Cestují se stylisty, managementem, ochrankou a hodně zavazadly. Jsou to nastavené loutky? Byli by schopni žít sami? Top of the Pops se na to podíval!
Veřejná doprava
Bill: Už nepoužíváme veřejnou dopravu. Ne jenom kvůli tomu, že bychom byli všude poznáni, ale taky pro to, že máme hodně zavazadel, že bychom potřebovali skoro celý vlak.
Nakupování
Bill: Nebyl jsem sám nakupovat už roky. Nepamatuji si, kdy jsem byla naposled v supermarketu. Ani nevím, kolik stojí máslo. Se mnou se nedá mluvit o normálním životě.
Jídlo/vaření
Bill: Umím uvařit nudle, rýži, omelety, špagety a špagetovou-omeletu. Miluji fastfood, není tu nic horšího než přepychové jídlo. Kdybych měl mít kuchaře, který by dělal pěti-hvězdičková jídla, tak bych si pořád říkal o nudle.
Prádlo
Bill: Když jsme doma, tak naše máma se nám stará o špinavé prádlo.
Georg: Ale vím, že se to musí roztřídit na bílé a barevné. Žehlení je horší, ale dělám skoro všechno. Kalhoty, trika....
Bill: Hrozný. Nikdy jsem ve svém životě nežehlil.
Peníze
Bill: Vyděláváme nějaké peníze, ale nejsme multi-milionáři. Nemohli jsme si víc vydělat. Devadesát procent reklamních kampaní, které nám byli nabídnuty, jsme odmítli, protože se nám nelíbili značky nebo ty produkty. Rád bych dělal jenom věci, které se mi líbí.
Luxus
Bill: Koupil jsem ke své maturitě Rolex, i když se o hodinky ani nezajímám. Prostě jsem myslel, že to bylo legrační mít Rolex, když je mi 18 let. Vlastně je to šílené.
Samota
Bill: Když jsem sám ve svém hotelovém pokoji po koncertě, tak někdy nevím, co mám sám dělat. Náhle je všechno tiché.
Přátelé
Bill: Mí čtyři psi se mnou spí v posteli. Nemohl bych je vyhodit. Čím mi jsou blíže, tím je to lepší. Můžu jenom všem doporučit - vezměte si psi do své postele!
Jiná práce
Gustav: Pojišťovací agent.
Bill: Gynekolog by byla perfektní práce pro Toma. Moje jediné hobby bylo a pořád je jenom muzika. Kdybych teď měl jít studovat, tak nevím, kam bych šel. A nikdy bych se nezměnil nebo neoblékal jinak kvůli práci, jsem jaký jsem.
Šťasní?
Georg: Chybí mi normální život.
Bill: Nesnáším každodenní život, ale chybí mi normální život, mimo kapelu. Jenom jít na ulici, aniž by mě někdo poznal...můžu na sebe nasadit, co chci, tepláky, paruku...pořád mě poznají. Ale když jsme chvíli doma a nemáme žádné termíny, tak mi to chybí. Chci být focen, chodit na show, být na podiu, aby lidé o mě mluvili. Tohle jsou ty chvíle, kdy si uvědomuji, že můj život je takový, jaký jsem si vždycky přál.