close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Komplení INTRO interview: „V dnešní době je naprosto normální, že nás lidé nenávidí.“

3. ledna 2010 v 14:51 | tess |  Rozhovory
Kvůli velké žádosti a hodně reakcí na náš Tokio Hotel příběh v Intro #177: kompletní interview s Billem a Tomem Kaulitzovými od Sandry a Kerstin Grether.

HUMANOID

Je pravda, že byla zima na poušti, když jste tam nedávno natáčeli "Automatic" video?
Bill: Ano, to jsme vůbec nečekali. Jeden si myslí: Afrika, tam jsou tygři a žirafy, je tam horko!
Tom: A potom je jenom dvacet stupňů dokonce i na slunci a to dokonce jenom dvě, tři hodiny denně!
Bill: Dny utíkaly neuvěřitelně rychle, v noci byly stupně pod nulou a já měl s sebou jenom teplou sportovní bundu! Nicméně video vypadá naprosto teple, protože slunce hřálo a všechno bylo tak suché.

Nejdřív si promluvme o "Humanoid", opravdový žhavý název písně z nového alba. Píseň tvrdí, že je proti všemu a taky okamžitě požaduje opak ke všemu! K tomu být vzduchem, láskou, světlem. Silné verše a rytmy, které se protínají v prosebném refrénu, který žádá: "Dejte mi Humanoid." Co pro vás Humanoid znamená?
Bill: Ano, píseň měla extrémně hodně různých melodií a vlivů. A to pro nás "humanoid" znamená: pocit být jiný a nevědět, kam patřit. Odtrhli jsme se od typických struktur písně a vytvořili píseň jako příběh: s klady a zápory.
Tom: Melodie vokálů byla trochu dána dozadu během refrénu a stále zní extrémně chytlavě a fascinovaně.

Myslíme, že jste nalezly pěknou cestu k tomu, jak zapojit elektronické zvuky do písní, takové ty science-fiction, chvějící se zvuky...
Bill: Opravdu to ovlivnilo hodně jemného ladění. Během posledních dnů jsme sotva spali a lenošili až do konce. Tom a já jsme taky album co-produkovali! A zatímco to děláte, tak se zamilujete do detailů.

NOVÝ ZVUK

Jak stejně přišel nový zvuk?
Tom: Chtěli jsme něco jiného než jenom basu, bicí a kytaru - a chtěli jsme zkusit několik různých věcí. Měli jsme na to ty nejlepší technické možnosti, byli jsme schopni nahrávat po studiích na světě. Bylo našim cílem mít velké písně a dát do nich něco nového.

Líbila se vám již před tím elektronická muzika?
Tom: Abychom byli upřímní, tak náš osobní vkus na muziku má malý vliv na naší muziku. Například, já poslouchám jenom hip-hop v soukromí a to sotva ovlivňuje naše písně. Když si společně sedneme, abychom dělali muziku, tak je tvořeno něco nezávislého - všichni máme nějaký dobrý pocit z toho směru, kterým by se to mělo brát.
Bill: Stále píšeme naše písně společně se stejnými čtyřmi producenty. A oni to cítí stejně.

Jak si člověk má u vás představit proces psaní písní? A jsou písně napsány na kytaře nebo klávesách?
Tom: V minulosti, 90% našich písní bylo napsáno na akustickou kytaru a potom jsme se všichni dívali, jak by to mohlo být převedeno ve studiu. Tentokrát to byl příklad skládání a nahrávání ve studiu rovnou.
Bill: Například, naši producenti nám něco zahráli nebo to naprogramovali a řekli: takhle a půjde to takhle. Potom Tom a já jsme si to poslechli a Tom to zahrál na kytaru a nebo jsem k tomu zpíval. To jak se písně psali bylo pořád jiné.
Tom: Vlastně, všichni z nás můžeme v tomhle jít volně. Já to můžu zkoušet na kytaru, Gustav na bicí atd. Bill a já máme doma vlastní studio. Je opravdu malé - ale je dostatečně na několik věcí. Napsali jsme hodně věcí pro "přemístění". Programovali jsme rytmus a přemýšleli nad melodiemi pro vokály, aniž bychom měli nějakou další muziku a tak.

Vokály na nových písních zní velmi propracovaně a velmi emocionálně ve stejnou dobu. K jakému rozsahu se musí dojít u nahrávání?
Bill: Tentokrát jsem nahrával vokály tím, že jsem používal konečné produkované verze, pro které tam již byla melodie na vokály a texty. Je to jenom víc úžasný pocit, když vám dokončená píseň hraje do sluchátek, místo toho, abyste používali napůl dokončené demo.

AUTOMATIC

Co vedlo k podnětu napsat tak silnou píseň o vztahu jako "Automatic"?
Bill: Legrační věc je taková, že nejsme ve vztahu. Uvědomili jsme si, jak často používáme slovo automatické, kdy automatičnost vlastně stojí za něčím pozitivním. Nicméně, jediná věc, která nesmí být automatická je láska. To bylo tím nápadem v pozadí.

Píseň taky trochu zní, jako kdyby jste se chtěli vrátit k obrazu toho, že někteří lidé vás mají jako celebrity kluky nebo jako kapelu: což znamená, že jste byli "vytvořeni" a pracujete jako stroje atd.
Bill: Výborné, že to někdo vidí! To je taky přesně myšleno v té písni. Mnoho lidí o nás má názor a reagují celkem automaticky. Hlavně během setkání, které se automaticky dějí po celé dny. Člověk pozná jenom trochu z toho člověka, kterého potká.

Mnoho lidí nejspíš bude ohromeno, když se to pochopí. Hlavně tím, že vložíte do typické perfektní popové písně, která ve stejnou dobu obsahuje automatické věci s elektronickými rytmy a vysoce naladěnými vokály.
Bill: Ano, přesně.
Tom: Nicméně taky se stále ujišťujeme, že "Automatic" má taky zřetelný kytarový melodie.

To musí zajisté pro tebe být taky důležité jako kytaristu.
Tom: Rozhodně, rozhodně. Nicméně je tu taky jedna, dvě písně, kde toho nemám moc na práci. V principu, naše muzika vždycky měla hodně kytary a myslím, že to taky tak i zůstane.
Bill: Tom miluje být kreativní u emocí s kytarou. U "Automatic" řekl: "Všechno drama bude odteď pocházet z mé kytary."

SLÁVA A MÓDA

Vaše science-fiction hymna "Dark Side of the Sun" obsahuje tak trochu nekonečný vesmír budoucnosti, který bude jasně zářit, ale nejdřív začne jako temná strana slunce. V jakém pojetí cítíte, že rozruch z temnoty je již součástí duchu času?
Bill: Když člověk píše, tak se nesoustřeďuje na to, jestli se to lidem bude líbit. Člověk se u toho musí osvobodit a udělat co cítí a co chce.
Tom: Ideálně spouštíte ducha času se svoji muzikou a obrací se to v trend.

Myslíte na publikum, když píšete a produkujete?
Bill: Samozřejmě, když dokončíme píseň. Potom je to jako: Oh bože, chci to okamžitě zahrát fanouškům, chci vidět jak na to teď budou reagovat!

Je tu německá a anglická verze alba. Dávali jste pozor na použití slov, která jsou pochopitelná v obou jazycích?
Bill: Je to více o slovech, které pasují k emocím, které chce člověk vyjádřit.
Tom: Předchozí alba byla přeložena 1:1. Nicméně s novým albem je to jako: máte anglické texty a německé texty - a jsou to dvě jiné verze.
Bill: Nechtěli jsme přijmout žádné kompromisy u textů. Je tu hodně věcí v angličtině, které se nedají říct v němčině. V tom případě emoce můžou přejít jenom tím, že to řeknete jinak nebo půjdete hlouběji.

Tokio Hotel se neustále setkávají s nároky obrovského úspěchu a taky mezinárodního aktu. Zřejmě to jde společně s vaším pohledem na perfektní popovou produkci. Vypadá to, že v tom plavete jako ryba ve vodě.
Bill: Ano, přesně! Oblečení, texty písní, muzika: pro mě to vše patří k sobě. Přece jenom je to vše o emocích a že se chce člověk dostat skrz. A taky se u toho rozhodně bavím. Taky se velmi rád fotím a mám rád všechnu tu módu. Člověk si takhle může splnit hodně svých malých snů.

Bille, měli jsme teorii, že sis udělal účes jako Tom, protože on nechtěl tvůj účes.
Tom (směje se): Dejme to takhle. Po celý svůj život jsem pro Billa byl takovým vzorem.
Bill: Když jsem se rozhodnul pro dredy, tak jsem vůbec nad ním nepřemýšlel - protože jsem myslel, že byly odporné! Ty byly jako takové ty opravdové africké, takové přírodní. A já jsem chtěl naprosto jiné. Takže jsem na Toma vůbec nemyslel.
Tom: On taky měl mnohem hubenější dredy a dvacetkrát víc než já.

Ano, to je dost vlasů!
Bill: Někdy toho člověk v takový horký den jako dnes lituje!

ŠKOLA DVOJČAT

Dvojčata vždy přitahovala pozornost okolí. Byla tu vlastně někdy fáze ve vašem životě, jako dvojčata, kdy jste nebyli sledováni nebo nepřitahovali pozornost?
Bill: Když je člověk venku a na svoji vlastní, tak je to spíše záležitost s lidmi. Nicméně každý zřejmě mluví o tom, když jste spolu. Hlavně pro to, že oba vypadáme tak jinak.
Tom: Taky tomu tak bylo v minulosti. Jsme na to naprosto zvyklí.
Bill: Po tom všem, není tu nic lepšího než identická dvojčata. Myslím, že je škoda, že hodně lidí vyrůstá samotných a nemají tohle. Ani si to jinak neumím představit. Tom a já, jsme opravdu jako jeden, jsme spřízněné duše.
Tom: Ano.
Bill: Neumím si představit den bez něj.
Tom: Taky si neumím představit jaké to je, nemít někoho takového, takovou spřízněnou duši.
Bill: Tom a já, nemusíme ani tolik mluvit. Je to jako telepatie.

Taky vyzařujete sílu. Myslíte, že je to taky důvod na takové intenzivní odpovědi? Kromě toho celého nadšení, jistě tu musí být lidé, kteří se bojí takové společnosti, kterou tvoří dvě silné osobnosti.
Tom: Rozhodně jsme to zažili mnohokrát! To je přesně ten důvod, proč jsme byli v sedmé třídě rozděleni. Učitelé řekli, že naše názory byly příliš silné na ně. Nemohli se s tím vypořádat. Lidé jsou často na pokraji propasti, když to sem dojde.
Bill: Když Tom a já máme stejný názor, tak tu není nic jiného kolem. Je to dost silné, dokonce i pro lidi v týmu. A když se nám jednou stane, že nesdílíme názor, tak toho každý využívá.
Tom: To se nás potom snaží poštvat proti sobě. Ale samozřejmě, že nikdy neuspějí. Navenek stále předstíráme, že máme stejný názor.

Takže diskutujete navzájem mezi sebou.
Bill: Ano, nenecháme, aby se něco takového stalo.

Zřejmě to, že jste spolu jako dvojčata u vás nesouvisí se standarty soutěživosti. Mnoho lidí si myslí, že tu není možnost, že je tu jedna společnost bez soutěživosti.
Bill: Ano, je to opravdu něco speciálního.
Tom: Hodně lidí se samo sebe ptá, jestli to v kapele vůbec funguje. Nicméně, i když bychom nebyli s kapelou tak moc na cestě: tak jsme vždy měli stejný okruh přátel. Není tu skoro nic, co nesdílíme, až na přítelkyně. I když to jsme už taky udělali.

Taky jste známý za svoje rozdíly. Byla tu doba ve vašem dětství, když vám to přišlo zřejmé? Po tom všem, navenek žijete v rozdílech mimo kapelu, zveličeně řečeno: zženštělý kluk a macho.
Tom: Nechali jsme vždy jeden druhého být. Vždy jsme sotva dávali silný dojem na venkovní svět.
Bill: Jenom přemýšlí nad tím: Proč někdo, kdo zřejmě poslouchá hip-hop si vyráží s klukem, který má namalované oči? Nikdy jsme se na sebe takhle nedívali. Taky to nebyl vědomý vývoj. Vypadali jsme naprosto stejně do šesti let. Jako identická dvojčata. Měli jsme svetry s "Bill" a "Tom" nápisy, aby nás každý mohl rozdělit. Potom jsme se nějak vyvinuli jinými směry.
Tom: Všichni lidé si vždy mysleli, že jsme se naprosto pomátli. Jak extrémně se tihle kluci chovají, tím že jsou tak rozdílní a mluví navíc spolu.

Žijete ve velmi tolerantní vizi společnosti. Protože by bylo skvělé, kdyby tyhle typy lidí jako hip-hoperové a zženštělý kluci spolu mohli vycházet.
Bill: Mohli by vycházet, ano, přesně!
Tom: Myslím, že lidé by se mohli doplňovat navzájem neuvěřitelně, kdyby spolu víc vycházeli. Jako výsledek každý má jiné názory, díky bohu za to, jeden doplňuje druhého dost dobře.

COOL

Je celkem šokující, že vás vaši učitele nenáviděli. Potom všem, měli vás chránit od narážek!
Bill: Ano, přesně. Místo toho učitel dokonce ostatním studentům v Tomově nové třídě řekl, aby ho ignorovali, že byl převeden kvůli disciplinárním důvodům.
Tom: Jednoho dne se to ukázalo! Můj nejlepší kamarád byl v té třídě a řekl mi to.
Bill: Nicméně, nenechali jsme, aby se to stalo a samozřejmě, že si Tom našel přátele.
Tom: Vždy jsme se dokázali usměrnit. Když nám bylo deset let, tak jsme chodili do klubů každý večer. Byli tam lidé, kteří pokřikovali a i tak jsme po tom všem měli silnou škálu fanoušků. Byla to dobrá příprava na to, co se děje dnes. Protože je naprosto normální, že nás lidé v dnešní době nenávidí. Jsme s tím naprosto v pohodě.

Kapela se projevuje hlavně u ženského publika, a vždy to měla těžké u mužské, rebelské rockové společnosti se svými tendencemi pro nepříjemnosti. Rozmazlení sportovci si nechtějí uznat, že jejich hodnoty se nepočítají, když mladé dívky vyvíjí své vlastní vize toho, co je cool, upřímnosti, romance a stylu. Jaké rady dáváte Tokio Hotel fanouškům, kteří jsou ve škole napadáni?
Bill: Ano, hrozné. Tolerance je velmi důležité! Umím si představit, že je to velmi, velmi těžké, když jste na své vlastní. Jsme rádi, že jsme tím prošli spolu. Samozřejmě, že jsme si to taky přivedli sami. Po tom všem, bylo zřejmé, že budu prokovat lidi ve škole tak, jak jsem se oblékal. Člověk si to rozhodnutí musí udělat! Nicméně nepřijal jsem to, že se změním kvůli učitelům a pro dobro kohokoli ostatního. Chtěl jsem být takový, jaký jsem chtěl být! Rád bych řekl všem, kteří mají stejné zkušenosti: člověk se toho musí obávat. A taky se s tím vypořádat. A žít s následky.
Tom: Sebedůvěra je nejdůležitější.
Bill: V dnešní době jsem tak rád, že je můžu všechny odpálkovat. A můžu říct: kdysi jste se mi smáli - ale my jsme si splnili svůj sen. To je na tom to nejlepší.

Po tom všem, vaši fanoušci vás milují za vaši kuráž a je skvělé, že inspirujete dívky, aby byly velmi kreativní.
Bill: Dávají nám do rukou svoje texty a dema a kresby, kdekoli jsme. Je to opravdu cool.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama