(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
"Diamantová nahrávka" ve Francii, cena za nováčka roku na MTV Video Music Awards v LA, čtyři ceny na MTV Latin Music Awards v Mexiku. Úspěšný příběh Tokio Hotel v posledních dvou letech je neočekávaný pro německou kapelu. 2.října jejich třetí album Humanoid konečně vyjde. MOPO mluvil s identickými dvojčaty Tomem (kytara, 20) a Billem Kaulitzovými (zpěv, 20).
Lidi většinou říkají, že hermafroditní popové hvězdy jsou hodně oblíbené u mladých dívek, protože pro ně nejsou nebezpeční. Jsi bezpečný, Bille?
Bill: Nevím, ale mohlo by to tak být. Na druhou stranu hodně lidí taky říká, že holky mají rády pitomce. A ano, vždycky jsem si všimnul, že to u mého bratra funguje.
Vidíš se jako sexuální osobnost na podiu nebo jako zvíře vystupujícího frontmana?
Bill: Já, sám osobně, o tomhle v tuhle chvíli nepřemýšlím. Ale hodně jiných lidí o mě takhle přemýšlí, jenom pro to, že tu nejsou milostné příběhy o mě v tisku, kvůli faktu, že se žádný prostě nestávají. Neměl jsem přítelkyni nebo sexuální vztah už dlouhou dobu. Možná pro to takhle lidi přemýšlí.
V médiích jsi již dostal přirovnání k Michaelu Jacksonovi, Victorii Beckham a Boy George. Co je nejhorší přirovnání?
Bill: Nejhorší je rozhodně Victorida Beckham! I když si nemyslím, že je hnusná - prostě nemůžu snést tohle přirovnání. Umím pochopit přirovnání s Michaelem Jacksonem a Boy George, protože taky nosili make-up. Ale myslím, že to jsou jenom paralely. Lidi mi taky říkají, že tu bylo hodně rockových kapel a "opravdových mužů" v 80.letech, kteří byli o deset let starší než já, měli zvlněné vlasy a nosili make-up. Proto ani nejsem tvůrce tohoto.
Sledoval jsi hodně mámu jak stojí před zrcadlem nebo odkud tenhle zvyk nosit make-up přišel?
Bill: Ne, rozhodně ne. Moje máma vlastně pobíhá kolem bez make-upu. Jen jsem vždycky měl nějaký to nadšení pro upíry.
Kolik podílu mají tvé vlasy na Tokio Hotel úspěchu?
Bill: Myslím, že taky docela velký, je to kombinace: outfit, styl, osobnost a muzika. Bylo by zvláštní pokračovat v muzice bez nějakého stylu.
Tom: Ale je to jenom kombinace, když je to opravdové. Je tu hodně interpretů a nejsem jejich fanoušek, kteří se různé oblékají na podium a ani ten pocit nemůžou přivést na podium. Všimnete si pak toho a cítíte, že je to podvrh.
Bill: Tom a já jsme takhle chodili i do školy.
Tom: Přesně, vždycky jsme takhle vypadali. Pobíhali jsme vždy kolem, tak takhle pobíháme i na podiu. Taky jsem řekl, že se takhle oblékáme v soukromí, ale už nám žádné soukromí nezbylo, proto to nejde. Ale v minulosti tomu tak bylo.
Kdy jste si naposled užili svobodu toho nebýt poznáni?
Bill: Když jsme byli v US poprvé na začátku 2008. Šli jsme ven bez bodyguardů, což bylo cool, ale ve stejnou chvíli jsme si říkali: "Nějak chci, aby mě tady lidi znali a naši muziku, aby poznali kapelu." Vždycky je tu taková ta bitva mezi těmihle dvěma pocity.
Takže žijete život, který je jako humanoid?
Bill: Je to náš směr života už od našeho dětství. Samozřejmě, že to poukazuje na život, který žijeme teď, protože to není normální. A vždycky to musíte pocítit.
Tom: Vyrostli jsme v největším venkově. Nikdy jsme se necítili normální, vždycky jsme se cítili jako humanoidi. I dnes je tady pár míst, kde se cítíte klidní a můžete odpočívat. Je tu jenom pár okamžiků, kdy je pro vás možné se uklidnit. Vlastně máme takový pocit jenom doma. Jsme doma asi tak dvacet dní v roce. Kromě toho se cítíte nesvůj na každém místě, které navštívíte. V hodně situacích ani nevíte, co jste ztratili.
Nebojíte se skutečnosti, že tenhle život v "kleci" by na vás mohl mít podobný dopad jako na jiné celebrity?
Bill: Jak jsem si všimnul, tak jiní interpreti mají závislosti na prášcích a mají deprese. Možná jim můžu rozumět víc, než lidi, kteří jsou mimo tenhle život. Ale jsem zároveň neuvěřitelně rád, že tu mám u sebe Toma a můžeme se navzájem podporovat. Vždycky tak mám u sebe rodinu. A jsme spolu jako kapela už deset let a známe se velmi dobře. Je to nejspíš hodně těžší pro někoho jako Britney Spears a jiní sólo intepreti.
Jaká je pro vás šance potkat dívku vašich snů v supermarketu?
Bill: Vždycky doufáte, že se to stane. Vždycky si říkám: Vlastně tohle je jediný důvod, proč ráno vstávat! Chcete být milováni a najít pravou lásku, všechno ostatní nedává smysl! Máme vlastní rodiny a přátelé, kteří jsou pro nás jenom víc důležití. Ale samozřejmě, doufá, že láska se najde. I když vím, že je to pro mě ta nejvíc nerealistická věc, která by se teď mohla stát. Za posledních pět let, od doby kdy začala kariéra Tokio Hotel, jsem neměl žádný vztah, nic v tomhle směru. Ale stále doufám, že se stane velká náhoda.
Měli jste možnost se dostat do kontaktu s nějakými Hollywoodskými kráskami, když jste nahrávali v LA?
Tom: Abych byl upřímný, tak tu nic není, kdy dojde na telefonní čísla. Mám jich totiž v mém telefonu tolik - ani bych tolika ženám za den nemohl zavolat.
Bill: Problém je ten, že se nemůžete dost poznat. Všechno je moc povrchní a tak rychlé. Hodně lidí si myslíte, že si spolu vyrážíte na události, ale to není pravda. Každý má svůj vlastní program a když jsou kamery pryč, tak každý odchází do svých vlastních šaten. Nikdy to není opravdu vážné.
Source (c)
MOPO.de
MOPO.de





