close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2009

Radio Köln - rozhovor s Tokio Hotel (ukázka)

18. října 2009 v 14:39 | tess |  Rozhovory
Tokio Hotel se s Humanoid vrací zpátky a přímo v prvním týdnu dobyli špicu albumové hitparády. Radio Köln mluvilo s Tokio Hotel a inn-joy má exkluzivní ukázku rozhovoru, který 18.10.2009 můžete exkluzivně slyšet na Radio Köln.

Kdy jste se naposledy opravdu vyspali?
Bill: Každopádně je to už dlouhá doba. Vůbec si na to nemůžu vzpomenout. Právě teď, kdy vychází nové album, je spánek samozřejmě omezený a jsme hodně na cestách. Ale spíme všude, kde jsme; takže v autě, v letadle a všude, kdo je jde.

Máte náhodně nějaký jedinečný vztah ke Kolínu nebo jste spíše víc sloučeni se směrem Hamburg, Magdeburg, atd? Nebo dokonce nemáte žádné oblíbené město?
Tom: Bill a já jsme ve skutečnosti nikdy nebyli tak připojeni k nějakému městu. U nás je to opravdu tak, že kde je naše rodina a naši psi, tam se cítíme doma. Může to tak ale být i nějaký hotelový pokoj v nějakém městě...ale Kolín je každopádně dobrý; Měli jsme tady dobré koncerty, tady v Kolíně jsem měl nádherný sex, takže mi to tady připadá pěkné...každopádně.

Ok...nádherný sex tady v Kolíně, všechno jasné, to byla samozřejmě hlavní a zásadní výpověď. Trochu jsme slyšeli, že příští rok budete mít velké turné. Můžete už něco říct? Mohou mít fanoušci naději?
Bill: Ano, právě plánujeme. Máme dva nové partnery, se kterými to děláme, novou rezervující agenturu a novou produkční firmu, se kterým právě plánujeme turné. A budete to kažpádně velmi dlouhé, je naplánováno hodně termínu, samozřejmě také v Německu. Přesně nemůžeme ještě nic prozradit, protože všechno ještě není pevně dané, ale v každém případě uděláme velké turné.

Ještě otázka pro Gustava. Gustav si teď obarvil vlasy na černo, že?
Gustav: Tmavě hnědé...

Je to ještě akutní?
Gustav: Nakolik teď 'akutní'?

Ano, jsou stále ještě černé? Samozřejmě je nemůžeme sledovat každý den.
Gustav: Nee, jsou stále takové.
Tom: Vlastně původně měly být tmavě hnědé...
Gustav: Taky jsou tmavě hnědé...
Tom:... ale tak dobře to od sebe ve skutečnosti nejde odlišit.

Další důležitá otázka ještě k Billově účesu. Je to prostě nějaký nápad, dneska si to udělám kratší nebo delší nebo je to vystilizovaná akce nebo jak si na to posledně přišel?
Bill: Vlastně je to naprosto spontánní, jak mám na to chuť a stejně jako každý jiní také přemýšlím. To je takový kus svobody, každý den se cítím jinak a proto taky každý den jinak vypadám a tohle dělám, protože mám na to chuť.

Celý rozhovor můžete slyšet v neděli 18.10. na www.radiokoeln.de od 19.00 hod.


Rock One 24/2009

18. října 2009 v 14:39 | tess |  Časopisy a noviny


100% Tokio Hotel (16.10.2009) part 2 -překlad

18. října 2009 v 14:31 | tess |  Rozhovory


***

Bill: Byli jako "Yeah jistě, Bill chce dělat muziku. Přesně.".
Tom: Na úplném začátku se na nás lidi usmívalo, když něco bylo. Bylo to, jako když si lidi mysleli, že jsme sladcí a "Jen se na ty malé chlapce podívejte" a tak.

Nicméně, potom si Kaulitz dvojčata začala dělat sobě jméno v Magdeburgu a okolí. Hráli v soutěžích kapel a v malých klubech, jako Gröninger Bad.

Bill: Bylo to jako otevřené podium a nějak jsme tam vystupovali a zvykli si zpívat a taky se tam rozšířilo, že někoho hledáme, kdo by se k nám přidal, ale chtěli jsme rozhodně někoho přibližně našeho věku. A potom se tam objevili Georg a Gustav.
Gustav: Bylo to velmi legrační, vidět ty zvláštní lidi na podiu.
Georg: To se ještě jmenovali "Black Question Mark". No, kdo přišel s tím jménem, to jsem doteď nezjistil.

V té době bylo Billovi a Tomovi 12 let, basistovi Georgovi 14 a bubeníkovi Gustavovi 13. Brzy to bylo jasné: tihle čtyři doplňují jeden druhého.

Georg: Bill a Tom měli v té době asi jednu, dvě dobré písně. Na začátku nám je taky rádi zahráli a my jsme se jenom podívali na to, kam by se měla přidat basa a bicí.
Bill: Nějak to byl opravdu dobrý pocit skutečně slyšet opravdové bicí poprvé a tak. A opravdovou basu.

Gustav: Je to dost těžké najít lidi, kteří taky dělají muziku a být ve stejném věku. A bylo to tak nějak cool. Že my všichni jsme skoro stejného věku, potom jsme začali hrát v různých klubech. Všichni z nás jsme měli pouhých 12 let a o malinko starší a byli jsme na podiu i v deset večer.

Od té doby byli Black Question Mark na podiu každý víkend a váleli. Fanoušků přibývalo.

Bill: Jednoho dne se dalo číst v novinách "Black Question Mark a jejich ďábelsky dobrý kytarový zvuk". A Tom byl hrozně pyšná a řekl "Ok, teď si musíme změnit jméno, Devilish je úžasné. Budeme se odteď jmenovat Devilish.".

Ze svých vlastních nákladů Devilish nahráli CD se sedmi písněmi. Nicméně, cesta z Východního Německa země do hitparád se zdá nekonečně dlouhá.

Tom: Bylo dobré vystupovat v Magdeburgu, ale tady jsme nikdy nebyli schopni potkat producenta nebo managera nebo nahrávací společnost nebo cokoli s hudební scénou. To je prostě, ano, šance jsou velmi malé.
Bill: Tom a já jsme vždy chodili kolem a říkali "Prosím! Musí tu být prostě někdo, kdo nás objeví. Musí tu být prostě někdo, kdo uvidí, jak se cítíme!" nebo něco takového. Vždycky jsme si říkali "Sakra! Žijeme v Loitsche a nejbližší město je Magdeburg a tam nic s hudební scénou není, ani nahrávací společnost, prostě nic.".

Bill udělal rozhodnutí - v roce 2003 se přihlásil do castingové show "Star Search".

Bill: Vlastně jsem opravdu vložil všechno do toho, aby se vložila pozornost na kapelu. Chtěl jsem, aby někdo viděl moji kapelu. Aby někdo viděl Devilish. A tak jsem vábil kameramany ke kapele a vždy je bral do zkušebny a tam nás natáčeli, protože jsem vždy doufal, že by tu byl někdo, kdo by nás miloval jako kapelu.

Vyplatilo se to. Tým producentů z Hamburgu se přišel podívat na jeden koncert Devilish v Magdeburgu - a nadchl je.

David Jost: Vlastně u mě to vždy je tak, jestli ten interpret má nějaký emocionální potenciál a má sílu vůle. A obojí z toho Tokio Hotel měli na 100%. A nikdy jsem to vlastně v Německu nezažil předtím.
Tom: Pro mě to bylo vystoupení jako každé jiné. Jenom, že jsme váleli extrémně dobře. Ano, byl jsem...vím jenom, že jsem si říkal "Zatím nejúžasnější vystoupení. Šlo to výjimečně dobře a tak", když jsem opustil podium a potom následovalo dohodnutí. Asi týden nebo dva později.
Bill: Jeli jsme tam a byli tak nadšení.
Georg: Myslím, že jsem byl jediný, který si vzal kameru. Všechno jsem fotil a dalšího dne jsem se díval znova na ty fotky. A taky jaké hrozné fotky jsem udělal. Opravdu, bez nějakých lidí, jenom s pultem na mixování hudby a tak. Abych to potom mohl doma ukázat přátelům.
Bill: Stále si pamatuji, že jsem sotva mohl něco pípnout a jen si pořád říkal "Oh bože, doufám, že se jim to bude líbit.". Nicméně si poslechli naše písně a tak. Ano, bylo to vzrušující.

Bill, Tom, Gustav a Georg strávili své školní prázdniny v nahrávacím studiu. Zde se naučili všechno, co popová hvězda potřebuje vědět, krok za krokem.

Georg: A ta atmosféra byla opravdu povědomě správná od začátku. Měli jsme tak nějak malý byt nad studiem. My čtyři jsme tam bydleli a začali zkoušet.
Tom: Během té doby jsme tak nějak zjistili, co by bylo, kdybychom byli někdy slavní a byli spolu opravdu 24/7.

[záběr ze staršího videa - "It's my life" moment]

Tom: Být v tomhle věku a být v Hamburgu bez rodičů, produkovat, mít příležitostně kolem několik dívek, byla to vlastně jako doba našeho života. Během té doby jsme naprosto vykvetli.

[staré video - "Co dnes zpíváte?" "Hráli jsme Rette Mich, baladu." - "A lidi byli nadšení z toho, co zpíváte?" - "Ano, úžasné!"]

O rok a půl později se sen nahrávací smlouvy konečně stal skutečností.

Bill: Po dlouhou dobu jsme nevěděli, co se s tím stane. Jednoho dne jsme prostě měli všechny písně a řekli jsme si "Ey, máme tu něco jako album Rozhodně tu máme mnoho písní" a potom v jednu chvíli se řeklo "Ok, víte co? Prostě to pustíme nahrávací společnosti.".

Najednou všichni šéfové z nahrávacích společností dorazili, aby viděli kluky živě.

Bill: Taky jsme rozhodně chtěli, aby věděli, že můžeme dělat opravdovou muziku, víte? Jako, nejenom produkovat něco pěkného, ale dělat ve skutečnosti opravdovou muziku.
Tom: Chtěli jsme být profesionální a byli naprosto odpočatí, jako "Tohle děláme každý den", správně? "Jsme taky již jako staří vystupující v byznysu".
Tom Bohne: A bylo to nejspíš kolem stejné doby, kdy BMG a Universal...taky předpokládám EMI a ostatní hlavní společnosti, viděli kapelu poprvé. Mysleli jsme si, že to bylo velmi, velmi dobré, ale taky jsme si říkali, že v tom ten absolutní hit v podobě singlu nějak chybí.
Bill: Bylo to tak nějak zvláštní slyšet to od jiných lidí poprvé a jak jim to zvenčí připadalo.

Berlínská nahrávací společnost BMG byla jedna z prvních, která si potenciálu kapely nicméně všimla.

Andy Sellenneit: Dorazili do mé kanceláře. Měli jsme takové ty dvojité dveře, jako ty posuvné dveře ve starých budovách a ty se otevřely a já viděl Billa a Toma a stále si pamatuji - a nikdy na to nezapomenu - jak jsem přemýšlel "Drahý pane, prosím ať můžou zpívat!" Tihle nováčci stáli v mých dveřích, nicméně, ti nováčci vypadali jako popové hvězdy a stále si pamatuji, že jsem byl velmi nadšen, protože jsem si říkal "Oh, doufám, že mají silné písně". A když jsem si je poslechl, tak jsem si řekl "Oh, umí zpívat a ty písně jsou vražedné".

Bill a Tom a jejich kapela dostali svoji první nahrávací smlouvu i když jim bylo pouhých 14 let.

Bill: Byli jsme šílení. Byli jsme jak v extázi. Všechno bylo mimo naše chápání a vše trvalo tak dlouho, protože naše smlouvy a tak a všechny ty vyjednávání. Všechno muselo procházet přes poručenský soud.
Tom: Jeden si takhle myslí, že všechno tohle bylo naprosto zbytečné, protože mě nějak zajímalo "Co chtějí zkontrolovat?" Takže jsem si krátce promluvil s mámou. Všechno v pořádku.

Andy Sellenneit: Mimochodem, byli opravdu šťastní, že se to vše protahuje, protože jediné kritická záležitost, kterou jsme očekávali, že se objeví s médii bylo jak říkají "Ale jsou stále tak mladí a můžou tohle již dělat v tak mladém věku?" A ty podobné klišé, které se Tokio Hotel netýkají.

Bill: Bylo nám třináct, když jsme je nějak potkali a vydání se stalo v patnácti letech. A mezitím jsme taky nahrávací smlouvu ztratili.

Na konci 2004 hrozil konec ještě předtím, než kapela opravdu začala.

Andy Sellenneit: V té doby si Sony a BMG začali povídat, o společném podniku a vytvořit jednu společnost ze dvou.

Bill: A náhle to bylo "Co je tohle za kapelu? O čem je tahle smlouva? Do toho nejdeme.".
David Jost: Myslím, že to bylo, jako když se svět pro kapelu rozpadá.
Tom: Kdysi mě to opravdu zranilo, když...Chci říct, že jsem v to věřil tak moc a říkal si, jak to bylo úžasné, že jsem tomu nakonec vůbec nerozuměl.
Bill: A když nám o tom producenti řekli, tak jsem se potom opravdu týden nesmál, myslím. Byl jsem neuvěřitelně smutný.
Tom: Vlastně pro nás sen skončil, no, aspoň v té chvíli.





100% Tokio Hotel (16.10.2009) part 1

17. října 2009 v 16:11 | tess |  Videa


***

Tahle kapela láme rekordy: Tokio Hotel. Kapela studentů z předměstí Magdeburgu zvládla svůj průlom jako mezinárodní uznávaná rocková kapela za pouhé čtyři roky.

Jürgen Vogel: No, nejsou žádní blázni s hlavami v oblacích, ale člověk i tak dostává pocit, že jsou to opravdu dobří kluci.
Jörg Pilawa: Oni jsou jediným interpretem, od kterých jsem si kdy vzal autogram.
Collien Fernandez: No, každý opravdu zná Tokio Hotel.

Dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi, basista Georg Listing a bubeník Gustav Schäfer si založili kapelu už v pouhých devíti letech. Jejich první single Durch den Monsun se okamžitě dostal do hitparád jako hit číslo jedna. Mega hit. Tokio Hotel obdrželi Zlato a Platinu a všechny důležité hudební ceny.

Markus Kavka: Vyvolalo to opravdu velkou hysterii, takovou, kterou nikdo rozhodně neočekával...něco, co se stává jednou.
Frauke Ludowig: Mají něco unikátního, představují něco, co ještě nikdo před nimi.

Tokio Hotel si získali celou generaci. A nejenom v Německu, ale celosvětově. Začínali v Evropě a vlna se dostala přes oceán až do USA a Jižní Ameriky. Turbo kariéra.

Otta Waalkes: Nedávno jsem byl v Číně a ptal jsem se tam "Co víte o Německu?" - "Tokio Hotel!"
Frank-Walter Steinmeier: Nezáleží na tom, kam jedu - Francie, Izrael, USA - všude chtějí lidi do našeho Goethe Institut a chtějí tak znát texty Tokio Hotel.
Oliver Pocher: Něco takového funguje jenom, když je to autentické a u nich tomu tak je. A proto jsou tak úspěšní.

Bill, Tom, Georg a Gustav se vrátili na podzim 2009. Po roční přestávce jsou opět zpátky. S novým CD, novým zvukem a novým vzhledem.

Jürgen Vogel: Nicméně se stalo, že dosáhli něčeho, čeho jenom pár kapel, které jsou z tak populárních teenagerů dosáhne - zvládli transformaci z dětí, adolescentů až k mladým mužům.

Kluci z Tokio Hotel vyrostli. Jenom nedávno oslavili Kaulitz dvojčata své dvacáté narozeniny. Pro nové album představují pro publikum nový styl a - jako vždy u Tokio Hotel - vyvolávají neklid.

Michael Michalsky: No, myslím, že vzhled kapely je taky jedním z jejich hlavních faktorů mezinárodního úspěchu, protože nevypadají jako baculaté děti z německé vesnice.
Markus Kavka: Je opravdu jasné, že miliony teenagerů, nezáleží jestli kluci nebo holky, nemůžou vypadat jako Bill Kaulitz. Potom někdo má takový...ano, oboupohlavní fantazijní postavu, kterou si může přeměnit do všeho.

Tokio Hotel dosáhli toho, o čem ostatní jenom můžou snít. Jsou opravdoví Superstars.

Tom: V minulosti jsem se vždycky díval na ostatní interprety a říkal si "Teda, ti mají tak úžasný život. Vydělávají hromadu prachů, jednou za den si stoupnou na nějaké hloupé podium a zahrají svoji píseň" a potom...
Bill: A potom si stěžují.
Tom: A stále stěžují a fňukají celý den a mají úžasné párty a žijí luxusní život a...Není tomu tak ani zblízka. A tohle jsme zjistili až po tom, co jsme ti taky nějak zažili.

Tokio Hotel příběh začíná v Leipzigu asi dva měsíce před pádem berlínské zdi. Je to tady, kde se dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi 1.září 1989 narodili.

Bill: Když jsme byli velmi malí, tak jsme vypadali stejně. Měli jsme v té době svetry s našimi jmény, aby nás tak lidi mohli poznat a měli jsme...Tom měl zde takové znaménko.
Tom: Jsme hlavně podobní, když se to týká dominance. Tím chci říct, že je to často taky ten problém, protože oba jsme vlastně takový extrémní vůdci. Ti, kteří jsou pořád hlasití a vyjadřují své názory.

Kaulitz dvojčata jsou dvakrát takové povahy.
Matka Simone a otec Jörg s nimi měli plné ruce práce.

Bill: No, musím říct, že Tom a já jsme spolu vždycky docela silní. Jsme pořád spolu a doplňujeme jeden druhého brilantně.
Tom: Myslím, že tahle síla byla vždy výsledkem toho, že jsme byli relativně svobodomyslní. Naše máma nám vždy říkala "Říkejte, co máte na mysli. To je to nejdůležitější."

Díky svým velkým pusám, Bill a Tom se již dostali do září reflektorů v pěti letech. Dostali role ve filmu "Verrückt nach dir".

Bill: Moje máma mi řekla, že jsme byli super drzí a nějak jsme ani neřekli "Ahoj" tomu chlápkovi a prostě jsme jenom hráli po celou dobu a potom on řekl jen "Přesně! Taková dvojčata jsem hledal!"

[ukázka z filmu]

Bill: Myslím, že důvěra byla nejdůležitější věcí, která u nás po celou dobu je. Nikdy nám nebylo řečeno, co bychom měli dělat a od začátku jsme byli nezávislí a vždy jsme to měli oživit, jakkoli jsme chtěli.

Dvojčata získávají hodně pozornosti a taky ji vyhledávají. Brzy bylo jasné, že dvojčata Bill a Tom jsou rození komici.

Bill: Kdykoli nás naši rodiče někam vzali - na nějakou párty nebo tak, tak se vždy brzy stalo jasným...brzy se ukázalo, že my nějak...Ano, bavíme lidi. Kdykoli byla nějaká možnost, tak jsme šli na podium nebo tu bylo takové místo, kde mohl někdo stát a dělat takové věci. Vždycky jsme byli ti první, kteří tam byli a něco dělali.

Během pěti let, matka dvojčat je vždy oblékala stejně. Nicméně, na základní škole už se vyvíjeli dle svého, spíše neobvyklého stylu.

Bill: Myslím, že to taky zanechalo svoji stopu na všem. Že jsme po nějakou chvíli vypadali opravdu stejně. Ano a potom najednou začalo to, že jsme se chtěli oblékat podle svého, relativně brzy. A už jsme nechtěli, aby nám máma ráno připravovala oblečení, ale chtěli jsme se rozhodovat sami, co opravdu chceme nosit.
Tom: Dost brzy u mě bylo opravdu jasným případem, že jsem spíše extrémně do hip-hopu. Nějak jsem měl - ne velké kalhoty - ale pořád jsem je nosil pod zadkem.

Hlavně Bill vzhledově vystupoval z normálu. V devíti letech si obarvil vlasy a začal nosit make-up.

Bill: Vždycky se mi líbili filmy o upírech a čarodějnicích a tak. Vždy jsem se díval na filmy jako "Labyrint" s Davidem Bowiem, což je film mého dětství, který jsem jako dítě miloval a znal nazpaměť. Myslím, že to na mě zanechalo stopu, ale nikdy to nebylo o jedné osobě. Jako, že jsem si řekl, že teď je to David Bowie nebo ten či onen, ale myslím, že se to týkalo určitě více osob.

Tom: Vlastně Bill byl naprostý snílek, abych řekl pravdu. Vždycky si dělal vlastní věci a co je opravdu legrační je to, že my dva jsme k sobě nikdy nepasovali. Lidé se na nás vždycky tak dívali. A potom tu byla ta doba, kdy Bill pobíhal kolem a vypadal naprosto šíleně.
Bill: Věděl jsem, že mnoho, mnoho lidí mluvil samozřejmě v negativním pojetí. Nicméně vždycky jsem to chtěl. Nechtěl jsem, aby někdo...Myslel jsem prostě, že je horší, když o mě lidi nemluví, než když mě pomlouvají.

Situace se zhoršila, když se dvojčata přestěhovala do vesnice Loitsche s 650 obyvateli blízko Magdeburgu, po tom, co se jejich rodiče rozešli.

Bill: Okamžitě jsme měli problémy. Okamžitě jsme byli napadáni.
Tom: "Má červené tkaničky. Ten komunista!"
Bill: Náš nevlastní otec nás musel vyzvedávat se psem a baseballovou pálkou.
Tom: Takové to bylo i ráno u autobusu. Opravdu tu byly bitky, vlastně i v autobusu. Nikdo se o to nestaral, jako kdyby to bylo takhle naprosto lhostejné.
Bill: A v takových chvílích jsme byli extrémně šťastní, že máme jeden druhého, myslím tím, že jsme vždycky byli nějak spolu a nikdo nemohl někoho z nás dostat samotného.

Vzhled vzdorných dvojčat nešel stejně tak dobře ani na gymnáziu. Stejně tak tam byly problémy.

Bill: Na té škole byli učitelé, kteří říkali "Nebudu tě učit s tím, jak vypadáš." a "Nemůžeš přijít na tělocvik s make-upem a piercingy."

Potom najednou Bill a Tom museli čelit výsledku. [dopis adresovaný na incident v květnu 2003, sedmý ročník školy. Během vyučování byl učitel postříkaný inkoustem několika studenty, včetně Toma. Vyznačené části mluví o tom, že takové chování je nerespektující a zraňuje učitelovu důstojnost]

Bill: Potom nás v sedmém ročníku učitelé rozdělili, což bylo na škole to nejhorší. Myslím, že vlastně od té doby nikdo neměl šanci nám to znova udělat. Tohle bylo to nejhorší, co se nám stalo. Že nás někdo oddělil.
Tom: Nikdy jsme lidi nenechali, aby viděli, že to pro nás byla těžká doba. Chci říct, že jsme vždycky byli velmi, velmi silní a dominantní navenek. Nikoho jsme nenechali aby nám nějak komandoval nebo tak.

Ve svém volném čase Bill a Tom začali sdílet sen. Chtějí dělat muziku a psát první písně.

Bill: Vždycky mě bavilo psát. Opravdu jsem psal a tak, dokonce i pro mámu. A vždycky jsem rád zapisoval věci a jednoho dne jenom tak v našem pokoji ležela kytara - našeho nevlastního táty. Dal ji tam a řekl "Ano, nějak pro ni nemám využití a prostě vám ji sem dávám a jestli chcete, můžete si ji klidně nechat". A my...Tom si ji vzal a začal na ni hrát.
Tom: Jeden musí říct, že jsme byli pro ostatní naprosto bezbolestní. Protože jsme opravdu...no Bill okamžitě skládal texty k prvním akordům, které jsem zahrál. Když si je v těchhle dnech posloucháme, tak naše texty byly opravdu naivní a naprosto totálně legrační.

Bill: Jiní chtěli být hasičem nebo zubařem a já jsem řekl "Chci dělat muziku". Samozřejmě, že to bylo...


Trpí Bill?

17. října 2009 v 16:07 | tess |  Články

Něžnost, láska, sex - u Billa Kaulitze (20) nic takového nevládne! Má strach z dívek? Je opravdu šťastný?

Čtyři roky je 1 461 dnů, 35 064 hodin nebo 2,1 milion minut - v každém případě hodně dlouho! Může tak dlouho být 20letý kluk bez líbání, mazlení a sexu? Bill Kaulitz ano - z donucení! Frontman Tokio Hotel od roku 2005 neměl přítelkyni, od startu kariéry je nepolíbený. Jeho poslední přítelkyně byla Ina (dnes 21) z Billovy rodné vesnice Loitsche. Teď se miliony dívek po celém světě tahají o Billa, dokonce Miley Cyrus (16) ho už nabalovala. Ale v posledních letech je Bill od ctitelek oprášen.

Neuvěřitelné: Navenek Bill působí, že ani netrpí, že nemá stálou lásku. Spokojenost má na jevišti, v nahrávacím studiu, z fanoušků. Nepotřebuje Bill žádnou lásku?
Pravda je: Za fasádou cool hvězdy je citlivý, nesmělý kluk. Bill je osamělý, nedávno dokonce přiznal: "Když jsme po koncertu sám na hotelovým pokoji, nevím, co mám dělat. Potom je všude naprosté ticho." Hluboko v jeho srdci nosí přání po lásce a bezpečí. Ale najít milou přítelkyni je pro Billa těžké. Má strach z blízkosti, trpí tím, že jako ostatní kluci v jeho věku není nepoznatelný a nemůže volně poznávat dívky. Tom, Georg a Gustav to mají s holkami snadné, flirtují také s fanynky, Bill raději zůstává v odstupu. Obává se, že holky v něm vidí jenom okouzlující popovou hvězdu, protože s takového rychlého dobrodružství nedrží. Bill: "Sex bez lásky pro mě! Tímto Tom ztrácí svůj čas. Celé tohle souložení přece nic nepřínáší!"

Sex bez lásky nechce, ze svých citů má strach, protože by to mohlo být hořké zklamání. Hodně složíté!
"Když se na nějakou dívku upnu, potom tady pro ni chci pořád být," říká. "A to u naplněného kalendáře Tokio Hotel nejde!" To zní jako nějaká výmluva: Řešení: Buď si Bill najde chápavou přítelkyni, která mu nechá všechnu volnost nebo na lásku počká až do konce kariéry. Není pod tlakem: "Jistě, že bych si přál přítelkyni, ale umím na svou vysněnou dívku počkat! Momentálně se v posleteli mazlím se mými čtyřmi psy!"

Tak divoce to vedou ostatní!
Georg: Jako jediný z Tokio Hotel má pevnou přítelkyni. Už osm měsíců je dohromady s jednou dívkou z Magdeburgu. Georg: "Potkali jsme se na párty. Ale neprozradím, jak se jmenuje a také y se nikdy s ní nechci ukazovat!"
Tom: Jestli blondýna nebo bruneta - Tom miluje všechny dívky a nic mu nechybí. Jeho poslední aféra: Chantelle (21) z Flipsyde. Velká láska? Tom: "Ne, jenom flirt. Ale rád bych se teď zamiloval!"
Gustav: Také Gustav je pozvažován za horký flirt. Dělá to ale spíše diskrétně, holky veřejně nikdy nepotkává. Láska? Trochu chybný údaj.

(c) http://tokio-hotel-de.blog.cz // DE Popcorn 11/2009

Closer (Francie)

17. října 2009 v 13:44 | tess |  Časopisy a noviny

Game40 (11.10.2009)

17. října 2009 v 13:44 | tess |  Rozhovory
Tokio Hotel : 0.58 - 1.12 (začátek) & 12.53 - 17.04 (The Gamer)


***


***

Začátek:

Taky jsme se setkali s Tokio Hotel. Němci mají velmi speciální vztah s videohrami a proto nemohli chybět na schůzce s Game40.

The Gamer:

Bill: Ahoj, my jsme Tokio Hotel a vy sledujete Game40.

Tokio Hotel představují půlce světa svoje nové album, "Humanoid". Jsou nyní nejúspěšnější německou kapelou a Game40 se s nimi setkalo blíže, protože jsou hráči. Jednoho dne se "Monsoon" stal i písní na Guitar Hero seznamu.

Bill: Tom v tom není dobrý, protože má i problémy hrát živě.
Georg: Trvá mu to 20 minut, než mu to jde hrát.
Tom: Jsme zvyklí hrát, když jsme na turné. Máme všechny konzole, které si umíte představit. Hlavně válíme v RockBand a Guitar Hero, ale hrajeme i mnoho jiných. Záleží na situaci, hrajeme cokoli, co máme, jsme hráči.

Bez pochyby Guitar Hero je jedna z jejich oblíbených, jsou dobří ve strunových. Tohle interview bylo uděláno po roce, aniž by se o nich vědělo.

Bill: Tentokrát jsme si dali víc času. Snažili jsme se zmizet z očí veřejnosti, abychom zvládli nové věci a protože jsme se nemohli už vidět na televizní obrazovce. Rok jsme produkovali a psali. Byl to naprosto nový proces, zvolili jsme jiný zvuk, zníme víc elektronicky.
Tom: Hlavně je tohle album víc čerstvé, zvuk je novější, obvyklý TH zvuk, ale přidali jsme k tomu zvuku i věci, které jsou opravdu jiné. Máme pomalejší písně, další rychlejší, mixovali jsme i tyhle dvě věci. Opravdu si myslím, že je to to nejlepší album, které jsme udělali.
Bill: Španělští fanoušci jsou skvělí, vždycky nám hodně pomohli. Pracovali jsme na tomhle albu takovou dobu a oni se o nás báli, když jsme byli mimo scénu. Je krásné vědět, že na nás myslí, náš soukromý život neexistuje, kapela je náš život, ale užíváme si to taky.

Le Grand Journal - La boite a questions (15.10.2009)

17. října 2009 v 13:41 | tess |  Rozhovory

***

Kde jsou nejkrásnější dívky?
Tom: U nás, v našich ložnicích.

Když bude album propadák, pustíte se do porno filmů?
Tom: Ne spolu, ale umím si to představit.

Co se vám líbí na Francouzskách?
Bill: Čemu dávám přednost je to, že ječí opravdu hlasitě.

Znáte nějaké sprosté slovo ve francouzštině?
Všichni: Kretén.
Tom: Do prdele!

Můžete říct francouzsky "Ariane je sexy holka"? (Ariane je ta blondýna v show)
Všichni: Ariane je sexy holka.


Goom Radio (15.10.2009)

17. října 2009 v 13:40 | tess |  Fotky

Ve zkratce: Tokio Hotel jsou silnější než Prince

17. října 2009 v 13:40 | tess |  Články

Tokio Hotel, německá rocková kapela vedena zpěvákem Billem Kaulitzem v Le Grand Journal Canal+ s Michel Denisot, 15.října 2009 večer. Tokio Hotel měli exkluzivní interview, jejich vystoupení v TV sledovalo mnoho francouzských fanoušků, podle oznámení Polydor.
Jako součást propagace "Humanoid", jejich nového alba 2009 vedeného "Automatic" ("Automatisch"), byli v Grand Journal minulé noci. Tokio Hotel byli silnější než Prince a všichni hosti Grand Journal už od začátku! Polydor oznámil oficiální vyjádření. Skoro čtyři miliony diváků sledovali show. To bylo nejlepší publikum od začátků!

source (c) Musique Radio

Nové Tokio Hotel video: Bill Kaulitz se setkal se svoji oblíbenou kapelou v Řecku!

17. října 2009 v 13:38 | tess |  Články

Po vichřici několikaměsíčního nahrávání Humanoid v Německu a Los Angeles, cestování do Jižní Afriky natočit "Automatic" video, dělat tiskovky v Paříži a žonglování se skleničkami na víno v Madridu (zjistil jsem, že se bojím těch loutek El Hormiguero) a zlaté desce v Řecku za Scream a Humanoid, Bill Kaulitz KONEČNĚ potka svoji oblíbenou kapelu!
Zjistěte kdo je oblíbená kapela Billa Kaulitze, podívejte se na Tokio Hotel v Athénách (a snažte se zjistit, kdy je oběd), podívejte se na kluky a jejich zlaté desky a potom se podívejte, jak váleli v Athénách živě na koncertu pro MTV Day. A bonus - záběry Billa a Toma, jak hrají ping pong!
+ A nezapomeňte přispět svými fan otázkami pro Tokio Hotel!


Source (c) MTV Buzzworthy


100% Tokio Hotel - screenshots

17. října 2009 v 13:36 | tess |  Fotky
HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink HyperLink
download all 164 screenshots -> here
(c) tokio-hotel-de.blog.cz


Super kluci!

16. října 2009 v 19:37 | tess |  Rozhovory

Opravdu jste si mysleli, že Tokio Hotel se vrátí ve velkém a my si s nimi necháme ujít interview? Tohle si o nás myslíte? Takže no tak, podívejte se na to a mimochodem si přečtěte, že Tom by chtěl chodit kolem nahý.
Tokio Hotel, možná nejmilovanější kapela u teenagerů v Izraeli za poslední roky, vydali nové album, "Humanoid". Ale to již víte. Album již představilo svůj mega-hit "Automatic". Tohle nejspíš víte taky. A vsadím se, že víte, že zde v Rosh1, Tokio Hotel MILUJEME. Takže je jasné jak slunce, které vyjde po monsunové bouři, že se nám Bill a Tom ozvou. Ale jenom my, a žádný jiný časopis v Izraeli, jsme obdrželi interview k jejich novému albu. I když jsme měli trochu šok z nadšení (ale neříkejte nikomu), zvednul jsem telefon aniž bych dvakrát přemýšlel, nechtěl jsem, aby byla dvojčata v depresi. Nyní, začněme.

Konec pokrytectví!

Hej kluci, jsem šťastný, že s vámi zase mohu udělat interview pro Rosh1. Již jsme spolu předtím mluvili, ale řekněte mi, jak se máte?
Bill: Jo, pamatujeme na Rosh1. Máme se dobře a samozřejmě, že máme nové album. Pracovali jsme na něm více než rok a nahrávali jsme ve dvou jazycích, němčina a angličtina. Abych byl upřímný, tak musím říct, že vše je u nás nové!

Album se jmenuje "Humanoid". Viděli jsme obal, kde můžeme vidět Billa jako robota, připojeného k nějakým drátům, se svítivým modrým okem. Jaký je příběh za tímhle albem a budoucnost?
Bill: Jméno alba vyjadřuje naše pocity. Během nahrávání jsme se cítili jako lidé, ale taky jsme se cítili zvláštně, něco, co se nedá vyjádřit. Jako když jsme byli na malé vesnici a cítili se tam jinak, jako cizinci. Ve skutečnosti, tohle je i pocit, který máme posledních několik let.

Proč jste se rozhodli nahrát tohle album ve dvou jazycích? Tokio Hotel jsou již mezinárodní úspěšnou kapelou, takže angličtina je předpokládána jako dost, ne?
Bill: Nahrávali jsme ve dvou jazycích, protože jsme to udělali i předtím a šlo to dost dobře. Když jsme začali s muzikou před deseti lety, tak jsme zpívali v angličtině a v němčině taky, jenom pokračujeme v tom, co jsme začali.

Vydali jste tohle album snad v milionech verzí. Jaký je mezi nimi rozdíl?
Tom: V Deluxe verzi je více písní, s DVD a dalšími cool věcmi.

Mluvili jsme o obalu na album a teď se vás zeptám na obal singlu: můžeme tam vidět lidské srdce, které drží robotická ruka. Ani tahle fotka není normální. Co to znamená?
Bill: Je to dobrá fotka, která představuje píseň. "Automatic" mluví o dívce, která nemá opravdové city, všechno u ní je automatické.

Takže srdce představuje opravdové city toho kluka a ruka automatické chování dívky?
Bill: Yeah, něco takového.

Musím se zeptat: je ta píseň o něčem skutečném, co se vám stalo? Je tu nějaká dívka, která si hraje s vašimi city?
Bill: Píseň mluví o něčem reálném, yeah, ale ne o romantickém vztahu, ale o naší hudební scéně a našich životech. Potkáváme hodně lidí a mnohokrát vidíme přetvářky a automatické pocity.

Evoluce

Nebojte se. "Humanoid" je dobré album, které dokazuje Tokio Hotel zvuk v několika úrovních.
Emo-Goth se stalo futuristickým stylem. Billův hlas je hlubší a vyspělejší. Tom přichází s více sólo vystoupeními. Tohle jsou rozdíly, které jsme našli na "Humanoid" od staršího materiálu Tokio hotel, již na první poslech. Podívejte se na tohle review.

  1. "Noise" - dobrá úvodní píseň. Rytmická a elektronická a refrén, který vás nutí zvednout ruce. Pojďme dělat hluk! Tohle musí být single.
  2. "Dark side of the sun" - víc rytmická píseň, která zní jako pop z 80.let. Taky musí být singlem.
  3. "Automatic" - již znáte. Možná, že nejlepší píseň alba.
  4. "World behind my wall" - hluboká a vzrušující rocková balada.
  5. "Humanoid" - hlavní píseň alba. Hodně hluku a vzteku. Začátek nezněl dobře, ale zbytek písně je lepší. Hodně Toma.
  6. "Forever Now" - klasický rock. Dobrá píseň.
  7. "Pain of Love" - zajímavé. Ještě jsem se nerozhodl, jestli se mi to líbí nebo ne. Dobrý, ale divný. Ne moc Tokio Hotel. Okay, rozhodl jsem se: líbí se mi to.
  8. "Dogs Unleashed" - každý musí tančit! Electro taneční píseň, retro 80.let.
  9. "Human connect to human" - taky 80.léta, zní to trochu jako "Personal Jesus" od Depeche Mode.
  10. "Alien" - Bill zpívá, že je v něm cizinec. Možná, že má pravdu? 80.léta a electro je tady taky a taky se dali poznat i jiné vlivy.
  11. "Phantomrider" - druhá balada na albu. Ne tak dobr a ne tak klidná, jako ta druhá, ale taky není špatná.
  12. "Zoom into me" - další balada na konec. Futuristická píseň, která mluví o samotě. Doporučujeme to poslouchat ve tmě předtím než usnete.

No, doufejme, že my nepatříme mezi ty automatické lidi, o kterých Bill mluví. Byli jsme s kapelou na jejich cestě a taky jsme pomohli fanouškům je přivést. Proč být tak pesimističtí? Jestli tohle interview bude přeloženo do němčiny a kluci to budou číst, tak jim musíme něco říct: Kluci, my se nepřetváříme! No tak, obejmutí. No, to jsme zašli daleko. Pokračujme raději s interview, okay?

Promluvme si o skvělém videu "Automatic". Roboti, auta...vypadá to, že jste si to užili. Co nám o tom můžete říct?
Bill: Natáčeli jsme video několik dní v Jižní Africe, bylo tam opravdu chladno a pracovali jsme na něm pět dní. Píseň sama o sobě je energetická a rychlá a je opravdu legrace to poslouchat, když řídíte. Proto jsou auta v tomhle klipu.

Album už vyšlo, pojedete na světové turné?
Tom: Ano! Chceme na velké turné v příštím roce.

Váš největší hit "Monsoon" byl na "Guitar Hero". Dáte více písní do takových her?
Tom: Nejspíš ano. Již jsme o tom mluvili a dostali nějaké nápady, ale nic není určité.

Několik měsíců před vydáním alba se dostalo několik ukázek "Humanoid" na internet. Co se stalo? Jak jste se kolem toho cítili?
Bill: Bylo to neočekávané a nepříjemné. Osoba, která to zveřejnila, je sobecká. Pracovali jsme na těch písních opravdu tvrdě a takhle zveřejněné to bylo hrozné.
Tom: Ty písně byly pouze dema, cítili jsme se naze.

Banální otázka, ale musíme: Jak jste se změnili jako osoby, od doby, co jste hvězdy?
Tom: Samozřejmě, že naše životy jsou dnes jiné. Je to divný pocit, ale zvykli jsme si.

Tome, ty jsi se hodně změnil, tvůj vzhled. Vyměnil jsi svoje čepice za šátky, z hip-hopového stylu a Gustav taky je jiný a nosí brýle. Proč?
Tom: Nezměnil jsem svůj vzhled kvůli novému albu. Dredy jsou něco, co jsem udělal už před lety. Prostě se cítím dobře se změnou, cítím se živý. Nechci se dívat do zrcadla a vidět pořád jedno a to samé.

Jak jste si užili tohle léto? Pracovali nebo taky jste našli čas na párty?
Bill: Pracovali! Nahrávali jsme non-stop v USA a Německu.

Upíří válí

A nejdůležitější otázka. Kdybyste si mohli vybrat být hrdinou, kterým byste byli?
Bill: Bylo by cool být neviditelný. Létání je taky dobré.
Tom: Neviditelný je nejlepší, tak bych mohl chodit všude nahý.

Jestli jste si nevšimli, tohle je podruhé, co Tom mluví o nahotě v tomto interview. Závěr: No, ve skutečnosti nemáme závěr, ale jsme zvědavý, co má asi právě teď na sobě. Jestli něco má.

A další otázka a ta se týká Twilight. Dáváte přednost být upír nebo vlkodlak?
Bill: Upír, samozřejmě.

No, vím, že je depresivní říkat sbohem, ale jsme na konci interview. Poslední slova pro vaše fanoušky v Izraeli?
Bill: Chceme říct, že koncert v Izraeli byl úžasný a vzrušující. Rádi bychom se vrátili, ale ještě nemáme termín. Děkujeme našim fanouškům za všechno!

Děkuji taky kluci. Polibky a objetí pro G!


Žádné obavy z hitparád - Interview s dvojčaty pro 20 Minuten.

16. října 2009 v 19:36 | tess |  Články

Tokio Hotel stroj vypadá, že se zadrhává: jejich nové album "Humanoid" je na 10.místě ve švýcarské hitparádě alb. Ale Bill a Tom zůstávají klidní v interview pro 20 Minuten.

Nikdy jste se neumístili v hitparádě ve Švýcarsku hůře, než je tomu s Humanoid. Jste zklamaní?
Tom: Ne. Nesledujeme už stejně ani pozice v hitparádách. Celý nahrávací obchod se tolik snížil, že hitparády ztrácí svoji důležitost. Dnes jenom měříte úspěch podle toho, jak dlouho kapela přežívá. A v tom si vedeme dobře.

Nebojíte se propadáku?
Bill: Nemůžete dovolit, aby něco takového vás dostalo nebo stresovalo. Jenom doufáme, že naši fanoušci mají rádi novou desku.

Bylo tu několik útoků před vydáním alba. Bojíte se?
Tom: Tak to u úspěchu chodí. S tím se nic dělat nedá. Nebojíme se, ale nemáme žádný život mimo kapelu.

Zní smutně. Stále se u Tokio Hotel bavíte?
Bill: Samozřejmě, že jo! Jinak bychom s tímhle skončili už před lety. Vybrali jsme si cestu kapely, když nám bylo patnáct a stále jsme velmi pyšní na to, čeho jsme dosáhli.


source (c) 20min.ch

Tokio Hotel začali už zamlada

16. října 2009 v 19:35 | tess |  Články


Kolín - O čem jiní dlouho sní, Tokio Hotel zvládli: Jen za čtyři roky se dostali Bill, Tom (oba 20), Georg (22) a Gustav (21) z předměstí Magdeburgu ke světovým superstars. Jsou závislí na svém úspěchu -v "100% Tokio Hotel" na RTL, 22:15 hodin.
"Naše máma nás vždy oblékala stejně, jenom jsme měli svá jména na svetrech," vzpomínají dvojčata Bill a Tom na své dětství. Ale tohle se změnilo v devíti letech: obarvili si vlasy, dali piercingy, začali nosit vlastní styl oblečení. Což bylo nepřijatelné pro jejich vesnici Loitsche s 650 obyvateli! "Byli jsme napadáni. Náš nevlastní otec pro nás musel jezdit s baseballovou pálkou a se psem."
V té době si taky hip-hoper Tom vybral svoji kytaru, upírů fanoušek Bill udělal sdělil tohle: "Vždycky jsme chtěli dělat muziku." Jako dvanáctiletí vystupovali v Magdeburgu, kde poznali své další členy kapely, Georga a Gustava. Bill se v roce 2003 zúčastnil Star Search a tam ho taky objevili producenti z Hamburgu: "Bydleli jsme tam přes prázdniny, dělali písně - super bez našich rodičů."
Po roce 2005 se všechno od základů změnilo: jejich hit "Durch den Monsun" se dostal na první místo: "Když to video běželo poprvé, tak jsem si to natočil, protože jsem myslel, že to nikdy v TV neuvidím," říká Bill.
Po tomhle už nic nebylo jako předtím: zástupy fanoušků a reportérů u školy, doma, prostě všude. "Žijeme od té doby v ústraní, hotely jsou našim domovem, kapela je naše rodina," říká Gustav. "Nicméně, chceme více stresu," říkají Bill a Tom. "Není tomu na dohled konec. Chceme letět výš a výš, dokud budeme pokračovat."


source

Paříž (15.10.2009) HQ

16. října 2009 v 19:34 | tess |  Fotky


Paříž (15.10.2009) by Fifi

16. října 2009 v 19:33 | tess |  Fotky
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Tomův blog (16.10.2009)

16. října 2009 v 17:11 | tess |  Tom´s blog
Lidi,...

...tohle je nejspíš ten nejšílenější kousek od filmu The Simpsons: vážně, jak časově náročně musí být tohle všechno vytvořit? Je těžké si představit tu těžkou práci a energii, která se do toho musí vložit. I když, prosím vyberte příště víc vzrušující příběh! Jen si dělám legraci...;)


Tokio Hotel jsou cítit po párcích

16. října 2009 v 17:10 | tess |  Články

Jedna z mála, kteří měli šanci se setkat s Tokio Hotel při jejich návštěvě Švédska, byla i Madeleine Engberg, 23 let. Zde je její příběh z pohledu fanynky!

Co se stalo během M&G?
- Stáli jsme v řadě a čekali, až na nás přijde řada. Potom k nám kluci přišli a řekli každému ahoj. Situace byla klidná, opravdu nebyla potřeba žádná ochranka a nikdo nebyl hysterický.

Voněli dobře?
- Haha, taková legrační otázka. Můj názor je takový, že Bill byl cítit po přípravcích na vlasy. Potom jsem mluvila s holkou, která mi řekla, že její papír, který ji podepsali, je cítit jako párky, takže možná je předtím jedli.

Jak se chovali?
- Basista byl velmi otevřený a milý, usměvavý. Bubeník byl stydlivý. Dvojčata byla velmi zdvořilá.

Který z nich vypadá nejlépe?
- Tom rozhodně. Má takové charisma a něco speciálního.



Tokio Hotel - Picture Star Extra č.2 (DE)

16. října 2009 v 17:08 | tess |  Časopisy a noviny
























Posters





Postcards








Popcorn DE č. 11

16. října 2009 v 17:01 | tess |  Časopisy a noviny

Billův starý piercing

16. října 2009 v 17:01 | tess |  Bill Kaulitz



RTL Explosiv (15.10.2009)

16. října 2009 v 16:58 | tess |  Videa


Dvojčátka postupem času

15. října 2009 v 16:33 | tess |  Dvojčátka


Paříž (14.10.2009) by Fifi

15. října 2009 v 16:32 | tess |  Fotky
imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com



Paříž (14.10.2009) HQ

15. října 2009 v 16:29 | tess |  Fotky
-



CZ Bravo č.21

15. října 2009 v 16:27 | tess |  Časopisy a noviny
Click for a larger view


Tokio Hotel se katapultují na špici hitparády alb

15. října 2009 v 16:26 | tess |  Články
Skvělé zahájení: Tokio Hotel zaútočili se svým novým CD "Humanoid" v německé hitparádě alb z nuly na první místo. Po "Schrei" (2005) a "Zimmer 483" (2007), je to už třetí deska Magdeburčanů, která se umístila na první pozici, jak sdělila media control.

Společně s dalšími nováčky Tokio Hotel uskutečňují ohňostroj nových produktů: Tak se Scooter zařadili s "Under The Radar Over The Top" na druhé místo - nový rekord v kariéře. Na třetím místě je Nena, která se opírá o kvalitu "Made In Germany", podium je pevně v rukou národních umělců.

[...]


Ostří kuchaři

14. října 2009 v 16:30 | tess |  Články

Teď to bude horké! Bill, Tom, Gustav a Georg si zkusili roli kuchařů a uvařili osobitou omáčku! Bravo ti ukáže vtipné fotky…

Opatrně, horce a tučně! Tokio-Hotel-kluci poskytli ve španělské TV show "El Holmiguero" divoké kulinářské vystoupení. Před zrakem moderátora Pabia Motose (44) udělali Bill (20), Tom (20), Gustav (21) a Georg (22) špagety á la Tokio Speciale - nudle se zvláštní omáčkou: Na to smíchali rockeři dohromady kečup, hodně hořčice, mléko, hrubě nakrájenou cibuli a červenou feferonku. Když tuto hororovou směs ale moderátor nakonec vyzkoušel, byl dost potěšen. Ale jestli mu odstálé nudle a extrémně ostrá omáčka opravdu chutnaly? Sotva. Nejméně vegetariánské maso - neboť tak mají Bill a Tom rádi zvířata (mají čtyři psy, dva dlouhosrsté jezevčíky, křížence dobrmana s labradorem a německého krátkosrstého): "Teď jsme vegetariáni", prozrazuje Bill hrdě v Bravo rozhovoru. "Jídla bez masa nám prostě chutnají. A naše oblíbená jídla jsou stejně tak špagety s rajčato-smetanovou omáčkou a pizza. K tomu se nepotřebuje žádné maso." Dokonce se dvojčata také okamžitě zřekla jejich oblíbených burgerů: "To je velmi těžké. Ale už se nám to podařilo," ujišťuje Tom. Dokonce Georg s nimi táhne. "Teď nejčastěji jím také vegetariánky. Na turné je toho jakékoli množství," těší se basista. Jenom Gustav nemá žádnou chuť na zeleninu. "Nechutná mi to a taky se to ke mně nehodí," říká bubeník jasně. Ale tak velké tvrdohlavosti se Tom dál nediví: "Už na snídaní jí Gustav 15 pásků slaniny!"

(c) http://tokio-hotel-de.blog.cz // DE Bravo 43/2009


DE Bravo 43/2009

14. října 2009 v 16:28 | tess |  Časopisy a noviny