Pro www.tokiohotel-extra.blog.cz přeložila Majka.Kaulitz, prosím, nekopírujte bez uvedení zdroje!
Německo, Francie, UK, USA.. Na místě nezáleží. Fanoušci jdou křičet jména : Bill, Tom, Georgie a Gustav! Vášnivé demonstrace můžou být jako dárek a Tokio Hotel řekli Por Ti, jak se cítí s fanoušky. Připraveni?
PT: Kluci, dívky po celém světě jsou do vás bláznivě zamilovaní. Jak se cítíte, když vidíte ty vášně, s kterými vás milují?
Tom: Miluju, když jsou fanoušci takoví. (úsměv)
Bill: To je právě to. Naše dívky nás tak milují, že jsme občas napjatí, bez dechu.
PT: Pamatujete si nejcoolovější moment, který jste zažili s fanynkou?
Bill: Bylo to během našeho prvního hraní, kdy měl DDM své nejúspěšnější období.
Začali jsme hrát a všichni fanoušci začali zpívat s námi. Byli jsme ohromeni!
Tom: A co naše první návštěva Mexika?
Bill: Wow, podepisování trvalo přes 2 hodiny! Opravdu jsme si nemysleli, že nás lidi v Latinské Americe znají!
Tom: Ten den jsme byli strašně unavení. Ale atmosféra, které se nám dostávalo byla úžasná. O nic jsme se nestarali. Dívky začali brečet jen proto, že se dozvěděli že jme tam! Bylo to ohromující, vidět tisíc děvčat, které tam jsou jen proto, aby nás viděly! Opravdu vám děkujeme, holky!
PT: Už jste zažili nějakou špatnou zkušenost s fanoušky?
Tom: Ne přímo špatnou zkušenost, ale jsou chvíle, kdy fanoušci ztratí kontrolu, jsou vrušení a vyděsí nás. Jeden z těchto momentů byl v Madridu. Gustav šel na svůj hotelový pokoj a pod postelí byly nějaké dívky. Když ho uviděly, skočily na něj. Byl opravdu vyděšený.
Bill: Ten samý den šla nějaká děvčata s policajty a běžela přímo ke mně. Když byli u mě, začali křičet španělsky, ale já jsem jim nic nerozumněl. Tom začal hledat náš cecurity team, ale ta věc se stala nekontrolovatelnou a oni mě chtěli vzít na policejní stanici! Opravdu bláznivé!
PT: Jsou fanoušci tak šílení, když jste venku?
Bill: Někdy se to stává. Ale my to chápeme. Rádi se zastavíme pro podepsání CD nebo fotku.
PT: A není to trochu únavné dělat tohle pro vaše fanoušky?
Tom: Vždycky ne. Myslím si ale, že všichni máme své dobré a špatné dny. Jsme jen lidé a někdy jsou prostě dny, kdy nemáme chuť nic podepisovat.
Bill: Ale nikdy by jsme nebyli hrubí k někomu z našich fanoušků nebo komukoliv jinému. Moc e milujeme a milujeme, když jsou s námi. Nikdy bychom jim nemohli udělat něco, co by je urazilo.
PT: Udělali vaši fanoušci někdy něco, co pro vás bylo opravdu nebezpečné?
Tom: Jednou fanynka zkoušela vlézt do místnosti oknem a spadla! Opravdu jsme se vyděsili, mysleli jsme, že se poranila.
Bill: Mně se stalo něco komického na letišti. Vystoupil jsem ven, uvolněný a přede mnou parta holek, které mě poznaly a začaly křičet neslušný návrh. Všichni je slyšeli, ale já jsem se cítil opravdu trapně.
PT: Takže nenarážíte na vaše fanoušky? (ve smyslu chodit s fanynkou)
Bill: Jen když je to vážný vztah. Ale ne pro to, aby se to stalo. Potřebuju tu dívku znát. A potom je jedno, jestli je fanynka nebo ne.
Tom: Musím se přoznat, že jsem měl pár schůzek s fanynkami. Nic vážného, ale byla to legrace.
Bill: Já jsem víc romantický. Čekám na pravou lásku, na dívku, která mi dube rozumnět a bude podporovat mou kariéru. Zatím na ni ale jen čekám. Zaměřuji se na hudbu, protože to je má vášeň!





