Download interview: http://www.mediafire.com/?wqwdmttkzyo
***
(c) Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
***
Anne: Nyní je konečně čas pro interview s Tokio Hotel, čekali jsme na tohle dlouho dobu a nyní tu máme hosta ve studiu. Je to někdo velmi speciální, náš vlastní producent Johan Aldonen.
Johan: Myslel jsem, že řekneš, že to jsou Tokio Hotel. Ale ne, jsem to jenom já.
*nějaký chlap a Johan mluví v němčině, nějaké hloupé vtipy*
Kjell: Jenom si dělám legraci. Musím vám něco říct. Anne a já jsme dělali interview s Tokio Hotel, řekl jsme, že máme zájem o to interview. A měli jste vidět ten psychopatický pohled, který nám producent dal, vyfackoval nás a zakřičel "NE! Já budu dělat to interview!!!". A ani si neumíte představit jak šťastný po tom byl, rozhodně to pro něj byla velká událost.
Johan: To BYLA velká událost! Létal jsem od té doby v oblacích. Byli to úžasní kluci, kteří přišli do studia. Všichni čtyři členi kapely takový byli - dvojčata, Bill a Tom Kaulitzovi, kteří jsou nejvíce známí z Tokio Hotel. A potom taky Georg a Gustav, kteří jsou více spíše v pozadí. Jsou velmi, velmi populární, mají DOST fanoušků po celém světě. Většinou v Evropě, ale taky na jiných místech. Hodně lidí je zná a milují jejich muziku. Ale ne vždycky tomu tak bylo, začali velmi mladí a neznámí. Takže první otázka, kterou jsem se chtěl zeptat bylo, jaké to je být populární a jaké to bylo, když si poprvé uvědomili, že mají fanoušky.
Bill: No na tohle si nikdy nezvyknete. Necítíte se jako každodenní hvězda. Vlastně, pro nás je to stále neobvyklé, když se takové věci dějí. Přesně si pamatuji první vystoupení. Byla to malá vesnice a bylo to naše první vystoupení po vydání prvního singlu. Koncert musel být zrušen, protože tam nebylo dostatek ochranky. Nikdo neočekával tolik fanoušků...a byli jsme naprosto překvapeni. Pamatuji si přesně, že jsme to vůbec nechápali. Pamatuji si tenhle den velmi dobře.
Johan: To byl Bill, zpěvák, který odpověděl na otázku a říká, že si myslí, že je to stále zvláštní pocit mít fanoušky. Že pokaždé, když potkají fanoušky, tak je to ten stejný pocit a stejně zvláštní jako poprvé. Poprvé kdy si uvědomili, že mají fanoušky bylo, když viděl jejich první single a měli vystoupení v malé vesnici v N2mecku. To místo bylo tak malé, naprosto žádná ochranka. A tolik fanoušků se ukázalo, že museli zrušit koncert a utéct zadními dveřmi, než se to vše vyvrtlo v chaos. Proto si pamatují, že to bylo krásné. Podívejte *ukazuje fotku* tohle je Bill, když nám vyprávěl příběh. Bylo to velmi dojemné!
Anne: Ano, to bylo!
Kjell: Já tady brečím.
Anne: Byli velmi skromní a cení si toho. Protože se stali slavní tak rychle a snadno se tak jinak můžete stát domýšliví. Ale nic takového tady u těchto kluků není.
Johan: Ne, zdají se velmi upřímní a sympatičtí. Skoro se vás to nemile dotkne, jak jsou sympatičtí. Nicméně, více o jejich slávě. Můžou vůbec chodit na ulici, aniž by je někdo poznal? Mají nějaké soukromí?
Bill: No vlastně...nemáme soukromí vůbec. Nemáme ho od 15 let.
Tom: Ale soukromí není nevyhnutelné, protože pořád potkáváme fanoušky. Je to jako...každý nás poznává, když jsem na veřejnosti. Ať už se jim naše muzika líbí nebo ne, tak nás stejně poznají. Jít jako normální člověk na ulici pro nás už není možné a neudělali jsme to od našich 15 let..a vlastně máme jenom málo času na soukromé záležitosti, protože pracujeme 320 dní v roce a jsme na cestách s kapelou. A samozřejmě, i když jsme mimo veřejnost, tak pracujeme.
Johan: Ne, ubozí kluci z Tokio Hotel nemají soukromí život od doby, co jim bylo 15 let. Alespoň tak nám to řekli. Nevím, 15 let...před Tokio Hotel se jmenovali Devilish, byli jenom místní kapelou a neměli žádnou nahrávací smlouvu. Takže už vlastně dělají muziku po nějakou dobu a to už jim je přes 20. Takže, vůbec žádné soukromí. Říkají, že každý pozná Tokio Hotel na ulicích, což pro ně dělá těžké jít jenom tak ven nepoznáni. A další věc, která jim ztěžuje mít soukromí život je to, že pracují s kapelou 320 dní v roce, to je docela dost.
Kjell: Co dělají ty ostatní dny?
Johan: Yeah, taky jsem si říkal, nevím. Dělají něco jiného.
Kjell: Možná hrají Pidro? *nemám ponětí, co je Pidro*
Johan: Nemají tolik času na jiné věci.
Anne: Slaví svoje narozeniny, samozřejmě!
Johan: Yeah, samozřejmě, narozeniny. Vlastně tří ze čtyř členů kapely právě měli svoje narozeniny v minulém týdnu. Dvojčata, Bill a Tom, a Gustav, bubeník. Takže, samozřejmě, že jsme se jich zeptali, jak slavili svoje narozeniny.
Bill: Tom a já jsme si pronajali zábavní park. Splnili jsme si náš dětský sen. Byli jsme tam s Gustavem a Georgem, našimi nejbližšími členy rodiny a přáteli a měli jsme celý park jenom pro nás. Miluji takové věci, nemůžu se toho nabažit. Byli jsme asi desetkrát na horské dráze, ale myslím, že to nakonec nebyl tak dobrý nápad, protože dalšího dne nám všem bylo tak trochu zle.
Tom: Ano a Gustav slavil svoje narozeniny včera ve Stockholmu.
Gustav: Jo, Stockholm.
Johan: Bill a Tom oslavili svoje narozeniny tím, že si pronajali zábavní park, byl to jeden z jejich dětských snů. Pronajmout si celý park a pozvat své přátelé a rodinu, a samozřejmě, že taky ostatní členy kapely.
Kjell: Takže ¾ kapely mají své narozeniny v týdnu. Co kdyby nepozvali toho dalšího, který nemá narozeniny?
Johan: Haha, narážka na to, co si o něm myslí. Nicméně, takhle slavili dvojčata a ubohý Gustav měl své narozeniny, když kapela měla propagaci ve Stockholmu. Takže on vlastně své narozeniny slavil ve Stockholmu a smáli se mu. Byla to vlastně trochu škoda.
Kjell: Aw, Gustav!
Johan: A jenom tam seděl a trochu se kolem toho styděl.
Anne: To je hrozné.
RADIO EXTREME
Anne: Máme tu u nás našeho producenta ve studiu a on dělal interview s kapelou, brzy o tom budeme mluvit trochu více. Ale Johane, ty jsi taky slyšel několik písní z jejich nového alba. Jaké to bylo?
Johan: Bylo to trochu...ehm, byl jsem vlastně docela překvapen. Znějí tak jinak, poslechnul jsem si asi pět písní z nového alba, které vyjde na začátku října. A některé z nich zněli, přesně jako Automatisch, jako staří Tokio Hotel. Jaké z předchozí nahrávky.
Kjell: Rock hard!
Johan: Yeah, dá se slyšet, že to jsou stále oni. Ale potom, další písně měli nový zvuk, a ty se mi popravdě ale líbili více. Neměli ovšem ten typický Tokio Hotel zvuk. Myslím, že pro většinu bude těžké je poznat. Ale jsem si jistý, že z tohohle alba vzejdou velké hity.
Anne: Byl to víc pop nebo rock?
Johan: Víc rockový zvuk...tvrdší zvuk, více kytar a tak. Yup! Nicméně, album vyjde na začátku října, jak jsem řekl. Takže jsem se kluků zeptal, jak by oni popsali nové album?
Bill: Poprvé jsme Tom a já co-produkovali album. Je to jiné Tokio Hotel album. Dlouhou dobu jsme nepsali nové písně a dělali jsme turné se starými věcmi...a na konci roku...jsme už to nemohli poslouchat nebo se na sebe ani podívat...potřebovali jsme přestávku. Chtěli jsme napsat nové písně a taky se podívat na náš vývoj. Ano, album je trochu víc elektronické. Trochu jsme se posunuli jenom z kytary, basy a bicích. Zkusili jsme toho trochu víc a vložili do toho světový-zvuk. Produkce a psaní trvalo skoro rok.
Johan: Bill a Tom píší většinu písní, takže nám řekli, že důvod, proč začali dělat nové písně bylo pro to, že byli už unavení z těch starých písní. Byli unavení z toho je vidět a slyšet, takže už s nimi nechtěli nic dělat. Takže pro to se rozhodli udělat nové album. Taky řekli, že je to naprosto jiné Tokio Hotel album, kde používali nové nástroje, nejenom kytaru, basu a bicí. Nevím, pět písní, které jsem slyšel neměli moc nových nástrojů, ale...uvidíme co další písně.
Anne: Neslyšel jsi tam triangle nebo flétnu?
Johan: Haha a ukulele...přesně. Haha. Ale uvidíme, album vyjde v obou jazycích, v angličtině a němčině. Tvrdí, že je to pro to, že chtějí nabídnout svým fanouškům více. Ale my, kteří jsme trochu víc cyničtí si myslím, že chtějí prodat více.
Anne: Já osobně si myslím, že jeto dobré. Protože jsem na škole s němčinou dost bojovala. Kdyby můj učitel udělal dvě nahrávky, jednu v němčině a druhou v angličtině, tak bych se naučila rychleji.
Johan: Nejspíš. Takže teď se každý učí německy kvůli Tokio Hotel. A to není špatné. Nicméně, kapela prodala miliony nahrávek. A tak nějak se pro to objevila otázka, co se týče peněz a taky jsme se jich zeptali, co budou dělat se všemi těmi penězi, které vydělali.
Bill: Jak jste si všimli, nejsme tak bohatí, protože vlastně taky kvůli stahování.
Tom: Ano.
Bill: Kdyby nebylo stahování, tak už bych byl skoro rozhodně v důchodu. Ale, pořád si člověk říká, že v dnešních dnech, se v hudebním byznyse nedají vydělat takové miliony, jak někdo věří. Možná, že kdyby tohle bylo tak před deseti lety...ale kdybyste opravdu chtěli být bohatí, tak byste museli být fotbalista nebo závodník.
Tom: Ale musíte si říct, že jsme kapela, která ráda utrácí hodně peněz, protože říkáme NE asi 10 000 věcí denně, kde bychom zajisté vydělali dost peněz, ale nechceme je prostě dělat, protože se nám nelíbí.
Bill: Nebo hrajeme koncert a necháme do celé haly nainstalovat pyrotechniku a nakonci nejsou žádné peníze, které můžou jít s námi domů.
Tom: Nebo to děláme tak, jak jsme udělali teď...natočili jsme hrozně drahé video...jako Automatic...a nevyděláme si tak peníze po dalšího půl roku.
Johan: Tvrdí, že nejsou tak bohatí, jak si mnozí myslí. I když si pronajali zábavní park na své narozeniny. Řekli, že používají dost peněz na pyrotechniku a světelné efekty u jejich show a taky pro video jako například k novému singlue "Automatisch", což je stálo tolik, že si nevydělají ani trochu peněz po dalších šest měsíců. Nevím jestli je to pravda, ale takhle to řekli. Potom jsem jim položil otázku kolem jména kapely. Je to zvláštní, protože to není obvyklé jméno se kterým se přijde. Ale zeptal jsem se jich, jestli by chtěli nějaké místo například, které by se jmenovalo Tokio Hotel. Jaké by to bylo?
Bill: Tokio Hotel by nejspíš byl úžasný hotel. Stejně nějak přemýšlíme o...
Tom: Ano, přemýšlíme o tom, že napíšeme průvodce po hotelech, protože jsme byli na tolika hotelech po celém světě, od velmi dobrých po velmi špatné a za druhé, určitě bychom si mohli otevřít úžasný hotel.
Bill: Ano, opravdu bychom rádi otevřeli vlastní hotel, možná že to jednoho dne uděláme, perfektní hotel, s elektrickým topením u postele.
Tom: Ano, od elektrického topení u postele k perfektní a pohodlné vaně, všechno perfektní.
Johan: Říkají, že vlastně přemýšleli o otevření vlastního místa jménem Tokio Hotel a byl by to ten nejlepší hotel ze všech hotelů na světě. A taky říkají, že jsou už docela dobří experti, když se to týká hotelů, protože byli už na tolika zvláštních místech po celém světě během turné. Ten nejvíc perfektní hotel musí mít perfektní vanu a koupelnu. A potom další důležitá věc ze všech, že tam musí být elektrické topení u postele.
Anne: Elektrické topení u postele? Myslím, že to jam je vždycky topení u postele, ne?
Johan: Nejspíš ne v hotelech, ve kterých Tokio Hotel bývají.
Kjell: Oh ti ubozí kluci, v jakých hotelech to bývají?
Anne: Jsem ráda, že řekli, že chtějí elektrické topení u postele, bylo by to trochu zajímavý kdyby to chtěli u vany.
Johan: To by zajisté bylo horší. To by potom vysvětlovalo jeho vlasy.
Anne: Oh ne, yeah...ne. Počkat, Johane když si se potkal s kapelou, byli nastylovaní jako vždycky?
Johan: Yeah, zpěvák Bill jo. Ale ti ostatní tři byli jako...ty...a já.
Anne: Aha, okay.
Kjell: Aha, tak krásní? Co si mysleli o tvých Tokio Hotel tetováních?
Johan: Milovali je, hlavně to, které mám na čele!
RADIO EXTREME





