close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Gustav Schäfer – V Gustavově hotelu

23. září 2010 v 19:36 | tess |  Gustav Schäfer

Kultovní kapela adolescentů se vrací s Humanoid, čtvrtým albem. Batterie Magazine se podíval na Tokio Hotel fenomén a jejich bubeníka Gustava, v backstage Palais Ominsport v Bercy.
Po Scorpions a Rammstein, nejohromnější rockový fenomén přichází z Německa a jsou to Tokio Hotel. Efektivní a plní melodie popových písní kapely (přitahují průměrný věk 15letých již od jejich prvního alba Schrei) a zabývají se tématy jako láska, smrt, sebevražda, rozvod, a dokonce život po smrti, což jsou důležité věci pro adolescenty. Je to jednoduché, ale přihlášky na němčinu ve Francii se zdvojnásobily po průlomu kapely. Tokio Hotel mají taky naprosto neočekávaný vzhled, který si vytvořil Bill Kaulitz, jehož "ohňostrojový" účes který vypadá že vedle něj je účes Roberta Smithe (the Cure) jednoduchý, a který nosí jednoduše věci, které jsou i k smíchu. Budeme mít tohle setkání s opravdovým rytmem? Buďte si jistí - Gustav je opravdu dobrý bubeník, a díky jeho metronomickému impulzu, Tokio Hotel fenomén může jet bez obav.

Všichni jste v posledních pár letech pokročili. Vyvinuli jste se nějak tím, že hrajete tak moc na podiu?
Gustav: Upřímně si myslím, že ano, aspoň v to doufám. Podle mého 'drumtech' jsem udělal velký pokrok. On ví, co říká, protože mě vidí hrát noc za nocí. Taky bych dal přednost, kdybyste se na tohle zeptali jeho, protože já jsem k sobě dost nekompromisní, a já nerad "si házím pod nohy květiny".

Jste frustrovaný skutečností, že hodně lidí vás kluky považuje za padělky, a ignorují to, že jste dobří muzikanti?
Gustav: Víte, myslím, že tady je hodně lidí, kteří ví, že jsme zajištění na naše nástroje. Nejsem rád, když mě někdo bere jako domýšlivý typ, ale začal jsem bubnovat ve čtyřech a dnes jsem na vysoké úrovni. Proč to neříct? Raději nepočítám lidi, kteří si myslí, že stojím za nic.

Mimochodem, proč bicí?
Gustav: Vždycky mě to přitahovalo k bicím. Věřím, že je to opravdu ten nástroj, který potřebuji, protože jsem byl rozčilené dítě, frustrovaný typ. Nakonec jsem našel všechnu krásu v tomto nástroji. Člověk to může udeřit celou silou, nebo se o to starat i laskavě a hrát velmi jemně. Ano, uznávám, že jsem chtěl zkusit i kytaru, která je taky cool, ale odradilo mě to během hodiny. (směje se)

Máte v rodině nějaké muzikanty?
Gustav: Vůbec ne! Můj otec měl kytaru a trochu mi hrál intro ke "Smoke on the Water", ale chudák, to je vše, co zvládnul. Jsem jediný muzikant v domě.

Učil jste se hrát sám?
Gustav: Vlastně, měl jsem nějaké hodiny bubnování na škole, ale vždycky jsem se rád učil při hraní různé triky. Nicméně jsem získal hodně triků, když jsem musel bubnovat s učiteli, ale teorie a základy rytmu nejsou moc vzrušující, když jste teenager.

Víme, že Lars Ulrich je váš idol. Měl jste možnost se s ním setkat?
Gustav: Ano, měl jsem možnost se s Larsem setkat v Německu, když měla Metallica turné a byl jsem celkem šílený, že ho mám poznat. Bylo to naprosto neuvěřitelné poznat tohoto chlápka, který začal s mými sny. Miluji Larsův styl. Dodává to pozadí, a produkuje ohromnou sílu, když hraje. Hlavně mám rád od Metallicy ty silné písně jako "Enter Sandman" nebo "Sad but true". V tuhle chvíli, vždycky mě potěší když si zahraji jednu z jejich písní opravdu nahlas.

Chtěl byste hrát ve více agresivní kapele než Tokio Hotel?
Gustav: Za pár let, proč ne! Ale jsem naplno jako bubeník u Tokio Hotel. Dávám do toho všechno, co mám a všechno, co miluji dávám do našich písní, a můžu 100% naši muziku poznat.

Kromě Larse, jaké další bubeníky uznáváte?
Gustav: Myslím, že Danny Carey z Tool je...jak to říct...je tak talentovaný, že na něj neexistují slova, která můžou popsat jeho styl. Taky Jerry Gaskill, bubeník z kapely King's X, je fantastický. Toho doporučuji.

Na Humanoid turné je váš set přidělán na velké platformě. Co tam nahoře cítíte, když jste tak vysoko?
Gustav: Cítím velký smysl dominance a miluji to! (směje se) Vážněji, na začátku, to bylo dost nestabilní. Když jsme měli začínat s opakováním s platformou, tak se aktivovala hydraulika a měl jsem pocit, jako kdybych hrál ve výtahu. Dalo docela čas, abych si na to zvykl, ale teď je to normální, a užívám si to.

Necítíte se izolovaný od ostatních?
Gustav: Ne, a popravdě, vážím si toho, že jsem na podiu a jsem ve svém vlastním malém světě. Ostatní jsou super na tohle žárlivý. Můžu udeřit bicí opravdu hlasitě a nikdo mi za to nic neřekne. Všichni si pořád stěžují, protože sedím po celou dobu, zatímco oni musejí odstát celou show a pohybovat se. Možná, že ignorují to, proč vlastně musím zůstat sedět. (směje se)

Jakou sérii Meinl v tuhle chvíli používáte?
Gustav: Všechny moje činely a současný set je ze série MB20. Mám "charley" 15" a tři srážky (18", 19" a 20"), "chonoise" 20". Vybral jsem je, protože tyhle instrumenty dělají velmi hlasitý a žhavý zvuk. Dobrá bariéra ve studiu, zatímco zůstávám se stejnou rodinou, někdy si vybírám různé průměry.

Čelil jste výzvám, když jste nahrával Humanoid?
Gustav: Víte, kapela byla zavřená ve studiu již čtvrtý rok, takže ano, nevyhnutelně jsme všichni zkoušeli nové věci, abychom se vylepšili. Osobně jsem začal prozkoumávat možnosti, které nabízejí elektronické bicí, a já jsem taky čelil seřazení a rytmu.

Máte dobrý hudební vztah s Georgem Listingem, vašim basistou?
Gustav: Před minutou jsem řekl, že jsem velmi rád ve svém vlastním malém světě. Georg je jediný, kterého pustím do své bubliny a na podiu, je jako můj nejlepší kamarád. Jsme si extrémně blízcí a spojeni.

Proč se neúčastníte bubnujících událostí jako Meinl Festival?
Gustav: Stop! Cítím se jako amatér uprostřed všech těch velkých lékařů. Já, jsem bubeník v kapele. Můj trik je to otočit na jednoduché rytmy a efektivitu. Byl bych velmi nemocen, kdybych měl dělat demo, nebo všechno na podiu, sám

Šokovalo nás, když jsme zjistili, že jste byl napaden a udeřen v baru rozbitou lahví v loňském roce. Máte stále (?) z této nehody?
Gustav: Ne, všechno je v pořádku, a děkuji. Beru to z filozofické stránky, co se napadení týče, která říká, že kdyby to nepadlo na mě, tak by to byl někdo jiný. Taky jsem měl velké štěstí, že mě udeřili do hlavy a neudělalo mi to nic s očima.

Co děláte, když jste doma sám?
Gustav: Dobrá otázka! Právě jsem obnovil svoji rybářskou licenci a kapela se na pár dní vrátila do Německa, takže se tomu budu věnovat. Můj život s kapelou je krásně v šílený rychlosti, zatímco já si užívám radostné ticho a přírodu.

V jakou dobu a při jakém úspěchu jste ucítil, že Tokio Hotel se stali i prací?
Gustav: Ne, protože osobně, snažím se, aby mě nijak neovlivnil povrch celebritu, rád hraji před tisíci lidmi, klidně i padesáti, stejně zahraji. Muzika je příběh vášně a nemohl bych bez toho jednoduše žít. Ale naší silou je to, že jsme opravdu přátelé. Hrajeme spolu již jedenáct let. Nedělal jsem to pro sebe. Mnoho kapel je rozdělených kvůli úspěchu, ale my ne.

Tom a Georg jdou, jak to tak vypadá miláčci kapely. A co teda vy?
Gustav: Proč? Protože hrají na kytaru a basu? Pfff...nechte mě se zasmát. A řeknu vám: když jste na turné, tak dívky nemají povolený vstup do tourbusu. Já po koncertě jsem naprostý beránek. Všechno, co chci, je najíst se v klidu a vzít si dobré pivo.

A nakonec, máte vzkaz pro naše čtenáře?
Gustav: Buďte rock'n'rolloví a přijďte se podívat, jak hrajeme.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama