(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
Tokio Hotel - kapela, která vyvolala v Německu hodně diskuzí a později i v jiných zemích, a to již od jejích prvního singlu "Durch den Monsun". Klíčové slovo: "dětská kapela", šílení fanoušci a bláznivý stalkers. Ale jaké lži se schovávají za německým fenoménem?
Co si Německo myslí, když slyší jméno kapely Tokio Hotel? Přesně to, čím je média krmí poslední čtyři roky. Dodnes většina lidí má na mysli pouze Billův dětský hlas ze "Schrei". Již od úplného začátku jejich kariéry, média označovala kluky jako "dětská kapela s dětskými fanoušky" do hlav lidí. Kromě toho diskutovali o vlasech a pohlaví zpěváka a filosofovali o životním style kytaristy.
Ale kdo píše o jejich muzice? Dodnes, koncertní recenze z nejvíc čtených novin jsou méně o kytarovém zvuku Toma nebo úspěchů Gustava na bicích, a jsou více o fanoušcích, kteří omdlévali v první řadě. Typický Tokio Hotel fanoušek musí být nějak zobrazen, nicméně: mladí a ne v určitém smyslu. Kdo byl kdy na koncertě, osobně, tak si všimne, že publiku není 13.
Tokio Hotel jsou v hudebním byznyse po skoro čtyři a půl roku a prodali miliony alb. Už nejsou nováčky na hudebné německé scéně věky. Mají vystoupení po Německu, Evropě a za mořem.
Zůstává tu ovšem jestli a kdy dnešní tisk konečně bude schopný přejít svůj vlastní stín a popřemýšlet nad svými jednostrannými reportéry.
Můžeme být rádi, že kluci stále dělají vlastní věci, i přes groupies, lži médií, stalkers a ty, které je nenávidí.
source (c) Newspoint





