VMA jste měli velkolepé vystoupení s vodou…
Tom: To bylo na EMA..
Na EMA to bylo, mám pocit, že to byl nějaký bod zlomu ve vaší kariéře. Protože hodně lidí, kteří vás neznali, najednou řekli: Wow, co to bylo? Máte ten stejný pocit? Máte nějakou sebe-úcto od tohoto dne?
Bill: No musím říct, že na podiu jsou chvíle, kdy lidé začnou pokřikovat…jsou od chvíle, kdy nejste nervózní nebo nejste nervózní nebo tak…raději dodáváte sílu…Opravdu cítím motivaci, aby bylo dobré vystoupení. EMA byla pro nás hodně velká věc. Samozřejmě jsme věděli, že na podiu bude pršet…Přemýšleli jsme o tom a vyšlo to. Z reakcí jsme byli nadšení. Alespoň jsme byli velmi spokojeni s výkonem a šťastní, že to klaplo a jsme na to pyšní. Samozřejmě je to chvíle v naší kariéře, na kterou nikdy nezapomeneme. Moment, který zůstane navždy a když se dívám na video nebo fotky…bylo to opravdu cool vystoupení.
Máte pocit, že lidé z jiných zemí se na vás dívají jinak než v Německu?
Bill: Jo…vypadá to tak. Tak šílení lidé, kteří nás totálně nesnáší a rádi by nás viděli mrtvé…ti jsou každopádně v každé zemi. To je automatické…první fanoušek…první anti.
Tom: Ale upřímně…nikdy se nejste kompletně vědomi toho, jak se na vás lidé v různých zemích dívají. Víte jenom kousek, dokonce ani v Německu to nevím 100%. Dozvíme se jen zlomek toho, si o lidé o nás myslí.
Bill: A v některých zemích…byli jsme mnohem starší, když nám tam vyšel první singl. Tom a já jsme muž měli 18. V tuhle chvíli pro většinu z nich věk roli nehraje. Najednou začnou poslouchat hudbu a o věk se nezajímají…Dokážu pochopit, že někteří lidé mají problémy s věkem, protože to by rád přiznal, že se mu líbí hudba od 15letých idiotů. Nikdo to nechce a vy tomu rozumíte…ale v každé zemi jsou anti.
Například ve Švédsku, mám pocit, že vaše triko se tam prodávalo v punkovém obchodě na rozdíl odtud. Lidé to vidí jinak.
Bill: Jo…
Tom: Jo, to se v každé zemi liší. Ale jsem řekl, dozvíme se jenom málo, nemluvíme jazykem země, kde jsou úspěšní a nevíme, co tam lidé o nás píšou…reportáže jsou vždycky důležité…a každý má jiný názor. Kdo ví, co o nás píšou v italských novinách….Nemám tušení.
A kde jsou nejhysteričtější fanoušci?
Tom: Musím říct, že se to musí brát pozitivně. Super věc je, že fanoušky už máme v každé zemi. Fanoušci nám to udělali jednodušší, abychom získali pozornost a byli úspěšní. Vzhledem k tomu, že pro německou kapelu je to opravdu obtížné. Skutečně to není to samé, pokud budete úspěšní ve Francii….potom se Italové taky začnou o vás zajímat. Je to vždy stejné…začínáte od nuly. Protože všechny nahrávací společnosti a reportéři vždycky říkají….německá kapela, to není náš zájem a nikdy nebudou úspěšní. Takže naši fanoušci nám to dělají jednodušší, nezáleží na tom, kterou zemi jsme navštívili. Od počátku tam byli fanoušci a narůstalo to. Podporovali od začátku. Opravdu všude to bylo velmi pozitivní.
Ale nemůžete specifikovat, kde jsou nejhysteričtější fanoušci?
Bill: No, nemůžu určit jednu zemi. V každé zemi byly zvláštní okamžiky, speciální zážitky, kdy si myslíte: wow, to bylo pěkně silné…
Tom: Opravdu hysterická reakce se stalo například tehdy, když jsme byli první den v Mexiku. Jeli jsme tam, protože jsme měli autogramiádu…
Bill: Bylo to překvapení, nikdy jsme si nemysleli, že bychom mohli být úspěšní v těchto zemích. Nikdy jsme tam nebyli a pak tam dorazíte, vystoupíte z letadla a najednou vidíte tisíce lidí, jak na vás na letišti čekají. Nebo máte první vystoupení a je tam docela hodně fanoušků. Nikdy nad tím nepřemýšlíte…ok, nějakým způsobem o tom víte, ale nikdy nečekáte, že to bude tak obrovské. Jsou momenty, kdy jste opravdu překvapení. Ale na konci… takové zážitky máte v každé zemi.





