(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
Vytvořili jste triko pro kampaň proti AIDS. Proč to pro vás bylo důležité?
Bill: Slyšeli jsme o téhle kampani, jsme pořád na veřejnosti, protože můžeme dělat tyhle věci. Je to velmi důležité, hlavně pro mladé lidi, aby měli bezpečný sex. Nápad chráněného sexu nás inspiroval...
(Když bratrům bylo 12 let, Tom přinesl kondomy. Bill začal dělat balónky, ale Tom se vypařil s přítelkyní. Nic se od té doby moc nezměnilo :))
Jak jste se zúčastnili?
Bill: Navrhování byla většinou moje práce.
Tom: Já jsem přišel se sloganem.
Bill: A já jsem se opravdu nechal inspirovat Tomovým sloganem.
(Billova verze: Žádný sex, žádný AIDS! Tomova verze: Lepší AIDS, než život bez sexu!)
Tom: Nejdřív ze všeho jsme chtěli slogan, který je krátký a snadno zapamatovatelný.
Gustav: Nechali mě se taky zúčastnit! Nakreslil jsem vykřičníky!!!
Tom: A Gustav taky běhal pro sandwiche!
Co můžete říct svým fanouškům o ochraně?
Bill: Je velmi důležitá, protože si myslíme, že sex je dobrá věc.
Tom: Ano.
Bill: Co je taky potěšující je to, že pro sex není potřeba přítomnosti partnera.
Tom: To se někdy stává.
Georg: Často stává.
Gustav: Skoro pořád!
Bill: Yeah.
Jaký je váš styl oblečení?
Bill: Já jsem naprostý šílenec do kožených bund. Mám jich tolik, že už je ani přesně nemůžu spočítat. Každá barva, každý tvar. Tom je více na styl hip-hopu.
Tom: Trochu retro.
Gustav: A já rád ponožky. Nedávají mi peníze na bundy.
Vaše oblíbená část outfitů?
Bill: Kromě bund jsem šílenec do šperků. Mám vždy sebou alespoň jeden kufr, mohlo by i více, kde mám stovky stříbrných prstenů.
Gustav: A já mám rád ten železný prsten, který mám na prstě. Nějaká fanynka ho ztratila. Měl jsem štěstí!
Proč jste nazvali vaše album Humanoid?
Bill: Humanoid - je to něco, jak jsme se cítili během dětství. Jak nás každý kolem nás viděl, a takhle se i sami cítíme. To jméno je dobře spojené s našim životem a zvuku alba.
Čí nápad byl ten obal?
Bill: Rozhodli jsme se, že ostatní tři členi kapely nejsou tak důležití (směje se). Chtěli jsme vytvořil vzhled jak humanoid, proto jsme vzali obličej a upravili ve Photoshopu. A vyšla z toho kombinace muže a robota. Skvělý obal na album.
Proč jste vybrali Automatisch za první single?
Tom: Byla to pro nás lehká volba. Píseň ukazuje nový hudební směr Tokio Hotel. Je to zábavná píseň. Bill a já jsme ji napsali za dvě hodiny. Text a melodie se objevilo celkem snadno. Okamžitě jsme věděli, že tohle bude naše první píseň na budoucím albu.
Georg: A kromě toho, videoklip k téhle písni je prostě skvělý. Natáčení bylo v Jižní Africe po pět dní. Přestože jsme byli uprostřed pouště, tak bylo velmi chladno. Jakmile zapadlo slunce, tak noci byly velmi chladné. Ale i přes ten problém nikdy nezapomeneme na Jižní Afriku a její krajinu.
Gustav: Jedna místní černoška s velkými prsy si mě všimla, a já už přemýšlel o svatbě, ale ukázalo se, že má 18 dětí.
Tom: Bill dostával pozornost jenom od šamanů, mysleli si, že je jejich konkurence.
Tome, proč sis změnil účes?
Tom: Po devíti letech dredů jsem si přál změnu. (Brouci a červi byly otravní! Pavoučí a včelí rodiny byly poslední kapkou:))). Takže jsem si ostříhal svoje vlasy, protože to bylo nemožné rozplést. Potom jsem čekal, až vyrostlo a zkusil afro styl, jen pro zábavu, ale sedělo to ke mně, tak jsem si to nechal.
Jste svobodní?
Bill: Ano. Jeden z nás má přítelkyni, ale zbytek jsou svobodní mládenci.
Georg: Poněvadž už to Bill řekl, tak to řeknu taky. Žiji s krásnou a okouzlující dívkou, jejíž jméno vám neřeknu. Je Němka a nehodlám říct nic dalšího.
Gustav: Já jsem aspoň měl šanci vidět nahou dívku (náhodou), ale Bill stále neměl to štěstí.
Kdo je z vás ten nejlepší a nejhorší?
Bill: Georg je hrozný, kromě toho, že je furt všude pozdě. A je líný, nemotorný, hloupý a ošklivý (směje se). Taky je velmi vtipný, protože je tak nemotorný. Ale má krásné vlasy. Gustav vypadá jako tele. Já jsem jediný, kdo je perfektní ve všech směrech, a to ostatní štve. A beru všechno moc vážně.
Gustav: Ano, jsi úžasný.
Tom: Jednoduše super. Já jsem velmi talentovaný a taky velmi krásný.
Bill: Všechno na Tomovi je krásné.
Georg: Tom je taky nudný a šílený co se sebe týče.
Tom: To není pravda! Jsem skromný kluk. Ale talentovaný a krásný (směje se)
Gustav: Já jsem taky celkem krásný a nosím brýle!
Můžete se s námi podělit o zajímavý příběh ze školní doby?
Bill: Škola pro nás byla noční můrou. Vyrůstali jsme v malém městě a cítili se tam jako mimozemšťani na jiné planetě. Narozdíl od ostatních dětí jsme pořád mysleli na muziku. Měl jsem hodně problémů s učiteli a spolužáky. Byli jsme ve škole špatní.
Gustav: A já jsem zařídil nekonečný basketbalový rekord. Za celých deset let školy se mi nikdy nepodařilo hodit míč do koše.
Máte neobvyklý vkus na módu. Jak důležitá je vizuální část kapely?
Bill: Je důležitá, ale myslíme si, že je nezbytné být sami sebou. Pro nás Tokio Hotel je tohle více než práce spíše život. Nikdy jsme se nesnažili přijít s nějakou image, obrazem. A nezajímá mě, co říkají o mých vlasech nebo našem oblečení. Vypadáme jak, jak to je, a vždy tomu tak bude. Vizuální stránka je důležitá, jako texty a melodie z nápadů, představování emocí, a můžete vidět celou tu osobu. Všechno tohle jde společně ruku v ruce.
Co máte nejraději na svých fanoušcích?
Tom: Jejich energii na koncertech. Dodávají nám tolik energie. Naši fanoušci jsou ti nejlepší!
Bill: Chceme, aby fanoušci křičeli! Je to neuvěřitelné množství energie, které tak získáváte na podiu. Nechtěli bychom hrát před tupými lidi, kteří by jenom poslouchali naše písně. Potřebujeme tu energii. Fanoušci nás sledují všude, spí před halami. Líbí se mi takový projev odhodlání.
Jaké jsou špatné stránky slávy? Když vyjdete na ulici, tak jste okamžitě obklopeni paparazzi, že?
Bill: Přesně. Rád bych šel na ulici a jenom se procházel. Předtím, když jsme byli na turné, tak jsme mohli jít ven bez bodyguardů. Teď je to nemožné. Ale jsme nadšeni, že lidi mají rádi naši muziku. Sláva je pro nás jako droga.
Co byste dělali, kdybyste nebyli v Tokio Hotel?
Bill: Já bych byl nezaměstnaný muzikant (směje se). Samozřejmě, že bych hrál v nějakých malých klubech za malou cenu.
(Bill: Já bych pracoval u McDonalds a schovával se od rváčů. Lidé nemají normální život, když vypadají jako já.)
Je tu nějaká kapela nebo interpret, který vás inspiruje k psaní písní?
Bill: Je velmi těžké jmenovat jednu kapelu nebo interpreta, protože poslouchám všechny druhy muziky. Nikdy jsem neměl idol, který mě opravdu inspiroval, ale rád poslouchám David Bowie, Placebo, Coldplay, Stereophonics. Rád bych měl možnost s nimi pracovat, s někým jako David Bowie nebo Steve Tyler
Pokaždé, když jdeš na podium, tak si uděláš make-up?
Bill: Někdy si dělám všechno sám, někdy potřebuji pomoc. Začal jsem si dělat make-up a barvit vlasy, když mi bylo deset let, takže to už umím i sám.
Kdo tě inspiroval na tento unikátní účes?
Bill: Hmmm...nevím, odkud beru inspiraci. Prostě to pochází ze mně, nevím. Nepotřebuji moc času, abych si upravil vlasy. Každý den na to používám lak na vlasy a trvá to kolem patnácti minut.
Gustav: Děkujeme za zeptání! Můj účes je výsledkem nedostatku peněz. To je ten nejlevnější účes. Dostávám zaplaceno cent za jeden úder do bicích. Je to sotva na pití a játrovku.







