close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Rozhovory

Tokio Hotel Interview s Kenzou (14.03.2010)

10. března 2010 v 16:27 | tess

Aftonbladet.se interview

7. března 2010 v 14:28 | tess



***

Bill: Hey, my jsme Tokio Hotel. Chceme jen říct Ahoj všem našim švédským fanouškům. Těšíme se dnes večer na koncert a doufáme, že se vám bude líbit. Děkujeme hodně za vaši podporu.

Přemýšleli byste nad účastí v Eurovision Song Contest?
Bill: Ne, to si nemyslím.
Tom: Ne.
To by bylo skvělé pro Německo.
Tom: Yeah, bylo by to skvělé pro Německo, protože jsme slyšeli, že Německo je vždy na posledních místech.

Tom: Oh dámy, to je první bod. O čem jsou ty texty?
Přijď před koncem léta.
Tom: Přijď před koncem léta.
Georg: Myslím, že kdyby to byla soutěž modelek.
Tom: Líbí se mi ty dámy, ale ta muzika je...
Bill: Není to naše muzika.

Tohle je další interpret, Darin.
Bill: Mě se tohle opravdu nelíbí.
Okey, já myslel, že tohle by se vám líbilo.
Bill: Já nevím, zní to jako milion písní, milion dalších písní. Já nevím. Není to tak speciální víte.

Bill: Máte nějakou rockovou kapelu, možná?
Gustav: To budou mí oblíbení.
Tvoji oblíbení?
Gustav: Yeah, líbí se mi.
Myslíte, že takhle budete znít za 40 let?
Bill: Ne! Myslím, že můžou mít dobré naděje v soutěži.
Tom: Yeah, jsou speciální a jsou jiní. To je to hlavní. Myslím, že je to dobré. Ale taky myslím, že dámy budou mít dobrou šanci. Vypadají dobře. To je dobře. A možná, že kdyby měli píseň v angličtině pro Evropu...
Georg: Vystupovali v bikinách.
Tom: A vystupovali bez hodně oblečení.
Bill: Bez oblečení.
Tom: Možná to. Tak by to taky byla dobrá volba. Máte na to dobré kapely.

Takže Tokio Hotel dávají přednost Orsa Spelmän a dámám z Timoteij?
Bill: Aha, přesně.


Bill je na hardcore dietě!

6. března 2010 v 19:31 | tess

Setkali jsme se, v tuhle chvíli, s nejslavnější německou kapelou krátce před začátkem jejich turné. Tam kluci odhalili, že Bill je na hardcore dietě, že pijí hodně kafe a mnohem více...

Děkujeme, že jste si udělali čas na interview. Připravujete se na dlouhé turné, není to namáhavé?
Bill: Bereme s sebou naprosto novou show, která je naprosto jiná než ty předchozí. Více elementů, více efektů, nové nástroje. Takže ano, tohle turné bude namáhavé, ale od publika dostáváme hodně nazpátek. Po všem tom zkoušení chceme vidět reakce fanoušků!

Co děláte, abyste zůstali fit?
Tom: Bill je na hardcore dietě, což mu udržuje postavu modela a je fit. Já jsem včas objevil sex jako tu nejlepší cestu, jak zůstat fit. Jak to tak vidím, Georg přišel na to, jak zůstat fit bez sexu a Gustav nejspíš zkusí Billovu 0-dietu.
Kapela: *smějí se*

Nyní, když jste tak známí, tak už nemáte tolik soukromí. Přejete si někdy nebýt tak slavní?
Bill: Věděli jsme od začátku, že hodně věcí se změní s tím, že budeme slavní. Užíváme si života, který teď vedeme, vždy byl našim snem a vědomě jsme se rozhodli pro tento život! Ale končí to ve chvíli, když naše rodiny a naši přátelé jsou zasaženi do naší kariéry.

Přemýšleli jste někdy o tom, jaký by byl váš život, kdybyste nezašli v hudební kariéře tak daleko?
Tom: Nikdy jsem se o to nebál, když to došlo na mě a Billa, Gustav a Georg se přestali obávat, když poznali mě. Mimochodem, Bill chtěl vždy být profesionální kickboarder. Ale odhodil tuhle kariéru za odvážnější profesi.

Co děláte ve svém volném čase?
Georg: Užíváme každou sekundu ke spaní. Jakmile jsme v autobuse nebo letadle, tak spíme. Když se dostanu domů, tak odhodím svůj kufr do rohu a jdu spát do svého pokoje a tak.

Jak pro vás vypadá normální den na turné?
Bill: Jsme na cestě s našimi autobusy, takže když hrajeme koncert, tak se vzbudíme kolem desáté ráno. Dokonce tam máme i vlastní sprchy. Potom jdeme do cateringu pro snídani. Potom, když jsme napůl vzhůru, tak uděláme zvukovou zkoušku a tam začíná to nadšení na začátek koncertu. Odpoledne máme často nějaké focení nebo interview. Hodinu před koncertem se setkáme v zákulisí, to je náš malý rituál. Kolem osmé nebo deváté večer je čas na koncert - dvouhodinová show! A po koncertě máme večeři, kdy si často vyrážíme s našim týmem než se celý ten cirkus přestěhuje do dalšího města!

Jsou tu ještě nějaká města, kde se můžete pohybovat volně?
Georg: Ani v Legolandu!
Tom: Vážně, je těžké najít zemi, kde můžete na dovolenou si odpočinout.

Váš názor: Co dělá vaše německé fanoušky tak speciální?
Bill: Podporují nás od začátku, to nás spojuje a myslím, že bez nich na naší straně bychom nebyli tam kde teď. Fanoušci taky píší jak dlouhý a vzrušující čas to je celkem, jsem opravdu sentimentální, když to čtu. Tom na druhou stranu se spíše zajímá o jejich fotky.

Co uděláte jako první po tomhle dlouhém turné?
Bill: Pojedeme domů, k našim rodinám si odpočinout a vidět naše psi a potom nejspíš plánovat další turné.

V kolika zemích budete hrát a kolikrát jste tam byli předtím?
Tom: Samostatně pro Welcome to Humanoid City Tour budeme hrát v 19 zemích po celé Evropě! A ve většině těch zemí už jsme byli a hráli jsme tam. Nikdy bych nad tím nepřemýšlel, když jsem byl dítě, nyní se podívám na náš plán turné a pomyslím si: "Cool, zítra budeme v Rusku a potom budeme ve Španělsku nebo Itálii".

Kde byste řekli, že máte svůj nejlepší koncert?
Tom: Náš nejlepší koncert...je tu vždy něco, co si pamatujeme z každého koncertu, ale moje oblíbené koncerty jsou ty, které Bill zkazí. Fanoušci to okamžitě poznají a proto jsou všechny naše koncerty moje oblíbené.


Tokio Hotel holdují fanouškům

6. března 2010 v 14:30 | tess
http://www.svd.se/multimedia/dynamic/00567/TOKIOSTOR_567917b.jpg
Když Tokio Hotel měli hrát ve Švédsku minule, zpěvák měl cystu na hlasivkách. Teď se konečně můžou setkat s jejich švédskými fanoušky ve Stockholmu a Göteborgu. Oni sami sní o hraní ve vesmíru.

Před víkendem, kdy německá popová kapela dvakrát navštíví Švédsko, Tokio Hotel měli se Švédskem pouze dvě zkušenosti. Jeden koncert byl zrušen kvůli operaci hlasivek a o rok dříve jedna autogramiáda v Göteborgu (to je špatně, autogramiáda byla ve Stockholmu), kde tisíce fanoušků vytvořilo totální chaos. Zpěvák Bill si na tuto akci vzpomíná s velkým úsměvem. "Tahle autogramiáda.,. v buse jsme seděli osm hodin a najednou jsme se potkali se všemi fanoušky, bylo to naprosto šílené, když nás uviděli. Samozřejmě jsme velmi rádi, že máme takové energické fanoušky," říká.

- "Dnes je deset stupňů! Ale fanoušci už čekají před halou," říká dvojče a kytarista Tom Kaulitz.

Čekali jste takové publikum?
- "Abych byl upřímný, nikdy se na to dost nezvykneme. Stále nemůžeme uvěřit, že publikum má naše postery na zdi," říká Bill Kaulitz.

- "Hlavně jestli má někdo Georgův," říká Tom Kaulitz s ironickým kývnutím na basistu Georga Listinga.

Vaše songy jsou hodně o vážných věcech. Je těžké spát texty, když jste hvězdy?
- "Ne, vždycky jsme psali o našich vlastních zkušenostech. Není to tak, že najednou žijeme s hvězdami, jsme stále lidé na této planetě. Máme stejné problémy jako každý jiný," říká Bill Kaulitz.

Je pro vás důležitý styk s fanoušky?
- "Opravdu důležitý. Na internetu jsou samozřejmě špatné a dobré fan stránky, ale pro nás bylo vždycky výhodou že máme takové aktivní fanoušky," říká Bill Kaulitz.

Na vašem poslední album zpíváte, že už tady budoucnost. Jak si představujete budoucnost Tokio Hotel?
- "Myslím, že uvidíme létající auto a mimozemšťany (směje se). Ale vážně, celé album je inspirované myšlenkou budoucnosti. Věříme, že tam něco existuje," říká Bill Kaulitz.

- "Rád bych letěl s ufem a navštívil jiné planety," říká Tom Kaulitz.

- "Možná bychom mohli být první kapela, která hraje na jiné planetě? To by byl sen," říká Bill Kaulitz a směje se.

Nylon TV + Tokio Hotel

5. března 2010 v 17:00 | tess


***

Bill: Ahoj Nylon TV, my jsme Bill a Tom z Tokio Hotel.

Bill: Nikdy jsme nebyli v Tokiu, takže jsme nadšeni. A doufáme, že se tam tenhle rok dostaneme nebo možná příští rok.

Bill: Vždy jsem měl rád filmy s upíry, mám rád Davida Bowieho, nikdy jsem neměl jeden vzor, myslím, že to jsou části odevšad.

Bill: Vlasy. Já nevím, myslím, že to musíte mít rádi, to je ta nejdůležitější věc. Nemyslet na ostatní lidi, jejich myšlenky na nich nezáleží.
Tom: Nesnáším, když se někdo z vás snaží vytvořit někoho, kým nejste. Myslím, že...
Bill: Musí to být přirozené. Musí to být vaše osobnost.

Bill: Já si je barvím a Tom taky.
Tom: Yeah, barvím je.
Bill: Takže nemáme černé vlasy, máme spíše tmavou blond.

Bill: Můj první kontakt s muzikou byla Nena. A to mi bylo šest let. Je to německá zpěvačka. Teď poslouchám Stereophonics a mám rád Kings of Leon. Takže je to velmi rozdílné.
Tom: Když jsem začal hrát na kytaru, tak jsem byl velkým fanouškem Aerosmith.
Bill: Já jsem stále fanouškem Aerosmith.
Tom: Yeah.
Bill: Jsou skvělý.
Tom: Mám rád hip-hop. Poslouchám hodně německého hip-hopu.

Tom: Doufáme, že Amerika je připraven na Tokio Hotel. Cítíme to. Myslím si to, yeah.
Bill: Yeah.

„V lásce je vše dovoleno.“

4. března 2010 v 16:23 | tess

Mají Tokio Hotel bratři rádi určitý typ?
Vaše otázky pro Billa a Toma!
Minulý týden Tokio Hotel "Welcome to Humanoid City" bylo v Belgii. My jsme se setkali s dvojčaty Billem a Tomem Kaulitzovými na unikátní interview. "Když dívky nosí něco pěkného, tak mají u mě vždy šanci," říká Tom. Takže s tímto jsou groupies varovány.

Dáváte přednost zpívat německy nebo anglicky?
Bill: Mixujeme naše anglické a německé setlisty. Nějaké písně raději zpíváme v němčině a jiné v angličtině. Takhle je tu něco pro každého. Fanoušci, kteří se učí němčinu hlavně kvůli nám můžou zpívat i německé písně. Album Humanoid je dostupné ve dvou jazycích. Nechceme nikoho nutit, aby si koupil určitý jazyk. Pro nás jsou oba důležitý. Angličtina, stejně jako němčina, je součástí Tokio Hotel.

Přijedete do Rock Werchter?
Bill: To ještě není potvrzeno.

Máte skoro vše. O čem dalším sníte?
Bill: Pořád budu snít a dělat si nové cíle. Ráno mám vždy důvod proč vstát. Každý den mám nové nápady, chci psát nové Tokio Hotel písně. S Tokio Hotel chceme vždy něčeho dosáhnout. Pro naše turné jsme například navrhli velmi pěkné podium.

Je pravda, že jste se podíleli na soundtracku k filmu "Alenka v říši divů"?
Bill: Společně s Kerli jsme nahráli "Strange" pro "Alenku v říši divů". Nejdřív jsme tu píseň plánovali pro Humanoid. Napsali jsme to a hledali jsme do toho hlas. Kerli byla ideální nováček. Bylo velmi zábavné s ní pracovat. Je legrační, nadšená, pořád šťastná a sympatetická. Fungovalo to. V budoucnu bychom rádi pracovali s Aerosmith. A taky se Stereophonics. Tom a já si myslíme, že jsou cool.

Co musí dívka udělat, aby si získala vaše srdce?
Bill: To je těžká otázka.
Tom: Ne u mě. Jestli chcete získat moje srdce, tak musíte mít na sobě něco pěkného a bude to fungovat.
Bill: U mě to musí být láska na první pohled.

Co jste dělali na Svatého Valentýna? A co byste dělali, kdybyste měli přítelkyni?
Bill: Skoro jsem zapomněl, že byl Valentýn. Ale to není špatné. Tom a já jsme oba svobodní, takže pro nás je Valentýn normální den. Myslím, že Georg objednal nějaké růže. Kdybych měl přítelkyni, tak bych ji vybral něco, co by sedělo k její osobnosti. Každý je jiný.

Kdo pobývá nejdelší dobu v koupelně?
Bill: Když se ostatní koupou, tak jsou v koupelně nejdéle. Ale normální potřebuji nejvíce času se připravit. Asi hodinu na vyčištění zubů, sprchu,...

Bille, jak to děláš, že vypadá vždy tak skvěle?
Bill: Hlavně ráno nevím, co si obléci. To potom stojím před skříní a inspiruji se. Zkouším nějaké outfity, někdy najdu věci, které jsem na sobě neměl po čtyři roky. Ale obvykle rozhoduje moje nálada.

Mohli byste randit s tlustější dívkou?
Bill: V lásce nejsou žádná pravidla. Všechno je dovoleno. Nemůžete vyloučit tlusté nebo blonďaté dívky.

Chcete v budoucnosti děti?
Bill: Teď si to neumím představit, ani o tom nechci přemýšlet. Tom taky ne. Nebyli bychom schopni se o ně postarat, jsme pořád na cestách. Kromě toho máme hodně práce s našimi čtyřmi psi. Snažíme se naši lásku k nim rozdělit, aby tak nikdo neměl méně.

Co byste udělali, kdybyste viděli, že dívka je mlácena někým za to, že je TH fanynka?
Bill: U mě nezáleží na tom, jaký je to důvod, jestli je dívka obtěžována nebo mlácena, vždy pomůžu. Jako svědek násilí musím něco udělat. To je logické, že? Je jisté, že nenávist by nikdy neměla zajít tak daleko. Naštěstí ti, co nás nenávidí nikdy nepoškodili naši kariéru.
Tom: Obvykle jsem vždy měl rád něco, o čem si ostatní mysleli, že je to špatné. Dokonce jsem si myslel, že je cool si užívat něco, co se ostatním nelíbilo. Naši fanoušci jsou si tak blízcí, protože jsou fanoušci TH. A máme extrémní spojení s našimi fanoušky.

Čtete Tokio Hotel povídky?
Bill: Když nám to fanynka dá osobně, tak si to rozhodně přečteme. Ale nevyhledáváme tyhle příběhy na internetu.

Máte čas číst svoji poštu od fanoušků?
Bill: Ne, ani nevíme kde začít. Dokonce my, jako naši manageři či nahrávací společnost dostáváme dopisy. Nemáme ale čas je všechny přečíst. Bohužel.

Jakou nejkrásnější věc jste kdy dostali od fanouška?
Bill: Vždy se mi líbí, když jsou fanoušci kreativní. Jednou jsme dostali kresbu od fanoušků v Itálii. Udělali portrét mě a Toma. Profesionální umělec by to neudělal lépe. CD s vlastní muzikou nám taky pořád fanoušci posílají.

Udělali jste někdy něco hloupého, když jste byli zamilovaní?
Bill: Když jsem zamilovaný, tak vždy dělám hlouposti. Moje srdce rozhoduje, co dělám a nemůžu myslet logicky. Už se nemůžu ovládat. Ale u mě je to už bohužel dlouhá doba, co jsem byl zamilovaný, takže o tom opravdu nemůžu mluvit.

Umím si představit, že úspěch je někdy těžký. Litujete někdy toho, že jste slavní?
Bill: Samozřejmě, že nám toho hodně chybí, naši přátelé jdou na vysokou, můžou jít ven. Ale my si zvolili tento život a udělali bychom to znova. Studování nikdy nebylo ničím pro nás. Nyní můžeme vidět celý svět. Zažil jsem hodně věcí, ke kterým ostatní ani nedostanou šanci. Takže jsem vděčný.

Jaké období máte nejraději?
Bill: Léto. Nenávidím zimu. Během Vánoc může sněžit, to je krásné. V Hamburku je v tu chvíli naprostý chaos. Ani nemůžete řídit vlastní auto! Je to neuvěřitelně nebezpečné na ulicích, každý padá a něco si zlomí, nemocnice jsou plné. Už by to mohlo skončit. Budu rád až bude léto. Proto taky rád zůstávám v teplých zemích a městech.

Kdy naposled jste brečeli?
Tom: Já tolik nebrečím, protože nemám čas se o věci dlouho starat. A nic špatného se taky nestalo. Naposled jsem brečel smíchy s mým nejlepším kamarádem.
Bill: Kdybych brečel smutkem, tak bych to nikomu neřekl. Je to příliš osobní. Ale stejně jako Tom i já se někdy směji tak moc, že i brečím.

Co děláte předtím než jdete na podium?
Bill: Chodíme kolem nervózní, zatímco si připravujeme mikrofony, naše zapojení se připravuje a převlíkáme se a soustřeďujeme na písně.

Co vás činí šťastnými ve smutných dnech?
Bill: Naši psi. Když se dostaneme domů v noci a naši čtyři psi na nás čekají u dveří, tak se vždy smějeme. Jejich láska je absolutní.


Tokio Hotel interview – „Alenka v říši divů“

4. března 2010 v 16:18 | tess

Tokio Hotel je jediná kapela, z německy mluvících zemí na albu "Almost Alice", který vychází stejně jako nový filmový hit "Alenka v říši divů" od mistrovského režiséra, Tima Burtona. Kromě toho, píseň "Strange", kterou nahráli Tokio Hotel s Kerli, "Almost Alice" obsahují 15 dalších písní inspirovaných od Lewis Caroll. My jsme s kluky udělali interview.

Jak jste dostali nápad pracovat na "Strange" s Kerli a jaký to bylo pracovat na písni pro film jako je "Alenka v říši divů"?
Bill: Píseň se jmenuje "Strange" a hlavní věta je "Strange in your perfect world". To sedí velmi dobře k celému filmu a bylo vlastně celkem jisté, že to chceme udělat. Potom vše fungovalo perfektně. Kromě toho jsme potřebovali ženský hlas. Pro nás nebylo důležité, aby byla úspěšná. To fungovalo dost dobře a ve studiu šlo vše relativně rychle.

Jak jste dostali inspiraci na tuto vaši píseň?
Bill: Kromě toho je to trochu o našich životech. Samozřejmě, náš život je velmi divný. Prozatím, nejste jednoduše tak řádně spřízněn a nějak se cítíte trochu jinak. Bylo by to podobné, kdyby se dívka dostávala blíže ke mně, taky by se cítila divně, jako já. Abych to tak řekl, je to jako krok skrz dveře a vejít do světa Tokio Hotel, nemůžete jenom tak vyjít. To byl tak trochu nápad za tím vším a to perfektně sedí k Říši divů.

Četli jste někdy knihu "Alenka v říši divů"? Jestli ano, kdy to bylo?
Bill: My, Tom a já, jsme viděli film!
Tom: Ano, přesně! Viděli jsme kdysi ten animovaný film. A myslím, že jsme taky měli knihy. Musím říct, že jsem to shledával docela strašidelným. Myslím, že to zůstává i v tomhle filmu. Můžete najít naprosto sladké postavy - a potom takové, které jsou opravdu hrůzostrašné.

Co se vám v tom filmu nejvíce líbí? Kdo je vaše oblíbená postava?
Tom: Moje oblíbené postavy jsou Policejní pes a králík - ten s ohebnýma ušima. Ti se mi líbili!
Bill: Ano, musím souhlasit s Tomem. A samozřejmě, že Srdcová královna byla skvělá. Je super posedlá. Je to opravdu skvělá herečka. Nikdo to nemohl zahrát lépe. Je to opravdu neuvěřitelné. Bavil jsem se, když jsem to viděl. A Johnny Depp samozřejmě taky skvělý. Kloboučník je naprosto super role.
Tom: Jak jsi našel Srdcovou královnu?
Georg: Myslím, že ten pes byl nejsladší.
Tom: Já taky. A ty?
Gustav: Králík.

Co podle vás stojí za to v tom filmu?
Bill: Stojí za to to vidět, protože tam jsou skvělé herečky a skvělý herci. Je to filmované opravdu skvěle. Myslím, že je to mix fantasy světa a reality. Je to film, který může být dobrý pro každého. Můžete sedět v každém případě, protože je to opravdu dobře propracované a je to roztomilý příběh, který už teď každý zná. Tim Burton to udělal jako naprostý sen. Myslím, že je to skvělý film a soundtrack je taky velmi dobrý. V každém případě musíte mít soundtrack.
Tom: Ve 3D je to samozřejmě nějaký zážitek.

Jste fanoušci Tima Burtona?
Bill: Je to opravdu skvělá osoba. Všechny jeho filmy mají naprostého ducha. A samozřejmě Johnny Depp, který hrál v tisícovkách filmů tam je. Ano, myslím, že se dá okamžitě poznat, že je to Tima Burtona film.

Johnny Depp patří k obvyklému týmu Tima Burtona, ale jak se vám líbí jeho role Kloboučníka?
Bill: No, myslím že je to ta nejlepší role. Je tak trochu psychopat, který je opravdu milý k ostatním a taky ho musíte během filmu milovat. V každém případě, je to milující psychopat. Tohle je typ role, kterou bych rád přijal.


source (c) Trailerseite

Bill Kaulitz: „Stali jsme se staršími, ale ne více dospělými!“

3. března 2010 v 16:27 | tess

Kapela Tokio Hotel bude 10.března vystupovat v Moskvě s novým koncertním programem Humanoid. Potyčky o tom, jakou muziku vlastni "Toki" (zkratka Tokio Hotel mezi ruskými fanoušky) hrají - emo nebo obvyklý pop - skončily. V dnešních dnech už nikoho nezajímá, proč zpěvák kapely Bill Kaulitz vypadá jako nalíčený kyborg. Tokio Hotel dokázali svůj hvězdný status jako celebrity, které mají dovoleno vše. Nebo ne vše? To jsme se snažili zjistit při interview s Billem Kaulitzem.

Na vašem albu Humanoid zníte velmi vyspěle, jako 30letí rockeři.
Bill: Abych byl upřímný, tak se tohle album vyvinulo naprosto jinak, než jsme plánovali od začátků. Rozhodli jsme se sledovat, co by se stalo, kdyby každý člen kapely hrál, jak chce. Chtěli jsme experimentovat s novými nástroji. Jako výsledek tu je nový zvuk. Stalo se to náhodou.

V mnoha vašich nových písní jsou syntetizátory. Byli jste inspirováni muzikou 80.let?
Bill: Vlastně všichni posloucháme jinou muziku. Ale když jsme seděli ve studiu, tak jsme neposlouchali nic kromě našich vlastních nahrávek. Taky jsme se soustředili na sebe a čeho jsme chtěli dosáhnout, proto jsme neměli žádné vlivy na naše album. Snažili jsme se zjistit, jak udělat naši kapelu více intenzivní, experimentovali jsme hodně ve studiu a všechno tohle z toho vzešlo.

Tohle je vaše druhé anglické album.
Bill: Ano, ale je tu jedna změna. Vydali jsme Humanoid ve dvou verzích: anglické a německé. A od této chvíle budou všechna naše další alba vydána takto.

Osobně dáváš přednost zpívání v angličtině nebo němčině?
Bill: Angličtina a němčina jsou již oboje součástí našich životů. Neumím to rozdělit jako jenom jednu hlavní. Když jsme na turné v USA, tak zpíváme hlavně v angličtině, ale naši fanoušci chtějí poslouchat i naše německé písně. Zpívali jsme je a dokonce je zpívali s námi, umíte si to představit?!

Kdysi byli i Scorpions populární v Americe.
Bill: Scorpions jsou žijící legenda. A jsme v rozdílné kategorii.

Jaký je váš vztah k Rammstein?
Bill: O nich můžu říct to samé. Dělají úžasné show. Ale mají jinou muziku.

Co si myslíš, když posloucháš vaše dřívější písně?
Bill: Myslím si, že se můj hlas hodně změnil. Stal se hlubším. Stali jsme se staršími, ale to neznamená, že jsme se stali více dospělými!

Považuješ sebe a tvé kolegy z kapely jako hardcore rockery?
Bill: Nechápu, co tím myslíte. Když jsme na turné, nepijeme alkohol. Kromě toho, mít dobrý spánek je pro nás velice důležité. Ale když organizujeme párty, potom je to opravdu hardcore a užíváme si všeho, co nám rock'n'roll může dát!

V písni WBMW jsou slova: "Jednoho dne budu připraven jít, vidět svět za mou zdí". To zní intrikářsky.
Bill: Tahle píseň je velmi soukromá. Není to o tom, že se cítím jako ve vězení, ale o zdech, které nás pořád obklopují. To se nám děje po posledních pět let.

Je to jeden z mínusů opravdové slávy? Když uděláte jeden krok ven, tak jste okamžitě obklopeni řadami, že ano?
Bill: Yeah, naprosto správně. Chceme tak moc mít šanci jít ven na ulice, vidět svět kolem. Dříve, když jsme byli na turné v jiných zemích, tak jsme si mohli dovolit vyjít bez bodyguardů. Nyní je to nemožné. Ale jsme rádi, že lidé poslouchají naši muziku. Sláva je pro nás opravdovou drogou.

Co byste dělali, kdybyste se nestali muzikanty?
Bill: Byli bychom nezaměstnaní muzikanti. Vystupovali bychom v různých nočních klubech za 25 centů. A samozřejmě, taky bychom natočili několik porno filmů, abychom vydělali peníze!

Proč zrovna porno filmy? Dostali jste již nějakou nabídku na něco takového nebo tak?
Bill: Ne. Je to vtip. Nikdo a nikdy by mi nenabídnul roli v porno filmu, protože moje účast b byla nemožná.

Mimochodem, k filmům. Slyšela jsem něco o tom, že by tu měl být nějaký film o Tokio Hotel. Je to pravda?
Bill: Dostali jsme pár nabídek na natočení filmu o kapely životě. Respektuji herce, ale každý by si měl dělat vlastní byznys. Muzikanti by se neměli stát herci a naopak. Lidé by neměli mixovat tyhle dvě profese. Ale na druhou stranu: nikdy neříkejte nikdy. Takže, kdyby mi jednoho dne byla nabídnuta dobrá role, kdo ví.

Jaký je vztah tvých kolegů z kapely ke skutečnosti, že všechna pozornost publika a médií je věnována hlavně tobě?
Bill: Nikdy to nebyl důvod ke konfliktům. I teď, kdy pozornost k mé osobnosti stále roste. A to pro to, že jsem to jenom já, kdo je představen na obalu nového alba. Nejspíš to někoho může zmást. Ale tohle nemůže zmást nás, muzikanty. Každá kapela má vlastního frontmana. A stalo se to tak, že Tokio Hotel frontman jsem já!


Tokio Hotel: Staří muži?

1. března 2010 v 16:28 | tess

Tokio Hotel jsou současně na cestě se svým evropským turné "Welcome To Humanoid City", kde představují svoje třetí album. Kapela čtyř je obklopena a sledována fanoušky a to denně. Georg Listing je jediný z kapely, kdo už není svobodný. V interview s německým tiskem dpa, čtyři muzikanti mluvili o svatbě, soukromí a titulu "Teen":

Všichni členi kapely jsou už ve svých dvaceti letech, nechcete už se zbavit označení "teen-kapela"?
Bill: Vlastně to chci zpátky. Protože teď se dostáváme do věku, kde je zřídka lichotivé být označeni Teen. Nemáme s tím žádný problém, neuráží nás to.

Jak budou Tokio Hotel znít za deset let?
Tom: To uvidíte. Půjdeme do studia a budeme dělat to, co chceme. Zatímco budeme psát písně na nové album, tak vy uvidíte, kterým směrem to jde. Za deset let bude proces celkem podobný tomu současnému.

Kdo bude v té době první ženatý člen kapely?
Bill: Nevím, jestli se někdo chce ženit, Georg...
Georg: Za deset let? To nemůžu odhadnout.
Tom: Abych byl upřímný, tak ano, za deset let bude nejspíš někdo z nás ženatý.

Fanoušci sledují každý váš krok. Kdy to začne být otravné?
Tom: Když jsme na turné, tak je to spíše úžasné, že nás lidé všude následují. I když navštívíme ostatní země, tak dostáváme vítání od tolika fanoušků, kolik je možných - je to rozhodně skvělé. Je to otravné, když se snažíte být v soukromí. Ale to se nestává tak často, možná čtyřicet dní v roce.

Chtěli byste vyměnit nějakou část vašeho úspěchu za více soukromí?
Bill: Samozřejmě, kdyby to bylo možné, tak bych to okamžitě udělal. Ale když chcete být úspěšní a vést takový život jako známe my, tak musíte něco obětovat.

Po vystudování, přemýšleli jste o dalším vzdělání jako učební obor nebo studium?
Bill: Ne, to pro nás nikdy nebylo tématem. Dostudování bylo naprosto dobrovolné. Udělali jsme to opravdu hlavně pro nás, protože Tom a já jsme typičtí perfekcionisti, když dojde na tohle. Chtěli jsme aspoň diplom.

Bille, ty jsi byl modelem na módním týdnu v Miláně. Uvidí tě teď fanoušci častěji na přehlídkovém mole?
Bill: Umím si představit, že bych to dělal častěji a taky navrhoval vlastní kolekci, protože to je něco, co mě činí šťastným.

Mopo interview

28. února 2010 v 19:41 | tess

MOPO: Jak si vysvětlujete, že někteří němci nad Tokio Hotel ještě ohrnují stále nos?
Bill Kaulitz: Myslím si, že v Německu je vnímání Tokio Hotel trochu jiné. Žijeme tady a také sme tady i začali, a to už ve věku 15ti let. V ostatních zemích máme stejnou hudbu, ale jen o dva nebo tři roky později. Je těžké přeskočit svůj stín a říct:" Ano, myslím že ta hudba od 15tiletých je fakt dobrá". Nikdo to nechce přiznat. A nakonec, je také pravda, že člověk tomu člověku s úspěchem vždy závidí.

MOPO: Myslíte si, že je to typicky německé?
Bill: Ano, ale myslím si, že se to vyvinule více do směru, kdy na nás člověk může být hrdý. Tyto trendy jsme už zpozorovali. Ale ty silné reakce pro nás nebyli nikdy nové. A popravdě řečeno, je to vždycky problém, když se něco takového stane. Když stojím na pódiu a ti lidé mají nenávistné pokřiky jako "fůůj", pak je to pro mě dost motivační. A nestydím se nebo nejsem uvnitř smutný z toho. Ale spíše si řeknu: "Ok, takže musím do toho dát ještě více, aby se to těm lidem líbilo.

MOPO: Dave Grohl z Foo Fighters měl údajně po jednom vystoupení poplácat po ramenou vašeho bubeníka Gustava.
Bill: Ano, je to tak. Jsou skupiny, které nějak neberou na vědomí, co se v Německu děje a jsou docela dobře objektivní na to, co děláme. Jay-Z se podíval na jednu z našich show s Los Angeles a pak šel s námi na večeři. Cítíte se poctěni, když zjistíte, že někdo takový má zájem.

MOPO: Máte strach, že úspěch omezí vaši osobní sféru ještě více?
Bill: to je věc, kterou sebou úspěch vždycky přináší. Ale jsme pořád tak trochu hladový po úspěchu. Člověk chce pořád víc. Také i když mnoho lidí nám doporučuje, že bysme měli opustit zemi, a jet někam kde si můžeme udělat dovolenou, protože nás tam nikdo nezná.

MOPO: Cítíte se nějak člověku podobní v tomto životě?
Tom Kaulitz: Vyrůstali sme na venkově. Nikdy jsme se tam necítili normálně, vždycky tak maximálně SKORO jako lidé. Dnes existuje u nás také jen pár míst, kde se cítíme normálně a můžeme si odpočinout. Protože vedle toho na to je jen pár měsíců, ve kterých je to možné prostě někam odjet. To je asi tak 20 dní v roce. A úplně cize se člověk cítí všude tam, kam příjde. V určitých situacích člověk nikdy přesně neví, co tam může ztratit.

source (c) MOPO

Optimus Secret Show Interview (20.02.2010)

28. února 2010 v 14:23 | tess


***

Jak se cítíte, že vás portugalské dívky můžou vidět poprvé na vašem novém turné?
Bill: Bylo to opravdu cool. Bylo to něco naprosto jiného. Bylo to poprvé, kdy to lidé mohli sledovat, nebyla to celá show, ale jenom zkoušení, protože stále zkoušíme na turné, byla to jen ochutnávka. Ale ve všech případech to bylo opravdu velmi dobré. Velmi intimní, i když to tu bylo velké. Trochu divné a něco nového. Fanoušci byli velmi milí a velmi potěšení, což bylo velmi dobře.

Těšíte se, až se vrátíte v dubnu do Portugalska?
Bill: Rozhodně! Na tohle turné nedočkavě čekáme. Máma na práci tolik věcí a plánovali jsme a pracovali opravdu tvrdě po dlouhou dobu. Čekáme na začátek turné s velkou radostí a jsme šťastní, že jsme schopni se vrátit do Portugalska!

Je váš vztah k portugalským fanouškům jiný, než k fanouškům z ostatních zemí?
Bill: To se nedá říct, takhle obecně, je to jiné. Je těžké říct, jestli máme jiný vztah k portugalským nebo italským fanouškům. Myslím, že vždy záleží na noci, na koncertě nebo setkání. Kromě toho vždy záleží na situaci. Ale obecně obdržujeme výjimečnou podporu od Portugalska. Doufáme, na skvělou zábavu a energii a že dívky, které se dnes zúčastnily si to opravdu užili. Bylo to jako každý jiný velký večer, ale bylo tam méně lidí.

Jste slavní už po pět let. Jak zvládáte tu hysterii, máte tu fanoušky, kteří čekají před stadionem po několik dní, jak se s tím vypořádáváte? Dobrá strana, špatná strana.
Bill: No, myslím, že je to dobrá strana. Když cestujeme a jsme na turné a lidi čekají před halami, je to velmi dobrý pocit. A těšíme se na koncert.
Tom: Když cestujeme, tak máme hodně pozitivních zážitků. Čím více fanoušků tam je, tím větší je nadšení, nejlepší je cestovat. Máme více negativních zážitků, když se snažíme žít soukromě. Ale to se často nestává. Takže vše dobré.

Můžete vysvětlit tu soukromou část?
Bill: Soukromí život skoro neexistuje. Jenom zřídka a jen když jsme doma a necestujeme s kapelou. Ale většinu roku jsme Tokio Hotel a když se vrátíme na týden domů a trávíme čas s rodinou, tak je to soukromí.
Tom: Ale upřímně cestujeme 320 dní v roce.
Bill: Přesně.

Co je na téhle nové show tak vzrušujícího?
Bill: Je to prozatím ta největší Tokio Hotel produkce vůbec. Poprvé jsme měli vlastního návrháře na podium. Ačkoli jsme vám ukázali jenom část, tak můžete vidět, že je to opravdu dokonalý. A jak jsem řekl předtím, je to poprvé, kdy máme vlastní tým na podium. Je to opravdu velká produkce.
Tom: Nejsme na turné jenom dva měsíce, pracujeme na tom už půl roku.
Bill: Přesně.

Měníte se, jste více vyspělý na tomhle albu? Stěžují si fanoušci na tuhle evoluci? Jak rozdílné je to od předchozích alb? Kam chcete mířit?
Bill: Pořád se snažíme dělat to, co sami chceme. Když jsme ve studiu, tak nepřemýšlíme nad tím, co po nás lidi žádají, co chtějí slyšet. Mohli bychom to tak dělat, teoreticky, ale nechceme. Pro nás je nejdůležitější být spokojeni s tím, co děláme. A tak, naše nové album je trochu jiné, protože pro nás je správné. Chtěli jsme zkusit nové věci a tohle album. A vypadá to, že se fanouškům líbí. Jsme spokojeni s reakcemi. Mnoho fanoušků s námi vyrostlo a jsou tu někteří lidé, které jsme potkali a těm je s námi už o pět let více.

Je tohle poprvé, kdy máte takovou intimní show?
Bill: Ano! Ano, tohle je poprvé. Nikdy jsme nic takového nedělali a byli jsme velmi zvědaví.
Tom: Už jsme dělali nějaké malé Shocase, dělali jsme akustický koncert v klubu. Ale tohle bylo poprvé s tak velkým podiem pro pár lidí, intimní atmosféra.

Všimli jste si, že běhali od jedné strany podia ke druhé, následujíc tak tebe Bille nebo tebe Tome?
Bill: Ano, toho jsme si všimli, bylo to legrační, protože...
Tom: Protože Georg si stěžoval v zákulisí, že na jeho straně bylo málo lidí.
Georg: Oh, hloupost.
Tom: On si pořád v zákulisí stěžuje.

Jaká je vaše oblíbená nová píseň, kterou hrajete živě?
Tom: Musím říct, že všechny jsou skvělé. Ale já osobně dávám přednost začátku koncertu. To je ta nejvíce vzrušující chvíle, kdy opona spadne, vy jste na podiu a vidíte tu halu a fanoušky poprvé. Píseň je taky výborná. Jsem fanoušek Noise.
Georg: Já hlasuji pro Shadow.

Dobyli jste celou Střední Evropu a Portugalsko. Stále však chybíte v UK a US. Chystáte se je dobýt všechny? Dobýt svět se svoji muzikou?
Bill: Samozřejmě. Vydali jsme ve více zemích, než se očekávalo. A naším plánem je být po celém světě. Stále jsme nebyli v Tokiu a chceme tam jet. A tenhle rok chceme taky navštívit Asii, abych řekl pravdu. Obdrželi jsme první reakce od fanoušků a ukazují nám svoje videa odtamtud.

Kolik písní hodláte hrát akusticky?
Bill: Nevím jestli to chci prozradit. Ale za dva dny to bude znát celý svět - dva. Dvě písně, které jsme dnes hráli, tak je taky budeme hrát akusticky na koncertě a taky máme další překvapení, ne akustické, ale...velmi intimní.
Tom: Velmi intimní.

Co bude vaším příštím singlem?
Bill: V tuhle chvíli je to těžké říct. Máme dvě písně mezi kterými se rozhodujeme. Již jsme udělali dvě různá rozhodnutí pro oba možné songy.
Tom: Nejspíš se rozhodneme během turné, uvidíme která píseň má nejlepší reakci živě a potom uděláme další rozhodnutí.

Četl jsem ve francouzských novinách, že kluci přemýšlíte i o filmovém průmyslu.
Kapela: *nechápavý výraz*

Je to pravda? Četl jsem něco o erotickém filmu?
Kapela: *ukazují na Toma*
Tom: Ano, já chystám film, ale ještě jsem o tom s nikým nemluvil. Ale nápad už mám v hlavě...

Jenom ty Tome?
Tom: Ano, jenom já. Ostatní se příliš stydí.
Georg: Ano.
Tom: A nemůžeme najít herečky, které by s nimi chtěly natočit erotický film, to je taky ten problém.



Radio Hamburg 97,1 (20.02.2010)

21. února 2010 v 14:24 | tess


Rai Uno (19.02.2010)

20. února 2010 v 13:12 | tess



***

Interviewer: Jak se cítíte kolem toho, že jste tady v Sanremo a jak se cítíte z toho svého úspěchu, který máte? Je to pro vaši muziku nebo fyzické vystupování?
Tom: Jsme rádi, že jsme tady, naši fanoušci jsou vždy přívětiví v různých směrech.

Interviewer: Jak jste začali? Jak jste se stali Tokio Hotel?
Bill: Sdíleli jsme s mým dvojčetem tuhle vášeň pro muziku a taky s Gustavem a Georgem jsme již deset let a je to sen, který se stal skutečností.

Interviewer: A co je tohle?
Tom: To jsou moje vlasy.
Bill: Vlasy.

Konference v Sanremo s Tokio Hotel

20. února 2010 v 13:08 | tess

19.února během tiskové konference Tokio Hotel mluvili o svém vystoupení na dnešní večer jako hosti během čtvrtého pořádání tohoto festivalu. Kromě nich tu budou taky Jennifer Lopez a Bob Sinclair. "Udělali jsme dobrou zkoušku a jsme šťastní, že budeme večer vystupovat," řekla německá kapela a taky tak úspěšná mezi mladými italskými lidmi.

K vašemu nadcházejícímu Humanoid City turné, připravili jste něco speciálního? Můžete nám něco říct?
Bill: Byli jsme v Londýně, kde jsme připravovali nové turné a které nás zavede k vám na čtyři koncerty. Vzhled bude jiný a inspirovaný sci-fi světem.

Jste fanoušci Davida Bowieho? Ovlivnil nějak vaši muziku?
Bill: Není našim oblíbeným muzikantem. Jistě, je to talentovaný muzikant, ale jeho druh muziky je dost odlišný od té naší.

Řekli jste, že věříte v mimozemšťani: je to pravda nebo lež?
Bill: Je to pravda, ale nemyslíme si, že jsou zelení s tykadly.

Zorganizovali jste sbírku pro Haiti. Přemýšleli jste nad tím?
Bill: Opravdu si vážíme této sbírky, která byla kuráží našich fanoušků.

Kromě toho, že jste stylové ikony, dosáhli byste rádi širšího publika a jaké jsou vaše cíle, když mluvíme o muzice?
Bill: Jsme mladá kapela a je normální, že máme mladé fanoušky - nehrajeme pro určité publikum, hrajeme hlavně pro nás. Pro nás je to stejné.

Co byste rádi vzkázali vašemu mladému publiku?
Bill: Jsme čtyři mladí muži a co děláme je to, že zpíváme - každá píseň má vlastní zprávu a přejeme si, aby těmto zprávám rozuměli.


source (c) Clandestinoweb

Tokio Hotel: „Líbí se nám, když publikum křičí!“

16. února 2010 v 19:46 | tess

25.února, Georg Listing, Gustav Schäfer a dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi se objeví na podium ve Forest National. Před tímto krokem do našeho domu, charismatický zpěvák čtyřky se nám svěřil.

Byli jste pryč z mediální scény po několik měsíců. Nebáli jste se, že ztratíte fanoušky?
Bill: Ano. Tohle jsme měli v hlavě. Je to vždy nebezpečí při delší absenci. S naším novým albem Humanoid bereme naprosté riziko, protože dokazujeme nové věci, s naprosto jiným týmem. Je jasné, že můžeme pokračovat v tom samém, ale chtěli jsme opravdu udělat něco jiného. S takovou změnou dáváme přednost mít na to čas a vytvořit něco, co na nás poukazuje. Když vidíme první výsledky, tak jsme spokojeni a pyšní, že se našim fanouškům líbí Humanoid.

Vypadá to, že jste tohle album nahráli ve Spojených Státech.
Bill: Přesněji. Vytvořili jsem v něm první základy v angličtině. Chtěli jsme v tomhle jazyce zpívat již od začátku naší kariéry. Album bylo produkováno v Los Angeles a v Miami, ale taky v Německu. Ale taky jsme byli součástí na druhé straně Atlantického oceánu kvůli novým inspiracím a abychom tam použili kreativnost profesionality.

Všechny ty dívky, které během vašich koncertů křičí, neunavuje vás to?
Bill: Rozhodně ne! Když je člověk na podiu, tak není nic lepšího, než publikum, které křičí. A když jsou vidět emoce, tak je to ten nejkrásnější dárek, o který si může interpret žádat. Když publikum tleská velmi hodně, tak je to důkaz toho, že se baví. Pro nás všechny je křik lepší!

Bille, ty máš nový vzhled, kvůli čemu taková změna?
Bill: Je to osobní volba, o které se nechci bavit. Řekněme, že jsem měl tužbu opět něco dokázat. To je vše.

Po jakých typech dívek šílíte?
Bill: Věřím na lásku na první pohled, na lásku s velkým L. Barva vlasů nebo očí, tak o to se vůbec nezajímám!

Měli jste virtuální turné po Belgii s Media Markt. Jaké vzpomínky na to máte?
Bill: Bylo to fantastické a zábavy tohle zkusit. Našli jsme na tohle velmi dobré lidi. Bylo senzační nás vidět na podium tak, jako nás vidí lidi naproti nám. Kdykoli bych se vrátil a viděl se na našich začátcích. Můžeme vás ujistit, že tenhle zážitek v budoucnosti zopakujeme.

Bille, jsi stále svobodný?
Bill: Ano, bohužel.


source (c) Cinetelerevue

8 Days – Otočka k Japoncům

11. února 2010 v 14:30 | tess

I přes to, že se jmenují po hlavním městě Japonska, německá rocková kapela Tokio Hotel ví nic o japonské kultuře, aspoň to říká oboupohlavní zpěvák Bill Kaulitz.

Byli jste kluci známí jako Devilish. Proč ta změna jména?
Bill: Byli jsme opravdu mladí a mysleli jsme si, že Devilish zní cool a trochu ďábelsky. Ale bylo to hloupé jméno. Když jsme získali smlouvu, chtěli jsme jméno, které dává smysl. Hotel představuje naše sny: vystupovat po světě, žít na hotelech. Tokio je samozřejmě od Tokia, které představuje něco dalekého, kde jsme nikdy nebyli, ale rádi bychom ho jednou navštívili. Plus je to cool jméno města.

Jste kluci blázni do Japonska?
Bill: Nevíme toho popravdě tolik o japonské kultuře. Vše co vím je to, že mladí lidé jsou tam celkem šílení, když se to týká stylu a módy. Nahráli jsme náš první anglický singl, Monsoon, v japonštině. Bylo to opravdu těžké. Měl jsem učitelku - japonskou dívku - ve studiu a ani jsem nevěděl, co zpívám. Jen jsem se naučil ta slova.

Bille, se svými velkými vlasy a make-upem, byl jsi někdy někým spleten s dívkou?
Bill: Je to normální reakce lidé, kteří si myslí, že jsem gay nebo zženštilý. Vůbec mě to neotravuje. Rád si hraji s takovými pomluvami. Tohle je můj styl, moje osobnost. A mimochodem, jsem heterosexuál.

Jsi takový i doma?
Bill: Jsem takový už od deseti, kdy jsem byl na škole. Ale nyní se naše životy naprosto změnily. Ve svém soukromí se snažím chodit inkognito, takže žádný make-up.

Jsi svobodný, protože nemůžeš najít hezčí dívku, než jsi ty sám?
Bill: (směje se) Věřím v pravou lásku. Nemám tolik volného času, takže ho chci trávit s někým důležitým. Jsem svobodný od svých patnácti. Možná, že najdu svoji velkou lásku v 2010.


source (c) "8 Days" Singapur

NOVA TV - Croatia (07.02.2010)

9. února 2010 v 14:11 | tess

***

Moderátorka: Na módním týdnu v Miláně, který nedávno skončil, jsme se setkali se skvělými přáteli Deanem a Danem z populární značky DSquared, který udělali ten nejlepší krok ve svém životě a to tím, že najali Billa Kaulitze ze světově známé kapely Tokio Hotel, aby otevřel jejich přehlídku.
Moderátor: Dean a DAn. Tokio Hotel vyvolali takové šílenství v Miláně, fanynky omdlévaly, křičely a brečely.
Moderátorka: Kdybychom to neviděli díky naší Fani (reportérka), tak bychom tomu nevěřili.
Moderátor: Naposled se něco takového stalo se Sasa, Tin a Kedza (chorvatské superstars).
Moderátorka: Ano, pamatujeme.
Moderátor: Fani to zvládla přes řady a udělala exkluzivní interview s dvojčaty Billem a Tomem Kaulitzovými z Tokio Hotel.
Moderátorka: Kluci nám řeknou vše o jejich dospívání před kamerami, specifickém stylu, který obsahuje více make-upu, než který používají ženy a taky o nadcházejícím příchodu do Chorvatska, kde budou mít vůbec svůj první koncert.
Moderátor: Společně s dvojčaty, Fani se setkala se dvěma fotbalisty.....

Většina říká, že není důležité, co někdo říká, ale kdo to říká. A když to přeložíme do jazyka módy, tak by to bylo, že není důležité, co někdo nosí, ale kdo to nosí. Všichni velcí návrháři jdou s tímhle a tak najímají nejvíce chtěné hvězdy na své show, protože větší, že je to ta nejlepší věc na propagaci. Takže, po Rihanně, Madonně a Victorii Beckham, nejpopulárnější módní duo, Dean a Dan z DSquared, si najali kapelu Tokio Hotel. Zpěvák Bill Kaulitz otevřel jejich přehlídku na nedávném ukončení módního týdnu pro muže v Miláně.

Bill: Bylo to moje poprvé, yeah, byl jsem tak nervózní před tou show, víte, nikdy jsem to nedělal.
Interviewer (Deanovi a Danovi): Proč jste si je vybrali?
Dan: Jsou moderní, čerství, originální, milí a víte, máme toho už tolik s klučičími kapelami...a víte, konečně přichází někdo s trochou kreativity.
Dean: Všechno je to o ostrosti.
Dan: A oni ji mají hodně.
Dean: Ano.

Bill: Včera jsme se setkali poprvé.
Tom: Yeah, Dan a Dean a my jsme měli přímé, speciální spojení, víte, jako dvojčata.

Hysterie kterou kapela Tokio Hotel vyvolala v Miláně se rozhodně může rovnat hysterii kolem Beatles. Šílení fanoušci Tokio Hotel padali do takového transu, že policie se tam musela v jednu chvíli taky objevit.

Bill: Víte, máme nějaké opravdu silné a energetické fanoušky, takže je to cool, ale nikdy si na to nezvyknete, víte, cítíme se jako normální lidé.
Tom: Doufáme, že to bude takové, až dorazíme do Chorvatska.

Tahle německá rocková senzace dorazí do Chorvatska v březnu, kdy budou mít svůj naprosto první koncert u nás. Protože vyhráli každou možnou německou cenu a hodně MTV cen, členi Tokio Hotel se oficiálně stali nejpopulárnějšími němci za posledních dvacet let.

Pro tak mladé lidi, kteří se stali tak úspěšnými, myslíte si, že to nějak má vliv na vaši osobnost?
Bill: Nevím. Víte, poprvé jsme se objevili v patnácti letech, to bylo docela brzy. A Tom a já jsme vyrostli na veřejnosti, takže nás každý viděl, když jsme dělali chyby a všechno.
Tom: Chci říct, že se naše dny naprosto změnily ze dne na den.
Bill: Pamatuji si, když jsme šli první den do školy. Poprvé po letních prázdninách. Měli jsme svůj hit číslo jedna v Německu a šli jsme zpátky do školy a bylo tam tolik tisku, fanoušků a fotografů a myslím, že to bylo naprosto šílené, protože to vůbec nikdo nečekal.

Tahle 20letá dvojčata naprosto přivedli svět k šílenství se svým vystupováním, až svět zaznamenal rostoucí číslo namalovaných teenagerů, kteří chtějí vypadat jako jejich idol, čímž je, Bill. I když mnoho má rádo jeho styl, slavný americký bloger a kritik Perez Hilton srovnal Billův vzhled jako mix Boy George a Cher.

Myslíte, například, že když změníte něco na svém stylu, tak to taky změní vaše okolí?
Bill: Myslím, že Bill mění svůj styl každý den, takže víte...je to jako když vstává každé ráno a mění svůj styl. Každý den. Nejdůležitější je, že se cítíte pohodlně, takže můžete být dobří ve všem, co děláte.

Specifické jméno kapely bylo zvoleno podle jejich oblíbeného města, Tokia, a faktu, že tráví své dny na hotelech, když vystupují, jejichž přítomnost se dá srovnat s největšími jmény v muzice, kteří si budovali kariéru léta.

Bill: A myslím, že máme skvělou vzpomínku na živé vystoupení pod Eiffelovkou, před půl milionem lidí. Bylo to něco opravdu speciálního, když ani nemůžete vidět na konec tolika lidí, kteří tam stojí a poslouchají vaši muziku a...yeah, myslím, že to bylo nejlepší vystoupení.

Kromě Tokio Hotel, italské fotbalové hvězdy....

Naplněno mnoha emocemi kolem show, italský fotbalisti opustili přehlídku, zatímco Bill a Tom z Tokio Hotel sotva zvládli přežít mezi svými fanoušky, když opouštěli obchod DSquared. Protože Tokio Hotel skoro vyvolali infarkt mezi svými italskými fanoušky, doufáme, že až dorazí do Záhřebu, tak nebudeme potřebovat sanitku.

Humanoid City Tour Interview - part2 -překlad

2. února 2010 v 19:55 | tess

***

Bille, co je s tou velkou kovovou kulatou strukturou na podiu? Můžeš odhalit to tajemství?
Bill: Tentokrát máme speciální bicí pro Gustava, je to takový plac na bicí. Trochu žárlím, protože myslím, že je to nejlepší místo na podiu pro Gustava tentokrát. Nemůžu se dočkat, až to uvidíme, myslím, že to bude skvělé.
Tom: Říkáme tomu Tomovo vejce.
Georg: Tomovo levé vejce.
Tom: Yeah, Tomovo levé vejce, přesně. To je přezdívka pro to místo na bicí.

Vystupovat na takovém masivním podiu musí být vzrušující pocit. Bojíte se toho, že se něco pokazí?
Bill: Tom hraje na piano. Máme nějaké chyby na každém koncertě.
Tom: Ne.
Bill: A Georg hraje na klávesy. Chci říct...
Tom: Ne, ale abych byl upřímný, tak je opravdu těžké přehodit ty nástroje během písně. Hraji na kytaru, přehodím zvuk a v další sekundě musím hrát na klávesy a všechno. Takže je to...Já mám tu nejtěžší práci na celém turné
Bill: Ne, upřímně je to opravdu těžké pro Toma, protože pokaždé mění kytaru a má tu tabuli a musí zpívat a musí hrát na piano. Takže hodně věcí. A je pro Toma těžké se pohybovat po celém podiu. Takže máme speciální vodítko na věci v pozadí, což můžete vidět.
Tom: Mám tu nejtěžší práci a kluci mi pořád děkují.
Bill: Není to těžké, on jenom...
Georg: Pro něj to je těžké.
Bill: Pro něj to je těžké.
Tom: Ne. Kluci mi děkují celý den za to, že to zvládnu. Jsem Superman.

Bille, budeš mít na tohle turné nějaké výstřední outfity?
Tom: Můžete vidět, že jsme teď už v outfitech na turné a hlavně Gustav, on má velmi speciální věci.
Bill: Gustavův outfit je tak šílený. Viděl jsem nákresy a je to nad očekávání.
Tom: Úžasné.
Bill: Je to úžasné!
Gustav: Já jsem nad očekávání?
Bill: Ano. Ne, Tom a já jsme byli v Miláně a mluvili jsme s Danem a Deanem z Dsquared a viděli jsme první návrhy na celé turné a kostými na podium a bude to opravdu, opravdu cool, takže. Velmi si toho vážíme a je skvělé, že řekli "Okey, uděláme vám outfity na podium.". A myslím, že je to velmi speciální, mohli jste vidět první náhled na Dsquared přehlídce, kde jsem byl. Je to velmi futuristické a sci-fi. Celé podium a outfity.
Tom: Myslím, že na ty outfity máme ještě tři týdny a Dan a Dean, však víte, by si měli pospíšit.

Tome, vypadá to, že ses dostal víc do módy...?
Tom: Ne, ne tak moc. Jen se mi líbí hezké oblečení. Můžu nosit všechno, takže. Vypadám stejně tak krásně.

Má Tom dovoleno si vodit groupies do tourbusu?
Tom: Ne, ne do tourbusu, ale je to povoleno do hotelů. A Georg taky potřebuje nějaké holky na turné, jak jsem řekl. Ale potřebujeme to dělat...
Bill: Možná, že můžete mít spolu autobus.
Tom: Georg a já?
Bill: Yeah. Potom můžete...
Tom: Můžu poslat holku do vedlejších dveří Georgovi.
Bill: Yeah.
Georg: Nechám je jen pro tebe.
Tom: Ne. Budu je mít první, dám jim nějaké peníze. Myslím, že kolem 2000 euro. Ne víc. A potom půjdou k tobě. Ne sex, ale možná, že ji můžeš líbat.
Bill: Její rty...
Tom: Rty.
Bill: Tam dole.

Budete na turné po Evropě skoro čtvrt roku. Neotravuje vás to být pryč z domova na tak dlouhou dobu?
Bill: Je to jako když se stěhujeme se vším naším tourbusem, takže bereme celý...
Tom: Domov.
Bill: Domov. A máme všechno. Svíčky a máme světla, vlastní postel. Yeah, bereme si vše do autobusu. Myslím, že je to na více než dva měsíce. A je to dlouhá doba. Ale myslím, že jsme připraveni. Máme dva autobusy pro kapelu a máme tam jako opravdové pokoje. Není tam jenom postel, máme hodně DVD a filmů a...
Tom: Sexuálních hraček.
Bill: Sexuálních hraček.
Tom: Vibrátor pro Georga.
Bill: Yeah.
Tom: A je velký.
Bill: Oh, velký.
Tome: Takže potřebujeme místo.

Kdybyste mohli vzít do tourbusu jenom tři věci, co by to bylo?
Bill: Pro mě by to byl jeden z mých psů a jedna taška se vším, co potřebuji a potom možná můj laptop. Yeah!
Gustav: Já bych řekl, že bych vzal tři tašky se všemi věcmi, které potřebuji.
Georg: Já bych vybral...
Tom: Velký vibrátor.
Georg: Svoji přítelkyni...
Tom: Velký vibrátor.
Georg: Mého nového psa....
Bill: Takže tvoje přítelkyně je pro tebe věc?
Georg: Co? Je věc?
Bill: Je pro tebe věc?
Georg: Je pro mě ta jediná věc. A možná moje DVD sbírka.
Tom: To není jedna věc. DVD sbírka, má asi sto DVD. A je to hloupé.
Georg: DVD box.
Tom: Já bych vzal jednu kytaru, jednoho psa a svůj laptop. To byla první dobrá odpověď.
Bill: Ano.

Humanoid City Tour Interview - part1-překlad

2. února 2010 v 19:51 | tess


***

Jaká nejšílenější věc se vám kdy stala na podiu?
Bill: Udělal jsem malou chybu u jedné písně jménem Don't jump.
Tom: Oh yeah.
Bill: Ale to už je dávno a bylo to kvůli zařízení a ne kvůli mě, bylo to jenom...
Tom: A proměnil jsi města, že?
Bill: Yeah, to je vždy hloupé, ale...
Tom: Myslím, že...
Bill: Ale to se stalo jenom jednou
Tom: Myslím, že řekl...
Georg: Marseille
Tom: Marseille, nebo něco.
Bill: Nepamatuji si to město, ale to bylo jenom pro to, že jste každý den v jiném městě, ale to se stalo jednou.
Tom: A musíme říct, že Bill nemá ten největší mozek, takže...víte. Stalo se to jenom jednou a to je úžasné. Myslím, že na jeho mozek je to skvělé.
Bill: Děkuji.
Georg: A popletl jsi den. Myslím, že o Velikonocích jsi řekl...
Tom: Veselé Vánoce.
Georg: Ne.
Tom: A myslím, že jsi měl tu nehodu s mikrofonem, že?
Bill: E-e, nepamatuji se.
Tom: Ne?
Bill: Ne, nepamatuji se.
Tom: Já si to pamatuji. Měl jsi mikrofon a...eh...víš přece, do zubů.
Georg: Ses uhodil.
Tom: Yeah.
Bill: Moje zuby jsou perfektní!
Tom: Yeah, teď jsou falešné, takže...
Bill: To si myslíš?
Georg: Po operaci jsou perfektní.
Tom: Po operaci jsou teď perfektní.
Bill: Děkuji.

Začnete svoje turné na konci února. Jak jste přišli s jeho názvem? A co vlastně tohle HUMANOID město znamená?
Bill: Turné se jmenuje "Welcome to Humanoid City" a je to myslím pro to, že s sebou máme Humanoid město. Vytvořili jsme si vlastní město, takže celé podium je jako futuristické. Yeah, jako Humanoid město a je postaveno v Londýně. Myslím, že to bude skvělé.

Kam vás turné tentokrát zavede?
Bill: Cestujeme...
Tom: Po celé Evropě.
Bill: Po celé Evropě, přesně. Hrajeme v Itálii, Rusku, Polsku, Německu samozřejmě. Prostě všude. Po celé Evropě.

Jak důležité je pro vás na turné dobré jídlo a kdo ho připravuje? Berete s sebou svoje mámy?
Tom: Máme perfektní cateringovou společnost. Je jako...matka na turné. Je to Juta. A vaří pro nás celý den. Všechna naše oblíbená, víte...
Bill: A jsme vegetariáni, samozřejmě, takže všechno je vegetariánské. A celý tým...
Tom: Je to vegetariánské turné, že?
Bill: Jenom vegetariánské.
Georg: Já nevím.
Bill: Možná nějaká ta ryba někdy pro Georga a Gustava. Ale jinak vegetariánské.
Gustav: Já si přinesu vlastní ledničku s sebou.
Bill: Okey.

Jak zůstáváte fit a zdraví?
Bill: Spíme celý den a myslím, že to je nejdůležitější věc. Mít dostatek spánku a jenom odpočívat a o volných dnech někdy...ty si chceš vyjít ven, Georgu?
Georg: Yeah, možná.
Bill: Možná? Trochu. O volných dnech prostě něco děláme, ale většinou jsme velmi...
Tom: Máme s sebou všechny psi, takže myslím, že pro mě stačí si hrát se psi.

Bille a Tome - vy kluci opravdu šíleně milujete své psi. Takže psi cestují s vámi?
Bill: Bereme s sebou dva psi.
Tom: Ty velké.
Bill: Ty velké. A myslím, že to bude legrace, máme pro ně takovou extra místnost v každé hale, až budeme na podiu.
Tom: A máme dostatek místa v našem tourbuse. Takže jsme jenom my dva a dva psi. Dvě osoby, dva psi.
Bill: Bylo by příliš těžké být bez psů po dva měsíce.

Slyšela jsem, že máte kluci rádi párty po koncertech v Rusku. V jakém městě teď budete slavit a jak?
Tom: Párty.
Bill: Myslím, že Moskva by byla pěkná pro párty, ale myslím, že na turné jsme jenom velmi vážní a staráme se o sebe. A myslím, že ten program je velmi, velmi plný. A nejlepší by myslím bylo, kdybychom zůstali v našem tourbuse a měli menší párty tam.
Tom: Ale v některých městech půjdeme na párty.
Bill: Možná. Uvidíme. Uvidíme, co se stane. Ale myslím, že Moskva by byla skvělá.
Tom: Yeah.

Jsou tu určitá města, na která se speciálně těšíte nebo ke kterým máte speciální vzpomínky?
Bill: Myslím, že pro nás je vždy skvělé hrát v Německu, samozřejmě. A v Hamburku budou naše celé rodiny, takže si myslím, že to je cool město.
Tom: Ale celá cesta je skvělá. Máme hodně různých měst. A myslím, že máme skvělé zážitky ze všech těch měst.
Bill: Yeah a některá města jsou nová, takže na některá města si uděláme názory.
Tom: Jenom pár.
Bill: Jenom pár.

Georgu, dva měsíce na turné bez tvé přítelkyně...nebo se k tobě připojí?
Georg: Yeah, bude to pro mě těžké, ale myslím, že si budeme volat každý den. Možná, že přijede na moje narozeniny, ale zatím si nejsem jistý.
Tom: Ale Georg mě požádal na turné, jestli mu nemůžu dát nějaká jiná čísla jiných dívek.
Georg: Ne.
Tom: Myslím, že to zvládne.

Co můžou vaši fanoušci očekávat, s jakými písněmi budete vystupovat?
Bill: Budeme hrát skoro každou píseň z našeho Humanoid alba. Yeah, hodně nových věcí, ale taky budeme mít nějaké naše oblíbené staré písně, nějaké nové úpravy, takže...yeah budou tam nějaká překvapení. Ale je to plné síly a je to podle mě ta nejsilnější show, kterou jsme kdy měli.
Tom: Je to skvělý nový zvuk. Které písně jsou oblíbené?
Bill: Monsoon.
Tom: Monsoon?
Bill: Hm, hm.
Tom: Okey.

Budou koncerty v angličtině nebo v němčině?
Bill: Máme německý setlist a anglický. Ale všechno budeme mixovat, takže nějaké písně jsou jenom v němčině a nějaké jenom v angličtině.

Jsou tu nějaké určité písně, na které se těšíte nejvíc, až s nimi budete vystupovat živě?
Bill: Myslím, že pro mě. Já jsem vždycky měl rád Dogs Unleashed a myslím, že je to taky skvělá píseň živě. A máme speciální věc na podium pro tuhle píseň.
Tom: Já mám rád první píseň. To bude Noise, ta bude první píseň.
Bill: A uprostřed koncertu budeme mít takovou speciální věc a...
Tom: To je taky skvělé.
Bill: Yeah, to je skvělé.
Gustav: Yeah, Noise. První píseň. Je skvělá.
Tom: Oblíbená píseň Georga je Schönes Mädchen Aus Dem All, ale tu píseň hrát nebudeme na turné.

Co se týče nástrojů, vaše Humanoid album je více všestranné a elektronické v porovnání s vašimi předchozími alby. Použijete jiné nástroje na podium, než na které jsme od vás zvyklé?
Bill: Ano!
Tom: Já hraji na piano, Georg hraje na klávesy
Bill: "Hraje na klávesy". Není to moc dobré, ale můžete říct, že hraje, yeah.
Tom: Pro Billa je to dost.
Bill: Okey, tak co?
Tom: Okey, takže já budu hrát na klávesy, piano, kytaru a taky děláme druhý hlas na turné. Takže...
Georg: Máme tu nejtěžší práci.
Tom: Měli bychom vydělávat víc peněz než Bill.
Georg: Yeah, rozhodně.
Bill: Směšné.

Děsí tě to hrát na piano na podiu? Je to naprosto jiné v porovnání s tím, jak můžeš válet na kytaru.
Bill: Je tak nervózní.
Tom: Víte, jsem trochu...
Bill: Trochu?! Je tak nervózní, že nemůže spát.
Tom: Já jsem ten nejvíc inteligentní z kapely a já to zvládnu. Já to zvládnu.
Bill: Yeah, uvidíme.

Jak šlo zkoušení? Zkoušeli jste hodně nebo je tu "zkažené jablko" mezi vámi?
Bill: Georg je velmi líný, když dojde na zkoušení, ale...
Georg: Nepotřebuji zkoušet na tohle turné, takže...
Bill: Yeah, měli jsme hodně zkoušek, takže si myslí, že jsme dobře připraveni na turné.

Měli jste již nějaké výstřední nastavení podia. S čím jste přišli tentokrát?
Bill: Víte, myslím, že je to ta největší Tokio Hotel produkce vůbec. Máme jedenáct náklaďáků a máme padesát členů týmu. A máme pyrotechniku a máme speciální efekty a každé ráno je podium postaveno ve dvou jiných částech haly, takže...
Tom: Je to poprvé, kdy máme naše vlastní podium. Je to naprosto naše podium. Nic z haly.
Bill: Nic není půjčeno, přinášíme si vše s sebou a jsou tam nějaké speciální věci, které jsou pro nás postavené a pro tuhle turné taky. Myslím, že je to skvělá světelná show a hodně pohybujících věcí

Doufají v získání světa

31. ledna 2010 v 14:03 | tess

Není snadné pro evropské kapely udělat průlom na mezinárodním obchodu, ale tihle čtyři gentlemani z Německa dokázali, že můžou být na stejném stupni.
Bill a jeho dvojče Tom Kaulitz, 21 let, a jejich ostatní členi kapely, Georg Listing, 23 let a Gustav Schäfer, 22 let, se setkali a začali spolu dělat muziku od 2001 a nazvali se Devilish.
Nyní si změnily jméno na Tokio Hotel a plánují dobýt svět.
Nedávno, Bill si našel trochu času od toho všeho, kvůli jejich evropskému turné, které se bude konat od února do dubna, a podělil se o jejich zážitky s Ekstra.

V čem jsou Tokio Hotel unikátní?
Bill: Můžeme zpívat německy a anglicky. Překládáme naše písně z němčiny do angličtiny, protože chceme udělat průlom na mezinárodním obchodu. Naše nové album Humanoid nedávno vyšlo najednou v obou jazycích. Abychom to zvládli, tak jsme se pravidelně ujišťovali, že ten "pocit" anglického alba a textů je podobný německé verzi.

Vliv různých žánrů muziky je na vašem albu viditelný. Je to odraz každého člena Tokio Hotel?
Bill: Vlastně jsme fanoušci různých typů muziky. Já jsem fan Aerosmith písní, zatímco Tom má rád hip-hop jako Jay-Z a Gustav je fanouškem Metallicy. Ale to není žádný problém, protože jsme se dohodli, že písně, které hrajeme budou rockové písně s nádechem popu.

Jaký je nejvíc nezapomenutelný zážitek, který je nemožné zapomenout, když jste byli na turné v ostatních zemích?
Tom: Nejvíc nezapomenutelný zážitek, který nemůžu zapomenout je ten, když jsme byli ve Francii a hráli jsme na koncertě pro půl milionu fanoušků, kteří znali naše písně a zpívali s námi. Tohle je velký úspěch, který se mi opravdu líbí, protože jsme vlastně začali z opravdu malých vystoupení.

Máte nějaké soukromé rituály, které děláte před vystoupením?
Tom: Georg chodí na záchod dělat velký byznys a potom jsme spolu a jsme nervózní.

Kromě společného vystupování, jaké jsou jiné aktivity, které spolu děláte ve volném čase?
Bill: Trávíme čas s našimi rodinami a přáteli. Jíme, sledujeme DVD a tak dál.


GQ interview - Bill Kaulitz

29. ledna 2010 v 15:47 | tess

Jak se cítíš jako představitel klasického italského pánského obleku?
Naprosto cool. Musím říct, že tuto módní značku mám opravdu rád. Naprosto náhodou jsem ji minulý rok objevil na internetu. Opravdu se mi hodně věci zalíbilo a navštívil jsem obchod a skutečně se mi to líbí. Není to něco, co bych nosil každý den, ale čas od času se mi to skutečně líbí.

Cítíš se pohodlně nebo převlečeném, když jsi v obleku?
Ehm, řekl bych, že to záleží na dni. Čas od času se mi to líbí, můžu to kombinovat s jinými věcmi. Doma mám například spoustu kabátů, které nosím například s džíny. Proto jsem rád, že nemám pocit, že se cítím převlečený. Všechno, v čem bych se cítil převlečený, by se ke mně nehodilo. Cítíte se nepohodlně.

Chtěl bych nosit něco takového také na pódiu?
No myslím, že je to na pódium příliš elegantní. Opravdu se mi to čas od času líbí, ale já potřebuju mé pohodlné kožené bundy a takové věci, abych se na pódiu pohyboval. Ale možná je jeden, dva songy.

Máš nový dospělý styl a experimenty jsi zanechal za sebou?
No myslím, že vždycky bude existovat nějaké oblečení, které se mám moc líbilo a o pár roků později se na to podíváte a budete do nenávidět. Věřím, že tohle se stává. Já jsem se vlastně nikdy nestyděl za to, co jsem měl na sobě. Myslím tím, že je tu spoustu věcí, že když se na ně podívám, řeknu si: "Bože, co jsem to tehdy nosil?" Ale to je součást najít si svou cestu a někde skončit. Ale myslím, že vždycky budou chvíle, kdy vyzkoušíte nové věci.

Máš nějakou módní ikonu? Pokud ano, koho?
Nikdy jsem neměl skutečnou ikonu, ale opravdu mám rádi lidi jako jsou David Bowie a Steven Tyler. Je to zmixováno. Ale nikdy jsem neměl módní ikonu nebo tak něco.

Zachytil jsi pozornost Karla Lagerfelda a pracoval jsi s ním. Cítíš se poctěn?
V každém případě! Můj zájem o toto téma začal ve velmi mladém věku, věci jsem vytvářel na vlastní pěst, a tak dále. Pracovat s Karlem Lagerfeldem je jako sen, který se splnil. Byl to pro mě opravdu skvělý moment a jsem šťastný, že byl konečně spokojený. Že jsem chytil jeho pozornost, absolutně ho mám rád. Byla to čest pro takový skvělý magazín, tohle jsou malé sny, které se touto cestou splnily. Je to něco, co bych si v budoucnu představil dělat. Vždycky budu dělat hudbu, ale obojí spolu dobře funguje.

Znamená to, že tě brzo můžeme vidět jako modela? Možná také na molu?
Dokážu si to představit! Doufám, že příští rok pojedeme na Fashion Week a něco tam pochytím. Možná v budoucnu udělám svou vlastní kolekci, mít čas od času vlastí kolekce, atd., to je něco poutavého.

Je tvůj styl inspirován?
Vlastně ani nevím. Těžká otázka, inspirace přichází odevšad. Je to zmixováno. Musím říct, že celé toto téma začala barvením vlasů, make-upem a kvůli upířím filmům! Když jsem byl menší, miloval jsem filmy s upíry. Na Halloween párty jsem šel převlečený za upíra a tak to začalo také v soukromí.

Něco, by jsi nikdy nenosil?
Oblečení, co nosí Tom (směje se), bych si nikdy neoblékl. Včetně pravých kabátů. Jsem nadpoloviční nepřítel kabátů. Všechny pravé věci jako hadí kůže a tak. Všechny tyto exotické zvířata. Tyhle nejsou pro mě. Myslím, že obecně kabáty vypadají skvěle, ale můžete je udělat i syntetickým způsobem. Také mám skvělé bundy vyrobené z kabátů, které vypadají úžasně. V současné době nemusíme pro oblečení zvířata zabíjet. To je pro mě velmi důležité.

Jsi ty a Tom svoji největší kritici stylingu?
V každém případě! Myslím, že se navzájem držíme na živu. Během let jsem pochopil, co s tím chce Tom dělat a naopak. Určitě si myslíme, že ten druhý vypadá hrozně. Ale já si myslím, že se vyvíjí. Zlepšuje se to. S tím, co Tom během let nosí se cítím víc pohodlněji. Ale věřím, že si nikdy nevyměníme oblečení, to nepřichází v úvahu.

Klíčové slovo: Dvojčata. Lišíte se v módním způsobu?
Věřím, že to přišlo automaticky. Vždycky jsme vypadali stejně, když jsme nosili svetry, na kterých bylo napsáno "Bill" a "Tom", když nám bylo 6. A potom jsem se sami rozhodli, co chceme nosit. Máme do toho dál nezasahovala. Automaticky to šlo do různých směrů. U Toma to bylo hlavně kvůli typu hudby, kterou poslouchá. Pouze hip hop. Přestože hraje v rockové kapele, vůbec to k sobě nejde. Vlastně jsem s ním měl sázku! Řekl jsem mu, že takové oblečení už nebude nosit, když mu bude 30. Sázka stále běží, on si stále myslí, že to takhle zůstane.

O co jste se vsadili?
Už si nevzpomíná, o co v sázce šlo. Myslím, že to bude víc o tom, že se mu můžu smát, protože takové oblečení nosil celý život. Chce prosadit, že tohle bude nosit až vyroste a bude děda! To je důvod, proč se tak těším. A řekl bych, že už jde jiným směrem. Znamená to, že jeho věci jsou o něco menší. Těším se, jak to bude pokračovat. No tento photoshooting jsem s Tomem dělal poprvé, normálně to dělám sám a jak jsem řekl, že důležité se v oblečení cítit příjemně. Například bych nenosil župan. Všechno by mělo zapadat a měl by být skvělý fotograf. Tady máme skvělého fotografa, kterého jsem dneska poznal a dělá dobré fotky. Pokud tohle zapadá, dělám tohle rád.

Kritika? Děláme své vlastní věci!

28. ledna 2010 v 15:08 | tess


Jste šťastní s novým albem?
Tom: Jistě. Je to to samé jako s ostatními alby. Nestáli jsme podél zdi, nemuseli jsme nahrát "tohle nebo tamto". Jsou to naše texty a naše hudba.
Bill: Jistě - v příštím roce si budeme myslet, že bychom to mohli udělat jiným způsobem, dokonce vymazat nějaké texty. Ale už je to na světě, někomu se to líbí, někomu ne.

Některé z vašich songů znějí, jako by vám chyběla láska - například "Automatisch". Opravdu se tak moc chcete zamilovat?
Tom: Tohle je sklaba převážně o věcech, které jsou opravdu automatické, bez citů. Dokonce můžeme říct, že jsou falešné.
Bill: Už jsme nemocní z internetu, protože ten způsobuje všechny padělky - na jedné straně kabelu můžeš být moudrá svině, ale v reálném životě jsi jenom koule prachu, které jen sedí v rohu a není schopna mluvit.

Myslíte si, že vás úspěch Tokio Hotel změnil?
Bill: Myslím, že nás hodně naučil. Když mi bylo 17, nevěděl jsem, jak funguje svět showbyznysu. Lidé mě milovali, ale zároveň i nenáviděli.
Tom: V tak mladém věku to byla opravdu dobrá lekce. Ať lidé o nás říkají cokoliv, je to vždycky špatné. Ale nám je to jedno. Nechceme říct, že některé změny jsou dobré a některé ne. Klady a zápory můžete najít ve všem.

Myslíte si, že máte více fanoušků po vydání alba?
Tom: Haha, to nepočítáme a nemáme žádný registrační systém. Myslím, že naši slávu můžeme popsat slovem: "neměnitelná" - někteří fanoušci nás přestali mít rádi - ale na jejich místě tu jsou noví.
Bill: A všechno to, co se děje. Většinou se soustředíme na nové věci - díky, že vždycky budeme mít fanoušky.

Hodně mladých lidí se svámi identifikuje - nosí stejné oblečení, zpívají vaše songy. Cítíte tlak?
Bill: Je to pěkné, to je jasné. Ale nenazval bych to jako indentifikování. Protože také my děláme chyby.

Není to tak dlouho, co byly dvě aféry. Objevili si nějací lidé, kteří vás pronásledovali. Bojíte se o svůj život?
Tom: Snažíme se o tom nemluvit - stalo se to a tak to je. Prostě dva incidenty (stalkers a útok na Gustava). Ale Gustav nemá štěstí - lékař mu musel vyndat sklo z hlavy a potom ta věc se slepákem. A problemech s těmi holkami nebudu mluvit. Jsme v nebezpečení stejně tak jako každý normální člověk.

Zdá se, že jste blázni do hudby. Existuje pro vás něco důležitějšího než je hudba?
Tom: Mám pocit, že tato otázka má skryté hloubky! (směje se)
Bill: Je přirozené, že rodina je pro nás super důležitá. Hudba je náš koníček. Jen najděte někoho, kdo si myslí, že fotbal, šachy a kino jsou důležitější než rodina!
Tom: Věřím, že novináři se nás ptají na lásku. To je důvod, proč říkám - láska je také velmi důležitá. Ale ne, v tuto chvíli nikoho nemáme, jsme příliš mladí! (směje se)

Máte nějaké nové cíle v roce 2010?
Tom: Děláme to, v čem se cítíme dobří - koncerty, občas nějaké věci ve studiu, v tomhle se nic nezmění!

Když máte koncerty, pijete nějaké energy drinky?
Bill: Jen nám neříkejte, že je to nezdravé, protože náš svět bude zničen! (směje se) Jasně, někdy takové věci pijeme, ale ne příliš moc.
Tom: Jen proto, že po těch 32 plechovkách nemůžete vystát to krkání! (směje se)

Vlastní projekty? Určitě!

28. ledna 2010 v 15:04 | tess

Na módním týdnu v Miláně, Bill Kaulitz překvapil hudební průmyslu se svým vystoupením jako model. V interview pro Gala odhalil, co tohle znamená pro jeho kapelu Tokio Hotel.
Vystoupení trvalo pouhých pár minut, ale mohl si tím stejnak naprosto změnit život: oblečený do úzkých kalhot včetně péřovitých rukávů, což návrhářská dvojčata Dean a Dan Catenovi udělali na míru na modelovo hubené tělo, Bill Kaulitz, 20, otevřel Dsquared-přehlídku. Vysoce uznávané vystoupení. A začátek nové kariéry?
Pokusil se Toko Hotel frontman setřást svoji image jako Teenie-Band-Idol? Max Dax, šéf editor hudebního časopisu "Spex": Tokio Hotel jsou jedna z mála kapel, kteří mají potenciál se transformovat a vyvíjet. Ale v tuhle chvíli všechno vypovídá o sólo kariéře Billa Kaulitze." Zpěvák je unikátní, lesknoucí se a autentický: "Půjde svoji cestou a mohli by se stát figurou jako David Bowie." Bravo-šéf editor Tom Jungersdorf, který byl s kapelou od začátku, taky vidí potencionální rizika: "Bill se cítí neuvěřitelně přitahován do světa návrhářství. Ale žádný z jeho mladých fanoušků si ho může takhle představit." V exkluzivním interview Gala zjistilo, co si Bill Kaulitz myslí o své budoucnosti.

Více a více se vyvíjíš jiným směrem, pryč od Tokio Hotel image, s čímž jsi známý mezinárodně už několik let. Je kapela na křižovatce?
Bill: Myslím, že jsme současně na velmi zajímavém bodě naší kariéry. Taky stárneme a vyvíjíme se. Faktem je: vždy se budu snažit dělat to, co mě dělá šťastným. Můj vzhled se stal více extrémním během let, což je, hlavně pro mladé lidi, těžké pochopit než ve dnech "Durch den Monsun".

Je tu nějaká strategie se kterou chce kapela chytit víc dospělejší publikum?
Bill: Ne. Ale vím, že v myslích lidí jsme stále teen kapela. Nejspíš to zabere nějaký čas, než se to změní.

Tvoje vystoupení na přehlídkovém mole v Miláně bylo vysoce uznávané vystoupení v módním světě. Byl tohle začátek tvé kariéry modela?
Bill: Poněvadž to pro mě byla opravdu zábava, tak si umím představit, že bych dělal modela v budoucnosti. Ale jenom z legrace.

Byl jsi nervózní?
Bill: Byl jsem opravdu nervózní. Ale jsem vždy nervózní, i na našich koncertech.

Jak šla příprava? Měl jsi učitele na chození po mole?
Bill: To by bylo pěkné! Naivně jsem si myslel, že tam budou nějaké zkoušky, kde bych mohl získat tipy. Ale bohužel to tak nebylo. Ne, byl jsem do toho doslova hozen.

V Tokio Hotel jsi členem kapely, ale jsi vždy ve středu pozornosti. Je tu nějaká rivalita mezi tebou a tvým dvojčetem a ostatními z kapely?
Bill: Spíš naopak! Jsou šťastní, že je to takhle. Gustav a Georg si neumí představit, že by stáli uprostřed pozornosti a uznávají mě a mého bratra Toma, že tohle všechno zvládáme. A taky Tom je rád, že jsem kanec podia.

Máš nějaké plány na hudební sólo kariéru?
Bill: Nikdy bych neskončil u Tokio Hotel. Určitě, budou tu časy, kdy si dáme delší pauzu. Umím si představit, že bych v té době začal s vlastními projekty. Ale konec Tokio Hotel? Nikdy!


source (c) Gala

Stardoll interview s Billem a Tomem Kaulitzovými z Tokio Hotel

28. ledna 2010 v 15:02 | tess


Jak dlouho jsou Tokio Hotel spolu?
Bill: Jsme kapela od roku 2003, ale Tom a já děláme muziku již od osmi let.

Jak byste popsali styl kapely?
Tom: Myslím, že je dost těžké popsat vlastní styl, prostě děláme muziku. Náš osobní vkus na muziku je velmi rozdílný a myslím, že to je jeden z důvodů, proč zvuk naší kapely je dobrým mixem všeho: rock, pop, electronic music - dokonce dance. Jediná věc, která chybí, je nejspíš hip-hop.

Jaké jsou vlivy kapely? Máte nějaké vzory?
Bill: Nemáme opravdu nějakou určitou kapelu nebo vzor, která nás ovlivňuje. Myslím, že jediná kapela, kterou všichni máme rádi, když se to týká muziky a stylu je Aerosmith.

Jaké písně rádi hrajete a proč?
Bill: Poněvadž teď zkoušíme každý den na turné, tak se to mění den ode dne. V tuhle chvíli mám rád Dogs Unleashed a Zoom Into Me.
Tom: Já mám rád Darkside of the Sun a Humanoid v tuhle chvíli - obě to budou naprosto zabijácké písně, až je budeme hrát živě.

Co si přinesete na turné, o čem většina lidí ani nepřemýšlí?
Tom: Budeme mít úžasnou novou produkci a nástroje s námi na výletě, což nikdo nebude očekávat, že budeme mít.

Je pravda, že v kapele jsou vegetariáni?
Bill: Ano, Tom a já jsme vegetariáni už přes rok.

Dejte nám nějaké detaily na jednu z vašich nejvíc nezapomenutelných chvil jako kapely?
Tom: Je těžké vybrat, protože jich tu je tolik! Kdybych měl vybrat tři z nich, tak bych v tuhle chvíli řekl, když Monsoon se dostalo na první místo v Německu, vítězství EMA poprvé a první VMA cena v naší kariéře. To bylo opravdu speciální, poněvadž jsme to vůbec neočekávali.
Bill: Jsme vlastně vděční za každou chvíli, kterou jako kapela zažijeme.

Jaké to je být slavní?
Tom: Je to většinou skvělé, protože můžeme dělat to, o čem jsme vždy snili.

Kdy jste sami sebou?
Bill: Když jsem se svými přáteli a moji rodinou.

Máte nejlepšího kamaráda?
Bill: Ano.

Co je na něm/ní dobrého?
Bill: On/ona mě uznává takového, jaký jsem.

Co byste rádi vzkázali Stardoll členům?
Tom: Přejeme vám všem úžasný rok 2010 a doufáme, že vás lidi uvidíme na jednom z našich koncertů v tomto roce!

Na co jste pyšní?
Bill: Za všechno, čeho jsme doteď dosáhli, nikdy jsme nic takového nečekali!


Tom: "Sláva je návyková"

27. ledna 2010 v 16:40 | tess
http://is.blick.ch/img/gen/E/T/HBETy3MT_Pxgen_r_488x332.jpg

Tokio Hotel o jejich drogové době, aférách a jak vnímají být slavnými.

Bille a Tome Kaulitzi, před mála měsíci jste řekli, že jste už ve 13 brali drogy.
Bill: Přesně. Ale k naší obraně musím říct, že jsme se přestěhovali na vesnici. Prostě to tam bylo naprosto nudné. Drogy přišly vhod.

Kolik spolknete teď?
Bill: Už nic.

To nevěřím.
Bill: Skutečně. Při našem přísném plánu turné bychom si drogové excesy nemohli vůbec dovolit.

Je cool být slavný?
Tom: To je těžké říct. Momentálně jsem velmi spokojený, už bych si ale přál, jít do města zase nepoznaný, bez bodyguardů. Ale bez slávy byl dál žít nemohl. Je návyková.
Bill: Pro naši kariéru děláme škrty v našem soukromém životě.

Kde nejčastěji?
Tom: V milostném životě. Je nemožné, aby existoval nějaký vztah, když jste pravidelně tři měsíce na turné.

Proto běháš od vztahu ke vztahu?
Tom: Jasně. Konec konců mám své potřeby.

Jako člen kapely bys to nemusel mít těžké, abys ulovil dívku.
Tom: To je už výhoda. Ale upřímně musím říct, že taky předtím jsem neměl žádné potíže sbalit dívku.


Bille, proč tě nikdy nevidíme v doprovodu?
Bill: Chtěl bych spíše zakotvit a ne jako Tom mít každou noc jinou. A city se nedají donutit.

Co kritizujete na tom druhém?
Bill
: Tom je egoista.
Tom: A Bill si myslí, že má nejdelšího. Ale to je taky pravda.


Kritika? Děláme si svoje vlastní věci!

26. ledna 2010 v 17:08 | tess

Jste spokojeni se svým novým albem?
Tom: Jistě. Stejně jako s ostatními alby. Nemusíme nahrát "tohle nebo tamto". Tohle jsou naše texty a naše muzika.
Bill: Jistě - příští rok si budeme říkat, že jsme to mohli udělat jinak, dokonce smazat nějaké texty. Ale již je to venku ve světě, někomu se to líbí, někomu ne.

Některé vaše písně zní, jako když vám chybí láska - například "Automatisch". Opravdu se chcete tak šíleně zamilovat?
Tom: Tahle píseň je hlavně o tom, co je skutečně automatické, uhlazené, bez pocitů. Můžeme říct, že je to až falešné.
Bill: Jsme nemocní z internetu, protože se tam všechno falšuje - můžete být moudrý na jedné straně kabelu, ale ve skutečném životě jste jenom hromádka prachu, která jenom sedí v rohu a není ani schopna mluvit.

Myslíte si, že vás Tokio Hotel úspěch změnil?
Bill: Myslím, že nás hodně naučil. Když mi bylo sedmnáct, už jsem věděl jak byznys funguje. Lidi mě milovali, ale ve stejnou chvíli nenáviděli.
Tom: Byla to opravdu dobrá lekce v tak mladém věku. Cokoli o nás lidé řeknou, je to vždy špatné. Ale nezajímáme se o to. Nechceme říct, že nějaké změny jsou dobré, a některé ne. Najdete plusy a mínusy u všeho.

Myslíte, že máte více fanoušků po vydání nového alba?
Tom: Haha, nepočítáme je a nemáme nějaký vyplňovací systém. Myslím, že můžeme popsat naši slávu slovem: "stálý" - někteří fanoušci s námi skončili, ale na jejich místě se objevili noví.
Bill: A všechno jde dál. Hlavně se soustřeďujeme na své vlastní věci, díky tomu budeme mít vždy fanoušky.

Hodně mladých lidí se s vámi ztotožňuje - nosí stejné oblečení, zpívají vaše písně. Cítíte nátlak?
Bill: Je to pěkné, to určitě. Ale jenom když tenhle druh identity není opakovaný. Protože taky děláme chyby.

Před nedávnou dobou byly u vás dvě aféry. Dokonce lidé, kteří vás sledovali. Bojíte se o své životy?
Tom: Snažíme se o tom nemluvit - stalo se to a tím to končí. Jenom dva incidenty (stalkers a útok na Gustava). Ale Gustav nemá štěstí - doktoři mu museli vyndat sklo z hlavy, měl autonehodu a potom to se slepákem. A já nebudu mluvit o tom případu s těmi holkami. Jsme v nebezpečí jako jakákoli normální osoba.

Zdá se, že jste blázni do muziky. Je pro vás něco důležitějšího než muzika?
Tom: Cítím, že tahle otázka má nějaký skrytý mínění!
Bill: Je přirozené, že rodina je pro nás super důležitá. Muzika je náš koníček. Jen mi najděte někoho, kdo si myslí, že fotbal, šachy nebo kino jsou důležitější než rodina!
Tom: Myslím, že novinář se nás ptal na lásku. Proto říkám - láska je taky velmi důležitá. Ale ne, v tuhle chvíli nikoho nemáme, jsme příliš mladí!

Nechme to tak! Máte nějaké nové cíle v 2010?
Tom: Děláme to, v čem se cítíme dobří - koncerty, někdy nějaké věci ve studiu. Nic se nemění v tomhle!

Když máte koncerty, pijete nějaké energetické nápoje?
Bill: Jenom nám neříkejte, že je to nezdravé, protože náš svět se jinak zhroutí! Jistě, někdy takové věci pijeme, ale nikdy příliš.
Tom: Hlavně pro to, že po 32 plechovkách už nemůžete vystát to krkání!


Nejžhavější kluci 2010.
Bill a Tom Kaulitzovi
Pro ty, kteří se nemohou rozhodnout: měli byste mít raději billa, jestli máte silnější osobnost, než má on. Zpěvák z Tokio Hotel má dost depresivní osobnost a hádáme, že by velice rád měl dívku (nebo kluka!) s hodně optimismem. Tom je výzva pro dva druhy dívek: stydlivé - protože možná vzbudíte jeho ochranitelnost? - a pro ty dívky, které mají rády tvrdé muže a Tom vypadá jako jeden z nich! A kromě toho je opravdový lamač srdcí! Zaberte si místo v řadě! Protože dřív nebo později, přijde váš čas!

TV Moda 23.01.2010 - rozhovor s Billem a Tomem

24. ledna 2010 v 14:25 | tess
Řekni nám něco o tvých pocitech, dojmech ze show...
Bill: Byl jsem tak nervózní a opavdu nadšený, bylo to skvělé. Miluju to oblečení a show, bylo to neuvěřitelné.

Co si měl na sobě?
Bill: Docela extravagantní kalhoty, viděli jste peří? Jsou falešné, žádné zvíře nebylo zraněno, to je pro mě nejdůležitější..

Připravujete turné s Desquared2.
Bill: Jasně a jsem tak pyšný, že nám tihle dva vytvořili oblečení. Všejno je stále tajemství, včera jsme o tom mluvili. Viděl jsem první skici Deana a Dana a vypadá to úžasně. Bude to skvělé turné a s úžasným oblečením. Jsem rád, že to přijeli.

Můžeš mi ukázat tvé triko?
Tom: Jo, líbí se ti? Je tam napsané "teenage riot".

Hokej, horor, Desquared2. Úžasné!
Dean: Díky, díky!

O čem kolekce je?
Dan: Je velmi překvapující, agresivní, velmi silná...opravdu se mi líbí. Má to nějaký druh energie.
Dean: Je to kombinace dvou světů, víte.. Paillettes, peří s hokejovým násilím...stříkanci!

Rozhovor s Deanem a Danem

23. ledna 2010 v 19:29 | tess

Dean & Dan interview with Bill & Tom

23. ledna 2010 v 11:45 | tess


***

Dean/Dan: Musíte si pamatovat, kdo jsme.
Bill: Ano.
Dean/Dan: A oni jsou rockové hvězdy.

Dean/Dan: Takže, jaký by pro vás byl perfektní outfit na podium? Myslím tím, že se ani nemusím ptát, ale...
Bill: Perfektní, myslím, že nejdůležitější je to, že se musíte cítit prostě dobře a cítíte se v tom připraveni na podium.
Dean/Dan: Je to o tvaru a siluetě.
Dean/Dan: Další otázka. Jaký je perfektní outfit na den?
Bill: Hm, myslím, že dost dobře takový.

Dean/Dan: Pracujete kluci se stylistou nebo si vybíráte, co se vám líbí. Chci říct, že oba máte výrazný...
Tom: Já jsem stylista Billa a Bill je můj stylista.
Bill: Víte u mě, chtěl jsem být vždy volný a vždy pro mě bylo noční můrou mít stylistu.

Dean/Dan: Trvá ti dlouho si udělat vlasy nebo vybrat outfit?
Bill: Aarrrrr.
Tom: Já někdy potřebuji víc času než Bill. Vím, že to zní smutně, ale je to tak.
Bill: Víte, mám s sebou tak pokaždé 10 tašek, takže si myslím, že je snadné najít outfit.
Tom: Oh, já si naolejuji celé tělo po sprchování a tak a...víte, co myslím.

Dean/Dan: Oba jste výrazně odlišní, ale ve stejnou dobu jste výrazní bratři.
Dean/Dan: Oba máte silný pohled, oba se rozdáváte.
Dean/Dan: Kdyby tu byla jedna věc, kterou byste mohli ukrást tomu druhému ze skříně, co by to bylo?
Bill: Bylo by to...jeho sluneční brýle.
Tom: Yeah, to je těžká otázka. Nejsem si jistý. Možná jeho sluneční brýle. Nemá právě teď sluneční brýle, ale má skvělé sluneční brýle, takže...

Dean/Dan: Individualita.
Bill&Tom: Ano, správně.
Dean/Dan: Odvažujete se být jiní, svobodní a dělat si, co chcete. Dvě módní ikony, dvě módní ikony. Je to moderní generace, je to moderní éra. Je to trochu novinka, je to o vkusu, je to o názoru.
Bill&Tom: Dsquared.

Making of GQ photoshoot

17. ledna 2010 v 16:05 | tess

Jsou to ikony německého stylu této hodiny: Tokio Hotel. V únoru začíná jejich "Welcome to Humanoid City"-Tour s koncerty v Moskvě, Barceloně, Paříži, Římě a mnoha dalších městech. GQ pozvalo dvě rockové hvězdy Billa a Toma Kaulitzovi k fotografování v Hamburku. Odlišné od toho, co nosí na pódiu, Bill má na sobě klasický italský pánský oblek.

Bill: No, není to něco, co bych mohl nosit po celou dobu, ale teď mě to hrozně baví. Vždy to můžete kombinovat s dalšími věcmi. Například mám doma hodně kabátů, které nosím k džínům nebo tak. Necítím se v přestrojení, vůbec ne. Jestli se budu cítit v přestrojení, by pro mě neměla být otázka, cítil bych se poněkud nepříjemné. Na pódiu by to pro mě bylo až příliš šik, myslím. Tu a tam se mi to líbí, ale na pódiu spíš potřebuju kožené bundy a podobně, ve kterých se můžu pohybovat, tohle je možná na 1 nebo 2 songy, nebo tak.

A oba také ví, že trendy se rychle mění a mají své vlastní metody, jak se módně rozvíjet.

Bill:Myslím, že vždycky bude existovat nějaké oblečení, které vám bude připadat hrozné a když se o několik let na to podíváte, už se vám to vůbec nebude líbit. Myslím, že v současné době to platí i pro mě. Vlastně jsem se nikdy nestyděl za to, co jsem měl na sobě. Samozřejmě existuje hodně věcí, u kterých řeknu: 'Proboha, co jsem to nosil?' Ale to k tomu patří. Vždycky jsou tu nové chvíle, kdy můžete vyzkoušet a objevovat nové věci, atd.

Ale na koho se rockové hvězdy orientují? Ptali jsme se Billa, jestli má vzory…

Bill: No vlastně jsem nikdy neměl skutečný vzor, ale jinak mám rád Davida Bowieho, i Stevena Tylera, takže je to dost různé. Nikdy jsem neměl takové módní ikony nebo tak.

Také skutečnost, že módní král Karl Lagerfeld se zajímá o Tokio Hotel ukazuje, že Bill je stylový v oblasti módy. Na podzim roku 2009 fotografoval Billa Kaulitze pro německý Vogue, což byla pro Billa velká čest.

Bill: Začal jsem se o to zajímat velmi brzo. Také jsem šil a navrhoval některé věci sám a je samozřejmě sen, dělat něco takového pro někoho, jako Karl Lagerfeld. Pro mě to byla naprosto úžasná chvíle a byl jsem šťastný, že to viděl a že se mu to líbilo. A taky si myslím, že je skvělý.

Ale jak si získal takový vlastní styl, který je se vší vážností profesionální? Z jakého místa si Bill vzal inspiraci a možná by nám taky mohl říct, jak svůj styl objevil?

Bill:Myslím, že inspirace přichází ze všech stran. Celá ta věc s barvením vlasů, nošení make-up a tak dále, začala prostřednictvím upíra. Když jsem byl malý, miloval jsem upíří filmy a na Halloween jsem šel jako upír a pak jsem to také začal dělat soukromě.

A teď v době upířích filmů je to znovu v módě. Ale taky je jasné, co by si neoblékl…

Bill: No oblečení, které nosí Tom…nikdo bych si to neoblékl! A taky pravý kožich.

Stejní jsou ale v tom, že jsou oba vegetariáni. Ale stylingem se od sebe liší.

Bill: Myslím, že v průběhu času se mi stále víc a víc líbí věci, které Tom nosí. Ale nemyslím, že bych si to někdy oblékl, to u mě nepřichází v otázku. Když nám bylo 6, měli jsme naprosto stejné oblečení, měli jsme trička, na kterých bylo napsáno "Bill" a "Tom", takže nás lidé mohli rozlišit. A pak to začalo - začali jsme si vybírat věci sami a ne naše máma. A šlo to automaticky do různých směrů. Tomův styl je trochu v souvislosti s jeho hudebním vkusem, prostě poslouchá hip hop, i když hraje v rockové kapele, takže to moc k sobě nejde. Ale co se týče oblečení, bylo to tak vždycky.

Ale navzdory různým stylům a názorům, oba si jsou velmi blízcí.

Tom: Vlastně Bill a já jsme jako jedna osoba. Myslím, že jsem prostě zažili různé stránky této osoby a vzájemně se velmi dobře doplňujeme. Tu a tam máme odlišné zájmy, ale vždycky jsme byli na stejné vlně. Vím přesně, co si myslí Bill, Bill ví, co si myslím já. Vlastně mezi sebou nemusíme mluvit a já vím, že to je ten důvod, se vzájemně doplňujeme velmi dobře.


Tokio Hotel: Jejich CD, píseň po písni

9. ledna 2010 v 19:54 | tess

Jejich nové album je výbušné, velmi jiné od ostatních!

Noise
Dělejte hluk, hodně hluku! Tohle TH křičí na začátku alba se svou skvělou písní. Představte si, jak cool je to poslouchat! "Protože jsme svobodní, chceme šťastný konec - musíte dělat hluk!" - řekl nám Tom před pár dny. Tohle je jeho druh melodie!
"Silence can destroy, get up and raise your voice - make some noise!"

Darkside of the Sun
Okamžitý vrchol! Tahle píseň není obvyklý Tokio styl, protože je melodická, ale popová najednou - opravdu vás to získává. Je opravdu cool a naprosto vybuchující ve vaší mysli. Nechte se unášet proudem...
"The end is near, we're still standing here!"

Automat
Ta nejlepší jednička na albu! Je to první single z nového CD - opravdu silná píseň. Je o tom, jak můžete být stále do někoho zamilovaní, i když ho necháte, ohavný rozchod.
"It's automatic, systematic, so dramatic - you're automatic"

World Behind My Wall
Jaká to milostná balada! Dostala se nám do hlavy, když jsme ji slyšeli. Bill a ostatní nám říkají, že za zdí, kterou vytvoříte proti lásce, existuje opravdová láska a zničení zdi stojí za to cítit ten úžasný pocit. Je tohle autobiografická píseň pro někoho v kapele?
"I wanna wake up in a dream - they're telling me it's beautiful."

Humanoid
Tahle píseň je horská dráha se všemi změnami, které má! Dostává vás to z gauče okamžitě. Tahle píseň má stejný název jako album.
"Oh no, I'm humanoid - gimme life, gimme air"

Forever Now
Bill a Tom dali do téhle písně vše, poněvadž je to volání o pozornost celému světu - takže si uvědomujeme jak je hodnotná. Nechme planetu poslouchat! To je to, co říkají. A taky říkají, že jsou ochotni pomoci komukoli pro dobro světa! Jsou ti nejlepší.
"I'll never let you down, join me forever now."

Pain Of Love
Milujeme to! Tahle píseň je naprosto jiná od obvyklé Tokio muziky a proto jsme na ni tak závislí. Bill říká, jak těžká je bolest z lásky, rozchod, špatný vztah. A říká nám to přes svůj hlas! Neuvěřitelné.
"I'm fighting in the battle of love"

Dogs Unleashed
Opravdová zábava! TH nám řekli, že tancují a zpívají tuhle píseň pořád. Představte si je, jak se dostávají do problémů ve všech hotelech - tohle nám přiznali! Tihle párty kluci jsou nebezpeční.
"We are dogs unleashed, you and I - Out of control, full of dreams"

Human Connect To Human
Skvělý zvuk! Na začátku se zdají jako špatní kluci, ale uvědomíte si, že mluví o vycházení si a flirtování. Je to cool, jedna z oblíbených.
"Human connect to human, boy meets girl - know what to do"

Alien
Krátká píseň, která vás vtáhen. Je o zoufalosti z lásky. Potřebují někoho, kdo je přivede zpět k životu!
"There's an alien in me - Who are you? Who am I?"

Phantomrider
Další balada, která je emocionální. Bill říká své dívce, jak moc ji miluje. Nezmeškejte to!
"Kiss me goodbye, into the light - like a phantomrider"

Zoom Into Me
Tahle píseň je pro každého, který právě trpí! Říkají nám to, když jste na gauči a sledujete TV, někdo někde může mít těžký čas.
"Is anybody out there, walking alone? - Out on the cold?"


MNM Radio Interview (07.01.2010)

8. ledna 2010 v 17:16 | tess

Právě teď, kluci z Tokio Hotel. Jak se máte?
Bill: Ahoj, máme se dobře. Právě se připravujeme na nadcházející turné.

Jaký pro vás vlastně byl rok 2009? Jaký rok to pro vás byl?
Bill: Pro nás to byl velice pracný rok. Jako kapela jsme pracovali hodně a byli jsme ve studiu a nahrávali hodně písní a potom vyšlo album a hráli jsme hodně. Teď jsme opravdu nadšeni z turné. Byl to vlastně úspěšný rok a přejeme si na další rok hodně skvělých koncertů a pěkné turné a že vše vyjde podle plánů.

Ano, samozřejmě. A jaký byl nejlepší okamžik 2009?
Bill: No, věřím že nejlepší okamžik byl, když nám vyšlo album, protože jsme opravdu dlouho pracovali na tom albu a nevěděli jsme, co si o tom lide pomyslí a jestli budou spokojeni a vezmou to dobře. A byla to taky jedna z nejvíc vzrušujících chvil a nikdy na to nezapomeneme a všechno šlo super a můžeme s tímhle rokem být opravdu šťastní.

Ano, všechno je opravdu super, ale řekněte mi, Tokio Hotel se prodávají neuvěřitelně dobře, ale jak zvládáte být tak slavní? Jaké je tajemství za Tokio Hotel?
Tom: Hm, věřím, že za tím něco je.
Něco? A jako co?
Tom: No, vypadáme neuvěřitelně dobře a máme neuvěřitelně krásné účesy a umíme hrát neuvěřitelně dobře na basu.

Yeah a texty vašich písní? Jsou o lásce, vzteku, bolesti, všechny zní tak dospěle a vy jste tak mladí. Jak zvládáte psát takové písně?
Bill: No vlastně nezáleží na tom, jak staří jsme, prostě píšeme o životě. Máme stejně tolik starostí jako dospělí, takže. A není tu žádný recept na slávu. Musíte hodně pracovat a potřebujete taky štěstí.

A upřímnost samozřejmě. Ale vy taky máte písně v angličtině? Je to jiný pocit zpívat písně v angličtině nežli v němčině?
Bill: Rozhodně. Myslím, že to jsou dvě rozdílné verze. A potom musíte psát písně v obou jazycích a máte dvě různé písně a nemohli jsme se rozhodnout, kterou vzít a tak jsme vzali obě.

Ano, stali jste se velmi úspěšní v jiných zemích a v Jižní Americe a tak dále. Tokio Hotel prošli velkou evolucí. Ale stále si pamatujete na vaše začátku, na doby "Durch den Monsun"?
Bill: Oh ano, hodně věcí se od té doby stalo. Je pro nás opravdu zábavné si vzpomínat na ty časy a potom vidíte, co jste všechno zažili za tak krátkou dobu. Navštívili jsme tolik zemí a hráli na tolika koncertech. Cítíme se kolem toho dobře. Cítíme se dobře kolem všech starých písní a taky hrajeme staré písně na našich koncertech. Jsme pyšni a opravdu šťastní, že stále máme možnosti spustit nové album a jít na turné.

A je tu nějaký jiný interpret, se kterým byste rádi pracovali?
Bill: Je pro nás opravdu těžké se rozhodnout, protože posloucháme velmi rozdílnou muziku a potom je velmi těžké vybrat jednoho. Ale rádi bychom hráli se Stevenem Tylerem z Aerosmith, protože to je jediná kapela, o které si všichni myslíme, že jsou opravdu cool a mohli bychom s nimi dát něco dohromady.

A jsou tu nějaké plány?
Bill: Ne, nejsou žádné plány. Byl to jenom nápad.

A ani nějaká hip-hopová kapela, Tome?
Tom: No, já si to umím představit, ale je opravdu těžké najít shodujícího se interpreta, se kterým můžete napsat dobré písně a sdílet nápady.

Ano, to je pravda. Teď máte opravdu velký počet fanoušků. Pro fanoušky tohle možná není tak důležité, ale fanoušci jsou většinou dívky nebo alespoň většina jsou dívky. Máte s tím někdy problém?
Tom: No, všichni jsme kluci, takže samozřejmě, že s tím nemáme problém. Myslím si, že je opravdu skvělé, že mnoho dívek přichází na naše koncerty a jsme za to rádi.

A vaše babička? Chodí možná taky na nějaké koncerty?
Tom: Naše babička? Věřím, že nikdy na žádném nebyla. Naše rodina nás vždy sleduje na nějakých německých show a takové věci.

Takže vám to pomáhá přežít den?
Tom: Ano, ale taky pomáhá telefon, než se vrátíme domů.

A Skype, správně?
Tom: Yeah, Georg s jeho přítelkyní.
Bill: Oh ano, Georg se svoji přítelkyní.

Oh Georg se svojí přítelkyní, to je tak milé.
Bill: Yeah Georg je skoro pořád na Skype se svoji přítelkyní. Zatímco my ostatní si vyrážíme, on je jenom na Skype.

To je ve skutečnosti pěkné. Takže máte hodně fanoušků, ale máte taky lidi, kteří vás opravdu nenávidí a smějí se vám a jak na to reagujete?
Bill: No, vlastně je lepší když je to tak, jak to je. Bylo by to mnohem horší, kdyby se ve skutečnosti nestarali. Je vždy dobré, že o vás lidi mají nějaké mínění. Jsou tu vždy lidé, kteří si myslí, že jste skvělí a jiní, kteří vás nenávidí. Je opravdu dobré mít takové lidi, kteří vás nenávidí a mají o vás mínění, než lidé, kteří o vás nemají ani tušení.

Vsadím se, že všichni zpívají potají vaše písně.
Bill: Ano, to si umím představit.

A ano, taky přijedete do Belgie, 25.února, myslím. Co můžou fanoušky z Belgie očekávat?
Bill: No, opravdu, ale opravdu velkou show, tu největší až doteď. Opravdu máme Humanoid město, které s sebou budeme brát. Budeme mít podiu, které bude jako město a přivezeme ho do každého města. Bude to jedna opravdu velká show. Dali jsme to dohromady v Londýně a jsme opravdu rádi, že máme něco nového, co můžeme dát fanouškům.

Ano, pěkné. A nyní poslední otázka. Bille, jak dlouho stojíš před zrcadlem po ránu, jak dlouho ti vlastně trvá se připravit?
Bill: Hm, vlastně ne tak dlouho. Všechno se to stalo rutinou. Se sprchou a vším skoro jednu hodinu.

Oh, žádná kadeřnice a maskérka?
Bill: Ne, dělám si vlasy sám.

Ok, to je dobré vědět. Tome, taky to děláš sám?
Tom: Ne, nedělám si vlasy sám, jsou zapletené a to dělá jedna žena.

Ano. Takže vám chci kluci poděkovat za interview.


*****


Annelies: Bratři Bill a Tom Kaulitzovi
Peter: Byli přátelští?
Annelies: Ano, byli přátelští. I v pozadí jsi mohl slyšet ostatní členy kapely, byli tam taky. Byli slyšet v pozadí a bylo to tak přátelské. A povídalo se, povídalo, povídalo...
Peter: Ano, okay, děkujeme Annelies. (další povídání)
Annelies: Zeptala jsme se jich nejdřív na rok 2009. Jaké to pro ně bylo nové album, jestli to šlo vždy velmi dobře a top chvíle?
Bill: Yeah top chvíle bylo rozhodně vydání našeho alba, protože jsme na něm pracovali opravdu dlouho na tom albu a nevěděli jsme, jak na to lidé budou reagovat.
Annelies: (přeložila do holandštiny, co řekl) A taky potom řekl, že nejvíc vzrušující chvíle je turné.
Peter: Budou v Belgii 25.února ve Forest National v Bruselu.
Annelies: Yeah, očekávám hodně křičících dívek. Ale taky jsem se zeptala na anglickou/německou kombinaci, na písně, které mají.
Peter: Ano, hrajeme "Lass uns Laufen" například, a potom mají "World behind my wall" a to je stejná píseň v angličtině.
Annelies: Ano, to znamená velký průlom. V Jižní Americe například mají anglické písně. A tak mě zajímalo, jestli je velký rozdíl u zpívání anglických a německých písní? Napsali to jinak? Jak to funguje?
Bill: Ano, opravdu jsme psali ve dvou jazycích, psaní je opravdu velmi jiné a získáváte tak naprosto novou píseň. A nevíme, čemu dáváme přednost.
Annelies: (překládá do holandštiny). A potom jsem se zeptala na to, jestli by chtěli spolupracovat s jinými interprety. Protože většina fanoušků vědí, že jsou fanoušci Aerosmith. Ale ještě tu nejsou plány. Ale potom jsem si řekla, že Tom, Billův bratr, je fanoušek hip-hopu. Víte, možná, že tu jsou nějaké plány na hip hopovou spolupráci nebo možná jiný interpret, nicméně poslechněte si, co na to řekl.
Tom: To je opravdu těžké, ať už je to hip hopový interpret nebo jiný, není snadné najít interpreta, se kterým můžete opravdu vyjít. A TH je kapela, která dělá muziku spolu a známe se po velmi dlouhou dobu a je opravdu nezbytné, že musíme vše sdílet spolu a být schopni dělat spolu muziku.
Peter: Co je opravdu zajímavé, když řekneš, že bude interview s Tokio Hotel, tak tu máš TH milovníky a lidi, kteří je nemají tak moc v lásce, dá se říct, že ty, kteří je nenávidí. Zeptala ses na tohle taky?
Annelies: Ano, samozřejmě že jsem neměla jinou možnost. Jak si myslí, že je to špatné, smějí se tomu.
Bill: Je opravdu hrozné, že tu jsou lidi, kteří vás nenávidí, ale zároveň lepší, než když o vás nic nevědí.
Annelies: Ano, nic nevědí, Bill vlastně řekl, že to není špatné, protože bez nich to nefunguje, kdyby se lidé nestarali, TH by nebyli schopni existovat. Takže vlastně si myslí, že je to dobré. Teď tu jsou TH skupiny milovníků a těch, co je nenávidí. Říká, že velmi své fanoušky milují a vlastně ti, co je nenávidí, tak taky, taky dělají část toho, co jsou.
Peter: Ano. Taky doufám, že jsi se zeptala na vlasy? Nezklam mě.
Annelies: Ano, přesně, taky jsem se na to zeptala. Takže si poslechněme Billa.
Bill: Opravdu to netrvá takovou dobu, je to rutina. Se sprchou a tak to trvá pouze hodinu.
Annelies: (překládá). Takže to vlastně není tak špatné. A potom jsem se taky zeptala Toma, jeho bratra, že má ty krásné copánky na vlasech udělaná od kadeřnice, Bill nemá, Tom má.
Peter: Někdo by řekl, že to se dalo čekat.
Annelies: Já vím, to by dalo.
Peter: Bylo to dobré povídání.
Annelies: bylo velmi dobré, ano.
Peter: Vtipkovat s Tokio Hotel, nicméně kompletní interview bude na MNM stránce za chvíli a to kolem deseti minut.
Annelies: Deset minut, ano.
Peter: Ano, něco takového, později na MNM.be. Nicméně pro všechny z vás, kteří Tokio Hotel nenávidíte, tak je konec! A pro ostatní, podívejte se na stránku. A nyní si zahrajeme jejich píseň, protože jsou na seznamu na místě 38.

Dobrý, lepší, nejlepší

8. ledna 2010 v 17:14 | tess

"Ne, nestali jsme se lepšími přáteli."
Milujete je, nebo je nenávidíte.
Jeden je šťastný, že na TMF je Tokio Hotel měsíc.
Ostatní se nemohou dočkat na jejich koncert 23.února.
Co si o tom kluci sami myslí?

Pochopili jsme, že ještě nejste naprosto na nové turné připraveni, měli bychom se začít obávat?
Bill: Ani náhodou. Trávíme tolik času ve studiu v tuhle chvíli, abychom cvičili a připravili vše. Vlastně děláme tohle všechno, abychom mohli předvést úžasnou show. Nechceme předložit jenom novou show, ale chceme se objevit a překvapit.
Tom: Často dostáváme otázku, proč to trvá tak dlouho, než Tokio Hotel začnou opět živě vystupovat. Samozřejmě, že je to kompliment, ale příprava na show trvá hodně času a energie.
Bill: Kvůli tomu jsme byli hodně v Londýně. Je tam hodně pohybujícího na té show a hlavně podium bude úžasné. Okay, to je dostatek propagace, lidi!

Stali jste se v posledních pár letech lepší kapelou?
Gustav: Rozhodně, myslím, že jsme začali hrát lépe, protože jsme vystupovali hodně živě a taky turné, které jsme dělali. Naučili jsme se hodně.
Georg: A nikdy jsme zatím nebrali hudební lekce. Ale podívejte se sami tím, že si poslechnete naše první a poslední album. Co je lepší zvuk?
Bill: Okay, dostáváme hodně kritiky. Že neumíme mluvit anglicky, že náš level stojí za nic. Nevadí nám to. Nejsme muzikanti ani skladatelé. Jsme čtyři normální kluci, kteří milují dělat muziku. Proto jsme těmi roky prošli s tak málo hudebními lekcemi. Naučili jsme se všechno.

Stali jste se taky lepšími přáteli?
Bill: Ne, vždy jsme byli dobří přátelé. To se nezlepšilo nebo nezhoršilo, je to jenom fakt!
Tom: Musíte být, když jste v kapele. Trávíme spolu tolik času, nemůže to být jinak. V našem případě to tak opravdu je. Známe se již od začátku, jako školní kapela a prošli jsme vším spolu. Od prvního hitu až k velkým koncertům, které jsme hráli.

Taky jste byli v USA. Neztrácíme Tokio Hotel, že ne?
Bill: To turné bylo skvělé, ale cestování po Evropě nám dává větší pocit domova. Nepochopte mě špatně - všichni čtyři jsme šťastní, že můžeme skočit na letadlo a do Států. Ale když jsme doma, tak je to stejně tak dobrý pocit.

Prošli jste si hodně jako kapela, nejste vůbec nervózní?
Georg: Ano, pokaždé dostáváme kritické otázky od Hitkrantu, na to jsme si nikdy nezvykli.
Bill: Ne opravdu, tisk je k nám vždy milý. Ale jsme nervózní kvůli hodně věcem. Jako tohle turné, nevíme co očekávat. A jestli nás stále každý má rád. Můžete to porovnat k pocitu toho, že se vracíte po letních prázdninách do školy.

Bude rok 2010 rokem Tokio Hotel?
Gustav: Podle nás Ano!
Tom: Věnujeme celý rok k úspěchu.
Bill: Není to otázka nahoře nebo dole, protože plánujeme Tokio Hotel na dlouhou dobu. Ale bude to důležitý rok. Díváme se na něj jako na živý rok. Budeme hodně vystupovat v Evropě, po tom půjdeme do Jižní Ameriky. Vrátíme se na letní festivaly a mezitím budeme psát písně na nové album. Dovolená? Co že to je? Ne, to se v roce 2010 nestane. Možná o Vánocích.


Letní festivaly...

8. ledna 2010 v 17:12 | tess
Hitkrant: Bude rok 2010 tím nejlepším rokem Tokio Hotel?
Gustav: Pokud se jedná o nás, tak ano!
Tom: Děláme to tak, aby celý rok byl velmi úspěšný!
Bill: Není to otázka, jestli budeme nahoře nebo dole, protože Tokio Hotel plánujeme na dlouhou dobu. Ale bude to důležitý rok. Těšíme se na to jako na live rok. Budeme vystupovat hodně v Evropě. Potom pojedeme do Severní Ameriky. V létě budeme zpátky na festivalech a mezitím budeme psát songy pro nové album. Dovolená? Znovu? Ne, to se v roce 2010 nestane. Možná na Vánoce.

source: Hitkrant // překlad celého rozhovoru bude brzo...

On n'est pas couché (17.10.2009) #2

3. ledna 2010 v 15:21 | tess


Moderátor : Znáte Helmuta Fritze ?

Bill : Koho ?

M: Helmut Fritz !

Bill: Ano. Ano, už to mám! Je to francouzský zpěvák!

M: Bravo !

(klip toho zpěváka)

M: Tak jsme slyšeli jeho song, a jak vidíme -teda spíš slyšíme- tak má německý přízvuk.

Bill: /zmatený/ Cože ?

Tom : Ale ne, to je lež, je to francouz J

M: /směje se/ V Německu tedy nejsou jiní známí hudebníci než vy.

Bill: Ano, je to tak, a jsme za to hodně rádi, nikdy
by jsme si to ani ve snu nepředstavili že budeme mít úspěch jako teď. Je to pro nás velké štěstí že máme příležitost hrát tady.¨

M: Ano, a máme tady velkou informaci - to zajímá hlavně Erika (to je další člověk ve studiu )- prý Bill, Tom a Georg mají nový piercing na intimní části jejich anatomie … ale nechtějí říct kde, že ano ! Informace pro mladé slečny …

Bill:/chvíli kouká/ Cože ? My ? nějaký piercing ? :D to je omyl, to musel být asi jenom Georg !

Tom: Jestli Georg má nějaký ten intimní piercing tak je to někde- no tam dole - no ale to vás vůbec nemusí zajímat, to je jenom taková jeho malá záležitost …

M: Tak Eriku, už jste slyšel jejich nové album Humanoid ?

Erik: Slyšel ale bylo to takové divné -

M: No počkejte, ono se to nezdá ale Erikovi je 19!

Erik: Nedělejte si ze mě legraci, mě se to líbilo, ale zdálo se mi že je to takový "zmražený" rock z 70. let.

M: Das ist ein starý blbec!

Didier: Mě se to nezdá jako nekvalitní zmražený rok z 70. let, vždyť koukněte se na ně, na ty čtyři kluky, to je jedna z největších skupin současnosti-

M: Zdá se mi, že jenom Bill se maluje a má takový svůj look. Proč vy ostatní taky nevypadáte jak mimozemštani s tím jeho kokrhelem na hlavě ? Proč ti ostatní nejsou "gothic" nebo jak to říká ta "dnešní mládež" :D

Bill: Víte ono už to bude deset let co jsme se setkali, tak jak jsme teď, s Tomem jsme vždycky vypadali tak - jinak… A samozřejmě jsme se do sebe zamilovali - teda myslím jako do G´s … Každý má svůj styl, svůj život a my s tím nic neuděláme.

M: A ty jsi Bille takhle zmalovaný celý den nebo jenom na ty vaše show ?

Bill: Já se snažím "schovat" svůj opravdický vzhled, ale chodil jsem tahle už do školy.
/hraje Schrei - Rette Mich - Spring nicht/

M: Vanesso, vaše děti poslouchají Tokio Hotel ?

Vanessa: Ne. Ale samozřejmě je znám, kdo by je neznal...


Weragoldina pro www.tokio-hotel-de.blog.cz

Komplení INTRO interview: „V dnešní době je naprosto normální, že nás lidé nenávidí.“

3. ledna 2010 v 14:51 | tess
Kvůli velké žádosti a hodně reakcí na náš Tokio Hotel příběh v Intro #177: kompletní interview s Billem a Tomem Kaulitzovými od Sandry a Kerstin Grether.

HUMANOID

Je pravda, že byla zima na poušti, když jste tam nedávno natáčeli "Automatic" video?
Bill: Ano, to jsme vůbec nečekali. Jeden si myslí: Afrika, tam jsou tygři a žirafy, je tam horko!
Tom: A potom je jenom dvacet stupňů dokonce i na slunci a to dokonce jenom dvě, tři hodiny denně!
Bill: Dny utíkaly neuvěřitelně rychle, v noci byly stupně pod nulou a já měl s sebou jenom teplou sportovní bundu! Nicméně video vypadá naprosto teple, protože slunce hřálo a všechno bylo tak suché.

Nejdřív si promluvme o "Humanoid", opravdový žhavý název písně z nového alba. Píseň tvrdí, že je proti všemu a taky okamžitě požaduje opak ke všemu! K tomu být vzduchem, láskou, světlem. Silné verše a rytmy, které se protínají v prosebném refrénu, který žádá: "Dejte mi Humanoid." Co pro vás Humanoid znamená?
Bill: Ano, píseň měla extrémně hodně různých melodií a vlivů. A to pro nás "humanoid" znamená: pocit být jiný a nevědět, kam patřit. Odtrhli jsme se od typických struktur písně a vytvořili píseň jako příběh: s klady a zápory.
Tom: Melodie vokálů byla trochu dána dozadu během refrénu a stále zní extrémně chytlavě a fascinovaně.

Myslíme, že jste nalezly pěknou cestu k tomu, jak zapojit elektronické zvuky do písní, takové ty science-fiction, chvějící se zvuky...
Bill: Opravdu to ovlivnilo hodně jemného ladění. Během posledních dnů jsme sotva spali a lenošili až do konce. Tom a já jsme taky album co-produkovali! A zatímco to děláte, tak se zamilujete do detailů.

NOVÝ ZVUK

Jak stejně přišel nový zvuk?
Tom: Chtěli jsme něco jiného než jenom basu, bicí a kytaru - a chtěli jsme zkusit několik různých věcí. Měli jsme na to ty nejlepší technické možnosti, byli jsme schopni nahrávat po studiích na světě. Bylo našim cílem mít velké písně a dát do nich něco nového.

Líbila se vám již před tím elektronická muzika?
Tom: Abychom byli upřímní, tak náš osobní vkus na muziku má malý vliv na naší muziku. Například, já poslouchám jenom hip-hop v soukromí a to sotva ovlivňuje naše písně. Když si společně sedneme, abychom dělali muziku, tak je tvořeno něco nezávislého - všichni máme nějaký dobrý pocit z toho směru, kterým by se to mělo brát.
Bill: Stále píšeme naše písně společně se stejnými čtyřmi producenty. A oni to cítí stejně.

Jak si člověk má u vás představit proces psaní písní? A jsou písně napsány na kytaře nebo klávesách?
Tom: V minulosti, 90% našich písní bylo napsáno na akustickou kytaru a potom jsme se všichni dívali, jak by to mohlo být převedeno ve studiu. Tentokrát to byl příklad skládání a nahrávání ve studiu rovnou.
Bill: Například, naši producenti nám něco zahráli nebo to naprogramovali a řekli: takhle a půjde to takhle. Potom Tom a já jsme si to poslechli a Tom to zahrál na kytaru a nebo jsem k tomu zpíval. To jak se písně psali bylo pořád jiné.
Tom: Vlastně, všichni z nás můžeme v tomhle jít volně. Já to můžu zkoušet na kytaru, Gustav na bicí atd. Bill a já máme doma vlastní studio. Je opravdu malé - ale je dostatečně na několik věcí. Napsali jsme hodně věcí pro "přemístění". Programovali jsme rytmus a přemýšleli nad melodiemi pro vokály, aniž bychom měli nějakou další muziku a tak.

Vokály na nových písních zní velmi propracovaně a velmi emocionálně ve stejnou dobu. K jakému rozsahu se musí dojít u nahrávání?
Bill: Tentokrát jsem nahrával vokály tím, že jsem používal konečné produkované verze, pro které tam již byla melodie na vokály a texty. Je to jenom víc úžasný pocit, když vám dokončená píseň hraje do sluchátek, místo toho, abyste používali napůl dokončené demo.

AUTOMATIC

Co vedlo k podnětu napsat tak silnou píseň o vztahu jako "Automatic"?
Bill: Legrační věc je taková, že nejsme ve vztahu. Uvědomili jsme si, jak často používáme slovo automatické, kdy automatičnost vlastně stojí za něčím pozitivním. Nicméně, jediná věc, která nesmí být automatická je láska. To bylo tím nápadem v pozadí.

Píseň taky trochu zní, jako kdyby jste se chtěli vrátit k obrazu toho, že někteří lidé vás mají jako celebrity kluky nebo jako kapelu: což znamená, že jste byli "vytvořeni" a pracujete jako stroje atd.
Bill: Výborné, že to někdo vidí! To je taky přesně myšleno v té písni. Mnoho lidí o nás má názor a reagují celkem automaticky. Hlavně během setkání, které se automaticky dějí po celé dny. Člověk pozná jenom trochu z toho člověka, kterého potká.

Mnoho lidí nejspíš bude ohromeno, když se to pochopí. Hlavně tím, že vložíte do typické perfektní popové písně, která ve stejnou dobu obsahuje automatické věci s elektronickými rytmy a vysoce naladěnými vokály.
Bill: Ano, přesně.
Tom: Nicméně taky se stále ujišťujeme, že "Automatic" má taky zřetelný kytarový melodie.

To musí zajisté pro tebe být taky důležité jako kytaristu.
Tom: Rozhodně, rozhodně. Nicméně je tu taky jedna, dvě písně, kde toho nemám moc na práci. V principu, naše muzika vždycky měla hodně kytary a myslím, že to taky tak i zůstane.
Bill: Tom miluje být kreativní u emocí s kytarou. U "Automatic" řekl: "Všechno drama bude odteď pocházet z mé kytary."

SLÁVA A MÓDA

Vaše science-fiction hymna "Dark Side of the Sun" obsahuje tak trochu nekonečný vesmír budoucnosti, který bude jasně zářit, ale nejdřív začne jako temná strana slunce. V jakém pojetí cítíte, že rozruch z temnoty je již součástí duchu času?
Bill: Když člověk píše, tak se nesoustřeďuje na to, jestli se to lidem bude líbit. Člověk se u toho musí osvobodit a udělat co cítí a co chce.
Tom: Ideálně spouštíte ducha času se svoji muzikou a obrací se to v trend.

Myslíte na publikum, když píšete a produkujete?
Bill: Samozřejmě, když dokončíme píseň. Potom je to jako: Oh bože, chci to okamžitě zahrát fanouškům, chci vidět jak na to teď budou reagovat!

Je tu německá a anglická verze alba. Dávali jste pozor na použití slov, která jsou pochopitelná v obou jazycích?
Bill: Je to více o slovech, které pasují k emocím, které chce člověk vyjádřit.
Tom: Předchozí alba byla přeložena 1:1. Nicméně s novým albem je to jako: máte anglické texty a německé texty - a jsou to dvě jiné verze.
Bill: Nechtěli jsme přijmout žádné kompromisy u textů. Je tu hodně věcí v angličtině, které se nedají říct v němčině. V tom případě emoce můžou přejít jenom tím, že to řeknete jinak nebo půjdete hlouběji.

Tokio Hotel se neustále setkávají s nároky obrovského úspěchu a taky mezinárodního aktu. Zřejmě to jde společně s vaším pohledem na perfektní popovou produkci. Vypadá to, že v tom plavete jako ryba ve vodě.
Bill: Ano, přesně! Oblečení, texty písní, muzika: pro mě to vše patří k sobě. Přece jenom je to vše o emocích a že se chce člověk dostat skrz. A taky se u toho rozhodně bavím. Taky se velmi rád fotím a mám rád všechnu tu módu. Člověk si takhle může splnit hodně svých malých snů.

Bille, měli jsme teorii, že sis udělal účes jako Tom, protože on nechtěl tvůj účes.
Tom (směje se): Dejme to takhle. Po celý svůj život jsem pro Billa byl takovým vzorem.
Bill: Když jsem se rozhodnul pro dredy, tak jsem vůbec nad ním nepřemýšlel - protože jsem myslel, že byly odporné! Ty byly jako takové ty opravdové africké, takové přírodní. A já jsem chtěl naprosto jiné. Takže jsem na Toma vůbec nemyslel.
Tom: On taky měl mnohem hubenější dredy a dvacetkrát víc než já.

Ano, to je dost vlasů!
Bill: Někdy toho člověk v takový horký den jako dnes lituje!

ŠKOLA DVOJČAT

Dvojčata vždy přitahovala pozornost okolí. Byla tu vlastně někdy fáze ve vašem životě, jako dvojčata, kdy jste nebyli sledováni nebo nepřitahovali pozornost?
Bill: Když je člověk venku a na svoji vlastní, tak je to spíše záležitost s lidmi. Nicméně každý zřejmě mluví o tom, když jste spolu. Hlavně pro to, že oba vypadáme tak jinak.
Tom: Taky tomu tak bylo v minulosti. Jsme na to naprosto zvyklí.
Bill: Po tom všem, není tu nic lepšího než identická dvojčata. Myslím, že je škoda, že hodně lidí vyrůstá samotných a nemají tohle. Ani si to jinak neumím představit. Tom a já, jsme opravdu jako jeden, jsme spřízněné duše.
Tom: Ano.
Bill: Neumím si představit den bez něj.
Tom: Taky si neumím představit jaké to je, nemít někoho takového, takovou spřízněnou duši.
Bill: Tom a já, nemusíme ani tolik mluvit. Je to jako telepatie.

Taky vyzařujete sílu. Myslíte, že je to taky důvod na takové intenzivní odpovědi? Kromě toho celého nadšení, jistě tu musí být lidé, kteří se bojí takové společnosti, kterou tvoří dvě silné osobnosti.
Tom: Rozhodně jsme to zažili mnohokrát! To je přesně ten důvod, proč jsme byli v sedmé třídě rozděleni. Učitelé řekli, že naše názory byly příliš silné na ně. Nemohli se s tím vypořádat. Lidé jsou často na pokraji propasti, když to sem dojde.
Bill: Když Tom a já máme stejný názor, tak tu není nic jiného kolem. Je to dost silné, dokonce i pro lidi v týmu. A když se nám jednou stane, že nesdílíme názor, tak toho každý využívá.
Tom: To se nás potom snaží poštvat proti sobě. Ale samozřejmě, že nikdy neuspějí. Navenek stále předstíráme, že máme stejný názor.

Takže diskutujete navzájem mezi sebou.
Bill: Ano, nenecháme, aby se něco takového stalo.

Zřejmě to, že jste spolu jako dvojčata u vás nesouvisí se standarty soutěživosti. Mnoho lidí si myslí, že tu není možnost, že je tu jedna společnost bez soutěživosti.
Bill: Ano, je to opravdu něco speciálního.
Tom: Hodně lidí se samo sebe ptá, jestli to v kapele vůbec funguje. Nicméně, i když bychom nebyli s kapelou tak moc na cestě: tak jsme vždy měli stejný okruh přátel. Není tu skoro nic, co nesdílíme, až na přítelkyně. I když to jsme už taky udělali.

Taky jste známý za svoje rozdíly. Byla tu doba ve vašem dětství, když vám to přišlo zřejmé? Po tom všem, navenek žijete v rozdílech mimo kapelu, zveličeně řečeno: zženštělý kluk a macho.
Tom: Nechali jsme vždy jeden druhého být. Vždy jsme sotva dávali silný dojem na venkovní svět.
Bill: Jenom přemýšlí nad tím: Proč někdo, kdo zřejmě poslouchá hip-hop si vyráží s klukem, který má namalované oči? Nikdy jsme se na sebe takhle nedívali. Taky to nebyl vědomý vývoj. Vypadali jsme naprosto stejně do šesti let. Jako identická dvojčata. Měli jsme svetry s "Bill" a "Tom" nápisy, aby nás každý mohl rozdělit. Potom jsme se nějak vyvinuli jinými směry.
Tom: Všichni lidé si vždy mysleli, že jsme se naprosto pomátli. Jak extrémně se tihle kluci chovají, tím že jsou tak rozdílní a mluví navíc spolu.

Žijete ve velmi tolerantní vizi společnosti. Protože by bylo skvělé, kdyby tyhle typy lidí jako hip-hoperové a zženštělý kluci spolu mohli vycházet.
Bill: Mohli by vycházet, ano, přesně!
Tom: Myslím, že lidé by se mohli doplňovat navzájem neuvěřitelně, kdyby spolu víc vycházeli. Jako výsledek každý má jiné názory, díky bohu za to, jeden doplňuje druhého dost dobře.

COOL

Je celkem šokující, že vás vaši učitele nenáviděli. Potom všem, měli vás chránit od narážek!
Bill: Ano, přesně. Místo toho učitel dokonce ostatním studentům v Tomově nové třídě řekl, aby ho ignorovali, že byl převeden kvůli disciplinárním důvodům.
Tom: Jednoho dne se to ukázalo! Můj nejlepší kamarád byl v té třídě a řekl mi to.
Bill: Nicméně, nenechali jsme, aby se to stalo a samozřejmě, že si Tom našel přátele.
Tom: Vždy jsme se dokázali usměrnit. Když nám bylo deset let, tak jsme chodili do klubů každý večer. Byli tam lidé, kteří pokřikovali a i tak jsme po tom všem měli silnou škálu fanoušků. Byla to dobrá příprava na to, co se děje dnes. Protože je naprosto normální, že nás lidé v dnešní době nenávidí. Jsme s tím naprosto v pohodě.

Kapela se projevuje hlavně u ženského publika, a vždy to měla těžké u mužské, rebelské rockové společnosti se svými tendencemi pro nepříjemnosti. Rozmazlení sportovci si nechtějí uznat, že jejich hodnoty se nepočítají, když mladé dívky vyvíjí své vlastní vize toho, co je cool, upřímnosti, romance a stylu. Jaké rady dáváte Tokio Hotel fanouškům, kteří jsou ve škole napadáni?
Bill: Ano, hrozné. Tolerance je velmi důležité! Umím si představit, že je to velmi, velmi těžké, když jste na své vlastní. Jsme rádi, že jsme tím prošli spolu. Samozřejmě, že jsme si to taky přivedli sami. Po tom všem, bylo zřejmé, že budu prokovat lidi ve škole tak, jak jsem se oblékal. Člověk si to rozhodnutí musí udělat! Nicméně nepřijal jsem to, že se změním kvůli učitelům a pro dobro kohokoli ostatního. Chtěl jsem být takový, jaký jsem chtěl být! Rád bych řekl všem, kteří mají stejné zkušenosti: člověk se toho musí obávat. A taky se s tím vypořádat. A žít s následky.
Tom: Sebedůvěra je nejdůležitější.
Bill: V dnešní době jsem tak rád, že je můžu všechny odpálkovat. A můžu říct: kdysi jste se mi smáli - ale my jsme si splnili svůj sen. To je na tom to nejlepší.

Po tom všem, vaši fanoušci vás milují za vaši kuráž a je skvělé, že inspirujete dívky, aby byly velmi kreativní.
Bill: Dávají nám do rukou svoje texty a dema a kresby, kdekoli jsme. Je to opravdu cool.


„Cítili jsme se jako mimozemšťané.“

3. ledna 2010 v 14:38 | tess

Tokio Hotel o školních letech.
Ve škole byli týráni - nyní jsou superstars. Členi německé pop kapely Tokio Hotel mluví o škole.
- "Někdy to bylo opravdu těžké," říká Bill Kaulitz, 20.
Škála fanoušků německé pop kapely je věrná. Velmi věrná. Když Tokio Hotel zrušili svůj koncert ve Švédsku v loňském roce kvůli zpěvákovi Billu Kaulitzovi, který musel na odstranění cysty z hlasivek, tak fanoušci uspořádali alespoň oslavu. Ale nálada mezi fanoušky není vždy dobrá. Na jedné ze švédských Tokio Hotel stránek bylo i týrání.
- "Buďte k sobě hodní," říká zpěvák Bill Kaulitz.

Stejný styl
Vedoucí postavy a dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi, 20, zažili sami týrání. Když chodili do školy, tak zažili takový zážitek.
- "Já a Tom jsme vypadali velmi jinak. Měli jsme tehdy stejný styl než dnes, se stejnými vlasy a tak. Nevypadali jsme jako každý jiný a někdy to bylo ve škole velmi těžké. Ale myslím, že to k životu patří, někdy to tak je," říká Bill Kaulitz.

Pár blízkých přátel
Zpěvák říká, že on a jeho dvojčat si vždycky navzájem vystačili a měli jen pár blízkých přátel. Prohnané komentáře a pocit toho být jiní jako teenageři taky dali na svoje současné album "Humanoid".
- "Lidé se na nás dívali jako kdybychom byli mimozemšťané a tak jsme se taky cítili," říká Bill Kaulitz. Bratři věří, že všichni lidé někdy zažití jako to je být outsider a je to součást růstu.

Špatné na internetu
- "Myslím, že je normální, že lidí říkají prohnané věci jeden druhému online. To je na internetu ta špatná věc," říká Tom Kaulitz.

On n'est pas couché (17.10.2009) #1

2. ledna 2010 v 14:59 | tess

Během tří let v rekordním čase dobyli svět, každý jejich přesun vyvolává povyk. Durch den Monsun, Schrei, der Letzte Tag nebo Rette mich, to jsou jejich největší hity. Jejich nejnovější deska se jmenuje Humanoid a má dvě verze, anglickou i německou. Už delší dobu slyšíme v rádiu jejich singl Automatisch a my se tu podíváme na jejich nový klip. Tady jsou : Tokio Hotel.
/přicházejí/

Moderátor: Děkuji vám že jste přišli. Už jste jednou byli ve francouzské televizi a to byli opravdu vaše začátky. Chcete abych na vás mluvil německy Bille ? "ich kann sprechen deutsch ! "

Bill: Wow, super ! já bohužel neumím moc dobře francouzsky…

M: Co říkáte na to že jste se proslavili ve Francii díky internetu atd. ?

Bill: Ano, vlastně to byli naši fanoušci - tedy spíš fanynky - kteří nám nejvíce pomohli, to oni nás svým způsobem našli.

M: Jak je to dlouho co znáte velký úspěch ?

Bill: Je to pět let co jsme vydali naši první desku.

M: Teď už jste všichni velcí, naočkovaní :D, už jste všichni plnoletí ?

Bill: No jo, mě a mému bratrovi taky mému dvojčeti je už dvacet takže si můžeme ztřískat kdy chceme :D

M: Teď si pustíme kousek vašeho nového klipu z alba Humanoid které existuje ve dvou verzích anglicky i německy. Za malou chvilku mi vysvětlíte proč jste vydali v obou jazycích, když to předtím ve francii fungovalo s němčinou perfektně. Dokonce i profesoři němčiny byli spokojení protože žákům rozdávali vaše texty…

/úryvek z klipu/

M: Tak proč tedy už nezpívate jen ve vašem rodném jazyce ?

Bill: Hlavně jsme chtěli aby všichni rozuměli našim textům protože většina lidí německy neumí. Ale jsme rádi že se lidé kvůli našim písničkám učí německy protože je to hezký jazyk-

Tom: Vlastně jsme chtěli nahrát jednu písničku ve francouzštině, ale Georg byl proti, jako vždycky…

Georg:Neberte ho vážně on kecá !

M: Georg proč nemáte stejného kadeřníka jako ostatní ?

G´s : To kvůli jeho uším.

M: Připomenu kdo je kdo, mladí vás určitě znají, ale ti staří lidé co se koukají na náš pořad asi nevědí která bije. Bill je zpěvák a je tu i taková "pomluva" že na obalu alba vidíme jenom Billa a i když ho není moc poznat, tak je to on. Proč jste tam sám ? je to jen pro to že jste zpěvák skupiny ?

Bill: Ne, ne, ostatní jsou moc stydliví a nechtějí se takhle ukazovat J

M: Tom je váš bratr že ano ?

Tom : jsem jeho dvojče a kromě vlasů máme úplně stejný obličej - i když já jsem samozřejmě o hodně hezčí než Bill :D

Bill : Je o deset minut starší než já a stojí na tom celý jeho život a hrdost…

M: Na co hrajete ve skupině Tome ?

Tom: Já jsem kytarista, Gustav hraje na bubny a Georg ten se "pokouší" hrát na basu ale stojí to za vy víte co -

M: Didier (to je ten chlápek ve studiu nevím kdo to je ) znáte Tokio Hotel ?

Didier : Ano, trochu… Oni to nevědí ale já jsem je potkal už je to delší dobu v hotelu Plaza, obklopeni takovým davem holek co tu nebyl od dob Beatles…

M: A co vy Fabrice (to je tenista)

Fabrice : Já jsem je naposledy slyšel včera večer, moje osmiletá dcera je miluje…

M: Nevadí vám že máte tak mladé publikum ? - máte ale i o hodně starší příznivkyně které jsou tady ve studiu a kvůli vám si vzaly dovolenou…

Didier: Včera jsem viděl u hotelu Plaza dvě STARÉ osmnáctileté fanynky !

M: Chcete aby vaši posluchači "rostli" s vámi ?

Bill: Když nám bylo patnáct tak nás znali lidi kterým bylo patnáct a my doufáme že až nám bude čtyřicet, tak našim posluchačům bude taky čtyřicet.

M: Váš klip prý byl hodně drahý, jeli jste natáčet až do jižní afriky, tentokrát se zeptáme Grega, nebo jak mu říkáte ? Giork ? No ale to máš říct dřív že se jmenuješ Georg !

Georg: Ano, náš klip byl tak drahý, že teď hodně dlouho nebudeme vydělavát ani euro.

/konec prvního videa/

Weragoldina pro www.tokio-hotel-de.blog.cz

David Jost - Hamburský hitmaker

28. prosince 2009 v 14:11 | tess
Hamburského hitmakera německé úspěšné kapely "Tokio Hotel" znají všichni, textaře a manažera, Davida Josta, jenom málo.

Hamburský momentálně nejsúspěšnější hudební producent se rád drží v pozadí, do kamery nemluví a rozhovory dává zřídka: David Jost (37), producent, textař a manažer "Tokio Hotel" je vorkoholic. Již sedm let je můžem mezinárodně mega úspěšné kapely. Společně s Bilem Kaulitzem píše všechny velké "Tokio-Hotel"-hity. Aktuálně složil s Robinem Grubertem song "I Like", nazpívaný od americké hvězdy Keri Hilson, který je na 1. místě hitparád. S MOPO mluvil Jost o jeho práci a jeho životem mezi Hollywoodem a Hamburgem.

MOPO: Co sis myslel, když jsi před sedmi lety poprvé potkal kluky z "Tokio Hotel"?
Jost: V té době jsem měl v úmyslu všechno jiné, než se věnovat nějaké kapele. Ale poté, co jsem slyšel a viděl kapelu s mými produkčními partnery, byl jsem kompletně oslabený. Emocionální potenciál Billa, kterému bylo tehdy 13, byl neuvěřitelný. Už jako malý kluk byl výjimkou, nosil velkou zádumčivost, ale taky měl v sobě velkou bojovnost. Ve studiu jsme potom společně vypracovali jeho nápady na songy. Mnozí si tehdy myslelo, že to nemusí fungovat a také název kapely 'Tokio Hotel' byl příliš zvláštní. Všude jsem zato pokládal ruku do ohně,
když se kapela vystoupila na číslo 1, když by to tak nebylo, vypadal bych dost hloupě.

MOPO: Co je na "Tokio Hotel" tak jedinečného?
Jost: Hvězdný potenciál této kapely je neuvěřitelně velký a frontman jako Bill se najde pouze jednou za několik desetiletí. Kluci jsou dodatečně také chytří a účastní se všech rozhodnutí, které se týkají kapely. V posledních letech automaticky dostali k jejich kariéře na pódiu kompletní vzdělání hudebního byznysu. Především to bylo tak u Toma. Ten když kdysi neměl chuť stát na pódiu, může být úspěšný také v zákulisí.

MOPO: Vedle práce pro "Tokio Hotel" stojí momentálně tvůj song "I Like" na 1. místě. Song z filmu "Zweiohrküken".
Jost: Setkal jsem se s Tilem Schweigerem, protože hledal song pro jeho film. Když slyšel první sekundy "I Like", chtěl track okamžitě mít. Pak jsme si mysleli, že Keri Hildin má perfektní hlas pro "I Like". Píseň jsem si poslal a ona okamžitě souhlasila. Že se tahle věc rovnou dostane na první místo, to bych si nikdy nemyslel.

MOPO: Na rozdíl od jiných producentů se držíš v pozadí. Jaký luxus si dopřáváš?
Jost: Jsem vděčný, že psaní songů můžu dělat k mé "práci". Luxus pro mě znamená, že je mi během práce pěkně. Pro službu bych rád rozdával peníze. Nemovitosti, auta nebo nakupování mě nezajímají.

MOPO: Posledních deset měsíců jsi strávil v Los Angeles. Znamená to odchod z Hamburgu?
Jost
: Na první pohled je Los Angeles nekulturní umělé město. L.A. si nejprve musíte najít pro sebe. Zařídili jsme si studio mezi Venice a Santa Monicou. Tady dostanete jiný pohled na svět a můžete pracovat velmi soustředěně, bez hluku. Ale stále si ponechám můj byt v Hamburgu, protože i se vzdáleností zůstane nejkrásnějším městem v Německu.

David Jost: "Cítíš se jako odpad songu"

27. prosince 2009 v 13:50 | tess
Tokio Hotel je nejúspěšnější německá rocková kapela. On je jejich hudební mozek. David Jost, 36, píše úspěšné songy jako "Durch den Monsun" pro tuto čtveřici z Magdeburgu. A teď také hit číslo jedna "I Like" pro komedii Tila Schweigera, "Zweiohrküken". Dagmar von Taube mluvila s hamburským hudebním producentem.

Tokio Hotel zná každé dítě. Vás naproti tomu nikdo nevidí. Schováváte se?
David Jost: Vůbec ne, jen téměř nikdy nemluvím do kamery.

Je vzorec, podle kterého trvale produkujete vaše hity?
David Jost
: Ne, většinou ani sám přesně nevím, kdy je song opravdu hotový. Často mám strach, že mu něco chybí nebo že se může něco vynechat. Když se může vynechat všechno, je to většinou dobré znamení. Řekněme to takhle, song píšu tak dlouho, dokud nemám pocit, že se mi duše otočí doleva. Chci citový stav, na kterém zůstanu viset.
Přitom zkouším, aby to zůstalo co nejblíže k mému instinktu: Strach, touha, smutek. Když je song hyper-intelektuální, no příliš perfektní, je mrtvý. Některé songy bývají dokonce lepší, když se tam dodatečně vsadí pár malých chyb.

Mozart skládal v noci, často pod časovým nátlakem; Pete Doherty píše jako Amy Winehouse: naprosto opilý. Jak to děláte Vy?
David Jost: Je to pravděpodobně trochu rozčarované, ale většinou píšu v noci, sednu si na postel, mám kolem sebe načaté chipsy a televize běží bez zvuku. Během psaní zapomínán na všechno kolem sebe. Co by mě vždycky mohlo rozptýlit, bude uvádění do klidu. Takže pracuju přes některé noci. Potom se někdy cítíš jako odpad songu, který jsi právě napsala.

Hudba a závislost - neoddělitelné?
David Jost: Závislost jde také bez hudby.

To znamená, že výhradně berete kofeinové tablety?
David Jost: Je v chipsech kofein?!

Kdy konečně rozebrat hotelový apartmán?
David Jost
: Budou určitě doby, ve kterých bude zase cool, že kapely s "the" ve jméně, hodí televizi hotelovým oknem. Momentálně mně to připadá spíše hloupé.

Teď vážně, na čem leží tento Tokio-Hotel-vřískot, tahle šílená horečka?
David Jost
: Na tom, že kapela nechce nikam patřit. To je vzácné. Bill je důsledně neobyčejný. Jeho emocionální extrémy jsou součástí jeho obrovských kapitálů.

Například?
David Jost: Má obrovskou vůli, už jako malý kluk. Před natáčením klipu k prvnímu singlu "Durch den Monsun" mi řekl, že si chce na krk vytetovat logo kapely. Já jsem mu řekl, že to není dobrý nápad a zeptal se ho, co bude dělat, když singl bude propadák nebo když se se členy kapely popere a rozpadnou se a on bude mít na pořád tohle zasrané logo na krku. Bill na to řekl a bylo mu
zrovna 14: "Na krok se tady dostat, jsem čekal celý svůj život. Chci tuto chvíli udržet na mém těle. Je mi u prdele, jestli to bude propadák nebo ne."

Od Vás je také titulní song "I Like" z Schweigerova filmu "Zweiohrküken". Jde to lehce: z tvrdého rocku až po romantickou komedii?
David Jost: Tento song jsem pro film extra nenapsal, už byl napsaný. Byla to náhoda, že se do filmu dobře hodil.

Vyzváněcí melodie Vašeho mobilu?
David Jost: Můj telefon je neustále v tichém režimu a bez vibrací. Nenávidím vyzváněním mobilu, vždycky volám nazpět. Nebo také ne.

K rockování: Cola nebo irská káva?
David Jost
: Čaj, káva. Žádná drinky, zřídka.

Proč vlastně píšete songy pro Tokio Hotel v L.A.?
David Jost: Protože tady mám nejlepší klid a můžu vypojit tento vnitřní myšlenkový alarm.

Jak zní myšlenkový alarm?
David Jost
: Brrrrnzzzztrrrüüüüüükrtsch!

Tokio Hotel les

24. prosince 2009 v 14:59 | tess




V jeden z obyčejných dnů přesně ve čtyři hodiny odpoledne jsme obdrželi telefonát od TH managementu. Požádali jsme na chvilku o interview s kluky, ale byli zaneprázdněni s natáčením videa. Ale nyní měli několik volných minut na to, aby s námi mluvili po telefonu. Všichni čtyři kluci byli spolu, ale jako vždy Bill mluvil nejvíc:

Ahoj! Nejdřív bychom vám rádi pogratulovali za to, že Humanoid získal v Rusku zlato. Jste spokojeni s výsledkem?
Bill: Právě jsme to zjistili. Jsme velmi šťastní, protože jsme do toho vložili tolik lásky, tvrdé práce, tolik emocí a stresu do tohoto alba - takže je to vždy skvělé, když fanoušci opravdu mají rádi to, co děláme.

Byly tu nějaké problémy při produkci alba?
Bill: Jako všechny kreativní postupy produkce alba je to vždy těžká práce. Rádi bychom vyjádřili naši vděčnost všem lidem, kteří nás během té doby podporovali. Naše přátele, rodinu, kolegy - všichni jsou v tom nějak zahrnuti. Album se vyvinulo velmi lyricky.

Jak se vaše pocity k vaší muzice a vám samotným za poslední čtyři roky změnily?
Bill: Byli jsme takový nováčci. Mysleli jsme si, že je snadné se dostat do světa. Vše co je k tomu potřeba, je velmi těžká práce. Ačkoli si stále myslím to samé. Na začátku jsme dosahovali cílů, o kterých jsme si mysleli, že je jednoho dne zvládneme. Některé z nich na to stále čekají. A o změnách, byli jsme už schopni se dostat i za Evropu. Začali jsme v malém a nyní hrajeme v obřích stadionech. Je to úžasný pocit.

Myslíte, že jste již napsali svoji nejlepší píseň?
Bill a Tom: Hm, upřímně máme hodně dobrých písní o všem na svět, ale upřímně doufáme, že naše nejlepší píseň ještě napsána není.

V dnešní době hodně kapel mluví otevřeně o politice, míru, válce. Například nejnovější alba "30 Seconds to Mars" nebo "My Chemical Romance" jsou o tomhle. Přemýšleli jste někdy o napsání symbolické písně?
Bill: Velmi zajímavá otázka! Myslím, že je skvělý nápad otevřít lidem oči o světě kolem nich s vlastní muzikou. Muzika existuje k vlivu lidí. Líbí se mi nápad, že muzika může někoho pohnout k akci. Že by někdo šel a zkusil změnit svět v lepší místo. Je možné, že jednoho dne napíšeme takovou píseň. Je to velmi možné.

(Otázka o Twilight. Billovi se velmi líbí a rád by hrál jednoho dne upíra a tak dál...)

Slíbili jsme, že vám řekneme o jednom dárku. Fanoušci z webové stránky kaulitz.org zasadili les ve tvaru vašeho jména. Jak se vám ten nápad líbí?
Tom: Cože? Zasadili les?
Je to cool, že ano?
Tom: Počkat, celý les?
Ano, opravdový les.
Bill (ke kapele): Kluci slyšeli jste o tom? To je neuvěřitelné! (nadšená diskuze na druhé straně) "Tokio Hotel les" (Bill se to snaží pojmenovat) To je fantastické! To je skvělý nápad! Nikdo nám takový dárek předtím nedal. Jsem rád, že tu jsou lidi, kteří se starají o přírodu.

Brzy přijedete do Ruska. Co byste rádi řekli vašim ruským fanouškům?
Bill: Doufám, že vás uvidíme na našich koncertech! Je opravdovým potěšením pro vás hrát. Prosím přijďte!


NRJ Radio Hamburg - interview (prosinec 2009)-překlad

23. prosince 2009 v 13:24 | tess
Vítejte na energy.tv
Bill: Díky moc.

Jsem rád, že jste tady. Vaše nové album "Humanoid" jste napsali výhradně vy nebo se na realizaci podílel taky někdo jiný?
Bill: No na tomto album jsme stejně jako na předchozích pracovali s dalšími producenty a ve studiu jsme seděli a probírali nápady s našimi týmem. Poprvé jsme pracovali s dvěma producenty a s nimi jsme zkusili nové věci, ale skutečně jsme jedna velká rodina.
Tom: Já osobně dávám Georgovi lekce basy.
Georg: Ano.

"Lass uns laufen" je nový singl. O čem je?
Bill: Myslím, že píseň je jedna z těch osobnějších na albu. Je o nás, jako lidech, našich pocitech. V angličtině se jmenuje "World Behind My Wall", pojednává o našem životě a faktu, že trávíme část našich životů na zdí. Je to velmi osobní.

Každý song má dvě verze, je to stresující hrát stejnou písničku různými způsoby?
Bill: Trvalo nám to dlouho, to je pravda. Ale nemůžeme se rozhodnout, kterou verzi preferujeme, děláme to jak angličtině, tak i v němčině a je pravda, že jsme zdvojnásobili čas produkce, zpívání songu 2krát. Všechno by se mělo zdvojnásobit. Nestěžujeme si, jsou dvě odlišné verze "Lass uns laufen" a "World Behind My Wall", ve faktu jsou odlišné a dokonce názvy se liší překladem.

Jsou případy, kdy chování někoho z vás vám leze na nervy? Víte, někdo ráno brzo vstává …takové věci…
Bill: Řekl bych, že před koncertech musíte vidět Georga jít na záchod. To je něco, co nás netrápí, protože se to už stalo rituálem a přináší nám to na pódiu štěstí. Vždycky kontrolujeme, aby nedostal zácpu…že jeho funkce střev je dokonalá (směje se).

Jsou titulky, které byste chtěli číst? Myslím tím, že jste udělali hodně věcí, je tady nějaký vrchol, kdybyste řekli: "Oh, musí to být tak."
Bill: Rád bych četl: "Tokio Hotel byli nominováni na devět cen Grammy."
Tom: Já bych taky rád četl: "Nový song s Stevenem Tylerem…"
Bill: To by bylo cool!

Kde budete na Vánoce?
Bill: Budeme doma! Všichni z nás, že?

Co bude na večeři?
Bill:
Tom a já jíme tofu, je to trochu složitější na přípravu, ale zvládneme to..Teď jsme vegetariáni, takže se držíme stranou od masa…
Georg: 24. jíme bramborový salát…
Bill a Tom: Takže maso do koše…
Všihni: Ano.

Budete trávit Silvestra společně nebo ne?
Bill: Hmmm…nevím…
Tom: Chystáme se navštívit Georga.
Georg: Jo?
Tom: Jo, máš pěkný velký dům (směje se).
Bill: Hmm… stále ještě nevíme. Ještě jsme se nerozhodli, jakou párty budeme společně oslavovat (směje se).

Překonali jste překážku v roce 2009?
Tom: Hmm… už jsme to udělali ve 13 letech (směje se).
Bill: Stali jsme se vegetariány a budeme i nadále takoví, po zbytek…
Tom: Myslím, že jsem schopný rozhodnout, co pít a co ne. Znám své limity na rozdíl od Gustava! (směje se)

Co si přejete v novým roce?
Bill: Já si přeju zdaví. To je to nejdůležitější. Potom pro moji rodinu to samé a trochu víc volného času pro sebe. Pak pro naše fanoušky…doufám, že budou mít na našich koncertech skvělou zábavu.. (směje se).
Tom: Ano, přesně tak…bude hodně dobrých vzpomínek.
Bill: Zdraví pro všechny a uvidíme, co nám přinese nový rok.

Radio Energy Tokio Hotel Interview (prosinec 2009)

22. prosince 2009 v 16:30 | tess

Bravo WebTV (07.12.2009)

7. prosince 2009 v 19:52 | tess



***

Sascha: Ahoj, dobré odpoledne, Mikuláš je již pryč, na oplátku jsem tady teď a Vánoce jsou již brzy, což znamená, že všechno utíká rychle a pro Noru, Bravo vítězku, Vánoce už vlastně byly. Mohla se setkat s Billem Kaulitzem z Tokio Hotel, je velkou fanynkou a vyhrála roli v animovaném filmu "Arthur a Minimojové". A mohla dabovat malinkou roli a Bill Kaulitz se přidal a promluvil si s ní, jako profesionál - protože dabuje Arthura - o tom, co má dělat, o co tam jde a tak dál. A já jsem to natočil a ukážu vám to lidi. Bavte se!

Bill: Ahoj, tady Bill z Tokio Hotel a stojím tady s vítězkou Norou! A vysvětluji jí, no, vysvětlování zní trochu hloupě, protože nejsem s tím skóre taky takový profesionál. Mluvíme trochu o dabování na "Arthur a Minimojové" a Nora udělala opravdu skvělou práci a taky jsem se namáhal a tak trochu o tom mluvíme.

Bill: Taky ses musela smát?
Nora: Ano, musela jsem se smát.
Bill: Okay, to je to nejtěžší, taky jsem se musel teď smát. A myslím, že všechny ty emoce jsou opravdu těžké, smích a brečení a tak je velmi těžké, ale ty nemusíš brečet, že?
Nora: Ne, nemusím.
Bill: Měla jsi hodně na dabování? Ne, že?
Nora: Ne, mohlo to být horší. Zabralo to asi pět hodin.
Bill: Ale smích je opravdu nejtěžší. Myslím, že když jenom říkáš text, tak je to okay, ale...a bavila ses?
Nora: Yeah.

Bill: Bylo to dost hlasité?!...Ahoj!...
Max: Na zdraví! Na tvůj brilantní výstup!
Bill: Maxi, nemám čas na pití, dostal jsem zprávu! Minimojové jsou v nebezpečí!

Sascha: Jak se ti to zatím líbí?
Nora: Super! Všechno je skvělé.
Sascha: Je milý nebo namyšlený?
Nora: Je naprosto milý!
Sascha: Opravdu?
Nora: Yeah.
Bill: Jsem ve skutečnosti naprosto zlý! To všechno říká jenom před kamerou!

Radio Comercial, Portugal (05.12.2009)

6. prosince 2009 v 14:50 | tess


***

Pozor, tohle je návrat Tokio Hotel do Portugalska. Taky je to koncert Radio Comercial. A kdo měl to privilegium s nimi mluvit byla Ana Isabel Arroja. Poslechněte si to.

Ana: Asi před týdnem jsem udělala malé interview s Tokio Hotel o vydání nového alba, Humanoid, a taky o největším návratu do Portugalska v dubnu 2010 se zárukou Radio Comercial. Teď, nabídněme trochu fanouškům, aby nemuseli čekat do dubna a poslechněte si Billa a ostatní. Začněme s tím, že si poslechneme, jestli jsou nebo nejsou nadšeni z návratu do Portugalska.
Bill: Oh ano, jsme! Právě všechno plánujeme a jsme ve studiu a máme nějaké zkoušky na turné a bude to obrovské turné s opravdu cool podiem a vším. Takže jsme opravdu, opravdu nadšeni.

Ana: Konverzace byla skoro pořád s Billem, zpěvákem Tokio Hotel. A co si Tokio Hotel myslí o Portugalských fanoušcích? Minulý rok tu měli dva koncerty. Jaké z nich měli dojmy?
Tom: Fanoušci byli opravdu, opravdu skvělí. A měli jsme tady skvělý koncert. Bylo to i opravdu, opravdu špatné, protože víte, jednou jsme museli jít i na podium a říct, že Bill nemůže zpívat, protože měl problémy s hlasem. A, víte, bylo to opravdu, opravdu smutné, myslím, pro každého. Ale jsme naprosto nadšeni, že se teď vracíme a budeme hrát s novými písněmi a ta obrovská produkce a vše. Myslím, že to bude skvělé.

Ana: Od loňského roku doteď je tu obrovský rozdíl. Tokio Hotel teď mají nové album jménem Humanoid. Dva singly jsou již určeny Automatic a taky World Behind My Wall, který hrají zde na Radio Comercial, ale jaký je největší rozdíl mezi posledním albem a tímhle novým?
Bill: Yeah, myslím, že je to velký rozdíl. Je na tom opravdu nový zvuk, více elektro než na ostatních. Takže yeah...byli jsme ve studiu a byli jsme asi tam asi rok a produkovali jsme a psali písně a tak. A myslím, že to pro nás byla správná doba na to být kreativní a být...nechtěli jsme prostě být na veřejnosti. Chtěli jsme jenom jít do studia. Soustředit se jenom na muziku a celý proces. Opravdu to zabralo nějaký ten čas. Udělali jsme to ve dvou jazycích, angličtina a němčina. A yeah. Je to skvělá deska, opravdu ji milujeme a jsme tak vděční, že se fanouškům líbí. Takže, je to opravdu cool.

Brzy Radio Comercial bude mít víc z interview s Tokio Hotel. Velmi zajímavé interview, kde nemluvili jenom o své práci, ale taky o osobních otázkách, například: Co si obvykle Tokio Hotel kupují za peníze, které mají. Za krátkou dobu budeme vědět vše. A nezapomeňte, že budou v Portugalsko. Vrátí se do Atlantico Pavilion v Lisabonu se zárukou Radio Comercial, 7.dubna 2010.





***

Pro Tokio Hotel fanoušky extáze, německá kapela se vrací do naší země. 7.dubna. Tento týden, německá kapela udělala interview s Ana Isabel Arroja a bylo to takové.

Ana: Čím blíže bude koncert Tokio Hotel, tím více uslyšíte z interview Tokio Hotel. Nyní, tady je jenom trocha "což vás donutí mít více" a pro fanoušky to zkrátí čekání na 7.dubna. Nyní pokračujeme s konverzací s Billem a ostatními, mladými kluky z Tokio Hotel. Exkluzivní Radio Comercial interview, nejlepší muzika a taky rádio, které vám nabízí tento koncert. A jaké jsou inspirace Tokio Hotel. Jak se Bill inspiruje, když píše písně?
Bill: Myslím, že náš celý život je inspirací. Takže mám pořád s sebou něco, můj laptop a tužku a všechno. Takže, když mám nápad, tak si to zapíšu.
Tom: Všechno máte na mysli, každou myšlenku.
Bill: Yeah a jdeme do studia a prostě to uděláme. A ve studiu jsme jako velká rodina. Máme čtyři producenty, pracujeme spolu a...je to opravdu skvělé. Známe se již dlouho. Je to cool.

Ana: Radio Comercial právě hraje nový single Tokio Hotel, World Behind My Wall, z nového alba Humanoid. Bille, o čem tahle píseň mluví?
Bill: Tohle je vlastně velmi osobní píseň. Takže je to o našich životech a...myslím, že to všechno dobře popisuje. Myslím, že každý má nějaké zdi, možná v mysli, možná ve skutečnosti. Myslím, že když se podíváte na tuhle píseň, tak to můžete slyšet, můžete získat dobrou vizi toho, co se děje u Tokio Hotel.

Ana: Nyní trochu víc osobní otázka. Jaké to je být idolem pro miliony teenagerů?
Bill: Ah, víte, jsme prostě Tom, Georg, Gustav a Bill, takže se nevidíme jako idolové, víte? Prostě děláme svoje věci a děláme naši muziku. Doufáme, že se to lidem líbí. Ale yeah, na konci dne jsme prostě normální lidi.

Ana: Takže to znamená, že se nevidíte jako rockové hvězdy?
Bill: Ne, ne, protože se známe velmi dobře a jsme spolu už takových deset let. A yeah, nepodívám se na Georga a nevidím idol.

Ana: Je tu stále hodně kuriozit kolem Tokio Hotel. Celé interview bude přehráno v Radio Comercial v datu bližšímu koncertu. 7.dubna 2010. Ale teď, tohle byla trochu "přinutí vás chtít víc" a jedna z dalších otázek, na kterou jsem se Billa zeptala. Co obvykle kupují za své peníze?
Bill: Myslím, že utrácíme naše peníze...víte, jen na hudební věci, nástroje a tak. A na svátky, pro dovolenou.
Tom: Pro celou kapelu to platí tak, že si platíme videa, představení a někdy i TV show.
Bill: Investujeme do vlastní kariéry a když máme volno, tak trávíme nejvíc peněz za dovolenou.

Ana: A samozřejmě, nemohli jsme tohle interview ukončit, aniž bychom se nezeptali na zprávu pro portugalské fanoušky.
Bill: Chceme říct, že děkujeme za všechnu podporu a jsme opravdu, opravdu šťastni, že máte rádi album Humanoid a jsme nadšeni, že k vám přijedeme na koncert a doufáme, že všichni přijdou.
Tom: Můžete hodně očekávat. Bude to obrovské, skvělé a...to nejlepší, co můžete vidět.
Bill: Takže přijďte na koncert.

Ana: Děkujeme.
Bill: Sbohem.
Ana: Sbohem. Lístky na Tokio Hotel koncert jsou již v prodeji. Je to skvělý vánoční dárek pro vaše děti, přemýšlejte o tom. 7.dubna v Atlantico Pavilion. Připravte se na návrat Tokio Hotel s Radio Comercial. Nyní, nová muzika. Jmenuje se World Behind My Wall.

Hegau Frau interview (02.12.2009)

5. prosince 2009 v 11:28 | tess


***

Bill: Hey, jsem Bill z Tokio Hotel a dabuji statečného Arthura opět ve filmu "Arthur a Minimojové"!

A nějak musíte říct, že tahle nakreslená postavička vypadá trochu jako Tokio-Bill. Před dvěma a půl roky, Bill Kaulitz stál poprvé za mikrofonem, aby nadaboval Arthura, v té době první film. A když se naplánoval druhý film, bylo jasné, že Bill Kaulitz to chce udělat znova.

Bill: Nějak chcete aby Arthur...yeah, pokračovat a aby měl znova můj hlas. Bylo to tak, že jsem to opravdu chtěl opět udělat. Mezitím jsem nedaboval žádný jiný film a je to opravdu trochu...trochu...yeah, můj film. No, opravdu je to takový pocit, že mám zodpovědnost k Arthurovi a že má opět můj hlas.

Promluvme si trochu o filmu a že Bill není opravdu na přírodu.

Bill: No, musím říct, že nejsem opravdu blázen do přírody, to znamená, že nejsem taky často v přírodě. Což je v tomhle případě taky dobré, protože se nemusím obviňovat, že zraním někdy minimoje a yeah...no, můžu vám říct, přestěhujte se do velkého města a nechte minimoje v lesích a v trávě samotné.

Minimojové opravdu leží Billovi u srdce. Ale kdo jsou tihle minimojové?

Bill: Minimojové jsou malá stvoření, které nemůžete vidět pouhým okem a žijí ve světě, který je zároveň našim světem, ale nevnímáme to. Mají naprosto jinou dimenzi. Například, když šlápneme do trávy botou, tak pro ně je to jako když se boří svět. Všechno je mnohem, mnohem menší, no...je to vlastně mini-svět, ale mají víc cool věcí, které mi nemáme ve skutečnosti. Nacházejí nové věci. A nějak mají svůj vlastní svět a království samozřejmě a yeah...v realitě samozřejmě jdeme všichni společně a teoreticky ho můžeme taky zničit, když šlápneme vedle.

Rozhovor s 20min.ch

4. prosince 2009 v 16:24 | tess
Proč jste pojmenovali album Humanoid?
Pojmenovali jsme to tak, protože odraží způsob jakým jsme. Od začátku Tokio Hotel jsme se cítili jako jiné bytosti.

Jak jste toho dosáhli?
Déle než rok jsme byli ve studiu a vzali si čas o přehodnocení našeho hudebního stylu. Mimo jiné jsmy se snažili i o jiné věci, jako jsou elektronické, to můžete slyšet na albu.

Proč jste nové album vydali v němčině a angličtině?
Už jsme to samé udělali s posledním albem, přeložili jsme německé songy do angličtiny. Proto toto album jsme to napsali v obou jazycích. Takhle to bude i nadcházejících alb. Chceme, aby nám každý rozumněl.

Jaký bude koncert v Ženevě?
Bude to inovační vystoupení. Bude tam hodně světěl a ohňostrojů.

Bille, jak se cítíš po tvé strašné nehodě?
Jsem šťastný, že jsem naživu, vzhledem k tomu teď dávám víc do kapely.

OE3 Interview - 01.12.2009

4. prosince 2009 v 16:23 | tess

Bill: Pěkný dobrý den, tady jsou Tokio Hotel a samozřejmě všechny bychom chtěli srdečně pozvat, aby 30. března přišli k nám do Stadthalle. Jedeme turné "Welcome to Humanoid City." Jestli chcete, uvidíme se!

Moderátor: Bill Kaulitz je v Berlíně na telefonu a už se těší na OE3 koncert v březnu, protože Rakousko je pro Tokio Hotel stále vrchol. Samotný kytarista a dvojče Tom si vzpomíná na to, jak měl horečku.
Tom (směje se): Vím, že jsem jednou stál na podiu chřipkou a upmíně řečeno, nebyla to ta nejpěknější vzpomínka. Ale to je potřetí, co zase budeme hrát ve Stadthalle a vždycky jsme tady měli opravdu dobré koncerty! Abych tak řekl, dokonce to bylo dobré i s chřipkou.

Moderátor: Co se týče hlasitého křiku fanoušků před podiem, ten je v každém případě. To bezpodmínečně patří k Billovi a show Tokio Hotel. Motto: Hlasitěji, tím pronikavěji.
Bill: Pro nás by byl absolutní horor, když by naše publikum někdo tleskalo. Takže jsme s tím totálně šťastní, že lidé ukazují své emoce a potom taky opravdu křičí a přichází energie. Takže bychom si to nevyměnili s žádnou jinou kapelou.

Moderátor: Také celosvětový úspěch je pro kluky z Magdeburský obrovský a Bill si ho teď právě užívá dvojnásobně a třikrát. Obzvlášť pro hraniční zkušenosti díky jeho strašné autonehodě 5.listopadu tohoto roku.
Bill: No samozřejmě to byla šílená zkušenost. Bylo to naprosto hrozné. Myslím, že je to takové pro každého a potom si uvědomíte, co je v životě skutečně důležité a na hodně věcí získáte jiný pohled.

Moderátor: Především na Vánoce 2009, kdy budou kluci skromně v rodinném kruhu.
Bill: Každopádně. Všichni jsme doma s našimi rodinami. S naprosto tradiční jídlem a sledování televize, sledování váčních filmů a vším tím.

Moderátor: Tokio Hotel Oe3 koncert 30. března ve vídeňské Stadthalle.

Exkluzivní interview: TH odpovídají na zvláštní otázky od FRIDA!

3. prosince 2009 v 16:30 | tess


Bill Kaulitz: "Přemýšlíme jenom nad neslušnými věcmi."

Kdo z Tokio Hotel zpívá ve sprše, kdo má nejhorší náladu po ránu a co se skutečně stalo s Tomovými dredy? Najdete divné odpovědi zde!

Jakou byste měli práci, kdybyste nebyli v Tokio Hotel?
Bill: Byli bychom nezaměstnaní muzikanti.
Tom: Taky bych přemýšlel nad tím, že bych byl líný policista.

Bille, kolik času a peněz utratíš za vlasy?
Bill: Trvá to ráno tak deset minut. Kolik peněz utratím? Dost normálně si myslím, ne tak moc. Záleží na tom, kolik to stojí u kadeřnice, pár stovek euro. Jinak vlastně používám jenom lak na vlasy.

Tome, co se stalo s tvými dredy?
Tom: Jednoho krásného dne byly prostě odtrhnuty od hlavy. Nyní se prodávají za maximální cenu na e-bay!
Haha, okey...? A jak se to stalo?
Tom: Nemůžu to říct, není to moc pěkné. Nah, jen jsem se chtěl zbavit té těžké váhy na hlavě! Mít tak trochu lehčí hlavu.
Georg: Od té doby dokonce dokáže mluvit v celých větách..Haha.

Jaké jsou vaše nejhorší zvyky?
Bill: Jsem v noci příliš dlouho vzhůru a potom piju příliš kafe.
Tom: Taky piju příliš moc kafe. Dalším novým zlozvykem je to, že spím dlouho, když máme volno!
Georg: Často zapomínám na čas a mám zpoždění.
Tom: Georg se taky někdy zapomene osprchovat. Je to pro nás ostatní nemilé.
Gustav: Já otravuji.

Kdybyste byli na jeden den holky, co byste dělali?
(každý se hystericky směje)
Tom: Je tu tolik věcí...tak moc věcí...
Bill: Přemýšlíme jenom nad neslušnými věcmi! Já znám jenom hrozné věci, haha. Rád bych zkusil co nejvíc by bylo možné.
Tom: Kdybych byl dívkou na jeden den, tak bych se snažil vyspat s Tomem Kaulitzem.
Georg: to se týká nás všech...taky bychom to zkusili, haha!

Jak vypadá perfektní sobotní ráno?
Tom: Dělat interview ve Švédsku!
Haha. No tak.
Tom: Yeah! Interview s FRIDA!
Neradi chodíte na párty?
Bill: Sotva jdeme ven. Většinou zůstáváme doma, sledujeme DVD a jíme brambůrky a takové věci.

Kdo má po ránu nejhorší náladu?
Georg: Já. Nesnáším lidi, kteří jsou po ránu šťastní.
Tom: Všichni to nesnášíme, proto hrajeme v kapele, haha.

Kdo má nejlepší smysl pro humor?
Bill: To musí být Georg.
Tom: Ale, ale je to nedobrovolné.
Georg: Yeah, to si myslíš...

Kdo je nejvíc spořádaný?
Tom: Já jsem!
Bill: Ano, opravdu je.

Kdo utrácí nejvíc peněz za oblečení?
Všichni: Bill!

Kdo ve sprše nejvíc zpívá?
Bill: To musím být já. Celý den!
Tom: Je to otravné!


Švédská návštěva: Tokio Hotel budou mít koncert v Globe ve Stockholmu 4.března 2010. Dalšího dne navštíví skandinávské Götenborg. Jestli chcete kluky vidět, tak se podívejte na ticnet.se na lístky!


Problémy dvojčat se sluchem

30. listopadu 2009 v 19:17 | tess


Jsou nejúspěšnější německou kapelou v této chvíli, jejich třetí album Humanoid právě vyšel a v únoru jedou na velké turné BILD si promluvil se čtyřmi teen-rockery z Tokio Hotel. Billem, Tomem, Gustavem a Georgem o lásce, fanoušcích a špatném sluchu.

Byli jste po čtyřech letech dívčího křiku na testech se sluchem?
Tom: Ne, ale já a Bill slyšíme špatně od našeho narození. Proto mluvíme tak nahlas.
Bill: Ano. A i kdyby náš sluch byl horší, tak by to bylo kvůli tomu, že posloucháme super-hlasitou muziku, ne kvůli křiku. To je to nejlepší, co může být. Milujeme, když naši fanoušci křičí své emoce.

Plánujete hrát v Color Line Arena 28.února. Co můžou fanoušci očekávat?
Bill: Nejenom live koncert, ale taky skvělou, obří show. Navrhli jsme opravdu cool podium s návrhářem podia z Londýna - s pyrotechnikou, LED - stěnou a mnoho pohyblivých věcí. Budeme cestovat se dvěmi tourbusy a více než 10 náklaďáky.

Změna tématu: Bille, je pravda, že jsi neměl přítelkyni od patnácti let?
Bill: Ano.

Žádný čas?
Bill: Není to jenom kvůli tomu. Kdybych byl zamilovaný, tak bych všeho nechal, tak bych se klidně přestěhoval do jiného města, nebo země. Ale protože nechodím ven tak moc, tak nemám možnost někoho poznat, mít větší kontakt - až na jiné hvězdy nebo někoho z týmu.

Jaká musí ONA být?
Bill: Není to o zevnějšku. Je to o lásce na první pohled. Musím mít pocit, že ji můžu okamžitě věřit. Měla by být spontánní a mít radost ze života.

Jak to vypadá s milostným životem ostatních?
Georg: Mám vztah už déle než rok.
Tom: Až na Georga jsme všichni svobodní. Nikdy jsem nebyl zamilovaný. Není to o zevnějšku, protože je tu hodně krásných dívek. Je to o všem.


source (c) Bild.de
 
 

Reklama