(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
Fenomén Tokio Hotel je daleko od vyhaslého. Plamen německých rockerů stále žhne v mnoha fanoušcích. Jako důkaz slouží koncert ze středeční noci na Showcase v Paříži s hysterickou atmosférou.
Středa, 28.října, 20 hodin. Jsem pozvaný na soukromí koncert Tokio Hotel. Pořádaný německou rockovou kapelu, beru sebou svoji malou sestru (11 let), není pravá fanynka, ale stejně je miluje. Asi 200 až 300 netrpělivců před Showcase. Pozvánky se zkontrolují, vstoupíme do haly v Paříži, blízko Pont Alexande III. Vevnitř, atmosféra klidná, útulná, obklopená kamennými zdmi. Stojíme několik metrů od místa, kde budou Kaulitz bratři (tito dva bratři vedou kapelu) na vystoupení v 21 hodin.
20:15 - Řada vstupuje do haly. Mračna dívek mezi 13 a 16 roky dorazila. Najednou je místnost naplněna jenom dámami. Nemůžu napočítat více než tucet kluků. Muži, kteří se počítají jsou čtyři z Tokio Hotel, někteří již skandují jejich jména.
20:30 - Trpělivá řada visí na svých telefonech. Všichni posílají SMS o svých pozicích. "Oh, ale není tu žádný signál..." ozývají se. Škoda, Showcase je v podzemí a je těžké zachytit nějaký signál.
20:45 - Je tu začátek koncertu. Začíná strkání a hašteření mezi fanoušky. První místa jsou drahá. Někteří se snaží trpělivě vysvětlit, že čekali od osmi ráno a tvrdí, že mají právo být vpředu. Hádky...Živo!
21:00 - Všichni přišli. Teplo je nesnesitelné, stejně tak pach. Především, mladá dívka i zvracela, "příliš alkoholu," řekla.
21:15 - Jsou tady! Uvaděč oznamuje začátek koncertu. " A nyní se připravte na holografickou show Tokio Hotel!" Holografickou? Překvapení! Ve skutečnosti, žádná kapela, jen natočený koncert o měsíc dříve a vysílán jako holografická, pěkná 3D show. Koncert je zbytečný? Ne! Fanoušci zpívají hlasitě. Některé volají své hrdiny. "Bille, Bille, Bille!" Bez odpovědi...
21:25 - Již dvě písně. Hologram pokračuje svoji show. Zleva do prava, řada sebou háže, naráží do rytmu Němců. Několik starších dívek se cítí špatně. Vytahují je za ruce z řady. Jedna, potom druhá...a již už deset. Někteří panikaří, jiní křičí o své lásce. Tokio Hotel, i virtuálně jsou emotivní.
21:30 - Konec třetí písně. Mezi každým kouskem kapela zmizí, aby se objevil obal nového alba. Náhle, pauza na DVD. Všechno mizí, světla se znova zapínají. Organizátoři, společně s ochrankou, řvou na řadu, aby se stáhla zpátky. Nikdo se nehýbe. Znova zavolají, fanoušci se klidní. Řada se rozestupuje. Světlo se zmatní, všichni diváci vidí tmu.
21:35 - Píseň hraje a o chvilku později, muzika znova přestává hrát, světla se opět zapínají. "Technické problémy, potřebujeme čtvrt hodiny pauzu, potom se vraťte zpátky," křičí organizátor. Nikdo se nehýbe. To je na mě příliš. Parné horko a hysterická atmosféra tohoto ne-koncertu bylo příliš na moji trpělivost. "Byla to nula," vtipkuje moje sestra už mimo místnost. Myslel jsem na to, že Tokio Hotel fenomén udělal velkou chybu.
(Boris Manenti - Nouvelobs.com)





