close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Drumheads - rozhovor s Gustavem

27. prosince 2009 v 13:47 | tess |  Gustav Schäfer
Protože byli muzikanti tak mladí, hodně zdánlivých odborníků průlom Tokio Hotel ještě zesměšňovalo. O čtyři roky později jezdí kapela po celém světě a láme jeden rekord za druhým.
Místo pomluv a zvěstí mluví Gustav jasně o bubnování u německé super kapely číslo 1.

http://www.drum-heads.de/typo3temp/pics/58dbf750d1.jpg

Drumheads!!: Už ve velmi mladém věku jsi byl hozen do studených vod velkých pódií. Cítíš se teď v bubnování sebejistější?
Gustav Schäfer: Myslím, že si nikdy nebudu skutečně jistý. Jsem před show nervózní a u vystoupení někdy dělám chyby. Ale i velikání jako Chad Smith nebo Danny Carey někdy prohrávají, ale to je přece jasné. Kdo stojí před 13.000 lidmi, není nervózní a každou show zahraje perfektně, ten podle mého názoru není skutečný bubeník!

Drumheads!!: Co je půvabem pro bubnování a muzikanta, který sedí v zadu?
Gustav Schäfer: Přiapadá mi super působit v pozadí a většina vůbec neví, jaká zátěž na bubeníkovi leží. Jasné je to také u jiných muzikantů nebo na pódiu, ale když bicí vysadí, potom se song posere. Jednou mi kdosi řekl, že bubeník je hodinový stroj kapely. On všem určuje tempo a všichni musí poslouchat jeho 1.

Drumheads!!: Co je důležitá z hlediska bubeníkova pohledu na koncertu Tokio Hotel? Na co se musí dávát pozor?
Gustav Schäfer: Zaprvé musím dávát pozor na songy! Někdy je živě hraju jinak než na desce a právě na našem novém albu byla velká změna, protože hodně rytmů máme naprogramováno. Jinak je to u každé kapely odlišné. Bubeník sedí vzadu a užívá si to.

Drumheads!!: Jaké songy hraješ nejraději na pódiu?
Gustav Schäfer: To se u mě stále mění. Jsem fanouškem těžkých beatů. Momentálně velmi rád hraju "Komm" resp. anglická verze "Noise" a "Für immer jetzt" a "Forewer Now". Tyto song se hrají velmi příjemně a před pódiem mají dobrý tlak.

Drumheads!!: Jaké dovednosti by si chtěl na bicí zlepšit?
Gustav Schäfer: Bohužel u mého cestování zůstává málo času na cvičení, které jsem vždycky prováděl. Mým nedostatkem jsou rychlé výplně. Stále bubnuju ty věci a nedělám žádné dvojité údery. Poslouchá se to ale skvěle! Myslím, že vždycky budu takhle hrát. Ještě si ale nikdo nestěžoval.

Drumheads!!: Kolik nacvičíš mezi všemi těmi rozhovory a autogramiádami?
Gustav Schäfer: Když někdy přijdu do stidia na cvičení, potom čtyři až pět hodin, mezi tím jsou krátké přestávky. Potom je ale taky vyřízený.

Drumheads!!: Co se pro tebe změnilo u nahrávní nového alba v porovnání s předchozím?
Gustav Schäfer
: Na "Humanoid" jsme také nahrál části s elektronickou bicí soupravou. Ty stroje jsou neuvěřitelné. Byla to pro mě naprosto nová zkušenost. Živě budu některé věci taky takhle hrát.

Drumheads!!: Jaké problémy jsi musel překonat během nahrávání?
Gustav Schäfer: Někdy je to skutečně k zoufání. Vždycky jsem to chtěl umístit v jeden song. Že je toho hodně šlo vidět na tvářích našich producentů a mé kapely. Když si to poslechnu, potom také zpozoruju a sednu si za bicí s větou: "Méně je někdy více!"

Drumheads!!: Dokážeš si představit, že by ses už nikdy nedotkl paličky, když by se Tokio Hotel jednoho dne rozpustili?
Gustav Schäfer: Ne! Na bicí jsem začal hrát ve čtyřech, pěti letech. Na základní školy potom pro mě byly jiné zajímavé věci, které jsem přesto nikdy tak neprovlekl jako bicí. Můj otec na to vždycky dával pozor a když jsme sledovali koncert Genesis a já viděl ty masy, potom řekl: "Gustave, cvičit, cvičit, cvičit, jestli tam jednou chceš." To se asi vyplatilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama