Reportérka: Ahoj, já jsem Natini - vaše Nokia-reporérka a právě jedeme do Düsseldorfu. Jsme na cestě k hotelu, kde se setkáme s výherkyněmi Meet&Greet s Tokio Hotel. A jsem zvědavá, co nás právě čeká.
Právě sedíme na střešní terase InterConti a čekáme s našimi výherkyněmi, Niamh a Lisou, na Meet&Greet s Tokio Hotel a nejdříve jim položíme pár otázek.
Je to poprvé, co se setkáváte s Tokio Hotel?
Niamh: Ano, tahle osobně a zblízka..ano, je to poprvé.
Co je na Tokio Hotel tak jedinečného?
Niamh: No každopádně jejich vzhled. No, z vnějšku, řekla bych, to každopádně dělá hodně. A když se k tomu ještě přidá hudba, kterou už dělali předtím... Myslím tím, že byli kapelav mladém věku a teď je z nich skutečná kapela. Ano, něco takového v Německu nikdy předtím nebylo.
Popiště moment, když jste se dozvěděli, že vyhráváte setkání s Tokio Hotel. No že jste výherkyněmi. Jaký to byl pro vás moment?
Niamh: No když jsem dostala e-mail, nemohla jsem tomu vůbec uvěřit a také jsem si myslela: Ne, to nemůže být pravda. Pak jsem ji rovnou zavolala. A teď jsme strašně nervózní. A také celý den ve škole. Každopádně. Věřím, že na tenhle den se nebude tak snadno zapomínat.
---
Bill: Uděláme nejdřív fotky nebo co?
Niamh a Lisa: Ano.
---
Niamh: Já jsem Niamh a tohle je Lisa. Obě z Düsseldorfu, jsme fanynky od roku 2005.
Bill: Takže úplně od začátku.
Niamh: Přesně. Vlastně od Comet. Od vaší vůbec první Comet.
Lisa: Ano, vlastně od toho dne.
Georg: Cool.
Bill: Na to si dobře vzpomínáme.
Tom: To bylo vtipné vystoupení, myslím si.
Niamh: Proč to bylo tak vtipné?
Tom: Bill v té době vypadal velmi vtipně.
Bill: Jo, na to si vzpomínám. Věřím, že to pro nás všechny bylo nejvíc nervózní vystoupení, protože to bylo naše vůbec první.
Tom: A byli jsme nominovaní dodatečně.
Bill: A byli jsme nominovaní dodatečně. To znamená, že když dneska ještě vidím fotky nebo nějaké záběry, na kterých jsme my...vím, že jsme z toho každopádně byli tak šťastní. Takže věřím, že to pro nás jako kapelu bylo nejvzrušující moment. A když jsme si potom uvědomili: Ok, teď jsme poprvé dostali takovu cenu..
Lisa: Jste teď také tak nervózní jako tehdy?
Tom: No, protože jsme teď tolik v zahraničí, je to pro nás vlastně vždycky, spíše milé a uvolněné, když máme nějaký termín v Německu a vlastně se na to spíše těšíme než abychom byli nervózní nebo tak.
Bill: Věřím, že před koncerty a tak jsme vždycky super nervózní, že? No když jsme teď na turné...vlatně jsme nervózní každý den.
Niamh: Byl Georg předtím na záchodě?
Bill: Každopádně, Georg jde na záchod před každý koncertem. Takže určitě.
Tom: Jo.
Georg: Pokaždé předtím...jo.
Bill: No myslím, že v Římě byl dokonce čtyřikrát.
všichni se smějí
Bill: Taky to byl velmi dobrý koncert (směje se).
Gustav: Nový rekord turné.
Bill: Jo, nebylo to špatné. Ne no, vždycky ho k tomu přinutíme. Takže vždycky musí jít.
Niamh: [...] ..... v Tokiu?
Bill: V Tokiu ještě ne. Právě jsme měli špatnou zkušenost. Byli jsme totiž u věštce...kde to bylo? V Taipei?
Tom: Jo.
Bill: Takže jsme byli u věštce a ten nám potom... vlastně tam byli dva ptáci, ukázané karty a ptali jsme se, kdy...co jsme se ještě ptali? Kdy jet do Tokia nebo jestli vůbec...
Tom: Nee, jestli v tomhle roce ještě jet do Tokia...
Bill: Přesně. Domnívali se, že ne..
Tom: Nevypadá to tak.
Bill (směje se): Nevypadá to tak, ne? Takže řekli, že bychom ještě neměli jet. I když vlastně máme v úmyslu tam jet. Chceme tam jet co nejdříve. Doufáme, že v tomto roce. Nicméně když tento rok ne, tak na začátku toho příštího.
---
Jak se cítíte po takovém setkání?
Lisa: No v každém případě to bylo velmi vzrušující, dalo by se říct, že to bylo nejdřív trochu přízemní. Bylo to...
Niamh: Ano, byli naprosto naprosto milí. Takoví, jak je znáte z televize. Přišlo mi to tak. A myslím, že to je skutečně dobré. Takže se mi to opravdu líbilo, bylo to úžasné.
Teď ještě obě dostanete Nokia 5310 Music Express.
Lisa a Niamh: Mockrát děkujeme.
Užijte si to.
Redaktorka: Takže tohle bylo Meet&Greet s Tokio Hotel. Probělo to dobře. Obě šťasté výherkyně odjely domů a také Tokio Hotel jsou znovu na cestě. A my teď také jedeme pryč. Čau.





