Tokio Hotel je nejúspěšnější německá rocková kapela. On je jejich hudební mozek. David Jost, 36, píše úspěšné songy jako "Durch den Monsun" pro tuto čtveřici z Magdeburgu. A teď také hit číslo jedna "I Like" pro komedii Tila Schweigera, "Zweiohrküken". Dagmar von Taube mluvila s hamburským hudebním producentem.
Tokio Hotel zná každé dítě. Vás naproti tomu nikdo nevidí. Schováváte se?
David Jost: Vůbec ne, jen téměř nikdy nemluvím do kamery.
Je vzorec, podle kterého trvale produkujete vaše hity?
David Jost: Ne, většinou ani sám přesně nevím, kdy je song opravdu hotový. Často mám strach, že mu něco chybí nebo že se může něco vynechat. Když se může vynechat všechno, je to většinou dobré znamení. Řekněme to takhle, song píšu tak dlouho, dokud nemám pocit, že se mi duše otočí doleva. Chci citový stav, na kterém zůstanu viset.
Přitom zkouším, aby to zůstalo co nejblíže k mému instinktu: Strach, touha, smutek. Když je song hyper-intelektuální, no příliš perfektní, je mrtvý. Některé songy bývají dokonce lepší, když se tam dodatečně vsadí pár malých chyb.
David Jost: Ne, většinou ani sám přesně nevím, kdy je song opravdu hotový. Často mám strach, že mu něco chybí nebo že se může něco vynechat. Když se může vynechat všechno, je to většinou dobré znamení. Řekněme to takhle, song píšu tak dlouho, dokud nemám pocit, že se mi duše otočí doleva. Chci citový stav, na kterém zůstanu viset.
Přitom zkouším, aby to zůstalo co nejblíže k mému instinktu: Strach, touha, smutek. Když je song hyper-intelektuální, no příliš perfektní, je mrtvý. Některé songy bývají dokonce lepší, když se tam dodatečně vsadí pár malých chyb.
Mozart skládal v noci, často pod časovým nátlakem; Pete Doherty píše jako Amy Winehouse: naprosto opilý. Jak to děláte Vy?
David Jost: Je to pravděpodobně trochu rozčarované, ale většinou píšu v noci, sednu si na postel, mám kolem sebe načaté chipsy a televize běží bez zvuku. Během psaní zapomínán na všechno kolem sebe. Co by mě vždycky mohlo rozptýlit, bude uvádění do klidu. Takže pracuju přes některé noci. Potom se někdy cítíš jako odpad songu, který jsi právě napsala.
Hudba a závislost - neoddělitelné?
David Jost: Závislost jde také bez hudby.
To znamená, že výhradně berete kofeinové tablety?
David Jost: Je v chipsech kofein?!
Kdy konečně rozebrat hotelový apartmán?
David Jost: Budou určitě doby, ve kterých bude zase cool, že kapely s "the" ve jméně, hodí televizi hotelovým oknem. Momentálně mně to připadá spíše hloupé.
David Jost: Budou určitě doby, ve kterých bude zase cool, že kapely s "the" ve jméně, hodí televizi hotelovým oknem. Momentálně mně to připadá spíše hloupé.
Teď vážně, na čem leží tento Tokio-Hotel-vřískot, tahle šílená horečka?
David Jost: Na tom, že kapela nechce nikam patřit. To je vzácné. Bill je důsledně neobyčejný. Jeho emocionální extrémy jsou součástí jeho obrovských kapitálů.
David Jost: Na tom, že kapela nechce nikam patřit. To je vzácné. Bill je důsledně neobyčejný. Jeho emocionální extrémy jsou součástí jeho obrovských kapitálů.
Například?
David Jost: Má obrovskou vůli, už jako malý kluk. Před natáčením klipu k prvnímu singlu "Durch den Monsun" mi řekl, že si chce na krk vytetovat logo kapely. Já jsem mu řekl, že to není dobrý nápad a zeptal se ho, co bude dělat, když singl bude propadák nebo když se se členy kapely popere a rozpadnou se a on bude mít na pořád tohle zasrané logo na krku. Bill na to řekl a bylo mu
zrovna 14: "Na krok se tady dostat, jsem čekal celý svůj život. Chci tuto chvíli udržet na mém těle. Je mi u prdele, jestli to bude propadák nebo ne."
zrovna 14: "Na krok se tady dostat, jsem čekal celý svůj život. Chci tuto chvíli udržet na mém těle. Je mi u prdele, jestli to bude propadák nebo ne."
Od Vás je také titulní song "I Like" z Schweigerova filmu "Zweiohrküken". Jde to lehce: z tvrdého rocku až po romantickou komedii?
David Jost: Tento song jsem pro film extra nenapsal, už byl napsaný. Byla to náhoda, že se do filmu dobře hodil.
Vyzváněcí melodie Vašeho mobilu?
David Jost: Můj telefon je neustále v tichém režimu a bez vibrací. Nenávidím vyzváněním mobilu, vždycky volám nazpět. Nebo také ne.
K rockování: Cola nebo irská káva?
David Jost: Čaj, káva. Žádná drinky, zřídka.
David Jost: Čaj, káva. Žádná drinky, zřídka.
Proč vlastně píšete songy pro Tokio Hotel v L.A.?
David Jost: Protože tady mám nejlepší klid a můžu vypojit tento vnitřní myšlenkový alarm.
Jak zní myšlenkový alarm?
David Jost: Brrrrnzzzztrrrüüüüüükrtsch!
David Jost: Brrrrnzzzztrrrüüüüüükrtsch!























































































