[...]
Na začátku jejich kariéry to nebylo jednoduché: "Bylo těžké najít někoho v našem věku, kdo by hrál v kapele nebo jen sdílel naše sny. Takže na začátku jsem byl jen já a Bill," vzpomíná Tom.
Bratři Kaulitzovi mají silné pouto, sdílejí všechno: myšlenky, domov, přátele. "Nikdy jsme nebyli odděleni," řekl Bill "jedině, když náš učitelé ve škole rozdělili do dvou tříd: nejhorší zážitek mého života. Mezi námi je velmi silné pouto, ale samozřejmě se i někdy hadáme."
Tom pokračuje: "Není to tak, že bychom byli jako bratři Gallagherovi, nikdy neskončíme na této úrovni. Máme dvě velmi odlišné osobnosti a různé názory na věci, ale dohromady jsme dvě strany téže mince, jedineční, silní."
[...]





