Interviewer: Říkal jsem vám, že tady budeme mít Tokio Hotel. A máme, právě teď. Tokio Hotel, kluci řekněte ahoj.
Všichni: Ahoj!
Interviewer: Tohle je speciální. Hodně lidí by teď rádo sedělo na mém místě. Nevěřili byste, jak velcí tu jste. Většina o vás nevěděla do vydání alba. Humanoid je první album, které můžete vidět v Tchajwanu. Ale velká odpověď na to byla *křik*. Víte, než jsem vás kluci viděl, tak jsem nevěděl, o co jde. Viděl jsem album a byl jsem jako "Okey". Vy kluci máte neuvěřitelný vzhled, ale taky muziku. Takže...
Bill: Děkujeme velmi moc.
Interviewer: Tohle je úžasná kombinace. Není divu, že máte takový úspěch po světě. A taky k Tchajwanu, tohle je propagační turné nebo je to reakce na to, jaký tu máte úspěch? Já jsem slyšel o Japonsku, ale co vás přivedlo do Tchajwanu?
Bill. Tohle je pouze propagace, je to náš první výlet do Asie, takže předtím jsme byli v Malajsii a v Singapuru. Což bylo krásné město a prozatím se dobře bavíme. A rozhodně se chceme vrátit a hrát celé turné, opravdovou live-show. To by bylo fantastické. A chceme do Japonska. Ale tohle je pouze propagační a...
Tom: Je to skvělé, protože jsme neočekávali žádné fanoušky, kvůli tomu, že je to první návštěva. A je to skvělé. Měli jsme skvělé uvítání v Tchajwanu. Měli jsme více než dvě stovky fanoušků čekající na letišti. A je to opravdu skvělé. Dnes večer máme opravdu malou showcase, kde zahrajeme akustické písně a těšíme se na to.
Interviewer: Bohužel je to malá showcase. Ta showcase by mohla být o mnoho větší. Museli jsme říkat lidem "Je nám líto, ale měli jsme jen pár lístků, je to pouze showcase" pro propagaci. A že se vrátíte později, myslíme, že byste se měli vrátit později. Tak jen abyste věděli, že už je to tady ve velkém.
Tom: Dobře.
Interviewer: Ceny kolem světa, tak mnoho. (?) Máte VMA, kterých se účastníte i osobně. A byli jste tam jako nováčci. Soutěžili jste proti takovým jako Miley Cyrus, Katy Perry, Jordin Sparks, Taylor Swift.
Tom: A my to dostali.
Interviewer: Ale ne, jsou to Tokio Hotel!
Tom: Bylo to legrační, protože byly to jenom ženy v té nominaci a byli jsme jediní kluci. A ty ostatní jsme viděli před show a povídaly si "Okey, bude to Miley nebo ne? Možná to budu já" a všechny ty dívky tam stály a dohadovaly se. Nikdo nemluvil o Tokio Hotel. A samozřejmě, že jsme...
Bill: Myslím, že to bylo neočekávané pro každého. Protože jsme byli na červeném koberci a řekli jsme si, že jsme jen kapela z Německa. A říkali, že děkujeme za šanci tam být a že jsme rádi, že tam jsme a jak jsme šťastní, že jsme nominováni a jak je to šílené. A bylo to obrovské překvapení. Myslím, že to byla jedna z nejlepší nocí, které jsme měli.
Interviewer: Vsadím se, že jste potom pořádně oslavovali!
Bill: Yeah, byli jsme na pár párty po předávání.
Interviewer: (omlouvám se, ale tomu chlapovi opravdu není rozumět)
Bill: Víte, všechny ty ceny, všechny ty věci jsou velmi pěkné, když se v nich pokračuje, protože když jste ve studiu, tak je to velmi pěkné a já si to užívám psát písně. Ale myslím, že nejlepší je jet s tím na cestu a podělit se s lidmi, potom máte takové ceny a můžete vidět, že to lidi chtějí vidět, cítit to a podělit se o muziku. Vždy je to skvělý pocit a nutí nás to pokračovat...
Tom: Myslím, že je to vždy skvělé. Takové chvíle, protože to potřebujete. V zákulisí se děje hodně věcí, celý hudební byznys je opravdová špína a není dobrý a tak špatný
Interviewer: (omlouvám se, ale tomu chlapovi opravdu není rozumět)
Tom: Ne, musím říct, že to není jen zábava, protože hodně lidí se vás snaží zničit a je tu hodně špatných lidí v hudební scéně a v zákulisí se toho děje hodně špatného. A potom jste na turné, hrajete koncerty a vidíte fanoušky a dostanete takovou cenu. Tak je to vždy takový pocit, že víte, proč to děláte.
Interviewer: Lidé si prostě neuvědomují ten stres, kterým kluci procházíte. Tome, Bille, Gustave, Georgu - jaké jsou vaše zážitky, o kterých můžete mluvit, které vám uvízly v paměti. (opět nerozumím)
Tom: Yeah, lidé to opravdu nepoznají. Je to jako že víme, jak to zvládnout. Bylo to pro nás opravdu těžké, když jsme začínali a bylo nám patnáct. A začali jsme pracovat s nahrávací společností. Víte, první nahrávací společnost nás vyhodila, bylo nám řečeno, že nás vyhazují a nebudeme mít vydání a tak jsme skončili u Universal. Předtím to bylo BMG. Byl to pro nás opravdu silný boj dělat si vlastní věci, protože je vám patnáct. A byl tam šéf a ten nám řekl, že musíme napsat tohle a chci další album. A my už jsme byli hotoví. Bylo nám patnáct a chodili jsme ještě do školy a přesto jsme řekli, že ne, že už máme album hotové a chceme to udělat takhle. Byl to pro nás boj dělat si to, co chceme. Protože nám bylo patnáct. Bylo to pořád jako, jen je nechce mluvit, stejně nic neví. Byl to boj, ale nyní je vše dobré
Interviewer: To je dobré. To je zpráva pro všechny, co chtějí dělat muziku.
Tom: Yeah.
Interviewer: Může vám být řečeno jakým směrem se vydat, ale když za sebou stojíte...
Tom: Přesně. Když si za tím stojíte, tak je vše dobré.
Bill: Pro nás bylo vždy důležité si dělat vlastní věci, nechtěli jsme jen poslouchat ostatní lidi. A to je nejlepší rada, kterou můžete každému dát. Vždy poslouchejte sebe, věřte v sebe a věřte v to, co děláte. A neřiďte se tím, co ostatní říkají. Nemusíte to zvládnout. Naše první nahrávací společnost nás vyhodila a byly tam ty stejné písně na tom album. Byl tam i Monsun. A ten muž řekl, že to není hit. A že v nás nevidí potenciál, že stojíme za nic.
Tom: A jméno není dobré, nevypadáte dobře. Všechno tohle, takže yeah.
Interviewer: Páni, čím jste si prošli. Předtím jste se jmenovali Devilish. Tady je otázka (?) milostný život. Rádi bychom věděli.
Bill: Chcete vědět o našem milostném životě?
Interviewer: (? - nerozumím, omlouvám se) Nyní, když jdete do nějaké restaurace, nějakého klubu, po ulici. Je to jako prosím já teď nemám čas, ale poslyš, vrať se ke mně? (nejsem si jistá touto otázkou???)
Tom: Víte, já jsem zkusil hodně věcí a užívám si.
Interviewer: Co tohle znamená?
Tom: Protože v Německu jsem zažil hodně zážitků s dívkami a stejně tak po celém světě. To je dobrá věc na tom být v Tokio Hotel. Je kolem nás pořád plno dívek. A já si to užívám.
Interviewer: (?) tuhle otázku předtím. A teď jste tady v Tchajwanu. A bože takových telefonů. Ani nevím, co s nimi mám dělat. Takže kluci jaký máte zatím názor na dívky v Tchajwanu?
Bill: Je tu hodně krásných dívek. Yeah, rozhodně. A pro mě...já už jsem svobodný asi šest let. A věřím v pravou lásku, v lásku na první pohled, spřízněnou duši a vše tohle. Já jsem staromódní, když přijde na tohle. Ale hlavně teď s Tokio Hotel nemám tolik času a chci strávit čas s někým, kdo je opravdu důležitý. Takže hledám svoji pravou lásku a jsem si jistý, že tam venku někde je.
Interviewer: Ty jsi Tom, že?
Bill: Ne, já jsem Bill.
Interviewer: Bille a Tome (?). A teď můžeme slyšet, (?).
Georg: Můj milostný život se rozhodně zlepšil, protože mám přítelkyni. A nevím co u Gustava.
Gustav: Já nevím.
Tom: Gustav je stydlivý a Georg má přítelkyni, takže se bojí odpovídat na otázky o přítelkyních
Interviewer: (?)
Bill: Víte, když jsme na turné a fanoušci s námi cestují po turné, naše tourbusy a sledují nás všude, tak je to opravdu dobrý pocit a opravdu podporující. Dorazili jsme sem a viděli tolik fanoušků čekat na letišti a křičet a to bylo opravdu, opravdu cool. Takže to milujeme. První dny a první roky bylo skvělé jít po ulici a lidé nás poznávali a žádali o autogramy. Ale samozřejmě, že tu jsou dny, kdy chcete jít ven a chcete být normální osoba. Ale to je celkem nemožné už. Takže si na to musíte zvyknout. Ale v Evropě máme vždy kolem ochranku a vždy s námi jsou nějací lidé. Takže nejsme nikdy sami, nikdy nejdeme soukromě někam.
Tom: Tohle rozhodnutí jsme udělali, když nám bylo patnáct. Udělali jsme tohle rozhodnutí, že to chceme udělat a to opravdu. Takže máme jenom Tokio Hotel, jen kapelu, a nemáme jiný život. Nemáme soukromý život. Jak vidíte, tak mluvím o všem, protože nemám soukromý život. U pár bodů bych řekl, že tu otázku neodpovím, ale nemáme opravdu soukromý život, takže je to jako Tokio Hotel 24/7 a náš život je cestovat po světě, spát na hotelech a vidět dívky. A hrát skvělé koncerty.
Interviewer: Skvělé mít vás tady kluci. Humanoid, co byste mi z tohoto alba doporučil nějak? Jaké jsou vaše oblíbené písně?
Bill: Rozhodně Monsoon byste měl, ale není tady, je na našem starším albu. Ale je jeden z našich starých oblíbených. A rozhodně si musíte poslechnout Automatic, Noise, World Behind My Wall a Dark Side of The Sun. Myslím, že tyhle jsou naše oblíbené.
Interviewer: My jsme právě hráli World Behind My Wall, vlastně.
Bill: A nezapomeňte Ready,Set,Go! a Pain Of Love.
Interviewer: Okey, (?) Které jsou balady?
Bill: Balady? Phantomrider a Zoom into me.
Interviewer: Dobře. Takže to si pustíme na rozloučenou. Co chcete vzkázat fanouškům z Tchajwanu?
Bill: Chceme říct, že děkujeme. Jsme tak nadšeni, že jsme tady a za naše fanoušky a těšíme se, až se vrátíme a milujeme naše fanoušky tak moc.
Interviewer: Okey, děkujeme kluci.
Bill: Děkujeme.
Interviewer: Phantomrider.





