Dvojčata Bill a Tom Kaulitzovi z kapely Tokio Hotel jsou již roky jednou z nejúspěšnějších kapel v Německu. V interview mluví o svém malém soukromí, novém singlu a Angela Merkel.
Dva a půl roku uplynulo od vašeho posledního alba. Měli jste dobrou přestávku?
Bill: Neměli jsme vůbec žádnou dovolenou, měli jsme turné po Severní Americe a strávili jsme skoro rok pracováním na novém album. Ale v tady jsme se snažili trochu schovat.
Proč?
Bill: Už jsem se nemohl na sebe dívat a ani slyšet mé vlastní jméno. Myslel jsem si "Prosím lidi, piště někdy o něčem jiném". Chtěl jsem mít svůj klid a soustředit se na muziku.
Co zbylo z vašeho osobního života?
Bill: Nic.
Uh-oh, opravdu je tomu tak?
Bill: Ano je. Nemáme žádné soukromí. Jít na zmrzlinu s rodinou - to nejde. Jediná chvíle, kdy jsme ve dne sami je v autě. Pro to jsme hrozně chtěli řidičáky. Naše vlastní auto je poslední kousek svobody, který nám zbyl.
Ale to zní trochu smutně, když se řekne "Jenom v autě jsme sami sebou".
Bill: Ano, tak to přesně je. Jenom v tomhle roce, kdy jsme nebyli na turné, ale jenom ve studiu, tak nám došlo čeho všeho jsme se vzdali. Ale i tak bychom pořád udělali stejné rozhodnutí, zas a znova. V tomhle bodě, kde jsme teď, nemůžeme mít jednoduše obojí. Člověk na to musí myslet. Někdo se taky dost stáhne. Někdy jsem ve studiu, zpívám a myslím si "Úžasné a za tohle dokonce dostaneš peníze". Jsem hodně šťastný. Nemusím dělat nic, co mě nezajímá.
Jak trávíte volný čas?
Bill: Vlastně prací. Musíme se furt smát, když čteme "Tokio Hotel stroje". Tohle všechno je hloupost. Máme vlastní tým, kteří jsou s námi. Ale tohle je naše kapela. Tom a já jsme založili Tokio Hotel a nenechám rozhodnutí kapely na někom jiném.
Automatic je nový single. O čem to je?
Bill: Člověk to slovo dost používá, tisíce věcí v životě se dějí automaticky. Kromě lásky. Která by neměla být automatická.
Mnoho vztahů taky běží na autopilota.
Tom: Ano. To si neumím představit, že bych byl s jednou osobou takovou dobu. Nicméně mám problém s dlouhotrvajícími vztahy a myslím, že je extrémně důležité, abyste měli zájem o jiné a jiní vás vždy shledávají zajímavými. Nikdy bych si neuměl představit žít společně s ženou.
Opravdu ne?
Bill: Já ano. Když se zamiluji, tak se nestarám o nic jiného. Tak si sbalím klidně i věci a okamžitě se odstěhuji.
Tom: Zapomeň na to Bille. Budeme spolu žít po celý život.
Bill: Ano, ale potom postavíme uprostřed domu posuvné dveře. Na jedné stráně budu žít se svoji přítelkyní. A ty budeš na druhé straně.
Takže máte společný dům?
Bill: Ano. Neumím si to představit jinak. Nikdy bychom se nerozdělili. Máme vlastní koupelny a ložnice, ale jinak jsme celý den spolu.
Bille, jsi v tuhle chvíli zamilovaný?
Bill: Ne, ale přál bych si hodně, abych byl. Jsem opravdu nešťastný, že musím odpovídat pořád stejně. Ale v tuhle chvíli tu žádná není. Chtěl bych být tak moc zamilovaný. Ale tohle je nejspíš ta poslední věc, která se v mém životě stane.
Proč v to věříš?
Bill: Mnoho lidí mi to říká, když je poznám. Ale mají to jako nacvičené. Ale taky si nemůžu být jistý, že má zájem přímo o mě. Když někam jdu, tak vidí Billa Kaulitze. Většina z nich má vidět peníze v pohledu a chtějí mi něco nabídnout, něco jako "Já jsem návrhářka, nosil bys někdy má trika?" Tohle je tak nechutné!
Tom: Neudělali jsme si žádné nové přátele za poslední čtyři roky. Zaprvé se nedá tolik lidem tak rychle věřit a zadruhé všechno je pořád tak rychlé, že je to až neskutečné.
Bill: Je to jednou za dlouho, že poznám někoho normálního. Bylo by skvělé, kdybych potkal někoho, kdo žil bez televize deset let v horách a "Tokio Hotel? O nich jsem nikdy neslyšel". Protože si pořád říkám "Ano, děkuji!"
Bille, mnoho dívek si nejspíš myslí, že se vůbec o ně nezajímáš, ale máš zájem o kluky. Neobtěžuje tě to?
Bill: Ne, neobtěžuje mě to. Tohle se mi stává celý život. Ani na škole tomu nebylo jinak.
Tom: A dívky si sotva myslí, že Bill je gay. Vždycky tu pro něj bylo dost nabídek. Spíše kluci si myslí, že je gay.
Bill: A mnoho kluků se vždycky cítilo naštvaně, když jsem měl holku a oni ne. Protože jsem tak málo mužný. To byl vždycky pro ně problém.
Měl by u tebe kluk nějaké šance?
Bill: Ne, jsem na holky. Nikdy jsem s klukem nic nedělal, nemám žádné zkušenosti s muži.
A nechtěl bys to někdy zkusit?
Bill: Prozatím jsem nenašel nikoho, kdo by mě takhle zaujal v tomhle směru. (směje se)
Jste taky právě velmi úspěšní v USA. Jste tam vítáni jinak než v Německu?
Bill: Ano, v zahraničí vždy je první muzika a potom ostatní příběhy. v Německu ta situace vznikla přes noviny. Někdy se taky stane, že tam lidi mluví o tom, že zpěvák z Tokio Hotel vypadá divně, ale poslechnout si nejdřív naše písně.
Bojíte se někdy, že vaše kariéra nepotrvá?
Bill: Hmm. Cokoli se stane, už jsme spolu vydrželi opravdu dlouho a už jsme toho taky hodně dokázali. Na začátku si hodně lidí myslelo, že jsme jenom na jeden hit a ukázalo se, že se mýlili. Nicméně si taky myslím, že tu jsou vrcholy a naopak. Byli tu již chvíle, když sláva trochu pohasla. Je možné, že Humanoid si nepovede dobře, ale potom zase další album ano. Nevzdával bych se tak rychle.
Co děláte s vašimi penězi?
Bill: Když chcete být opravdu bohatí, tak musíte být fotbalista nebo závodník. Ti mají hodně peněz. V hudebním byznyse je to neskutečně těžké, jsou tu divoké spekulace o tom, že všechno jsme si už vydělali. Z třiceti euro za lístek dostanu jenom opravdu málo. Taky máme svoje výdaje. Například jsme natáčeli video v Jižní Africe, které jsme si platili sami. Taky platíme náš tým. Naše výdaje jsou extrémní.
Tom: Bill a já jsme si stále nekoupili dům, majetek nebo jachtu. Všechno si pronajímáme.
Brzy budou pro vás první volby. Zajímáte se o politiku?
Bill: Zajímáme se tak normálně, abych řekl. Nejsme do toho nějací blázni, nicméně, politika nás nenechává chladnými.
Máte rádi Angela Merkel?
Bill: Nechci moc ovlivňovat lidi, ale ano, myslím, že je dobrá. Doteď bojuje dost dobře. A vzhledem k ostatním, tak je stále milá. Chová se jako starostlivá matka.