováním našim německým fanouškům, za to, že nám zůstali věrní, zatímco jsme měli turné po světě. To, že pracujeme často se staršími lidmi během našich pracovních dní, to nás vůbec neotravuje.
Bill: Já naprosto miluji si někam vyrážet se staršími lidmi! Rád bych měl klub starých lidí. Setkal bych se s nimi každé odpoledne na kafe.

***

Minipunk:
Když Tokio Hotel měli svůj první hit v roce 2005, Durch den Monsun, Bill měl kombinaci punk, emo a "Spal jsem včera v noci špatně" účes.

Dikobraz:
Na druhé album (Zimmer 483), se zpěvák v roce 2007 představil s novým dikobrazím účesem, který vypadal, jako kdyby pocházel z japonského manga. Ale zdá se to být pouhou náhodou.

Noblesní rasta:
Posledním je nové album - Humanoid. Má dredy se světlými. Nemá to nic společného s reggae. Bill prostě chtěl změnu.


RadioNova interview - Finsko (09.09.2009)

11. září 2009 v 16:45 | tess



Bill: Vím, že tady je velmi silný a mocný svět hudby, vlastní finský svět hudby. Ale musím uznat, že nejsem moc dobře v tomhle zkušený. Je faktem, že hlavně v posledních letech jsme pořád dělali muziku, tak jsme neměli čas poslouchat jinou muziku, protože se naprosto věnujete jenom vlastní muzice. A někdy se nás lidé ptají odkud máme inspirace na naše písně a alba. Pravda je taková, že když pracujete tvrdě na albu, tak nemáte čas poslouchat jinou muziku.

Bill: První otázka k našemu vzhledu. Děláme si všechno sami. Nikdy jsme nepoužívali stylistu, všechno děláme sami. A já jsem nezměnil svůj vzhled nedávno. Vlasy, které mám, už mám takhle od prosince loňského roku. Ale jinak si obvykle vše děláme sami. Někdy něco nakreslím a když to není připraveno v obchodech, tak se zeptám někoho, kdo by to mohl udělat podle té kresby. Druhá otázka je o budoucích plánech. Právě plánujeme velké turné pro rok 2010, máme novou produkční společnost a smlouvu o turné s novou produkční společností a firmou na zařizování.

Göteborgs-Posten TV (08.09.2009)

9. září 2009 v 18:13 | tess



***

Bill: Naši fanoušci jsou opravdu intenzivní. Máme ty nejlepší fanoušky, na které můžete jenom pomyslet. Jsou tady, nezáleží na tom kolik je. Dnes večer dokonce spali kvůli nám i na ulici.
Moderátorka: Jsou švédští fanoušci v něčem jiní od ostatních?
Bill: Nevidím nějaký rozdíl.
Tom: Jediný rozdíl, které jsem si ráno všimnul bylo toho, že bylo venku dost blondýn.
Moderátorka: Všude kde jste, je chaos. Jaké jste zažili špatné chvíle slávy?
Bill: Je jasný, že tu jsou u publicity negativní stránky. Nezažili jsme normální život nebo neměli soukromí od 15 let. Nejde se schovat. Žijeme pro kapelu a pozitivní stránky, ale je jasné, že tu jsou i negativní.

Chat s Tokio Hotel (08.září 2009) překlad

8. září 2009 v 17:11 | tess




Tokio Hotel: Ahoj všem fanouškům! Jsme rádi, že jsme tady. Jdeme na to!

Cecilia: Ahoj kluci! Jak se máte? Jen mě zajímalo, poněvadž jste vloni na jaře zrušili koncert ve Stockholmu, budou tu nové termíny? Doufám, že se cítíš Bille lépe. A miluji Automatic! Můj bože, je to tak dobré! Love!
Tokio Hotel: Ano, je nám líto, že jsme to museli udělat. Plánujeme další turné na začátku 2010.

Elisabeth: Kdybyste si měli vybrat něco z tohohle, co by to bylo? - Ztratit zrak nebo sluch?
Tokio Hotel: Oboje je hrozné. Nemůžeme se rozhodnout!

Frida: Kdybyste měli možnost udělat interview s fanynkou, na co byste se ji zeptali?
Tokio Hotel: Haha, jak vidíš? Nebo na kolika koncertech Tokio Hotel byla.
Tokio Hotel: Jak vypadáš, omlouváme se. (kluci totiž napsali špatně odpověď, což můžete vidět o řádek výš)

Jenny D: Ahoj! Vím, že jste trochu pracovali s Andreasem Carlssonem ze Švédska:) Jaké to bylo s ním pracovat?
Tokio Hotel: Skvělý tým!

Frida: Umíte si představit, že byste randili s fanynkou?
Tokio Hotel: Ano, to si umíme představit!

Ellinor: Bojíte se prasečí chřipky?
Tokio Hotel: Haha...ne, nijak kolem toho nehysterčíme. Ale je jasné, že nechceme být infikováni. A máme vlastní doktory.

Jenny D: Ahoj! Znáte nějaké kapely ze Švédska?
Tokio Hotel: Bohužel ne. Kterou bys doporučila?

Louise Norman: Ahoj kluci:) Uhm, mnoho sní o tom stát se muzikanty, zpěváky, etc...Ale je to velmi těžký průmysl, máte pro nás nějaké tipy, jak přežít v tomhle byznysu?
Tokio Hotel: Řekli bychom, abyste se nikdy nevzdávali. A držte se. Hodně štěstí!

Ebba94: Ahoj! Jak byste rádi vypadali, kdybyste byli holky? A trochu k otázce:) Jaký máte pozadí na mobilu? :):) Objímám
Tokio Hotel: Máme různé obrázky - Georg má na mobilu jako pozadí fotku Toma. A rádi bychom vypadali jako Jessica Alba, kdybychom byli holky.

Nina Kaulitz: Ahoj zlata! Co si myslíte o Švédsku?
Tokio Hotel: Bohužel jsme neviděli moc, protože celý den máme práci. Ale jinak dobrý!

Louise Norman: Máte na novém albu nějakou píseň, která se vás nějak speciálně dotýká?
Tokio Hotel: Je tu něco osobního u každé písně. A když jako Tokio Hotel píšeme, tak se nás to velmi dotýká.

Daniella: Je to legrace být slavní?
Tokio Hotel: Oh ano! Pro nás je to sen, který se stal skutečností.

Jessica: Ahoj. Měl někdo z vás rád Michaela Jacksona?
Tokio Hotel: Ano, samozřejmě. Byl to legendární zpěvák. A podle Toma je prý Jessica krásné jméno:)

Tokio Hotel: Tohle byla poslední otázka, kterou jsme zodpověděli.

Tokio Hotel: Děkujeme a těšíme se příště! Bye!

Goom radio - interview (4.9.2009)

7. září 2009 v 15:26 | tess

Gia: Dneska jsem tady s Billem, Tomem, Gustavem a Georgem. Ahoj kluci! Jste zpátky s novým songem Automatic a především s novým očekávaným albem, které vyjde 2. října
a bude ve dvou verzích: a v anglické a německé. Proč v angličtině? Dobýváte další země? Protože si vzpomínáme, že jste v roce 2008 vyhráli nejlepší kapelu v USA.
Bill: Rozhodli jsme se udělat tohle album v angličtině; stále nevíme, jestli to bylo minulý rok nebo před dvěma roky. Odteď budou naše alba ve dvou jazycích a tohle nemá nic společného s MTV awards, chceme, aby víc lidé rozumělo naším textům.

Gia: Cítíte se stejně, když zpíváte v angličtině a němčině. Vzhledem k tomu, že angličtina není vaší mateřština, takže si dovedu představit, že je to pro vás těžší.
Bill: Nejdřív jsme si na to museli zvyknout, zvláště já a protože jsem perfekcionista, chtěl jsem, aby to znělo správně, i když angličtina není moje mateřština. Ale teď je to v pohodě, když zpívám v obou jazycích. Už ani nevím, který z nich mám nejraději.

Gia: Kolem tohoto alba bylo docela dost drbů. Hlavně co se týká spoluprácí: Guy Chambers (atd….jména, která už byly zveřejněny). Je to pravda?
Bill: Ve skutečnosti jsou to jen drby. Pracovali jsme se stejnými producenty, jako předtím. Pravda je, že jsme nahrávali v USA. Moc o tom teď nemůžeme říct.

Gia: Řekněte nám něco víc o klipu Automatisch / Automatic, který jste natáčeli v poušti v Jižní Africe?
Bill: Vybrali jsme, aby tento titul reprezentoval album, protože jsme také všichni mysleli, že se perfektně hodí k album Humanoid. Byl to song, který byl nahrán za velmi krátkou dobu. Co se týče klipu, měli jsme šanci natáčet v Jižní Africe. Bylo to skvělé, měli jsme spoustu legrace.

VIVA interview o albu Humanoid (part 5)

6. září 2009 v 16:11 | tess
Je pravda, že vás Jay-Z pozval na večeři?
Tom: Hm..nemyslím si, že to platil Jay-Z, abych byl upřímný.
Bill: Jo, já vážně nevím…
Tom: Já nevím, kdo koho pozval…
Bill: Byl na jednom z našich koncertů. Ale nevěděli jsme to předem, byla to spontánní věc, nevěděli jsme, že tam bude. Dozvěděli jsme se to krátce před tím. A potom jsme šli všichni společně na jídlo. Ale nevím, kdo ho pozval.
Tom: Myslím, že to zaplatila nahrávací společnost.
Bill: Jo, taky si myslím.

A situacích jako je tato, se cítíte stejně - nebo se cítíte trochu "malí"?
Bill: Nepřemýšlíte o tom. Jasně, někdy jste nervózní, když se setkáváte s ostatními lidmi, ale nemyslíte na to. Nakonec stejně máte normální konverzaci. Opravdu na to nemyslíte. Když si vzpomenu, kolik prodal desek…ale v ten moment na to nemyslíte.

A se všemi lidmi, se kterými jste se setkali, kdo na vás nejvíce zapůsobil? Je to možné říct?
Georg: Na mě vždycky nejvíc zapůsobí Tom.
Tom: Samozřejmě, že příčku posunuju trochu výš, pro mě osobně…Jay-Z byl milý.
Bill: Zpestření.
Tom:… se s ním setkat. Georg svého idola ještě nepoznal, stále je to David Hasselhoff.
Georg: Jo, ale ….hm
Tom: Ještě neměl příležitost se s ním setkat. A kromě toho, vždycky je to pomíjivé …
Bill: … setkání.
Tom: …setkání. Jako na EMA nebo VMA, setkáte se s každým od Britney Spears až po nevím koho…Myslím tím, že tam jsou všichni. Ale to jen tak, že je vidíte na chodbě, řeknete si 'ahoj' a potom jde každý k sobě a není tam moc času na konverzaci nebo na opravdové seznámení. Takže těžko říct, ale večeře s Jay-Z byl příjemný večer.

VIVA interview o albu Humanoid (part 4)

6. září 2009 v 16:05 | tess
V podstatě jste všude sledováni, pod extrémní veřejnou kontrolou, někdy za sebou v řadě dáváte 1000 autogramů a takové věci - máte někdy pocit, že je toho na vás příliš?
Bill: Jo, to se občas stává. Jsou dny, kdy si myslíte: Dneska nemůžu jít před kameru, dneska nemůžu ukázat svůj obličej do kamery, nechci a nemám na to náladu. To se někdy stává. Některý dny proklínáte, že jste tak moc pod veřejnou kontrolou. Když někam chcete jít, není to možné. Nemůžete se jen tak spontánně rozhodnout, že chcete jít ven, na zmrzku nebo tak něco. Všechno co celý rok děláme, je zorganizované a naplánované a není tam žádný prostor pro spontánní rozhodnutí. Takže tam jsou chvíle, kdy si myslíte: "Už nemůžu" nebo "tohle už dál nechci". Ale pak na druhé straně chcete dělat novou hudbu a pak zase stojíte na podiu před tisícovkami fanoušků a myslíte si: "Mám ten skvělejší život, jak to jenom jde." Jsou tam oba typy momentů. Ale určitě přijde chvíle, jako u každého, že to budete proklínat.

Máte strategii, jak se s vyrovnat s tím tlakem a stresem? Jak se rozptylujete?
Bill: Vlastně se obracíme k lidem, kteří nás znají dlouho před naší kariérou - k rodině, přátelům atd. Lidé, kteří s námi o tom všem nemluví a TH pro ně nic neznamená. Kteří vidí něco naprosto jinak. A to je dobré, vidět tyto staré přátele a trávit čas s rodinou. To je v podstatě jediné, co můžeme dělat.
Tom: Kromě toho nějaký vzorec proti stresu, abychom se cítili skvěle, neexistuje. Když jsme ve stresu, cítíme se hrozně a jsme dole, každý den potřebujeme hodně kávy a energetických drinků a…
Bill: Hodně času trávíme s našimi psy…
Tom: Psi jsou…
Bill:
Nedokázal bych si představit život bez mých psů. Rozveselí vás, když máte stres. Nezáleží na tom, jestli jste unavení, vypadá hrozně nebo tak…vždycky vás rozveselí…jste jako…
Tom:… Neomezení.
Bill: Neomezení.

Tokio Hotel: "Francouzští fanoušci jsou více seznámeni s naší muzikou"

5. září 2009 v 20:08 | tess


Už je to rok a půl, co jsme neslyšeli o Tokio Hotel ve Francii. Nyní kapela vydává novou muziku, která vyjde 5.října v dvou jazycích: HUMANOID.
Rendez-vous v Plaza Athénée, ve čtvrtek v poledne kvůli interview s německou kapelou Tokio Hotel. Opravdová událost, protože kluci už se sotva zastaví v Paříži. Před hotelem v Paříži, dívky od 10 do 15 let čekají na chodníku v dešti, jen aby aspoň zahlédli své idoly.
Kempují pod okny muzikantů, kteří mají pronajaté první patro, kde se taky koná jedno interview za druhém. Jejich nejnovější album, Humanoid, se očekává 5.října, německý kvartet vytváří šílenství a lidé o nich opět po roce a půl mluví po celé Francii. S albem nahraným v angličtině a němčině, Tokio Hotel se snaží udržet svoji slávu od utonutí.
Prchavý fenomén chlapecké kapely se stále drží? Návštěvnost nadcházejících koncertů to ukáže, ale dav fanoušků, kteří cestují je celkem uklidňující. Setkali jsme se s kapelou, v čele s dvojčaty Billem a Tomem Kaulitzovými, kvůli interview.

Proč je vaše nové album Humanoid nahrané v němčině a angličtině?
TH: Nahráli jsme album ve dvou jazycích, protože je to něco, co k nám prostě patří. V loňském roce jsme udělali již anglickou verzi na předchozí album (Scream). Od teď se bude dvojitost vracet. Němčina a angličtina jsou dva jazyky, který milujeme a nechceme to vzdát. Opravdovou novinkou je to, že tu budou dvě alba, anglické a německé. Takže jsme si na Humanoid dali mnohem více práce.

S albem v angličtině je lepší možnost získat americký trh.
TH: Nechceme, aby si lidi vybrali mezi němčinou a angličtinou. A nechceme, aby se lidi učili náš jazyk, jen aby rozuměli písním. Doteď naše písně takhle fungovali ve Francii. Tady jsou naši fanoušci seznámeni s naší muzikou.

Natáčeli jste váš nový klip, Automatisch (německy) a Automatic (anglicky) v Jižní Africe. Co si pamatujete z tohohle zážitku?
TH: Ve skutečnosti jsme tam natáčeli pět dní. Bylo velmi chladno i když jsme byli na poušti. Místo v nás vyvolalo úžasné scenérie, takže jsme nebyli zklamaní. Video opravdu prezentuje vesmír naší kapely.

Jste obklopeni Anglosaskými profesionály na albu jako The Matrix (Korn), Guy Chambers (Robbie Williams, Kylie Minogue, Texas), Desmond Child (Aerosmith, Bon Jovi, Ricky Martin, Kelly Clarkson, The Rasmus). Jaké byly tyhle spolupráce?
TH: Pracovali jsme s producenty, kteří s námi pracovali již na předešlých albech. Ale co bylo nové, to je to, že Tom a já jsme co-produkovali Humanoid. Na tohle album jsme psali texty, skládali muziku a vlastně pracovali i se slavnými lidmi.

Zpívání v angličtině vám dává tak trochu pop rock než rock metal. To jste chtěli?
TH: Názvy mají stejný význam, jako v jiném jazyce, což jim i tak může dát jinou barvu. Ale to není něco, co jsme udělali vědomě, našim záměrem bylo nezměnit to.

Fanoušci na vašich začátcích byli velmi mladí. Dnes už vyrostli. Sledují vás?
TH: Ano, vyrostli s námi. Je to dobré, protože nás stále doprovázejí.

Humanoid, od Tokio Hotel, vyjde 5.října od Polydor. A Automatic, 21.září.
Informace na www.tokiohotel.com.


Source (c) francesoir.fr

VIVA interview o albu Humanoid (part 3)

5. září 2009 v 20:03 | tess
VMA jste měli velkolepé vystoupení s vodou…
Tom: To bylo na EMA..

Na EMA to bylo, mám pocit, že to byl nějaký bod zlomu ve vaší kariéře. Protože hodně lidí, kteří vás neznali, najednou řekli: Wow, co to bylo? Máte ten stejný pocit? Máte nějakou sebe-úcto od tohoto dne?
Bill: No musím říct, že na podiu jsou chvíle, kdy lidé začnou pokřikovat…jsou od chvíle, kdy nejste nervózní nebo nejste nervózní nebo tak…raději dodáváte sílu…Opravdu cítím motivaci, aby bylo dobré vystoupení. EMA byla pro nás hodně velká věc. Samozřejmě jsme věděli, že na podiu bude pršet…Přemýšleli jsme o tom a vyšlo to. Z reakcí jsme byli nadšení. Alespoň jsme byli velmi spokojeni s výkonem a šťastní, že to klaplo a jsme na to pyšní. Samozřejmě je to chvíle v naší kariéře, na kterou nikdy nezapomeneme. Moment, který zůstane navždy a když se dívám na video nebo fotky…bylo to opravdu cool vystoupení.

Máte pocit, že lidé z jiných zemí se na vás dívají jinak než v Německu?
Bill: Jo…vypadá to tak. Tak šílení lidé, kteří nás totálně nesnáší a rádi by nás viděli mrtvé…ti jsou každopádně v každé zemi. To je automatické…první fanoušek…první anti.
Tom: Ale upřímně…nikdy se nejste kompletně vědomi toho, jak se na vás lidé v různých zemích dívají. Víte jenom kousek, dokonce ani v Německu to nevím 100%. Dozvíme se jen zlomek toho, si o lidé o nás myslí.
Bill: A v některých zemích…byli jsme mnohem starší, když nám tam vyšel první singl. Tom a já jsme muž měli 18. V tuhle chvíli pro většinu z nich věk roli nehraje. Najednou začnou poslouchat hudbu a o věk se nezajímají…Dokážu pochopit, že někteří lidé mají problémy s věkem, protože to by rád přiznal, že se mu líbí hudba od 15letých idiotů. Nikdo to nechce a vy tomu rozumíte…ale v každé zemi jsou anti.

Le 6/9 (04.09.2009)

5. září 2009 v 15:38 | tess

***

Moderátor: Co takhle kdybyste získali diplom ve vlasovém stylingu?
Tom: My už z tohohle diplomy máme.

Moderátor: Mimochodem, co se stalo Billovy s jeho vlasy? Je tu nějaký problém, měly by se zalít, nějak padají.
Bill: Vskutku. Když nejdu spát, tak moje vlasy trochu padají a dnes můžete vidět, že jsem moc nespal, takže moje vlasy jsou tak trochu mimo.

Nikos: Jste tady, aby se mluvilo o vašem novém albu, které vyjde 5.října pod názvem Humanoid. Kdo pracoval nejvíc na tomhle albu?
Bill: Pracovali jsme se stejnými čtyřmi producenty, se kterými jsme pracovali už v minulosti. Jediná věc, která je nová je to, že Tom a já jsme co-produkovali album. Ve skutečnosti, nahrávali jsme v několika zemích, v několika městech, ale taky v Německu.

Moderátor: A kdo z vás si nejvíc během nahrávání hrál s playstationem?
Bill: To byli ti ostatní, protože já jsem musel zpívat ve dvou jazycích, takže jsem měl víc práce.
Tom: Gustav a Georg si spíš hráli sami se sebou.

Nikos: Hráli si sami se sebou?
Bill: Ano.

Moderátor: Kluci, z pohledu umělců, co byste po sobě rádi zanechali?
Bill: Pro teď, nevím. Uvidíme.

Nikos: Velmi dobrá odpověď. Velmi realistická. Když dorazíte do Francie - nebo jiných zemí, protože jste už superstar - tak vás vidím v TV, na Star Academy, dnes vás mám v rádiu. Je VELMI neobvyklé vidět tak moc loajálních fanoušků. Včera večer, v deset večer, bylo hodně dívek po každé části Francie, které na vás čekali. Jak zvládáte slávu? Neizoluje vás to?
Bill: Plaveme v našem úspěchu, tak trochu. A nikdy jsme ani neměli nad tím čas přemýšlet. Vloni jsme hodně cestovali, viděli jsme svět a je to už nějaká doba, co jsme byli v Paříži, takže když jsme včera přijeli, tak jsme byli šťastní, že na nás venku čekali fanoušci.

Nikos: Užíváte si, že jste tady nebo raději byste byli zavřeni na hotelu? Máte čas jít třeba na kafe v převleku? Co děláte?
Bill: *přerušen*
Moderátor: Krkání v Německu je stejné jako ve Francii, takže vás varujeme, že rozumíme. Tohle je podruhé, co krkáte. *Georg ukazuje na Toma*
Nikos: To byl Tom kdo si krknul *smích*
Moderátor: Ušetřete nás vašich žaludečních problémů!
Bill: Co je smutné je to, že poslední roky, co sem dorazíme, tak nemůžeme jít jenom tak nakupovat nebo projít pařížské ulice. Je to něco, co bych rád udělal, ale bohužel, není to možné.

Moderátor: Jste opravdu mladí. Jak je to s vaší sexualitou?
Nikos: Nestyďte se. Chceme pravdu.
Tom: No? Georg je stále panic, a Gustav podle všeho taky. Bill, osobně nevím a ve skutečnosti vím jenom o sobě.

Nikos: Bille, ty jsi panic?
Moderátor: V jeho astrologickém znamení je panna, bude věřit, že je.
Bill: Ano, jsem ve znamení panny.

Moderátor: Mají stejnou krev jako ty Flo! Ty jsi němec.
Flo: Yeah, můj otec je němec.
Nikos: Umíš německy Flo?
Flo: Ich spreche...deutsch!
Všichni: Whoa!
Nikos: Do toho, zeptej se na něco v němčině.
Flo: *mluví lámanou němčinou* Nejspíš to nepochytili, protože sám nerozumím tomu, co jsem řekl.
Bill: Možná že to bylo řečeno špatně, ale nebylo to daleko.

Překladatelka: To byla otázka na Michaela Jacksona?
Flo: Ano. Jsou na svůj mladý věk trochu zanedbaní, protože je to dlouhá doba, co dělají muziku. To samé bylo s MJ, který přestal mít soukromí od svých pěti let. Měli nějaký soucit, když MJ nás opustil, protože můžeme vidět trochu z jeho života v jejich.
Nikos: Protože začali velmi mladí, tím to je.
Bill: Samozřejmě, že cítíme soucit. Dotklo se nás to jako každého. Dostal jsem SMS uprostřed noci o jeho smrti. Šokovalo nás to. Opravdu se mě to dotklo. Myslím, že nejhorší na tom všem jsou ty dokumenty o jeho život a smrti. Byl bych raději, kdyby ho lidé nechali být, nechali ho odpočívat v pokoji a přestali o něm pořád mluvit.

Nikos: Bille, jaký je tvůj oblíbený fotbalový tým? Za kým bys stál na světovém poháru?
Bill: Nemám tušeno. Sotva dokážu vykopnout míč, aby letěl rovně. O fotbalu nemůžu nic říct.
Moderátor: Když řekneme Franck Ribery, rozsvítí se v hlavě?
Bill: Ano.
Nikos: Když řeknu Zinedine Zidane?
Tom: ano! Myslím, že jeho hlavička je úžasná!
Moderátor: A když řeknu Jérome Rothen?
Bill: Ano.

Moderátor: Vy jste kluci rocková kapela. Zajímalo by mě, jakou nejšílenější věc jste kdy na turné udělali? Kromě toho, abyste pozvali dívku na "Sladkost" po 10 hodině. Myslím, opravdu něco drsného.
Nikos: Vysvětleme "Sladkost" pro dámu. (myslí překladatelku)
Nikos a Moderátor: Je to "mléko". Sklenice "mléka".
Bill: No, to je ta nejšílenější věc, kterou jsme dělali po koncertě. Pili mléko.
Nikos (moderátorovi): Myslím, že si z tebe dělají legraci.
Moderátor: Dělají si ze mě legraci v němčině!

Nikos: Čtete kluci bulváry a magazíny, které o vás píšou? Ignorujete to, nebo se vás to nějak dotkne, když o vás řeknou něco špatného?
Bill: Nemůžeme tomu zabránit, ale na druhou stranu nechodíme do obchodů nebo knihoven, abychom si je kupovali. Co píší, tak to se nás nijak nedotýká a ani nás to nezajímá.

Flo: Dělají rodiče nějakou knihu se všemi články o vás?
Bill: Přestali. Nejdřív se to snažili dělat, ale nyní to vzdali, protože je těch článků až příliš.

Nikos: Humanoid se zdá jako vaše nejlepší album. Nejvyspělejší a pracovali jste na něm nejvíc po potvrzení úspěchu. Kolik písní mělo album ze začátku? Měli jste na výběr z kolika písní?
Tom: To opravdu nemůžeme říct, ale bylo to nějak 30 až 50 písněmi.
Nikos: A kdo rozhodl?
Tom: Moi. (Já)
Nikos: To je Tom nebo Bill?
Tom: C´est moi Tom. Moi (To já Tom. Já)
Bill: Rozhodli jsme se spolu. Bylo to těžké a bojovali jsme hodně, ale nakonec jsme se rozhodli společně.

Flo: Jaká panuje demokracie v Tokio Hotel? Když tam jsou dva pro a dva proti, končí to bitvou nebo jak to je?
Bill: Yeah. Mlátíme se navzájem vším co je nám po ruce, židlemi...
Nikos: Buďte opatrní. Poslední kapela, která tohle dělala Oasis, tak to skončilo rozbitou kytarou na bratrově hlavě. To nemusí být dobré pro kapelu.
Bill: Tom a já se často nepereme. Ale když se tak stane, tak je to vážně a mohlo by se stát, že ta kytara by klidně skončila v mých rukách.

Nikos: Merci kluci!
Bill: Merci!

3.9.2009 Paris (NRJ 6/9) - part 1

5. září 2009 v 15:32 | tess
[…] Jinak se máme dobře.

Co tak dostat diplom za váš účes?
Bill: Účes?
Tom: Za to už diplom máme (směje se).

Mimochodem, co se stalo s Billovými vlasy? Máš s nimi nějaký problém?
Bill: Jo, když moc nespím, tak mi vlasy trochu padají a jak dneska můžete vidět, moc jsme nepsal, takže vlasy jsou tak trochu všude.

Jste tady, abyste mluvili o vašem albu Humanoid, které vyjde 5. října. Kdo na nahrávání nejvíce pracoval?
Bill: Pracovali jsme se čtyřmi producenty, se kterými jsme pracovali už předtím. Jediné, co je nové, je to, že Tom a já jsme tentokrát co-produkoval album. Ve skutečnosti jsme nahrávali v několika zemích, v několika městech, ale také v Německu a v Amrice.

VIVA interview o albu Humanoid (part 2)

4. září 2009 v 17:09 | tess
Téma science fiction nebo budoucnost. Jak si představujete budoucnost…máte nějakou představu?
Bill: Doufám, že budeme stále hodně experimentovat, také v takovým technických věcech. Jsem totální fanoušek těchto věcí.
Tom: Chci létající auta.
Bill: Přesně…létající auta, dokonce takoví roboti…to by bylo cool.
Tom: Já úplně chci..
Georg:
Beamer (nevím, co to je :D)
Bill: Jo, protože nesnášíme létání…vždycky to trvá tak dlouho. A pokud to bude někdy vynalezeno, budu první.
Tom: A samozřejmě chci vidět cizince.
Bill: Jo, to já taky…
Tom: A kdo z vás nuž nějaké našel?
Gustav: Já ne.
Goerg. Ne. Já ne.
Bill: Já taky ne.

To je pořád stejné. Nikdy ho nenašel. A jaké jsou vaše největší obavy z budoucnosti?
Bill: Omlouvám se, ale ještě jednou?
jaké jsou vaše největší obavy z budoucnosti?
Bill: Bojím se, že všechno převezmou stroje. To by bylo velmi nešťastné. Musíte být opatrní, aby tohle nenastalo. V žádném případě nechceme ztratit tyto mezilidské vztahy. Ne, že jdete nakupovat a tam je jen robot a s lidmi nemůžete dát mluvit. To je samozřejmě něco, co by se mohlo stát a bylo by to opravdu špatné.
Tom: Já bych byl rád, když by každý měl takového robota. Robota, který udělá pro tebe všechno. To by bylo skvělé. Ale vždycky to má taky negativní stránku.
Georg: Jo…potom by jsi byl jenom v posteli…ale to by bylo taky skvělé.
Tom: Jo, to by bylo skvělé.

Během posledním a novým albem se stalo hodně věcí…celosvětový úspěch. Bylo tím pro vás nahrávání jednodušší? Máte mezinárodní úspěch nebo je tlak větší?
Bill: Samozřejmě, že jet tady nějaký tlak. Mezitím, co jste začínali…sakra…tolik lidí tohle uslyší. Bude to vysíláno do celého světa a tolik lidí to může slyšet. Jste nadšeni. Samozřejmě jsme se to snažili využít. Nahrávali jsme ve velmi cool studiích a byli jsme schopni využít nejlepší a nejúžasnějších technologie a na produkci jsme utratili spoustu peněz. To jsou věci, které se pokoušíte využít a snažíme se udělat velmi dobré a cool album. Přinejmenším máte strach, abyste nešlápli vedle….samozřejmě, že to nebude kompletně fungovat. Máte to ve vašich myšlenkách…hodně lidí o tom bude mluvit a hodně lidí to bude nenávidět…
Tom: Jo, tlak stoupl.

Ok, to znamená, že na začátku to bylo v pohodě a pro vás jednodušší, protože nikdo o vás nevěděl a nebylo žádné očekávání?
Bill: Jo…jste uvolněnější. Není tam žádný časový tlak. Nikdo vám neříká: Ok kluci, teď do toho…je čas na album. Nahrávací společnost to musela nechat v našich rukou. Nemohli jsme zastavit..Být spokojený a říct…ok, song je dokončen. Proto je nutné, aby někdo udělal krok nahoru a řekl vám…ano, je to pryč…nemáte šanci dál na tom pracovat. Jinak nikdy nepřestanete nahrávat, protože nikdy nenajdete bod říct, teď je to perfektní. A předtím, než to chcete ukončit, znovu jsme změnili nějaké věci.
Tom: Jo, tak to bylo s termínem. Řekli jsme nahrávací společnosti: Ok, nechme to na říjen." Tímto jsme věděli, kolik nám zbývá času.

Bille, říkáš, že hodně lidí to bude nenávidět a udupe to země. Je to tak vždycky, že když mají lidé úspěch, je tady taky spousta kritiky. Jak se s tím vypořádáváte?
Bill: Musím říct, že pro nás to není nic nového. Když nám bylo 9, Tom a já jsme šli z města na vesnici a lidé nás tam nesnášeli. Myslím, že je to normální, že právě teď tady sedím s kamerou, ne každý to má rád.
Tom: Abych byl upřímný, jestli jsou na nás nějaké kritiky nebo ne, nestarám se o to. Nikdy jsem se nezajímal o takové komentáře.
Bill: Musím poděkovat lidem, kteří o nás mluví. Bylo by divné, kdyby o nás nikdo nemluvil. Kromě toho, většinu času se tomu smějeme. A samozřejmě je skvělé, že jsou tady lidé, kteří nás mají stále rádi.


NRJ - Mikl (03.09.2009) audio

4. září 2009 v 17:05 | tess



"Nikdy jsme se necítili opravdu normální"

3. září 2009 v 16:42 | tess
Bill a Tom Kaulitzovi z Tokio Hotel v rozhovoru o cizosti, samotě, smutku, přátelích, práci na jejich novém albu "Humanoid"

Bille, Tome, když Tokio Hotel před dvěmi lety na MTV Europe Music Awards v Mnichově měli své celosvětově vysílané vystoupení v TV, v hale šlo od Němců slyšet pískot. Zahraniční novináři se mě ptali, proč byli krajané nepříjemní na jejich vlastní kapelu. Co byste odpověděli?
Bill Kaulitz: Řekl bych, že v Německu je vnímaní Tokio Hotel jiné. Tím, že tady žijeme a že jsme tady taky začínali a to už ve věku 15 let, je to jiné než v jiných zemích, kdy jsme sice spustili se stejnou hudbu, ale o dva nebo tři roky později. Je těžké říct: "Ano, hudba 15letých mi připadá dobrá." A konec konců s úspěchem je vždycky spojena závist.
Tom Kaulitz: Přesně, úspěch bez závisti prostě není.

Pokládáte je za typické Němce?
Bill: Ano, věřím, že se to odvíjí vždycky v tom směru, že se také pro nás může radovat. Tyhle tendence jsme už zpozorovali. Ale nikdy pro nás nebyly prudké reakce. A upřímně řečeno, je to vždycky výzva, když se něco takového stane. Když stojím na podiu a lidé nadávají nebo něco takové, je to v první linii popud. Nestyděl bych se za to nebo byl uvnitř smutný. Jinak si myslím: "Ok, potom musím ještě víc přidat plyn, aby se to takovým lidem také líbilo.

Současně Dave Grohl z Foo Fighters přišel po vystoupení k Vašemu bubeníkovi a uznale ho poklepal po rameni.
Tom: Právě v ten večer EMAs k nám přišli různí lidé a řekli: Bylo to super.
Bill: Ano, tak to je. Existují jiné kapely, které nevědí, co se děje v Německu a nás nezaujatě posuzovat. Jay-Z nás sledoval na naší show v Los Angeles a potom šel s námi na večeři. V tomhle se už člověk cítí poctěn.

Obecné zájem na vás má také negativní stránky. Nahání Vás strach, že úspěch pro který pracujete, vám dál omezí Váš volný prostor?
Tom: Myslím, že už to omezilo tak moc, že už to ani horší být nemůže.
Bill: Ano, to je věc, který přináší úspěch. Ale taky jsme trochu na úspěch náruživí. Chce se stále víc.

Kdy jste si nepoznaně užívali svobody?
Bill: Na začátku roku 2008 jsme byli poprvé v USA a prostě vyšli ze dveří. Pobíhat po ulicích bez bodyguardů už bylo cool. Ale ve stejnou dobu si potom člověk zase řekne: "Nějakým způsobem chci, aby lidé také tady znali hudbu a kapelu a nás poznávali.

Když teď ještě můžete nepoznaně jet na dovolenou?
Bill: Pravděpodobně do Austrálie. Tam jsme ještě vůbec nebyli.
Tom: Zatím z každé země jsme obdrželi nějaké reakce. I z Japonska a Austrálie, i když jsme tam ještě nikdy nebyli.

Vaše nová deska se jmenuje "Humanoid". Cítíte se tak, že máte jenom člověku podobný život?
Tom: Vyrostli jsme na nejupadlejším venkově. Nikdy jsme se necítili skutečně normální, vždycky maximálně člověku podobní. Dneska u nás existuje hodně málo míst, kde se cítíte důvěrně a můžete si odpočinout. Vlastně ten pocit ještě nastává doma. Tam jsme možná 20 dní v roce. Ale jinak kde přijedete, se cítíte spíše trochu cizí.

Trochu smutně, že?
Bill: Ano, někdy. Ale.
Tom: Naproti tomu jsme si tomu kompletně zvykli. Jak řečeno, pocit, který tady také vždycky byl před naší kariérou.

Váš producent Vás Bille popsal jako temného melancholika kapely. Přispívají k tomu osamocené noci na hotelu?
Bill: Ty to zesilují. Ano. Přeci (podívá se na svého bratra)
Tom: Ano, v každém případě.
Bill: Taky vždycky nechci mluvit jenom pěkně. Právě v minulém roce bylo pro každého dobře viditelné, co se vede soukromě pro život, jaké věci se můžou stát. Potom se to musí rozvážit, jestli to má všechno cenu. Pro mě to tak bylo. A je to pořád stejné. Protože stále ještě existují chvíle, kdy jdu do studia nahrát song a řeknu si: "Drsné, moje povolání je zpěvák. Můžu tím vydělávat peníze. Nemusím dělat žádnou jinou práci, na kterou nemám chuť." To se nemůže tvrdit, že s tímhle mám dost velké štěstí.

Obáváte se toho, že život na Vás bude mít špatný vliv jako u jiných hvězd?
Bill: Když u umělců vidím, že berou prášky nebo mají deprese, můžu to pravděpodobně spíše sledovat jako třetí osoba, která něco takového v životě nezažila. Ale jsem prostě šíleně rád, že mám Toma. Je se mnou vždycky člen rodiny. A jako kapela jsou spolu téměř deset let a opravdu dobře se známe. Pro Michaela Jacksona, Britney Spears nebo jiné sólo umělce je to jistě ještě o něco těžší.

Jak velké jsou potom šance, že potkáte Vaši vysněnou ženu v supermarketu?
Bill: Samozřejmě se doufá. Vždycky říkám: Vlastně je to ten jediný důvod, proč ráno vstanout! Člověk se chce zamilovat! A chce najít svou lásku, protože; Jinak nemá nic smysl. Máme naše rodiny a přátele, kteří budou pro nás vždycky důležití. Ale samozřejmě doufám, láska nastane. Přestože ve stejný moment vím, že je to nereálné v životě, který se děje. V uplynulých pěti letech, co se to s Tokio Hotel rozjelo, jsem neměl žádný vztah, který nebyl v tomhle směru. Ale věřím na velkou náhodu.
Tom: Zásadně ale musím říct, že sotva vyjdeme před dveře.

Nenavázali jste žádné kontakty s krásami Hollywoodu, když už jste nahrávali v Los Angeles?
Tom: Telefonní čísla nechybí. V mobilu jich mám tolik, že tolik žen nemůžu ani za den obvolat.
Bill: Problém ale je, že se nemůže opravdu intenzivně poznat. Všechno je povrchní. A všechno jde tak rychle pryč. Hodně si myslí, že jsou spolu na akcích. Ale tak to vůbec není. Každý má svůj vlastní film. Když jsou pryč kamery, běžíte zpátky do své šatny.
Tom: Možná výměna čísla, ale ne více. Bill na něco takého nemá pomyšlení. A u mě je to potom maximálně na jednu noc. A když si to člověk vezmeme o něco vážněji, nemá vůbec žádnou možnost. Jeden den v jednom městě, druhý den v jiném.
Bill: Potřebuju dívku, které by se kompletně vzdala svého života. A je připravena a žít se mnou můj život.

Ale potom by to bylo něčem nezajímavé, ne?
Bill: Bezpodmínečně ne. Samozřejmě musí mít svou vlastní osobnost, ale vedle toho být také připravena, zažít to šílenství, které mám celý den. Věřím, že je to těžké. U každé lásky…
Tom: Ten, kdo takový život nezdá, musí si to dobře promyslet, udělat něco takového.

Obyčejně se říká, že androgenní popové hvězdy se líbí dívkám, protože nejsou pro ně nebezpečné. Bille, jste nebezpečný?
Bill: Nevím, ale je to možné. Ale na druhou stranu se také říká, že ženám se líbí blbci. Ale když se podívám na Toma, je téměř jasné, že to také funguje.

Welt.de - Dospívat je relativní

30. srpna 2009 v 16:40 | tess
Děti, jak je vede čas. Teenie hvězdy z Tokio Hotel jsou už téměř dvacetiletí. Bill a Tom vyprávějí o pádu v 15., štěstí, samotném nakupování a proč nejraději smluví s babičkami.

Bill Kaulitz nejde z domu nikdy nenalíčený, řekla žena z nahrávací společnosti. Proto se termínu musí počítat s dobou na nalíčení. A když ten drobný mladý muž vyčnívá, dostane slabé tušení, kolik času jeho zevnějšek potřebuje. Pod černými, perfektně upravenými vlasy, vyčnívají blond dredy. Víčka zdobí kompozice černý a bílých tahů, který pasují k jeho nalakovaným nehtům. Ruce v kožených rukavicích mají úsilí držet řetězy, které jsou upevněné na jeho černém triku. Jeho dvojče Tom sedí vedle něho na pohovce v hotelovém pokoji s růžovými stěnami. Je jako street rocker s koženou bundu a zapletenými vlasy. Ne méně nákladné, ale ne tak nápadné. Dva zcela normální kluci v přestrojení popových hvězd.

Bille, Tome, 1.září máte narozeniny. Co si přejete?
Bill: Přeju si, být dohromady s mojí rodinou, vidět přátele a pít kafe. Miluju pití kávy. Piju ho po litrech. Rád bych měl kávového posezení se šlehačkovým dortem. A skvělé by bylo, když by všem bylo přes 60. To je pravá kávová společnost.
Tom: S tak starými lidmi se totiž mohou vést rozhovory, které nevybočují z hranic. Většina má jiné myšlenky. Připadá mi dobré, mít každou neděli kávovou společnost.

Máte materiální přání?
Bill: Já ne.

Možná nové auto?
Tom: Věřím, že není nikdo, který by mi daroval něco materiálního. Ale jasně, z nového auta bych se už těšil.

Bude vám 20. Jste dospělí?
Bill: Věřím, že nikdy nedospěju. Ale dospívat je také relativní, už ve 13 jsem si myslel, že můžu všechno a cítil jsem se dost starý, chodit do klubů, pít alkohol. Vždycky jsem se cítil starší než jsem.

Přes internet jste dali vyučování střední dospělosti a měli jste obzvlášť dobrý výkon.
Bill: To je téměř trapné, ne?

Trochu.
Bill: Tom a já jsme nesnášeli školní dobu. To byla ta nejhorší doba v našem životě. Je mi líto těch, kteří chodí do školy.

Co bylo na tom tak špatného?
Tom: Nejčastěji jsme ve škole byli pohoršováni podle našich vzhledů. Vůbec nejhorší mi přijde, že osobnost každého jednotlivce je ve škole zcela potlačována.
Bill: Tom a já jsme byli v 7.třídě z disciplinárních důvodů rozděleni do dvou tříd. Byli jsme opravdu problémové děti a téměř jsme byli ze školy vyloučeni. Ale ne kvůli drogám nebo bojům. Ale kvůli diskuzím, učitelé jednoduše nedospěli. A pak si uvědomíte, že pedagogika na vzdělávání učitelů je příliš krátká. Mnoho vklouzlo čistě do studia, protože neviděli žádnou jinou možnost. Ale být učitelem, musíte to opravdu chtít a mít vášeň.

Pro mnoho svých fanouškům jste vzorem v charakteru. Jsou hodnoty, které chcete poskytnout?
Tom: Vlastně se necítíme jako vzorové.

A vy žijete trochu jinak. Jste si toho vědomi?
Tom: Ne tak často. Člověk si také musí udělat volno. Máme velmi omezený prostor. V žádném případě nechci dávat pozor na to, abych v rozhovor nepoužíval sprostá slova.

Ale zavázali jste se například v kampani proti Aids.
Tom: Samozřejmě, občas se snažíme postavit k věcem, které považujeme za důležité. Ale v konečném efektu: Nesnáším tuhle pozici ukazováčku.

Půjdete volit?
Tom: Hmm, ano. Uvidí se.
Bill: Potom to každopádně bude poprvé.

Jak vysoké je procento normálnosti ve vašem životě.
Bill: Jedno procento.

Je to tak jako u mezinárodním hvězd, že nemůžu jít nakupovat?
Tom: Ano, absolutně. Když jsme začínali dělat hudbu, byli jsme ve věku, ve kterém pro nás nakupovali rodiče a teď jsme ve věku, ve kterém to musíme dělat sami a nejde to.
Bill: Zní to naprosto cool, mít osobního asistenta, který vždycky všechno obstará. Ale taky bych si rád sám koupil jogurt.
Tom: V USA jsou taky supermarkety, které jsou otevřené 24 hodin denně. Můžeš tam jít v noci ve 4 hodiny, když tam nikdo není. Jednou jsme tam šli do oddělení hraček a všechno pobrali. Pistole s šípy nebo auta na dálkové ovládání.
Bill: A potom jsem s těmi auty stříleli. Totální hloupost.

A jak si kupujete vaše oblečení?
Bill: Nejčastěji na internetu nebo z katalogu. Naprosto nudné. Ale někdy musíte přeskočit svůj stín. Srát na to, potom stojí venku před dveřmi fotografové a fanoušci. Někdy, když musíte jít ven, musíte žít s tímto kousek normálnosti.

Jaké jsou vaše přání v cateringovém listu?
Bill: Vlastně je to každý rok nové. A já musím přiznat, že je to už pěkně dlouho. Ale jsme doma tak málo, takže se snažíme, mít to pohodlné, jak je to jen možné. Nejdůležitější je kafe a na hotelech ty správné deky. Tyhle vlněné přikrývky jsou to nejhorší. To se cítíte jako ve stanu. To je to, co je pro mě nejdůležitější, správná deka a správný polštář.

Měli jste už předtím ještě úplně normální přátelství?
Bill: Ne. V Tokio Hotel době nemáme žádné nové přátele, protože člověka opravdu tak dobře nepoznáte. Každý, který nás potká, má už často o nás mínění.

Jste obzvlášť opatrní v kontaktu s lidmi, protože často klamou?
Tom: Jo, většinou od ukrytou redaktorů. Na začátku naší kariéry jsme dělali extrémní zkušenosti. V 15. na každé aftershowparty jsme si samozřejmě připíjeli alkoholem. Bylo to tak: Napil se doušek alkoholu a další den volají redaktoři úřadu péče o mládež a chtějí to celé udupat.

Ale pravděpodobně jste trénovali, jak muset takové situace obejít.
Tom: Ne, to nikdy. A taky nechci nikoho, kdo by mi říkal, na které otázky musím odpovídat.
Bill: Musíte se to sami naučit. Dostat se do takové situace a potom žít s tím, že v novinách budou taky špatné věci.

Dostáváte pro takové případy psychickou podporu?
Tom: Psychické opatrování přebíhá rodina a přátelé. Už bych si uměl představit profesionální pomoc, ale na to zase nemáme žádný čas.
Bill: Když to dělají lidi, rozumím tomu. Problém je, že tomu nevěřím.
Tom: Taky si myslím, že jsem chytřejší než samotný psycholog.
Bill: Přesně. Všechno, co říkám, říkám vědomě, protože je to můj problém. A potom by mi psycholog řekl: Ano, musíš si vzít čas popřemýšlet nad tím. A já si potom myslím: Jo skvělé, to jsem už ale věděl předtím.

Tokio Hotel interview: Přítelkyně a soukromí

30. srpna 2009 v 16:29 | tess


Tento týden slavili Tokio Hotel se svým akustickým vystoupením v Kolíně svůj comeback v Německu.
V backstage si kapela našla půl hodiny na interview s I LOVE RADIO. V první části interview, Bill, Tom, Gustav a Georg mluvili o svém novém albu "Humanoid", jejich nových písních a novém zvuku.
Ale další věc je novinkou: v BRAVO odhalil Tokio Hotel basista Georg, poprvé, že má přítelkyni a že je s ní ve vztahu již 6 měsíců! Proč jsme o tom nevěděli? Georg to vysvětluje v interview pro I LOVE RADIO.

Georgu, chtěl jsi udržet svoji přítelkyni v tajnosti?
Georg: Ano, mám přítelkyni. Ale nedržel jsem to v tajnosti posledních šest měsíců, jednoduše jsme neměli interview a nikdo se neptal!
Bill: Nikdy se to nesnažíme držet jako tajemství. Myslím, že když někdo z nás má přítelkyni, tak je to přece ta nejnormálnější věc na světě. Myslím, že je naprosto trapné, když chlapecké kapely se to snaží udržet v tajnosti, jenom aby si holky kupovaly jejich CD. Je to směšné. Takže to vlastně řekneme, když máme přítelkyni. Vlastně, myslím, že je docela smutné, že jenom jeden z nás ji má. Ale tak to prostě je!

Jak a kde byste mohli potkat potencionální přítelkyni?
Bill: Tom a já nechodíme v našem soukromém životě do klubů. Hodně pořád pracujeme, proto to nějak nefunguje - obvykle chodíme na after-show párty, ale i tam nejsme jako na každé párty. Vlastně jít jenom tak do kina v soukromí nebo normálně ven - to nefunguje.
Georg: Gustav a já se stále můžeme pohybovat v Magdeburgu volně. Někdy to jde. Tam jsem taky potkal svoji přítelkyni.
Bill: Někdy to člověku chybí, to je fakt. To je jedna ze špatných věcí, když jste slavní. Nemůžeme jenom tak říct: Okay, nyní jdu ven se svými přáteli nebo teď se jdu setkat se svými příteli a půjdeme na zmrzlinu, nebo na nějaké kafe, nebo jednoduše jít do klubu večer. Takže, všechno co vlastně děláme je perfektně vždy naplánované a nikdy nejsme sami. Vždycky s sebou někoho máte - ano, není to moc pěkné. Ale musím říct, že tu jsou taky takové chvíle, kdy stojíme na podiu a tisíce fanoušků poslouchají naši muziku - to rozhodně za tohle všechno stojí.

Source (c) iLoveRadio.de

Download MP3:
2009.08.30-iLoveradio.de-TH interw-day2-part1.mp3
http://www.mediafire.com/?y0tgnwinwkx
2009.08.30-iLoveradio.de-TH interw-day2-part2.mp3
http://www.mediafire.com/download.php?dnzm3vyy2wy
2009.08.30-iLoveradio.de-TH interw-day2-part3.mp3
http://www.mediafire.com/?umu5uytmnnz

I LOVE RADIO - TH interview (část 1)

29. srpna 2009 v 19:44 | tess
Po akustickém vystoupení Tokio Hotel v Kolíně napíšou dali Bill, Tom, Gustav a Georg 1000 fanouškům autogram! Alicia, poslouchačka I LOVE RADIO měla šanci a vyfotila Billa z méně než 1 metru. Díky za foto, Alicio!

V zákulisí si Tokio Hotel vzali půl hodiny čas na rozhovor s I LOVE RADIO.

V první části mluví Tokio Hotel o jejich novém album Humanoid a prozradí, která další skladba z alba bude na singlu "Automatisch", který vyjde 18.září!

Humanoid - co to vlastně zmanená?

Bill: Humanoid byl životní pocit, který jsme vždycky měli. Právě Tom a já jsme ho měli už když jsme byli malí a velmi nás to doprovází a také náš vždycky dohání při produkci alba. Také nás vždycky potká při psaní songů. Nazvat takhle album leželo na dlani.



Bill: V "Automatisch" jde o dívku, která nemá žádné city a jenom je předstírá. To jsme chtěli přenést na cover, na kterém je ruka robota a to lidské, co existuje, je srdce. Věřím, že song a cit dobře popisuje.
Tom: Ta fotka je prostě skvělá. Na první pohled může cover působit trochu pochmurně, ale myslím, když se s ním budete přesněji zabývá a déle se na něho dívat, není to vůbec tak pochmurné, je to velmi atmosférické.

Poznáme vás ještě na albu Humanoid nebo je hudba úplně jiná než předtím?
Bill: Skladba Humanoid vlastně dobře popisuje, že je to zcela jiný song, docela jsem se uvolnili od stavby songu, struktury songu. Jsme dost natěšený, co na to lidi řeknou! Skladba bude už na našem singlu. Jinak jsme se při psaní songů nechali hodně ovlivnit minulým rokem. Nechci toho
ještě moc prozradit, ale věřím, že to každopádně uslyšíte!

Zítra to bude soukromně: v druhé části našeho rozhovoru vysvětlí Georg, proč teprve teď řekl, že má půl roku přítelkyni. Bylo v minulém roce něco, o čem nikdo nevěděl? Zítra se dozvíš více na ILOVERADIO.de


Punkt 12 (14.07.2009) - překlad

14. července 2009 v 18:54 | tess


TH byli znova zapleteni do boje. Tentokrát se to stalo bubeníku Gustavovi. Údajně mladý muž zaútočil na 20letého s lahvemi od piva na diskotéce v Magdeburgu. Gustav byl zraněn tak moc, že musel být odvezen do nemocnice. Co se stalo přesně a kdo stojí za útokem - Markus L a Betting G uvádí.

Na této diskotéce ve svém domovském městě Magdeburg, Gustav slavil na neděli večer. Je krátce po čtvrté hodině ranní, když mladý první zranil TH hvězdu a potom ho dokonce napadnul.

Policejní mluvčí: "Podle jeho oznámení byl udeřen do hlavy lahví prozatím neznámým mužem, což ho zranilo a má na hlavě ránu 2-3 cm dlouhou, která musela být později ošetřena v nemocnici."

Vlastník klubu P.K. zná Gustava již nějakou chvíli a dokonce byl přítomen, když TH hvězda dorazila pouze se svými přáteli a bez bodyguardů a tuto diskotéku.

P.K.: "Z toho, co můžu říct...neskákal kolem, nebyl agresivní...byl prostě jako vždycky, naprosto normální. Nevím, proč tahle situace nastala."
Neviděl tuto situaci, jenom tři muže, jak utíkali z klubu.

Co je za tím vším? Již dlouhou dobu je tu video zpráva od tzv. Metalových fanoušků na internetových forech, kteří volají po násilí proti TH.

Maskovaný muž: "Všem z Německa - Házejte lahve na TH, když tyhle prasata uvidíte!"

I když kapela o těhle výhružkách, až teď se to doopravdy stalo.

Policejní mluvčí: "Prozatím neznáme důvody útoku, ještě se nemluvilo s žádnými svědky. To se stane až v příštích dnech."

Gustav znova opustil nemocnici a nebyl schopný to komentovat. Ale určitě, disko-útok ho bude hodnit a stejně tak kapelu ještě po nějaký čas.

Interview k Fashion Against Aids

29. května 2009 v 18:37 | tess

  • Proč je důležité být součástí FAA?
Bill: Je to cool, že máme možnost podporovat tento důležitý projekt. pro mladé lidi je to tak důležité téma! Můj bratr Tom začátkem roku se s těmito věcmi potýkal. AIDS je obrovské téma a myslím, že byl fantastický nápad udělat kampaň se speciálním oblečením. A samozřejmě je to poselství a to je důvod, proč jsme se zúčastnili.

  • Co můžeš říct fanoušk§m o ochraně?
Bill: Oba se shodneme, že sex je úžasný, ale je nezbytné být při něm opatrný, což není zas až tak těžké. Prostě používejte kondomy a můžete být tak divocí, jako Tom.

  • Popiště svůj osobní styl.
Bill: jsem velkým fanouškem bund! Strašně miluju bundy! To má spíše hip hop styl.
Tom: ...více volnější styl.
Bill: Tomův styl neodpovídá stylu naší hudby, ale on mě neposlouchá.Vždycky mu řeknu, že vypadá jako blbec. Ale do budoucna se ho pokusím trochu ovlivnit. Už jen to, že máme teď stejná trička je tady naděje.
Tom: Jak můžete vidět, tričko vypadá na mě samozřejmě líp.
Bill: Jistě...

  • Jaký je váš oblíbený kousek oblečení?
Bill: Miluju šperky, mám celý kufr plný stříbrných šperků. Mám deset tisíc prstýnků kromě těch bund. Jak jsem už řekl, sbírám bundy, mám jich ve všech barvách a střizích...
Tom:Bill má šílené spodní prádlo. Má speciílní otvor vepředu.
Bill: Jo. (směje se)
Tom: A nutno říct, některé jsou vážně pěkné, často taky zdobené flitry atd. Jo má celkem pěkné spodky.
Bill:Jo

  • Jaká část vašeho trička se vám nejvíce líbí?
Bill: Je jasné, že většinu trička jsem navrhl já.
Tom: Ale slogan byl můj nápad, to je taky jasné.
Bill: Samozřejmě jsme se snažili přijít na krátký slogan. A součástí toho je lebka. Mám deset tisíc věcí s lebkou a myslel jsem, že by to bylo hodně cool to takhle udělat a místo zubů dát naše logo - myslím, že každý kdo to uvidí řekne: Myslím, že je to cool tričko. Co se týká barev Tom vyváděl kvůli růžové.
Tom: Jasně.
Bill: ...ale dopadlo so super!

  • Jak může ovlivnit hudba lidi v pozitivním způsobem?
Bill: začal jsem velmi brzo psát texty a všechny své obavy, starosti a zážitky jsem vyléval do textů. Někteří mají děníček - já píšu texty.Je to skvělé pro sdílení osobních témat s okolním světem. Máme úžasnou příležitost oslovit lidi díky naším textům.Existuje mnoho fanoušků, kteří poslouchají naši hudbu a kteří nás navštívili na koncertě. A také, že nám umožňili podporovat takové iniciativní věc, jako je boží kampaň na "Fashion proti AIDS". A myslím, že poslech je tímto způsobem mnohem zajímavější, když dostanete vzkaz od své oblíbené kapely, místo od školy...
Tom: Hlavně od svého oblíbeného kytaristy.
Bill: Vzpoměl jsem si, jak učitelé nám přednášeli. Tehdy jsem si hrál na mobilu pod lavicí nebo poslouchal mp3. Takže myslím, že tohle je dobrý způsob a mít navíc k tomu máte pěkné tričko..

Rozhovor s fotografkou, kterou fotila dvojčata se svými auty

8. března 2009 v 14:24 | tess

Jmenuje se Olma, je to německá fotografka a jako první směla zveřejnit fotku dvojčat Kaulitzových vedle jejich nových aut.

Oddaní fanoušci čekali neklidně na nové fotky dvojčat Kaulitzových už od prosince. Poslední fotky z konce prosince byly udělány na pláži, kde se Bill ukázal se svým novým stylem vlasů.

Olma udělala fotku, kde jsou Bill a Tom společně s marketingovým manažerem Hans-Joachimem Raddem a manažerem Holgerem Abelnem, jak klukům pyšně předávají klíče.

adulTH: Vzhledem k hodně pomluvám, které se vztahují na dvojčata, můžete nám popsat setkání s nimi?
C.Olma: Oba byli velmi přátelští, zdvořilí a nekomplikovaní. Ve svém životě jsem potkala už hodně popových hvězd a někteří byli dost arogantní. Dvojčata z Tokio Hotel ale ne. Jsou to milí kluci.

adulTH: Potkala jste dvojčata už někdy předtím nebo tohle bylo poprvé? Bylo něco zvláštního, co byste nám chtěla o nich říct? Nějaký zvláštní dojem?
C.Olma: Kluky jsem potkala poprvé a byla jsem velmi potěšena jejich přirozenou atmosférou. Velmi se těšili na Audi Q7 a R8 a vůbec se nemohli dočkat toho, až do aut nastoupí a projedou se.

adulTH: Myslíte, že by to mohl být začátek další spolupráce s Tokio Hotel?
C.Olma: Audi spolupracuje s mnoha filmovými a popovými hvězdami, sportovci a herci. Také nevím, jestli chtějí s Tokio Hotel nadále spolupracovat, ale uvidíme.

MTV Spain (2007) - interview

21. února 2009 v 16:48 | tess
Co pro vás znamená hrát na dnu MTV?
Tom: Opravdu se nám to líbí. Je to velká příležitost, tak rychle jsme to přijali. Budeme hrát naše skvělé songy a myslíme si, že to bude úžasné.

Hráli jste předtím v Las Ventas?
Tom: Ne, nikdy jsme nehráli na takovém místě. Ale je to aréna, tak doufáme, že nikoho neuvidíme běhat s červeným hadrem. Hrát na místě, jako je tohle, je skvělé, protože tam může být hodně lidí. Nejdůležitější věc je, že nemusí vidět Georga.

Jaký bude koncert?
Bill: Každý koncert je speciální. Stále nevíme, co připravíme.
Tom: Ale neučíme se pár pěkných slov ve španělstině, abychom je řekli na podiu.
Bill: Skvělé.

Festival nebo váš vlastní koncert?
Bill: Já preferuju hraní s mou kapelou, protože máte své vlastní fanoušky, publikum přišlo právě kvůli vám. Ale oboje zní opravdu dobře. Je cool hrát letní open-air festivaly s pěkným počasím.

S kým byste rádi stáli na podiu?
Bill: Rádi bychom hráli s nějakými rockovými legendami jako Metallica, AC/DC, Areosmith a... Placebo! Je těžké vybrat jednu.

A Madrid?
Tom: Už jsme Madrid viděli a je to pěkné městě stejně tak jako Barcelona. Je těžké vybrat.

Bill: Hej, my jsme Tokio Hotel, kupte si lístek na MTV Day a spolupracujte s Unicefem.

Interview TH pro kanadský Cool!

8. února 2009 v 15:11 | tess


Setkali jsme se s bratry Billem a Tomem Kaulitz, Gustavem Schäfer a Georgem Listing. z Tokio Hotel aby se podělili o svá tajemství na turné.

Ahoj kluci, řeknete, jaký je váš typický den na cestách?
Bill: takže vstáváme zhruba v sedm hodin v tourbuse. Okamžitě, jak dojedeme k hotelu jdeme do svých pokojů a pak se nasnídat. Poté jdeme na zvukové zkoušky a děláme rozhovory. Po koncertě jdeme opět do hotelu, zbalíme se a opět v tourbuse cestujeme do dalšího města.

Je těžké spát v tourbuse?
Georg: Ano, protože máme vypnutou klimatizaci. Vevnitř je totiž velké horko.

Kdo z vás chrápe?
Bill: Nikdo...možná Gustav!

Máte nějakž zvyk před vystoupením?
Bill: Půl hodiny před koncertem jsme spolu v zeleném pokoji. Jsme hodně nervozní.

Jak vám upoutají pozornost fanoušci na koncertě?
Tom: Mám rád velké transparenty a cool věty.

Jaký byl nejzábavnější transparent, který jste kdy četli?
Bill: Dostal jsem nabídku k sňatku. Byla také fanynka z Chicaga, která chtěla po Tomovi autogram na které bylo napsáno: "Pro ženu mých snů." A ještě mu řekla: "Ještě to nevíš, ale já jsem tvoje žena snů." Bylo to velmi legrační.

Na jakém nejlepším koncertě jste byli?
Bill: Myslím, že na prvním koncertě jsem byl Neny, neměcké zpěvačky. Byl to nejlepší koncert, který jsem kdy viděl.
Tom: Pro Georga to bylo vystouepní bezesporu Davida Hasselhoffa!
Georg: Pravděpodobně. Některé jeho boty jsou fakt dobrý. Líbí se mi jeho tanec, jak se pohybuje a líbí se mi to na něm víc než jeho hlas

Jsi opravdovím fanouškem Davida Hasselhoffa?
Georg: Ano!
Tom: My ne, jen Georg.

Měli jste tu čest ho poznat?
Georg:
Ještě ne.
Tom: Doufáme, že příležitost se někdy najde.

A ty Gustave, jaký byl tvůj nejoblíbenější koncert?
Gustav: Byl to koncert Metallicy v roce 2006, kde hráli jak staré tak i nové songy. Bylo to úžasné.
Tom: Většinou poslouchám německý hip hop, takže ty umělce nepoznáte.

Mate tu nějaké fanoušky, kteří se pokusili napsat na transparenty něco německy?
Bill: Ano a dokonce i mluví německy. Někteří zpívají Monsoon během koncertu. Je to opravdu super.

Děláte někdy cover verza na vašich koncertech?
Bill: Ne, vždy hrajeme naši muziku, už od dob, kdy jsme začínali. Já píšu text Tom má na starost melodii.

Nahrajete nějakou písničku s nějakým umělcem?
Tom: Soustřeďujeme se na naše třetí album v němčině, které má vyjít i v angličtině. Možná zahrneme do něj nějaké umělce,ale to ještě nevíme.

Pokud byste si měli někoho vybrat, kdo by to byl?
Bill: Sen by byl, kdybychom jeli turné s Rolling Stones
Tom: Pro mě by to byli Aerosmith.

Jak si udržujete energii na turné?
Bill: Spíme nebo se díváme na DVD...energetické nápoje taky pomáhají.

Jak si vybíráté oblečení na koncerty?
Bill: Vždy máme sebou 10 kufrů oblečení, takže je těžké si vybírat. Obvykle si vezmu to, co leží ne vrchu, takže stále nosím to samé.
Georg: A za týden otočí tašku obráceně a vybírá znova co je nahoře.

Po čem se vám stýska z domova?
Tom: Po mé posteli.
Georg: To aletní papír!

Nedovolují ti toaletní papír?
Všichni: Ano, ano!
Georg: Ale to není to stejné.
Tom: V Německu je náš toaletní papír velmi jemný. A tady v Americe je nemožné ho najít!

Joepie - bratři, kteří vypadají jako Bill a Tom & fan meeting

6. února 2009 v 15:55 | tess

Belgický teenie časopis Joepie udělal rozhovor s bratry Timem a Kaï Lückem, kteří vypadají jako Kaulitzovi.


"Ve škole jsme často šikanováni"

Sobota, 24.ledna, belgický TH Fanclub Tokio Hotel Action Channel (THAC) organizuje setkání fanoušků v Antverpách. Kolem 100 fanoušků přijde na hlavní nádraží. Mezi fanoušky: Tim a Kai, dva nizozemští fanoušci, kteří se každý den oblékají jako Tom a Bill. "Jeli jsme dlouhou cestu z Landgraafu (Nizozemí)", říká Kai/Bill. "Vždyť jsme ti největší fanoušci".


Ahoj, Time a Kai! Nebo bychom měli říct, Tome a Bille?
Tim: Nožná vypadáme jako Bill a Tom, ale naše jména jsou stále Tim a Kai.

Dobře, Time a Kai, řekněte nám, proč se oblékáte jako dvojčaty Kaulitzovi?
Tim: Jsme do nich blázni. Jsme ti největší fanoušci Tokio Hotel, jak si umíte představit.
Kai: Živě jsme je viděli více než 40krát!

Myslí si lidé někdy, že jsou opravdoví Bill a Tom?
Kai: Ano, to se stává. Býval jsem ve škole často diskriminován. Například ve škole. Ředitel sepsal speciální smlouvu, protože vypadám jinak, než ostatní a poutal jsem hodně pozornosti. Takže když udělám něco špatného, budu vyhozen. Ostatní si mě taky pořád dobírají.

Co tím myslíš?
Kai: Ve škole jsem pravidelně šikanován.

Bráníš se?
Kai: To je nemožné. Nemůžu nic dělat, protože mě stlačí na zem a někdy mě mlátí i sedm lidí najednou.
Tim: Mě jednou zamkli do třídy.

Stojí to za to?
Kai a Tim: Samozřejmě! Jsme příliš velmi fanoušci, zvládneme to!

Rozhovor s fanoušky

Thaline - blonďatá fanynka
Proč jsi tady? Díky THAC znám hodně fanoušků TH. Nechtěla jsem chybět na tomto setání!
Co pro tebe znamená Bill? Všechno! Jsem do něho zamilovaná.
Co když by se TH rozpadli? Spáchala bych sebevraždu. Možná, je to trochu přehnané. Cítila bych se hrozně.
Speciální rys: Má blond vlasy a nosí růžové boty.
"Většina fanoušků si barví své vlasy načerno a nosí černé oblečení. Já ne. Mám svůj vlastní styl. Stejně jako Bill."

Betty - nejmladší fanynka!
Proč jsi tady? Protože jsem velká fanynka TH, samozřejmě! Moje máme a já často nakupujeme spolu věcí TH. O TH jsem se dozvěděla díky Jenny, kamarádky mojí sestry Brendy.
Ne díky tvojí sestře? Betty: Ne, jí se líbí 50 Cent.
Bojujete spolu často? Brenda: Každé ráno se probouzím s TH, to není sranda. Betty se směje: Ano!
Speciální rys: Je ti pouze 9 let.
Betty: Ale už jsem velká fanynka!


Kevin - fanoušek!

Proč jsi tady? Byl jsem pozván. A protože je to zábavná iniciativa.
Proč nosíš tolik make-upu? Protože si myslím, že je to hezké. Nosil jsem make-up už předtím, než jsem se stal fanouškem TH.
Co pro tebe znamená Bill? Je úžasný. Mám ho rád, protože jsem bisexuál. Ale opravdu nejsem do něho zamilovaný.
Co když by se TH rozpadli? Bylo by to opravdu hrozné. Tokio Hotel jsou můj život!
Poznávací rys: Jsi jedním z mála fanoušků, kteří jsou dneska tady.
"Co na to mám říct?"

Krachy, smůla a potíže!

24. ledna 2009 v 13:36 | tess

Co jste jako malé děti všechno dělali?
Tom: Oh, velmi hodně. Ale nikdy ne hrozné věci. Chtěl jsem jako dítě vždycky něco ukrást, ale nikdy jsem se neodvážil. Ani lízátko ne (směje se).
Bill: Můj kámoš jednou ukradl myš, když jsme byli spolu ve zverimexu. Chtěl ji potom vypustit ven. Bylo mi ji ale líto, tak jsem si ji vzal domů. Dali jsme ji jméno Swartie a Tom a já jsme ji měli kolem dvou roků.
Tom: Bill a já jsme si často ve škole jako malé děti vyměňovali svetry, na kterých byly napsané naše jména. Samozřejmě si nás pak učitelky pletly. Jednou jsem kromě toho jakousi učitelku postříkal inkoustem. Ona to nezjistila, ale někdo mě prásknul. Dostal jsem za to poznámku.

Jsou činnosti se vedle toho podařily?
Georg: Dá se říct! Moji rodiče měli dříve doma v zásobě hodně balíčků s kávou. Připadal mi ten hluk tak cool, když to vakuové balení bouchlo. Jednou jsem to tak udělal s 15 balíčky a měl jsem opravdu velký strach.
Tom: Po přestěhování byla naše matka moc hrdá na náš nový koberec. Když šla jednou k sousedům, hráli jsme si, že jsme na stavbě. Chtěli jsme vyzkoušet naše nové hračky na písek a vysypali jsme na koberec hlínu z květináče. Zem byla ale mokrá a díky tomu taky bahnitá. A podlaha zruinovaná. Byla to opravdová bouře!
Bill: Tom a já máme vždycky hodně potíží. Jednou dokonce na podiu. V šesti letech jsme často chodili na módní přehlídky. Tom a já jsme vypadali ještě úplně stejně. Měli jsme na podiu choreografii, při které měl Tom na zem hodit šálu. Když to ale neudělal, měl jsem mu ten šál vzít. Potom jsme na zemi bojovali, bili se a mlátili. Museli nás potom z podiu odnést.

A jak to vypadá se zbytkem "sourozeneckých příběhů?"
Georg: Bohužel nijak. Jsme rozmazlený jedináček (směje se).
Gustav: Často jsme se hádal se svou sestrou Franziskou. Je o devět let starší než já a jako dítě mi dělala naschvály. Jednou si na mě klekla. "Spustila" svoje sliny a pak je zase "spolka". Jedna slina mi potom rovnou kapla na moji pusu. Bylo to taaak odporné. Dodnes ji to vytýkán…

Už se vám stalo něco nebezpečného?
Bill: Ano! Byli jsme s našim tátou na nebezpečné sáňkové dráze. Vylezli jsme na vysoký kopec a já jsem do Toma strčil. Spadl na dráhu a vjel na jednu holku. Sánice zasáhla jeho obočí a několikrát mu to museli zašívat.
Tom: Taky jsem ztratil hodně krve. Musel jsem k doktorovi, kteří ránu zašívali předtím, než zabralo omámení. Zpozoroval jsme jeden steh a měl jsem silné bolesti.
Bill: Tomovi se něco takové už často stalo. Jako malé dítě chtěl v obchodě něco sebrat z toho dolního regálu. Jedna ženská mu šlápla na ruku s jejími vysokými lodičky. Ruka byla zlomená, ale ta ženská prostě zdrhla.

Bill Kaulitz: „Naše nové album vás překvapí“

11. ledna 2009 v 13:54 | tess


Poslední dobou jste se tady neukazovali.
Bill: Ano, byli jsme ve studiu nahrávat naše třetí album. Bylo to velmi intenzivní a kreativní období, ale zároveň to poskytlo tolik potřebnou přestávku pro kapelu. Byli jsme schopni se znovu společně sejít, daleko od našeho hektického života. Ve studiu, každý byl ve svým myšlenkách a pochybnostech. V okamžiku, kdy jsme pryč se světa reflektorů je pro kapelu důležité. Vrátili jsme se k věcem, které jsou opravdu důležité.


V jaké typu děláte novou nahrávku?
Bill: Existuje mnoho nových vlivů, které až doposud nebyly slyšet na zvuku Tokio Hotel. Ale i tak jsme se drželi stejného týmu lidí. Naše nové album bude pravděpodobně pro hodně lidí překvapení a já doufám, že se fanouškům bude líbit.


Jak jste pracovali?
Bill: Texty a hudba jsou výsledkem našich životů, odvíjí se to od úspěchu kapely. Souvisí s naší náladou, myšlenkami a také novými přáními a nadějemi. Texty jsem začal psát v létě roku 2007. Mnohé texty byly dokončené během našich cest, na turné apod. Je tu jeden song, který pojednává o mém stesku po domově během našeho turné po Státech a o všech věcech, které mi schází. To je důvod, proč bude album nejdříve v němčině a potom také v angličtině.


Jak přesně vzniká písnička?
Bill: Na začátku jsou myšlenky a nápady. Potom se začne víc definovat hudba. V okamžiku, kdy se udělá refrén, píseň začíná mí ten správný tvar. V tom momentě se začne nahrávat.


Diskutuje v kapele před začátkem nahrávání?
Bill: Ano, chvíle, kdy se připravujeme zahájit nahrávání jsou obtížné. Máme písně, ale existuje mnoho způsobů, jak je interpretovat. A my musíme najít ten nejlepší způsob. Potom začneme experimentovat s každou písničkou, že se mění zvuk kytary nebo můj hlas. A ano, to může vést k velké diskuzi. Ale trochu se obávám toho, že jsem velký perfekcionista. Naštěstí moji tři přátelé nemají stejný charakter (směje se).


Cítíte se pod tlakem vašich fanoušků?
Bill: Snažíme se tlaku uniknout. Ale největší tlak přichází od nás. Samozřejmě, že reakce fanoušků jsou velmi důležité také proto, že je nechceme zklamat. Ale sami nechceme klesnout. Posloucháme různé rady, ale konečné rozhodnutí je vždy na nás. Je to jen mezi námi čtyřmi.


Nedávno bloger Perez Hilton napsal, že vaše koncerty byly na playback. Jak se k tomu vyjádříte?
Bill: Není to poprvé, co slyším takovou blbost na Tokio Hotel nebo nějaké jiné kapely. Jsme v takovém stádiu, že náš úspěch u někoho vyvolává žárlivost. A tyto mediální nesmysly jsou součástí hry. Je to zrádný útok od slavného Pereza Hiltona, který nemá žádný důkaz, aby své obvinění mohl dokázat. Jak náš manažer David Jost řekl "nejlepší, jak si udělat názor je, že přijdete na naše koncerty a uvidíte nás hrát živě." A my opravdu opravdu rockujeme!

Tokio Hotel: ,,Nemůžeme vysvětlit náš úspěch!"

3. ledna 2009 v 16:03 | tess
Přeložila Majka.Kaulitz pro www.tokiohotel-extra.blog.cz, nekopírujte prosím bez uvedení zdroje!

Jaké to je vyrůstat a mít tak odlišný život od lidí ve vašem věku?
Bill: Když jsme začali s nahráváním našeho prvního alba, bylo mně a Tomovi 13 let. Po dlou letech jsme vydali "Durch den Monsun," který v Německu "explodoval," a dostal se na první místo. Všechno to se opakovalo. Vyrůstali jsme jako veřejné osobnosti a museli jsme si na to zvyknout. Ale žijeme sen. Cestujeme a hrajeme po celém světě. Máme ty nejlepší fanoušky ve Vesmíru, kteří nás milují a rozumí nám. To je všechno to, co jsme chtěli.

Stále věříte v sen nebo vás "skutečný život," přiměl změnit vaše názory?
Bill: Stále věříme.
Tom: Ano, světové tour by bylo ohromující (jeho sen)

Umíte vysvětlit váš úspěch?
Bill: Abych řekl pravdu, ne. Všechno, co jsme udělali byla hra a pocit, že tam jsou lidi, kteří mají zájem o naší hudnu a texty. Lidi, kteří věděli, kdo jsme a odkud pocházíme. Lidi, kteří s námi cítili. Ale to bylo ještě velmi málo k tomu, aby jsme viděli, kde jsme teď. Měli jsme podporu. Chtěli jsme bát jen těmi, kterými jsme byli, (Sami sebou). Nemůžeme vysvětlit tenhle úspěch.

Které kapely vás inspirují?
Bill: Nikdy jsme neměli idol nebo inspiraci.
Tom: Všichni posloucháme rozdílnou muziku. Jediné, kde mezi sebou souhlasíme, je naše hudba. Od začátku jsme chtěli být svou osobností a to začalo s naší hudbou. Nikdy jsme nechtěli mít zvuk nějakého umělce nebo někoho dalšího.

Je jiné hrát v Německu a pak cizích zemích?
Bill: Moc ne. Víme, že každý fanoušek je jiný. Ale všichni s námi cítí energii a vzrušení. Proto jsou naše koncerty velká oslava. Milujeme ten pocit.

Co je důležité pro Billovu image?
Bill: Nejsme skupina, která je založena na image. To, co chceme, je být volní a sami se vyjadřovat. A také to děláme. Takový opravdu jsem!

Říká nové DVD "Caught on Camera" to, jací jste doopravdy?
Bill: Samozřejmě! Chtěli jsme naše fanoušky vzít na cestu tímto rokem. Chtěli jsme, aby cítili to, co mi a byli tam s námi. Proto jsme se rozhodli ukázat naše soukromí a njzábavnější osobní momenty. Je tam pár situací, ve kterých nás lidi ještě neviděli.

Jaké vzpomínky jste si odvezli z Portugalska?
Bill: Milujeme Portugalsko! Hraní na Rock in Rio bylo opravdu ohromující a velmi zábavné. Chceme tam přijet znovu v rámci tour k našemu novénu albu.

Tokio Hotel: Jak se cítí se svými fanoušky? (Por Ti)

31. prosince 2008 v 19:26 | tess
Pro www.tokiohotel-extra.blog.cz přeložila Majka.Kaulitz, prosím, nekopírujte bez uvedení zdroje!

Německo, Francie, UK, USA.. Na místě nezáleží. Fanoušci jdou křičet jména : Bill, Tom, Georgie a Gustav! Vášnivé demonstrace můžou být jako dárek a Tokio Hotel řekli Por Ti, jak se cítí s fanoušky. Připraveni?

PT: Kluci, dívky po celém světě jsou do vás bláznivě zamilovaní. Jak se cítíte, když vidíte ty vášně, s kterými vás milují?

Tom: Miluju, když jsou fanoušci takoví. (úsměv)
Bill: To je právě to. Naše dívky nás tak milují, že jsme občas napjatí, bez dechu.

PT: Pamatujete si nejcoolovější moment, který jste zažili s fanynkou?

Bill: Bylo to během našeho prvního hraní, kdy měl DDM své nejúspěšnější období.
Začali jsme hrát a všichni fanoušci začali zpívat s námi. Byli jsme ohromeni!
Tom: A co naše první návštěva Mexika?
Bill: Wow, podepisování trvalo přes 2 hodiny! Opravdu jsme si nemysleli, že nás lidi v Latinské Americe znají!
Tom: Ten den jsme byli strašně unavení. Ale atmosféra, které se nám dostávalo byla úžasná. O nic jsme se nestarali. Dívky začali brečet jen proto, že se dozvěděli že jme tam! Bylo to ohromující, vidět tisíc děvčat, které tam jsou jen proto, aby nás viděly! Opravdu vám děkujeme, holky!

PT: Už jste zažili nějakou špatnou zkušenost s fanoušky?

Tom: Ne přímo špatnou zkušenost, ale jsou chvíle, kdy fanoušci ztratí kontrolu, jsou vrušení a vyděsí nás. Jeden z těchto momentů byl v Madridu. Gustav šel na svůj hotelový pokoj a pod postelí byly nějaké dívky. Když ho uviděly, skočily na něj. Byl opravdu vyděšený.
Bill: Ten samý den šla nějaká děvčata s policajty a běžela přímo ke mně. Když byli u mě, začali křičet španělsky, ale já jsem jim nic nerozumněl. Tom začal hledat náš cecurity team, ale ta věc se stala nekontrolovatelnou a oni mě chtěli vzít na policejní stanici! Opravdu bláznivé!

PT: Jsou fanoušci tak šílení, když jste venku?

Bill: Někdy se to stává. Ale my to chápeme. Rádi se zastavíme pro podepsání CD nebo fotku.

PT: A není to trochu únavné dělat tohle pro vaše fanoušky?
Tom: Vždycky ne. Myslím si ale, že všichni máme své dobré a špatné dny. Jsme jen lidé a někdy jsou prostě dny, kdy nemáme chuť nic podepisovat.
Bill: Ale nikdy by jsme nebyli hrubí k někomu z našich fanoušků nebo komukoliv jinému. Moc e milujeme a milujeme, když jsou s námi. Nikdy bychom jim nemohli udělat něco, co by je urazilo.

PT: Udělali vaši fanoušci někdy něco, co pro vás bylo opravdu nebezpečné?
Tom: Jednou fanynka zkoušela vlézt do místnosti oknem a spadla! Opravdu jsme se vyděsili, mysleli jsme, že se poranila.
Bill: Mně se stalo něco komického na letišti. Vystoupil jsem ven, uvolněný a přede mnou parta holek, které mě poznaly a začaly křičet neslušný návrh. Všichni je slyšeli, ale já jsem se cítil opravdu trapně.

PT: Takže nenarážíte na vaše fanoušky? (ve smyslu chodit s fanynkou)
Bill: Jen když je to vážný vztah. Ale ne pro to, aby se to stalo. Potřebuju tu dívku znát. A potom je jedno, jestli je fanynka nebo ne.
Tom: Musím se přoznat, že jsem měl pár schůzek s fanynkami. Nic vážného, ale byla to legrace.
Bill: Já jsem víc romantický. Čekám na pravou lásku, na dívku, která mi dube rozumnět a bude podporovat mou kariéru. Zatím na ni ale jen čekám. Zaměřuji se na hudbu, protože to je má vášeň!
 
 

Reklama