(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
***
Německá kapela, která přivádí malé dívky k šílenství (ale na jak dlouho?) se vrací do Itálie na turné. Hádejte kdo s nimi udělal interview?
Ruce nahoru kdo si pamatuje na Tokio Hotel písně. Jestli jste chodili na školu, tak nejspíš budete od srdce znát každé slovo. Jestli je vám více než 15 let, tak budete zmateni. Většinou by někdo mohl zpívat "na-na-na-na monsoon". Jestli patříte do první skupiny, tak netrpělivě čekáte na další italské koncerty. Jestli k té druhé, tak se připravte na známé scény: malé dívky křičící po čtyřech klucích, kterým je dvacet (jeden nosí make-up a zvláštní účes, jeden má copánky a vypadá jako rapper, další má krátké vlasy a jeden dlouhé). Jsou to Tokio Hotel, německá kapela, která prodala nejvíc alb během posledních pár let (tři miliony alb po celém světě, 700 000 u současného Humanoid od října). I když vnitřní zdroje tvrdí, že kapely popularita klesá (čtyři termíny nejsou vyprodané jako kdysi), i když americký Rolling Stone řekl, že jejich nové album je "melodicky chudokrevné a divné nízké", i když Google Trends označuje klíčové slovo "Tokio Hotel" nižším počtem a i když na Facebook je i kapela "tento lilek bude mít více fanoušků než Tokio Hotel" tak zvládají svoji misi - čtyři kluci z Magdeburku stále dobývají tisíce teenagerů, kteří jsou připraveni na vše. Kluci sedí perfektně do svých rolí. Když jsme je potkali v luxusním hotelu, Bill Kaulitz - zpěvák - vstupuje, zdraví, zastavuje se, trochu roztáhne nohy a potom se postaví před fotografa se svým pohledem - ani Ben Stiller v Zoolander to neuměl líp! Příliš špatné, že fotograf ještě potom manévruje se světly a počítači. Manageři říkají Billovi, že focení je připraveno. Bill říká "Ok" a jde k maskérce (Natalie), která mu opraví make-up. Mezitím - Natalie hraje klíčovou roli pro kapelu kdy používá lak na vlasy, červeň a tužky - ptáme se jí jak dlouho pracuje pro Tokio Hotel. Odtáhne se se smíchem a ukončí konverzaci se slovy "Bez komentáře", "Je to tajemství", "Je to záhada". Jako kdyby to bylé čtvrté tajemství Fatimy. Je mi řečeno, že je to normální. Místní legendy tvrdí, že má vztah s Billem - někdo to popírá a říká se, že je to jenom krytí k jeho homosexualitě, aby to nezničilo jeho mladé fanynky, jiní říkají, že je to pravda, ale neuznávají to ze stejného důvodu, aby nezklamali fanoušky. Po tom všem, v každém interview se povídá, že hledá dívku, do které se zamiluje, Tom se zamiluje každou noc, Gustav je svobodný a Georg je jediný, kdo má dívku, už rok. Po focení - které skončí s vážností a souhlasem, s německo-japonskou povahou, která sedí k jejich jménu - si lehnou na dvojitou postel ve vedlejším pokoji. Pozvou mě, abych si s nimi sedla a udělala interview na matraci, za kterou by každý fanoušek zabíjel.
***
Bille, ty jsi dívek idol, ale stejně tak píšeš své texty. Druhý single World Behind My Wall říká: "Wanna wake up in a dream". Jaký je tvůj život za fasádou?
Bill: Velmi šťastný svět. Mám rodinu, čtyři psi, svého bratra Toma, kapelu a moji práci. Ale ve stejnou chvíli je to složité najít nějaké štěstí v tomto světě venku - uvědomuji si, že můj je dost výjimečný případ.
***
Vaše album je Humanoid, na obalu je Bill jako robot a v mnoha písních je téma, že nejste roboti, ale lidé se srdci.
Bill: Mnoho lidí se podívá na obal a pomyslí si, že jsme chtěli hrát "roboty". Upřímně jsme si řekli, že to album tak pojmenujeme, protože se cítíme jako humanoidi, jako lidé. Cítíme se zvláštní, jiní. V Alien zpívám "There's an alien in me", ale - upřímně - zpívám o hledání lásky, o spojení s druhou polovičkou. V každé písni mluvíme o emocích a dětských vzpomínkách, jsme sentimentální a rozhodně lidé.
***
Když mluvíme o mimozemšťanech, tak jste řekli, že v ně věříte.
Bill: Věřím v hodně věcí, i když nejsem nějakého náboženství. Jsem si jistý, že je tu život po smrti nebo na jiných planetách. A opravdu věřím v osud. Já a můj bratr, to že děláme tuhle práci, byl osud, milovali jsme muziku od dětství.
***
Kromě vaší, jakou muziku máte rádi? Odkud máte inspirace?
Tom: Mám rád Stereophonics.
Gustav: Poslouchám rád Metallicu. Ale na pravé lýtko jsem si nechal vytetovat větu od Johnnyho Cashe, kterého mám opravdu rád.
***
A?
Tom: Víte, upřímně, máme málo času poslouchat muziku. Jsme pořád na cestě a hrajeme naši muziku a na konci dne naše uši už více nezvládnou.
***
Máte vůbec přestávky?
Bill: Nikdy. Vlastně, i čtení knihy nebo časopisu je nemožné.
***
Když mluvíme o čtení, Bille, ty jsi opustil školu. Nezajímáš se o další studium?
Bill: Nemám diplom, protože v té době jsem psal první album a nevím jestli někdy budu mít diplom. Nyní jsem Tokio Hotel frontman, to dělám a bavím se.
Tom: Necítím se na to, abych teď nějaký udělal, nemám zájem. Ale ujišťuji vás, že umíme číst, psát a počítat.
Gustav: Já mám diplom přes profesionální studia přes online školu. Možná jednou budu pokračovat. Ale v tuhle chvíli se soustřeďujeme na kapelu, víte. Je to jako sen, který se stal skutečností a chceme v něm pokračovat. Taky pro naše fanoušky.
***
Gustave, vloni jsi byl napaden v klubu, zatímco Tom podle všeho udeřil dívku, která ho žádala o autogram. Co se vám to děje?
Gustav: Zdá se to neuvěřitelné, ale i já jsem byl poznán jako člen Tokio Hotel. Proto chtěl ten večer ten chlap ukázat v klubu jak málo má rád naši kapelu - když to tak řekneme - a tak udeřil flaškou od piva o moji hlavu.
Tom: V mém případě bylo napsáno mnoho lží. Nikdy jsem ženu neudeřil. Vlastně jsem měl hádku s někým na mé cestě domů. Nicméně, nebyly to fanynky, které chtěly autogram, ale dívky, které jsem znal a neměly dobré úmysly. Víte, byla to osobní záležitost. Tohle je taky důkaz toho, že nemůžeme ven bez ochranky, i když nepracujeme.
***
No, aby jste nebyli obtěžování, to byste teď měli...
Bill: Ruku na srdce - nehodláme se vzdát.









