(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
Fanoušci čekají před Parisian Palace, čeká zde velká ochranka...je snad královna Elizabeth II v našem krásném městě? Kdepak. Francie je takhle připravena na Tokio Hotel, nejdivočejší kapela teenage punk rockers. Voici tu pro vás má interview.
Už jsme vás dlouho neviděli. Co jste celou dobu dělali?
Bill: Neodpočívali. Vydali jsme anglickou verzi našeho předchozího alba a do konce roku jsme byli na turné po Spojených Státech. Okamžitě po tom jsme začali s psaním nového alba. Ani jsme neměli dovolenou. Ale stále jsme zůstali v médiích, nevím jak.
Je to Red Bull, co pijete?
Bill: Ano, můžu to pít celý den. Někdy mě to dokonce dostane do spánku.
Pitím Red Bullu?
Bill: Zavřu oči, usnu, ale pořád mám plechovku v ruce. Už se to stalo vícekrát.
Takže Humanoid. Tohle album je víc vyspělé?
Tom: Nijak jsme se nedohodli na tom, že to tak bude, prostě jsme tam vložili, co jsme cítili. Ale neřekli jsme si - "Uděláme něco víc dospělejšího".
Jste stále stejně tak rebelští?
Tom: V tomhle se nic nezměnilo. Všechno je tak, jak to bylo předtím.
Co vás v poslední době dělá bláznivými?
Bill: Možná, že si myslíte, že je snadnější se nechat unést, když jste úspěšní. Naopak. Příští den je všechno v novinách.
Vy se novin ale nebojíte? Lemmy z Motorhead například zničil hotelový pokoj.
Tom: Ano, no to je velká chyba. My jsme ničili hotelové pokoje, když nám bylo patnáct.
Takže nové album je taková cesta k vynulování minulosti. Proč? Co bylo špatně?
Bill: Byli jsme za každou písní, kterou jsme vydali, za každou písní. Ale pracovali jsme vloni tak tvrdě, vložili jsme do toho hodně myšlenek a rozhodnutí. Museli jsme to napsat a potom udělat krok zpět.
Milujete život a ty show? Proč tahle temná strana vesmíru?
Bill: Když píšeme písně, tak to pochází od nás zevnitř, nekontrolujeme co za tím stojí. Smutek může taky pomoci vytvořit radost. Ale není tu žádná negativní zpráva v našich písních.
Kdo mezi vámi je šťastný? Kdo je smutný?
Všichni: Jsme unavení.
Okay a dívky? Bille ty pořád tvrdíš, že jsi svobodný. Není čas na restartování Tokio Hotel? Někoho pozvat?
Bill: Rád bych řekl něco jiného. (Tom si hrozně krkne. Bill přestane mluvit, potom znova začne.) Od doby, kdy Tokio Hotel začalo a setkali jsme se s úspěchem, tak jsem neměl jediný vztah. Jediný, kdo je ve vztahu, je Georg.
Dobře. Jste tedy spokojeni s groupies?
Bill: Řekněme, že já prostě nemám romantický vztah.
A vy kluci?
Georg: Já někoho mám. Nic dalšího neřeknu.
Tom: Každou noc mám jinou dívku. A Gustav je stále panic.
Inspirují vás francouzští fanoušci?
Bill: Když jsme dorazili k hotelu, tak tam byli. Je to uklidňující a říká nám to, že za ten rok na nás nezapomněli.
Opravdu jste si mysleli, že by na vás zapomněli?
Bill: Není to něco, co jde bez mluvení, podle mě. Po takové době nebylo možné předvídat jejich reakce.
Za deset let, myslíte si, že stále budete mít 16leté fanoušky?
Tom: Doufám, že s námi vyrostou. Že nám všem bude společně 30 let.
Ale potom tady nebudou žádní mladí lidé?
Tom: Ale víte, my nemáme žádný věkový limit. Naše muzika je pro lidi od dvouletých miminek po 65leté důchodce.
Okay, ale ty Tome, Francouzky, co o nich víš?
Tom: Mají krásné vlasy a pěkná prsa.
Georg: Všechno bylo řečeno.
Máte způsoby jak utéct fanouškům?
Bill: To je nemožné.
Tom: Trávíme 340 dní pryč z domu. Naše kroky vedou k fanouškům, takže vlastně cílem je jim neutíkat. Na druhou stranu, když jsme doma a nepracujeme, tak ano, rád bych byl neviditelný.
Myslíte si, že jste udělali víc, než nějaké diplomatické dohody mezi Francií a Německem?
Bill: Ano, v jistém smyslu. Předtím byly naše texty jenom v němčině a kvůli tomu jsme taky začali pracovat na anglické verzi. Ale ve Francii, jsou to německé verze, které lidi kupují. Na začátku nám říkali - "Uvidíte, ve Francii neprodáte ani jedno CD v němčině!" Ale nakonec...
Rammstein měli stejný úspěch. Mozart také.
Bill: To je pravda. Není to zrovna naše oblíbená muzika, ale ok...
Rammstein nebo Mozart?
Bill: Obojí.





