(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
Humanoid existence
Tokio Hotel otevřeně o novém albu. A Davidu Hasselhoffovi.
Čtyřka Bill a Tom Kaulitzovi, Georg Listing a Gustav Schäfer jsou sice průměrní dvacetiletí, ale hrají muziku po celém Německo po většinu dekády a nalezli světovou hvězdnou pozici s vydáním prvního anglického alba Scream. Nyní mají své páté studiové album. Humanoid, Tokio Hotel se nesnaží o nic menšího než naprostou popovou dominanci.
Vskutku, výběr názvu alba vypráví o mladých mužích, kteří strávili velkou část svého dětství tím, že vystupovali na podiu pro mnoho tvářích a byli proháněni po celém městě fanoušky - skupina mladých mužů, kteří nemůžou jít ani do obchodního domu, nebo stát na chodníku, aniž by je někdo poznal. Když se začteme do textů a názvu písní jako "Human Connect to Humanod", "Humanoid" a "World behind my wall" tak odhalujeme, že chtějí, skoro potřebují, spojovat se s lidmi - něco, co kvůli svému vysokému profilu, Bill Kaulitz může dělat jenom v limitovaném stupni. Vypovídá, "Humanoid byl vždy pocit, který jsme měli s Tomem v našem dětství, kdy jsme se cítili jako humanoidi - jako mimozemšťané ze čtvrté planety nebo tak, a někdy se stále tak cítíme."
Ale co je přesně humanoid? Něco, co vypadá a zdá se, že je člověk, ale ve skutečnosti je pouze jako člověk, něco, co se používá většinou k porovnání robotů, ale co člověk, který se chce cítit jako člověk, ale nemůže? To je otázka, která se skrývá za strachem teenagerů v textech od Kaulitze: "How can I connect to you?" To je opravdu právoplatná otázka. Z celé kapely, pouze Georg je ve vztahu, zatímco ostatní jsou nedočteni. Jak Tom říká, "Jakmile si zvolíte takový život, tak necháte vše ostatní za sebou." Pro ně není nic jiného než Tokio Hotel. Žádný druhý plán, žádný postranní projekt, žádná cesta zpět.
Ale ve stejnou chvíli, Tokio Hotel zařídili něco, co bude nejspíše prototypem toho, jak bude po několik let pop vypadat - nápověda na sexualitu, hledání třetí duše, špetka dramatu vztahu, a rozprostřené refrény, které mají nádech Auto-Tune. Je to taky více ambiciózní, než u náladového Scream, s U2 - jako obrovitost písní jako je "World behind my wall". "Chtěli jsme mít větší zvuk, něco jako soundtrack našich životů," říká Bill na nové album.
Je tu zřetelné lidství u Tokio Hotel, když se smějí svému největšímu expertu (Rammstein) a dělají si legraci z basisty Georga kvůli tomu, že má rád bývalého člena Baywatch hvězdu Davida Hasselhoffa, zatímco čelí zoufalství toho, že je to již pořád opakovaný vnitřní vtip. A je to taky lidskost, která je přivedla později toho dne na podium, vědomě si užívají obdivu křičící řady. Jak Bill slíbil, tak se někdy vrtí, je jasné, že jsou v tomhle už dlouho. Tom říká, "Pro nás, kdybychom měli udělat všechno, co plánujeme, tak by nám to zabralo dalších 30 až 40 let." Co ovšem mají v mysli na tuhle humanoidní existenci, to je otázka, kterou má na jazyku každý.
Tokio Hotel TMConnects Showcase
Přes monsun naprosto platí pro tyto fanoušky.
1.května 2010 @ Central Park Avenue, 1 Utama, Petaling Jaya.
Tokio Hotel. Jméno, které je nenáviděno, pošklebováno, milováno a uznáváno ve stejnou chvíli. Zatímco mnoho nenávistivců nemá rádo výrazný vzhled a hlas frontmana Billa Kaulitze a Tokio Hotel teen-přátelství k psaní písní, pro fanoušky, kteří stojí v 500 pod přístřeškem (a další stovky venku), Tokio Hotel zahráli show, která byla pevná, silná a umocňující.
Ti nejvíce hardcore fanoušci se začali řadit v půl desáté ráno v nadějích, že budou mít nejlepší pohled na kapelu, v době, kdy se slunce začalo objevovat vysoko a hřálo plnou silou. Aby se ale věci zhoršily, jakmile se objevil večer, tak začal padat u 1 Utama Shopping Mall déšť, a to je přesně místo, kde se konalo showcase. I to setrvali a brány se otevřely za zvuku Pop Shuvit, kteří lidi dostali do varu se svým rap-rockem. Ovšem něco nebylo správně, když kytarista JD začal ladit svoji kytaru do středu...kytara stále přehlušovala všechno ostatní! Ukončili to hitem Marabahaya, Pop Shuvit byli následováni Bunkface, kteří nedávno vydali svoje nové album, Phobia Phoney.
Potom nakonec, tlukot srdcí se začal zvětšovat, když kapela začala šílet kvůli Billu a Tomu Kaulitzovým, Gustavu Schäferovi a Georgu Listingovi. Perfektní bicí se ozvalo, kytara a basa následovala, a najednou se objevil na podiu, s fauxhawk, který stál pyšně přes malajským publikem. Procházeli přes staré a nové písně, včetně singlů "World behind my wall", "Automatic", "Ready,Set,Go", "Human Connect to Human" a "Pain of love", Tokio Hotel byli bezvadní v tom, co nám dali, se vším namakaným a jasným. Ale hlavní světlo večera patřilo Billovi, který na podium přinesl svoje gesta a zženštělý ráz ve skvělém efektu. Ve skutečnosti, několik dívek se skoro přivádělo k mrákotám, jakmile se na ně Bill podíval.
Uzavírali noc s emocionálním vystoupením "Monsoon", Tokio Hotel rozhodně překonali očekávání - je to muzika, se kterou se může identifikovat každý mladistvý; texty, které adolescentům sedí a rozpumpují je; a jakmile slíbili, že se vrátí, tak naděje v očích fanoušků prozradila vše. Ať přijde déšť, ať přijde záře, tak se opět vrátí a my budeme čekat.









