Dokumentace Tokio Hotel-mánie, která je ve světě stále rozsáhlá, obzvlášť během toho, když kvarteto hraje na živě, je nedávno vydané DVD Humanoid City Live natočené na koncertu v Miláně, 12. dubna. "Byla to magická noc, všechno prostě šlo dobře. V Itálii máme neuvěřitelné fanoušky, jedny z nejlepších," říká Tom, Bill dodává "Měli jsme tolik koncertů, je těžké vybrat publikum, které nás nejvíc ohromí. Itálie je jedno z míst, kde jsme dostali největší přivítání a milujeme hrát tady. Ale show, na kterou nikdy nezapomenu byla, když jsme v Paříží v roce 2007 hráli pod Eiffelovou věží před 500.000 fanoušky. Nemohl jsem vidět, kde dav končí." Mysleli si, že by si něco takového mohlo stát? "Když by nám před deseti lety někdo řekl, že budeme tak slavní, nevěřili bychom," říká Tom. "První rok byl opravdu hektický - náš program byl plný promo vystoupení, show, neustálého přemisťování z jednoho města do druhého. Každý se chtěl s námi setkat. Bylo to hodně zábavy, ale bránilo nám to od uvědomění si, že se náš život kompletně změnil. Už jsme nemohli opustit dům, aniž bychom nebyli fanoušky poznáni a zastavováni, tomuto bodu jsme rozumněli," říká Bill, který souhlasí s Tomem, že nelitují toho, že se zřekli normálního života ostatních dětí jejich věku. "V životě si musíte vybrat. My jsme se museli rozhodnout mezi normálním životem nebo následovat náš sen dělat hudbu. Vyrostli jsme rychle. Ve 12 nebo 13 jsme už dělali věci, které se normálně dělají ve 20. Jediná věc, která nám chybí je, že nemůžete jít do supermarketu nebo na zmrzlinu, aniž bychom u sebe neměli ochranku," připouští. "Rád bych žil v Los Angeles, kde celebrity můžou dělat, co se jim líbí, bez toho být napadeni fanoušky nebo paparazzi," říká (možná trochu naivně) Bill, který se na dole na bok nechal udělat tetování. "Je to německý výraz, něco jako: "Nikdy nepřestanu křičet, vraťme se k našim kořenům. Dal jsem si to tam, aby mně to připomnělo význam svobody, bezpodmínečně se vyjádřit, bez předsudků," cítění, které sdílí Tom. Ve skutečnosti toho bratři sdílí skutečně mnoho: nápady, domov, přátele. "Nikdy nejsme oddělení. Jedině to bylo ve škole, kdy nás učitel přiřadil do jiných tříd. Byl to nejhorší zážitek mého života. Mezi námi je opravdu silné pouto, ale to neznamená, že nedebatujeme, někdy brutálně," odhaluje Bill. "Ne, nejsme jako bratři Gallagherovi, na tuto úroveň bychom nikdy nešli. Po pár hodinách na to zapomeneme a všechno je v pohodě. Naše osobnosti jsou velmi odlišné a rozdílné, dokonce v termínech představy. Ale společně tvoříme jednu silnou, velmi silnou osobu. Jsme dvě strany téže mince," vysvětluje Tom.






