Tokio Hotel začali hrát tři hodiny po plánovaném začátku. Díky technickým problémům přišli návštěvníci Tesla Areny o předkapelu Airfare. Přesto si většina z přítomných, kteří prožili mrazivý večer, koncert dospívajících Němců maximálně užila.
Už před šestou hodinou se na pražském Výstavišti shlukovaly houfy fanynek německých Tokio Hotel. Podle počtu tak brzy přítomných se zdálo, že bude plno. Bohužel další lidé už moc nechodili a spíše se semtam někdo ztrácel, protože ještě o půl osmé se nepouštělo do prostor haly. Zima byla krutá. Už dlouho před začátkem šou bylo jasné, že nebude návštěvnost vysoká.
Půl druhého tisíce fanoušků zabralo sotva třetinu hlediště. Ti nejmenší a početná skupina rodičů seděla na sedačkách.
Černé plátno se z pódia odhrnulo až dvě minuty po jednadvacáté hodině. Kovové ufo, nebo něco podobného, se začalo rozevírat a na scéně se objevila čtveřice mladých rockerů. I když byl počet přítomných chabý, arénou se rozezněl jekot, jaký zná každý z archivních televizních záběrů z koncertů The Beatles. Každého, kdo byl ještě trochu při smyslech, muselo napadnout, jaká by to byla neopakovatelná atmosféra, kdyby bylo vyprodáno. Prázdnota haly způsobila i ne přiliš dobrý zvuk, který se lámal o stěny a zase se vracel.
Zpěvák Bill Kaulitz je známý i díky svému bodlinkovému účesu. Pro tento večer ale přesunul bodáky na části svého oblečení, které několikrát obměnil. Na hlavě měl účes ala Elvis Presley, který začal poslouchat rané Depeche Mode. Výrazné líčení zůstalo. Bill pořád vypadal velice androgynně, ale přece jen mnohem mužněji, než jak ho známe z dřívějška. Možná si kapela uvědomuje, že dospívá, a tak se pomalu transformuje alespoň tímto způsobem. Ostatní tři členové působili naprosto civilně, jen moc dobře věděli, kam v jakém okamžiku mají jít a kdy nechat prostor hlavní hvězdě.
Po hudební stránce se kapele nedá mnoho vytknout. Bill sice není žádný extra zpěvák a i němčína mu nedává příliš prostoru něco předvést, ale rozhodně nic nekazil. To stejné platí o muzikanteh. Své party zvládli a dokázali, že nejsou pouhou dětskou kapelou. Jejich hudba není sice složitá, ale není ani k smíchu, což musí uznat každý, kdo rockové hudbě rozumí.
Tokio Hotel hráli především skladby z poslední desky Humanoid. I tak se malí divaci chytali a refrény často zpívali místo Billa, který jako správný frontman publikum často ke zpěvu a řevu vybízel. Jinak se do zbytečně dlouhých proslovů raději nepouštěl.
Koncert Tokio Hotel dokázal, že nemá skupina až takovou fanouškovskou základnu, jak by se mohlo předvídat. Má ale opravdu věrné a tolerantní posluchače. Zůstat a vydržet do konce v tom šíleném mrazu byl nadlidský výkon. Rodiče čekající před Tesla arenou nešlo nelitovat.
Pražské vystoupení také mohlo přesvedči mnohét, že jde o regulérní kapelu s pro někoho nesmírně charizmatickým frontmanem. Jeho kostýmy by mu mohl závidět zástup profesionálních krasobruslařů.
Tokio Hotel, Tesla Arena, 15. března 2010 Praha





