Tokio Hotel se nemusí představovat. Pár měsíců po vystoupení v Kuala Lumpur se kluci z Německa vrátili, aby rockovali. Kapela, která se skládá z excentrického zpěváka Billa Kaulitze, jeho dvojčete a kytaristy Toma, basisty Georga Listinga a vždy tichého bubeníka Gustava Schäfera má hity jako "Monsoon" a "Scream" z jejich prvního alba a "Automatic" a "World Behind My Wall" z třetího alba.
Vystrojeni ve svém unikátním oblečení, se výstřední kluci s námi posadili a mluvili mluvili o chobotnici Paulovi, šílených fanouších a měsíci.
Pořád cestujete a poznáváte nové fanoušky. Musí být opravdu únavné, když se vás lidé ptají, proč se se vaše kapela jmenuje Tokio Hotel.
Bill (směje se): Jo, to je vždycky první otázka. Už ani nevím, kolikrát jsme na to odpovídali.
Jak se citíte, když musíte odpovědět na tuto otázku?
Bill: Zvykli jsme si na to, ale vždycky jsem trochu smutný, když lidé na nás nemají žádné jiné otázky! Nikdy jsme nepřemýšleli o změně názvu kapely, protože potom bychom začínali znovu.
Co vás inspirovalo dělat hudbu společně?
Bill: V podstatě jsme začínali, když nám bylo sedm let a náš nevlastní otec je v rockové kapele a mohl hrát na hodně nástrojů. Mohl hrát na kytaru, trochu na bicí a basu. Dál kytaru do našeho pokoje a Tom začal hrát.
Tom: Měli jsme naše vlastní kytary, když jsme začali hrát, napsali pár songů, šli rovnou na podium a jednoho dne se nám podařilo setkat se s Gustavem a Georg v hospodě.
Bill: Bylo opravdu jasné, že jsme chtěli dělat hudbu. Začínali jsme, když nám bylo sedm, takže to bylo skutečně brzo.
Jakou jednu věc musíte mít u sebe, když jdete na podium?
Bill: Určitě můj vlastní mikrofon, protože si myslím, že je docela nechutné sdílet ho s někým jiným (směje se).
Tom: Mám můj talisman. Máme hodně malých věcí jako talisman.
Georg: Vždycky jdu na podium s tímto páskem.
Už se nějaká fanynka pokusila vzít ti ho? Vážně, máte šílené fanoušky?
Georg: Ne, nikdy to nezkusily (směje se).
Víme, že šampionát je pryč, ale jsme si jistí, že jste slyšeli o slavné chobotnici Paulovi. Když byste měli šanci, zeptat se Paula, aby vám předpověděl jednu věc, co by to bylo?
Bill: Nevím, možná. Možná bychom se mohli zeptat, když pojedeme do Tokia. Doufáme, že to bude tento rok, ale bylo by zajímavé [slyšet], co Paul řekne.
Takže žádné soukromé předpovědi?
Tom: Myslíte něco jako s pravou láskou? Ne.
Jste pověrčiví? Věříte, že je chobotnice Paul tajemný?
Bill: No na začátku jsem si mysleli, že je to jenom legrační věc, ale on měl celou dobu pravdu a to bylo skutečně zajímavé. Ale já věřím v hodně divných věcí. Jako například, my všichni věříme v mimozemšťany. Já obecně věřím v mimozemšťany. Je trochu směšné říct, že jsme jen stvoření ve vesmíru, protože nikdo neví, co je tam venku. Nemyslím si, že jsou zelení nebo něco takového, ale něco tam určitě je.
Když by tady mimozemšťani přijeli a viděli vás poprvé vystupovat, co si myslíte, že by řekli?
Georg: Úžasné (směje se).
Bill: Rádi bychom hráli na jiné planetě.
Tom: Chceme být první kapelou, která by to mohla udělat. Měsíc by byl skvělý nebo Mars. Možná za 20 let.
Zpět k hudbě, mezinárodně jste získali mnoho fanoušků, protože jste nahráli album v angličtině. Znamená to, že vaše další alba budou pouze v angličtině?
Bill: Tím si opravdu nejsmě jistí, protože udělat anglické album byl vlastně náš nápad. Nikdo na nás netlačil. Protože jsme vždycky byli v jiných zemích, nemohli jsme vystupovat s německými věcmi. Takže tentokrát je to lepší, protože teď si fanoušci mohou vybrat, co chtějí slyšet.
Tom: Ale problém je ten, že na to potřebujeme dva roky, protože to musíme udělat dvakrát.
Co si myslíte, že je pro kapelu největší výzva?
Bill: Psát anglické songy (směje se). Ne, myslím si, že největší výzva byla jet do jiných zemích. Pro veřejnost to vypadá velmi snadné, ale to není, hlavně na začátku. Když jsme poprvé přijeli do Francie, bylo to opravdu, opravdu těžké, protože každý říkal "tady vás nechceme."
Tom: A museli jsme je žádat, aby s námi udělali rozhovor!
Bill: Myslím, že první mezinárodní krok byl nejtěžší.
Kromě vystupování v Tokiu, máte nějaké jiné profesní cíle?
Tom: Chceme hrát v Tokiu, světové turné a na jiných planetách.
Jak těžké bylo, udržet svůj vlastní soukromý život?
Bill: Pro Toma a mě je to jako nemožné, hlavně v Evropě a v Německu. Vždycky máte kolem sebe lidi a kolem našeho domu máme velký plot. A jsou lidé, kteří stojí před ním, ale většinu času jste na cestách, takže si opravdu neuvědomujeme, jak šílené tohle všechno je. V loňském roce jsme si uvědomili, že je skutečně nemožné, být v soukromí.
Georg: Myslím, že pro Gustava a mě je to trochu víc volnější, ale musíte na to myslet. Jako když chcete jít do kina, alespoň na poslední chvíli musíte chytit film, který běží už dva měsíce.
Co děláte, když si od toho všeho chcete dát pauzu?
Tom: Když chci pauzu, prostě jdu do mé ložnice.
Bill: Když chceme jet na dovolenou, zkoušíme hledat opravdu malý ostrov. Ale dokonce i na ostrově přijedou paparazzi na jachtě. Je docela nemožné jet na dovolenou!
Tom: Většinu času jsme doma.
Gustav: Nevzpomínám si na moji poslední dovolenou (směje se). Nesnáším létání a my létáme celou dobu. Nejlepší je prostě zůstat doma.
Pokud byste mohli jet na místo bez fanoušků a paparazzi, kam byste jeli?
Bill: Já bych jel do zábavního parku, dál si zmrzku nebo normální věci jako chodit po ulici s mými přáteli.







