close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Spielfilm interview s Billem

5. prosince 2009 v 11:29 | tess |  Bill Kaulitz

Co se ještě o Billu Kaulitzovi píše? Od jeho oboupohlavnosti, přes údajnou homosexualitu a anorexii. Ale když se na tohoto 20letého podíváte objektivně, tak o něm chcete vědět více: Kdo udělal tohoto člověka tak silného, že to vše zvládá? A jak se cítí, když se za ním zavřou po koncertě dveře?
Během premiéry "Arthur a Minimojové 2", ve které Tokio Hotel frontman dabuje Arthura podruhé, jsme se setkali s Billem Kaulitzem v luxusním hotelu Ritz Carlton v Berlíně.
Mladá hudební ikona nosí působivý účes, stříbrně nalakované nehty, fialový rolák, úzké černé kalhoty a dlouhý řetěz. Jak tomu je často, extravagantní make-up zvyšuje jeho mediální osobnost, ale potom začíná mluvit. Upřímný povídání o hysterii kolem jeho osobnosti, chvíle ticha a o lásce.

Bille, jsi velmi zaneprázdněný mladý muž. Jak sis našel i tak čas na dabování Arthura?
Bill: Řekl jsem ano velice rychle na druhý film, protože to ke mě přirostlo po prvním filmu. Jsou tu taky nějaké podobnosti mezi námi: Arthur má velkou zodpovědnost ve filmu, i když je velmi mladý. A taky je tu účes...

Mimochodem, jak dlouho stojíš každý den před zrcadlem, abys takhle vypadal?
Bill: Je to již rutina. Se sprchou a se vším tak hodinu.

Děláš si celý styling sám nebo máš někoho na výpomoc?
Bill: Dělám si všechno sám. Mám velký problém dovolit lidem, aby se přiblížili. Stylistka by pro mě byl horor. Myslím, že je to hrozný, když vám lidi chtějí radit. Nejlepší je, když to víte sami!

Přitahuješ pozornost svým extravagantním vzhledem a tvoji oboupohlavností. Jak se to stalo?
Bill: Byl to automatický proces. Začal jsem s tím poměrně brzy. Když mi bylo jedenáct, obarvil jsem si vlasy načerno poprvé. Taky jsem si začal líčit oči a lakovat nehty velmi brzy - taky jsem to nosil do školy.

Poznají tě lidé taky venku, i když nemáš tento křiklavý outfit?
Bill: Rozhodně. Myslím, že lidé mě poznají podle mého nosu. Když jsem například na letišti, tak často nosím čepici a tepláky, ale i tak mě vždycky poznají.

Pořád říkáš, že žiješ přesně ten život, který sis přál. Je tu taky negativní stránka tohoto úspěchu?
Bill: Oh, mám toho na mysli hodně. Vždycky se musíte rozhodnout, co u vás převládá. U mě to bylo vždy to pozitivní. Nesmíte to nechat dojít do bodu, když převládají negativy, ale musíte se soustředit prostě na dobré věci. Úspěch je prokletí a požehnání najednou. Nemohl bych bez toho žít, ale ani s tím opravdu žít nemůžu.

Co tě nejvíc otravuje na tvé slávě a co ti nejvíc chybí?
Bill: Někdy bych si přál mít na sebe více času nebo mít aspoň soukromý život. Protože už nemám soukromý život. Všechny věci, které udělám, jsou diskutovány veřejně. Rád bych udělal chybu, aniž by si každý na to neudělal vlastní názor. Začal jsem velmi brzy a proto jsem samozřejmě zmeškal hodně věcí. Na druhou stranu se mi stalo hodně věcí, které se nikdy nestanou jiným lidem - za což jsem velmi vděčný.

Co by jsi dohonil, kdyby jsi měl šanci?
Bill: Velmi jednoduché - normální kontakt s lidmi, mezilidská setkání nebo se prostě zamilovat.

Neměl jsi nikdy přítelkyni?
Bill: Měl jsem přítelkyně, ale jen do patnácti let. To je na to opravdu málo, už je mi 20 let.

Jednou jsi řekl v interview - Rád bych byl zamilovaný, ale je to nejspíš to poslední, co se stane v mém životě. Jak si to opravdu myslel a je to stále pravda?
Bill: Bohužel se to nezměnilo. To znamená - mohl bych s tím dokázat pravdu - v což opravdu nedoufám. Ale nějak je to realistické vysvětlení. Když se podívám na svůj život za posledních pět let, tak tu pro mě není možnost se zamilovat. Nechodím na rande a jenom tak normálně nikoho taky nepoznáte, mezilidská setkání se nekonají. Někdy se setkáte s nějakými lidmi, ale potkáte je kvůli kariéře. Jako takové, nevím, to nepřichází moc do otázky velké lásky.

Je tu nějaká představa toho, jak by měla vypadat?
Bill: Ne, nemám žádnou představu. Není tu určitá osoba, myslím, a taky mi nezáleží na barvě vlasů. Taky stále věřím na lásku na první pohled. Takže bych věděl okamžitě, když stojí přede mnou.

A co si myslíš o tom, že připadáš atraktivní i klukům?
Bill: Myslím, že je to naprosto v pořádku - proč ne?

A co říkáš na to, že lidi říkají, že jsi gay?
Bill: To je něco, co mě již opravdu nudí. Samozřejmě, že to chápu, protože v sociální podobě si myslíme, že je to otázka téměř zřejmá.

Jsi velmi hubený a tak několik lidí věří, že máš anorexii. Jaké máš vysvětlení na svoji štíhlou postavu?
Bill: Naštěstí jsem se nikdy nemusel starat o to, co jím. Jsem velmi jednoduchý, co se jídla týče. Nemám rád luxusní restaurace, mám raději jednoduchá jídla jako těstoviny nebo pizza.

Jak zvládáš všechna ostatní tvrzení, která přináší všechny ty pomlouvační lidé?
Bill: Nejdřív čtu tyhle příběhu tak nejmíň jak je to jenom možné a nekupuji časopisy. Většinou to někde řekne a tak tomu čelíte. Ale teď tu nic není, co by mě opravdu zranilo nebo nějak otravovalo. Taky tu není nic, co by mi přišlo na mysl, s čímž bych začal diskuzi, kdybych byl editorem. Jenom věci, které jsou od mé rodiny, Toma nebo mých přátel by mohli něco takového vyvolat.

Jaké role hrají tvoje rodina a hlavně tvoje dvojče Tom?
Bill: Jsou ty nejdůležitější osoby v mém životě. Bez Toma bych nebyl schopný přežít ani den. Když nejsme spolu den - což se stává zřídka - pak si voláme velmi často. Vlastně Tom je já a já jsem Tom. Nikdy nejsme kompletní, když jsme nějak sami. Taky mám velmi dobrý vztah k mým rodičům a jsme v blízkém kontaktu. Moje rodina je jediný soukromí přístřešek, který mám. A doba, kterou s nimi trávím, je ta jediná, kdy můžu opravdu vypnout.

Kde v tuhle chvíli bydlíš?
Bill: Tom a já bydlíme v Hamburgu. Nebydlíme doma už od patnácti. Vlastně to nedělá rozdíl v jaké bydlíme městě. Je důležité, že dům nebo byt je krásný a že máte kolem majetek. Protože nakonec nemůžu jít za plot. Ale nikdy bych se neodstěhoval z Německa!

Skoro všude po světě, dívky křičí jak blázni, když tě vidí. Jak to zvládáš?
Bill: Vůbec. Na koncertech máme pořád sluchátka, která snižují hluk. Takže většinou nezaznamenáváte tu hlasitost na podiu. Ale když jsem na červeném koberci a lidé začínají křičet, tak je to pro mě dost hlasité. Je to skvělý pocit vědět, že naši fanoušci jsou na takových akcích a dělají skvělou atmosféru.

Který popový interpret tě inspiruje? Kdo jsou tví idolové?
Bill: Je tu hodně lidí, které shledávám dost dobrými. Mám rád Davida Bowieho a - ostatní kluci taky - Aerosmith. Steven Tyler například by byl úžasný, s kým bych chtěl stát jednou na podiu nebo napsat píseň.

Jak zvládáš odpočívat?
Bill: Máte velmi málo času se uklidnit. Po show před 15000 lidmi, si sednete do backstage místnosti a náhle je všude ticho. Z jedné sekundy k druhé tu nikdo není a jste najednou sami na hotelu. Takže se raději musíte snažit být obklopeni lidmi, abyste nebyli naprosto osamělí.

Se svoji kapelou Tokio Hotel budeš brzy opět cestovat po polovině světa, a právě jste dostali Europe Music cenu za Nejlepší kapelu. Umíš si představit, že bys někdy začal sólo projekt?
Bill: Neumím si představit, že bych někdy byl sólo interpret a dělal bych vše sám bez Tokio Hotel. Ale nejspíš tu bude někdy doba, kdy nevydáme každý rok nové album. To bych možná mohl nahrát duet s jinou kapelou mezitím. A to by bylo kolem sólo projektů.

A co takhle výlet do hraní?
Bill: Zpěváci by měli zpívat a herci by měli hrát. Proto jsem nepřevzal akci tímto směrem. Ale láká vás to, když dostanete možnost. Takže kdyby se objevila ta pravá role, řekl bych ano.


source (c) Spielfilm
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama