(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
***
Moderátor: Dobré ráno kluci, vítejte na našem programu. Vítejte v Singapuru.
Tom: Dobré ráno.
Moderátor: Začněm s otázkou. Jak byste popsali vaši muziku? Vašimi vlastními slovy. Jak byste tu muziku kluci popsali?
Tom: To je velmi těžké popsat. Když hledáte jedno slovo, tak je to neuvěřitelná muzika.
Moderátorka: Samozřejmě.
Bill: Je to opravdu mix, takže je to trochu elektronické, ale zároveň je to rocková muzika. A zpíváme ve dvou jazycích. V němčině a v angličtině. Ale myslím, že hlavně je to rocková muzika.
Tom: Yeah.
Moderátorka: Co je podle vás lehčí? Zpívat německy nebo anglicky?
Bill: Angličtina pro mě byla opravdu těžká. Jak můžete slyšet, není to můj mateřský jazyk a já prostě...
Tom: Hlavně to první album.
Bill: První album bylo opravdu těžké, yeah. Přeložili jsme vše do angličtiny a já jsem perfekcionista a chtěl jsem znít opravdu jako rodilý mluvčí. Zabralo to nějaký čas, ale teď je těžké si vybrat, čemu dáváme přednost. Máme rádi oba jazyky.
Moderátor: Ale mluvení, chci říct, že mluvíš velmi dobře na to, že to není tvůj mateřský jazyk.
Bill: Děkuji.
Tom: Není to náš mateřský jazyk a měli jsme špatné učitele na škole, takže to není nejlepší angličtina.
Moderátorka: Možná je to taky tím cestováním, kdy musíte mluvit.
Bill: Možná, yeah. Je dobré strávit nějaký čas v Americe a potom si na to zvyknete. Kvůli novému albu jsme jeli do LA a Miami a produkovali jsme tam nějaké věci.
Moderátor: A zkoušíte to spolu při mluvení nějak procvičovat? Mluvíte spolu německy nebo to zkoušíte anglicky?
Tom: Obojí.
Bill: Ne, mluvíme pořád německy.
Tom: Mluvíme německy hlavně.
Moderátor: Píšete vaše písně anglicky nebo je nejdřív napíšete německy a potom přeložíte?
Tom: Na poslední album jsme měli taky nějaké písně nejdřív v angličtině. Byl to mix. Nějaké německy a nějaké anglicky.
Moderátorka: Gustave a Georgu. Možná byste nám mohli říct, jak jste se přidali ke kapele. Nebo spíš jak jste dali dohromady vaši kapelu?
Georg: Vlastně jsme potkali tyhle kluky v jednom malém klubu v našem domovském městě Magdeburku. Byla to taková noc s otevřeným podiem. A viděli jsme je. Bill byl...
Tom: Viděli mě s Billem vystupovat a byli unešeni. Po vystoupení nám řekli "Okay, můžeme se přidat ke kapele, prosím, prosím, prosím? Zaplatíme vám peníze" a yeah.
Moderátor: Ty se rozhodně nestydíš. Takže ty mi raději řekni pravdu.
Georg: Bill stál za keyboardem a začal hrát za bicí a basu.
Bill: Víte bylo těžké najít někoho v našem věku. A je to opravdu malé město. Takže to bylo celkem těžké.
Moderátorka: V té době vám bylo deset let?
Bill: Yeah.
Moderátorka: Když jste se dali dohromady?
Bill: Yeah.
Moderátorka: Necítili jste nějak, že vám bude chybět vaše dětství?
Bill: Když nám vyšel s Tokio Hotel náš první single, tak nám bylo patnáct let a od té chvíle nám začal naprosto nový život. Všechno se změnilo a pracovali jsme každý den. Chtěli jsme to ale, protože to pro nás byl sen, takže to pro nás bylo naprosto cool a neuvěřitelné. Na druhou stranu ale samozřejmě, nějaké věci vám chybí. Upřímně si nemůžete dělat, co se vám zachce se svými přáteli a tak. Je to jiný život. Musíte ho milovat. A my ho milujeme, takže...
Moderátor: Gustave, nech mě tě se zeptat. Jméno Tokio Hotel. Co je za tím?
Gustav: Tahle otázka? Okey.
Tom: Byli jsme Devilish.
Moderátor: Ano, to je pravda a vy jste ho změnili.
Gustav: Nejdřív jsme byli Devilish a bylo tak nějak hloupé.
Bill: Nepřemýšleli jsme nad tím jménem. Byli jsme jako "Okey, Devilish zní cool" a později jsme si řekli, že potřebujeme nové jméno, které sedí velmi dobře a aby znělo dobře. Je dobrý, že nepotřebujete jeho překlad. Tokio Hotel je Tokio Hotel všude. Takže to bylo dobré a mysleli jsme si, že to zní cool.
Tom: Přesně.
Bill: A hotel je jako symbol pro nás, protože pořád jsme na hotelech.
Moderátor: Byli jste už v Japonsku?
Bill: Ne.
Moderátor: Ne?
Bill: Ne, nikdy.
Tom: Doufáme, že v létě.
Moderátor: Okey.
Moderátorka: Co si zatím myslíte o Asii? Už jste tady byli?
Tom: Ne, nikdy. Tohle je poprvé...
Bill: Dorazili jsme sem včera a myslím, že je to to nejkrásnější město, které jsem kdy viděl. Singapur je tak...
Tom: Krásný.
Bill: Krásný, neuvěřitelný. Je to jako...
Tom: Máte tu hodně zeleně a skvělé budovy. A to je krásné.
Bill: A to počasí je tak dobré.
Moderátorka: Vám se líbí počasí?
Bill a Tom: Yeah!
Bill: V Německu je tak chladno v tuhle chvíli.
Moderátor: Je to Evropa o čem tady mluvíme, víš? Tady jdete na kafe, sednete si ven a jste jako "Uh!" Horko. Okey Bille, promluvíme si o tvém vzhledu. Bille, ty jsi módní ikona. Nevím, jestli to víš, ale Adam Lambert taky nosí maskaru. S tímhle jsi přišel ty, je to tvůj vzhled?
Bill: Rozhodně. Chodil jsem takhle do školy a měl jsem s tím hodně problémů.
Tom: Hodně problémů!
Bill: Yeah, ta doba nebyla tou nejlepší. Myslím, že jsem s tím vším začal v devíti nebo deseti letech. Nosit make-up a barvit si vlasy. Myslím, že to vše začalo na Halloween párty, kdy jsem šel za upíra. A potom jsem to začal nosit. To byl začátek, yeah.
Moderátorka: Takže Tome, ty jsi starší bratr o deset minut. Bránil jsi ho nějak?
Tom: Víte, pro mě je to v pořádku, že takhle vypadá. A já jsem starší bratr a myslím, že to každu může vycítit. Pro každého je jasné, že já jsem starší bratr.
Bill: Je dobré mít staršího bratra.
Tom: Yeah. Je to pro něj dobré. Dobré pro celou kapelu
Moderátor: Lidé si vás ani nemůžou nijak splést s tím druhým, protože jste teď naprosto jiní.
Bill a Tom: Yeah!
Tom: Byli jsme vždy rozdílní. Opravdu rozdílní.
Bill: Myslím, že když nám bylo šest, tak jsme nosili stejné oblečení a měli jsme svetry s nápisy "Bill" a "Tom". Pro učitele a každého.
Moderátor: Gustave a Georgu, když jste je poznali nosili je ještě?
Georg: Ne, bohužel ne. Ale rád bych je viděl, když nosili stejné oblečení a měli stejné vlasy.
Tom: Můžu ti možná ukázat nějaké fotky.
Georg: Yeah.
Moderátor: Vaši rodiče byli určitě "Tak roztomilý, přesně v tom samém!"
Bill: Přesně.
Moderátorka: Jak je to ve vztahy v kapele? Vycházíte spolu dobře pořád?
Bill: Máme někdy hádky, ale je to normální a známe se velmi dobře už po deset let. A po celou kariéru, všechno jsme dělali spolu a jsme na cestách takovou dlouhou dobu. Myslím, že si jsme velmi blízcí.
Moderátorka: Kdo je z vás šprýmař?
Tom: Šprýmař? Velmi často jsem to já, ale někdy Georg. Ale on nechce být šprýmař. Je velmi nemotorný, takže většinu času se můžeme Georgovi smát.
Moderátor: Vy se navzájem potřebujete, protože kdyby nebyl Georg, tak bys to neměl o kom říct.
Všichni: Yeah.
Tom: Většina šprýmů jsou o Georgovi.
Moderátor: Gustav ne?
Tom: Ne, Gustav...
Moderátor: Vypadá vážný.
Tom: Gustav je vážný...
Gustav: Já jsem ten stydlivý.
Moderátor: Stydlivý.
Gustav: Jo, já jsem stydlín.
Tom: Je to bubeník.
Moderátor: Vsadím se, že se to holkám líbí.
Tom: Nemluví.
Gustav: Jsem si jistý.
Moderátor: Takže nám řekněte, je tu někdo ke komu vzhlížíte? Máte nějaké idoly?
Bill: Myslím, že jsme nikdy neměli jednu kapelu nebo tak. A...ne. Protože my všichni...
Tom: Posloucháme jinou muziku. Pro mě je to hodně hip-hopu, pro něj je to spíše...hmm...yeah.
Gustav: Yeah, co posloucháš Bille?
Bill: Všechno. Je to mix. Mám rád Davida Bowieho a...
Tom: David Bowie.
Bill: Aerosmith.
Tom: Aerosmith jsou dobrá kapela.
Moderátorka: Možná nějaká zpráva pro vaše fanoušky v Asii. Co byste jim řekli?
Bill: Jsme nadšeni, až je vidíme poprvé, protože jsme zatím žádné fanoušky nepotkali.
Tom: A děkujeme zatím za podporu. Slyšeli jsme jen o nějakých věcech přes internet a yeah, jsme nadšeni.





