close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Humanoid Tour Rehearsals & Backstage (part 1)

11. července 2010 v 14:21 | tess |  Tokio Hotel
Bill: Jak právě vidíte - stojíme tady a myslíme si: "jak to chtějí dělat, aby to tak bylo každý den?" Protože to vypadá ....opravdu tolik zavěšení a po stranách to prostě vypadá jako chaos. Pro mě je nepochopitelné, jak se v tom někdo může vyznat. Protože …podívejte se…no v principu potom mají … no teď je v hale…no to jsou ty visuté mosty… a jak děláme, že se ty mosty dostanou přesně do toho bodu? Jsou umístěné pod stropem a potom jdou dolů, takže…

- : ty mosty?
Bill: … přesně, ty mosty a že skončí přesně na tom místě, že? Končí přesně tam, že? Takže po nich můžeš chodit, je do dost šílené. To je tak skvělé a pomalované. To je taky… podlaha celého pódia je tak skvělá. Má to takový úžasný grip a tak. To všechno je udělané do posledního detailu.

Kameraman: A co teď jezdí dolů? Co myslíš s těmi mosty?
Bill: Jo, to jsou… stále visí pod stropem, že? Potom se tam sníží. A tady máme… to je prostě úžasná věc. Také máme všude LED světla a ty se snižují. Potom to vypadá jako ufo. Potom se sníží rovnou mezi tohle a tohle a potom můžeme jít na druhou úroveň.

Tom: Jo? To jsem vůbec nevěděl.
Kameraman: Úžasné, že?
Georg? Co?
Tom: Mít tvůrce z "Pátého elementu"…
Bill: Ti také dělali ty kulisy…malovali to a tak..malovali pódium…
Tom: Ti dělali "Pátý element", skvělé, že?
Gustav: Billle! Dáš mi tu čoko…čokoládou žvýkačku? Díky!
Bill: Není zač.
Gustav: Dáš mi ještě zapalovač?
Tom (začne se smát): Čokoládovou žvýkačku…

Bill: Vaše zesilovače musí být ještě tišší. Musím se na to rovnou podívat.
Tom: Is', is'!
Bill: Rovnou se podívám, jestli na to stačím..
Georg: Včera jsi přece říkal, že můj zesilovač přece vůbec nejde slyšet…
Bill: Nee, tvůj ještě jde, ale ten Tomův je horší.
Gustav: Co se zase stalo s tím tvým?
Tom: Jo, protože je to jen na basu. Prostě si toho nevšiml, ty blbečku.
Bill: Tvůj zesilovač prostě vůbec nejde. Když dlouho chodím, nic neuslyším.
Georg: Bez něho prostě nemůže dál…
Tom: Bille, když chodíš tak dlouho, potom ti možná dojde, že se mění tóny.
Bill: Tome, když tu dlouho chodím, nic neslyším, od nikoho.
Tom: No Bille, to je přece blbost. Slyším to přesně…slyším, když tady stojím, ta kytara je stejně tak hlasitá, jako u Georga.

Bill: Georg a Tom začínají na těch krytech. Stojí na vrchu, nalevo a napravo na svých místech
a Gustav a já jsme uvnitř vejce…no já přijdu…Gustav stoupá nahoru a já jedu ven z podlahy a Gustav je ve druhém poschodí.

Bill: Nechali jsme udělat opravdovou Tokio Hotel-motorku. Potom patří jenom nám. Potom půjde pryč z pódia…vypadá tak ojetě…už jsme přemýšleli, jaké to je, řídit něco takového, protože to je opravdu husté. Takové monstrum. Vlastně to vypadá… takové pneumatiky se vidí na nějakém kamionu
nebo tak něco… Je to naprosto přizpůsobené k pódiu. Vůbec si nejsem jistý, jestli je povolené, jezdit s něčím takovým po ulicích. Myslím si, že spíše ne.

Bill: …s tím mikrofonem potom…
Tom: Zkouška není Ferrari…to je Fiat…je to jenom…
Bill: Dobře…
Tom: Pokud bych to vzal jako zkušebnu, byla by produkce určitě 15 milionů místo tří.

Tom: Oh, člověče, proč si ty věci nedělají sami…
Kameraman: Běží dosud všechno podle tvých představ?
Tom: Jo, dosud ano. No kytara v každém případě, ale … no jo, ostatní kluci…

Bill: Zajímalo by mě, Tome… Tome, posloucháš mě? Zajímalo by mě, jestli potom tady
zahrajete tohle skvělé outro…ne? A zajímalo by mě, jestli s tou motorkou na těch stoupačkách… víš, protože, to tak jde… posloucháš mě? On mě vůbec neposlouchá.

Bill: Teď je zase zvuk kytar, ne? Všechno to trvá tak dlouho. Pro zpěváka není nic horšího.

Bill: Je to taky super těžké, chodit tak vysoko a tak…Proto kluci mají tentokrát sluchátka s mikrofonem. Vlastně nám to tak cool nepřipadá, ale je to prostě…dělá to věci jednodušší, protože teď mohou zpívat všude…teď jaksi musí zpívat a musí hrát a Tom musí přepínat. No pro Georga je to o trochu snadnější. Ještě má klávesy a tak, ale je to už. Každopádně toho mají víc než jindy…

Kameraman: Všechno upevněné?
Gustav: Jo, pro mě všechno upevněné.
Kameraman: Stojan zase v pořádku?
Gustav: Stojan je ..(směje se) … zase v plné funkci.

Bill: Rád bych jel na pódium s tou stoupačkou, pak bych se rád na World Behind My Wall převlékl pod pódiem a potom po schodech zase tady nahoru, protože bych rád World rád stál tady vedle tebe. Víš, co myslím?
Georg: Můžeš přijít taky odtud, ne?
Bill: Nebo odtud. Vidíš, to je ještě lepší. Přesně. Přijdu odtud.

Georg: Potřebuju trochu tišší klávesy, prosím..
- Zahraj to ještě jednou…

Gustav: Jo?
Protože tady nahoře zůstává do sedmého songu. Mám to na vlastní pěst, ano?
Kameraman: Takže nemáš žádný nouzový žebřík, aby ses dostal dolů?
Gustav: Mám…ehm…vím…osobně nevím…vlastně musím nějaký žebřík mít, když tu pak stojím a spontánně bych se mohl držet této tenké vláknité sítě nebo tak, ale to by znamenalo, že bych zboural celou jevištní dekoraci…

Kameraman: Je tady nahoře něco jako podporná věž? Můžeš, když hoří nebo tak…můžeš potom nějak dolů? Myslím…
Gustav: Na tom se ještě pracuje.
Kameraman: Ach tak..(směje se).
Gustav: Budu mít něco jako 'nouzový východ', kde mám potom pět metrů volný pád…
Kameraman: Jako hasičkou tyč, kde můžeš sjet dolů…
Gustav: Něco takového.
Kameraman: Ano.
Gustav: Ale v tuhle chvíli, jsem tady nahoře během prvních songů na vlastní pěst.

Tom: Tady je moje poslední pozice. Tady nahoře. A potom se vajíčko zavře a potom musíme Georg a já na tohle… na Gustavovu platformu, takže celá věc klesá. V opačném případě musíme slézt tady. To ale publikum neuvidí, že? A všechny věci, které se musí rozmýšlet. Tahle zasraná show vypadá, že je náročná. Nemůžu mít všechno v hlavě. Mám pozice všude. To už není svoboda! Tolik můžu říct.

Tom: Co bych měl…
Gustav: Nechej Georga prosím hrát.
- No rozhodně je to dost dobré pro punk-rockovou kapelu.
Tom: Pro nějako malou punkovou kapelou, pro takovou garážovou kapelu.
- Jo, jako v minulých časech..

Tom: Tady je moje pracovní místo a tady pod tím se můžu schovat. Odtud už mě nikdo nevidí.
Kameraman: Wow.
Tom: No tady se potom tajně kouří…

Georg: Reportáž N24: Dokument o těžkém transportu našeho vejce: Tokio, ehm..Levé vejce Tokio Hotel-Billa napříč Evropou.
Bill: Nechcete nás doprová… Nechce nás jednou někdo doprovázet…
Georg: Jo, jo…
Bill: Jo…

Georg: Právě zkoušíme konec show. To je také vždycky to nejdůležitější.
Pokud se v určitém okamžiku nebudeme pohybovat na přesně daném místě, celý konec nebude fungovat a potom máme skutečný problém. Nebo by nás to opravdu bolelo.

Tom: Vrchní část vejce se pohybuje teprve tehdy, až jsou mosty nahoře. A teď se musíme, dalo by se říct přeprogramovat a nastavit to tak, aby bylo možné zavřít kryt, když se mosty budou ještě hýbat. Jo, jo…to teď byl právě problém a asi to trvá půl hodiny.

Kameraman: Máš dvě převlékárny?
Bill: Jo, potřebuju, potřebuju dvě, protože čas od času pobíhám tady nahoře, když se v setu převlékám na podiu a ze spodku například jedu s motorkou. To znamená, že potom potřebuju pod podiem. A tentokrát je to dobrá věc, že máme s sebou svoje vlastní podium. To znamená, že jeden člověk může chodit všude nahoře a ostatní můžou dělat věci tady dole. A taky máme několik překvapení pro přídavky, kde jsem taky dole. A jo, je to naprosto dobré. Je to prostě pěkná věc, mít své vlastní podium, protože to můžete postavit tím nejlepším možným způsobem, jak to jen potřebujete a nemusíte se na nic vázat a to je skutečně úžasné.

Kameraman: Už jsi párkrát zkusil, kolik času ti zabere převlékání?
Bill: Ten čas je těsný, proto bych chtěl…jsem skutečně natěšený, u převlékání je všechno na sekundu načasované. Ale všechno je naprosto, naprosto dobře navržené. Vždycky mám na sobě něco základní a měním jenom zbroj a tak.. Mám u sebe dva lidi, kteří mi potom pomáhají a věřím, že to všechno musí klapnout. No vypadá to naprosto dobře. Udělali jsme to tak, že to náročnější je na začátku show a tu tam to rychlejší. A samozřejmě jsem to udělal trochu i tak, že to závisí na písničkách a tak… Teď máme ještě víc změn, než jsme původně naplánovali.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pier Pier | E-mail | Web | 25. října 2011 v 1:06 | Reagovat

hej tak to je libovýýýýý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama