přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz
_________________________________________________
_________________________________________________
"Nikdy jsem neměl žádné problémy být sám. Ve školce bylo místo, kam jste mohli jít s přáteli. Nikdy se mi tam nelíbilo. Radši jsem byl celý den doma. Školu taky nemám rád. Ale bez těhle věcí byste se ve světě neobešli, tak jsem se rozhodl, že tam chodit musím. Jsem hrozně rád, že mám ve svém životě mámu. Je pro mě velmi důležitá. Vždycky Toma a mě podporovala, i s naší muzikou. Dokonce celou naši kapelu i vozila na vystoupení. To bylo cool. Ale taky jsme měli pravidla a omezení, ale nebylo to nic špatného. Věci se hlavně změnili, když se naši rodiče rozvedli. Bylo nám šest let. Byl to zvláštní pocit, když jsem se zamyslel nad tím, že táta s námi už nebude nikdy bydlet. V tu chvíli to bylo hrozné. Ale teď už s tím dávno nemám žádné problémy, protože tomu líp rozumím. Je to horší, když rodiče zůstanou spolu kvůli dětem. Mezi námi a naší mámou to vždycky bylo dobré.
Jednou na nás byla velmi naštvaná a zklamali jsme ji. Bylo to na rodičovské schůzce ve škole. Všichni rodiče si stěžovali na mě a Toma. Nechtěli, aby jejich děti s námi chodili do školy. Moje máma to nerada slyšela. Ale rodiče dětí z naší vesnice byli odtažití. Nerozuměli nám.
Měli jsme ale dovoleno být v noci déle venku. To bylo cool. Nikdy jsem toho nevyužil, nemohl bych přijít domů a potom před mámou v koupelně zvracet.
Další, kdo nás mají rádi jsou naši prarodiče. Jsou naši největší fanoušci. Nahrávají s námi všechno, když je s námi něco v TV a kupují všechny časopisy. Vždycky se na ně můžeme spolehnout.
Ve škole to ale bylo jiné. Tom a já jsme měli jediného přítele: Andrease. Nikdy jsem nechtěl jít ven s nikým jiným. Všichni ostatní mi byli ukradení. Dokonce mě nazývali divným týpkem s nereálnými sny. Ale vždy mi to bylo jedno a nestaral jsem se o ně.
Měl jsem jenom jeden zájem: muziku. A doteď tomu tak je. Když mám volno, tak si sednu na gauč a sleduju TV. Nebo oslavuji. Jednou jsem zkusil jet na koni, i když se jich bojím. Naštěstí se nic nestalo. Nikdy jsem neměl nějakou nehodu, kromě toho, když jsem musel do nemocnice. Nebylo to nic vážného, jenom mě komár kousnul do ucha. Jsem alergický na komáry. Myslel jsem, že je velmi cool, že za mnou každý den Tom chodil. V tomhle je opravdu milý. To jediné, co na něm nemám rád, je jeho macho povaha. Ok, jeho vkus do oblékání mi taky není jasný. Ale hlavní je to, že to má rád. Vždycky jsme dělali to, co jsme chtěli.
Jsem naprosto ohromený, když přemýšlím nad tím, jak se nám změnil život. Ale tolik se bavíme. Je to ale víc stresující, než jsem si kdykoliv myslel. Každý si myslí, že jenom pro to, že jste hvězda, tak vám všichni donesou až pod nos a nemusíte nic dělat. To opravdu není pravda. Pracujeme dost tvrdě na tomhle našem úspěchu.
Ale je to cenný. Nechtěl bych dělat nic jiného, než pracovat s muzikou. Mnoho lidí se nás ptá, jestli nás úspěch změnil. Ale nemyslím si, že ano. Kdyby tomu tak bylo, tak by nás v tom rodina zastavila už dávno. Vždycky budu sám sebou: ambiciózní, líný, šťastný a trochu egocentrický. Nezáleží na tom, co si ostatní lidi myslí nebo o mně říkají. A nejdůležitější věcí v mém životě vždy bude moje máma, můj bratr Tom a naše kapela Tokio Hotel.
Jednou na nás byla velmi naštvaná a zklamali jsme ji. Bylo to na rodičovské schůzce ve škole. Všichni rodiče si stěžovali na mě a Toma. Nechtěli, aby jejich děti s námi chodili do školy. Moje máma to nerada slyšela. Ale rodiče dětí z naší vesnice byli odtažití. Nerozuměli nám.
Měli jsme ale dovoleno být v noci déle venku. To bylo cool. Nikdy jsem toho nevyužil, nemohl bych přijít domů a potom před mámou v koupelně zvracet.
Další, kdo nás mají rádi jsou naši prarodiče. Jsou naši největší fanoušci. Nahrávají s námi všechno, když je s námi něco v TV a kupují všechny časopisy. Vždycky se na ně můžeme spolehnout.
Ve škole to ale bylo jiné. Tom a já jsme měli jediného přítele: Andrease. Nikdy jsem nechtěl jít ven s nikým jiným. Všichni ostatní mi byli ukradení. Dokonce mě nazývali divným týpkem s nereálnými sny. Ale vždy mi to bylo jedno a nestaral jsem se o ně.
Měl jsem jenom jeden zájem: muziku. A doteď tomu tak je. Když mám volno, tak si sednu na gauč a sleduju TV. Nebo oslavuji. Jednou jsem zkusil jet na koni, i když se jich bojím. Naštěstí se nic nestalo. Nikdy jsem neměl nějakou nehodu, kromě toho, když jsem musel do nemocnice. Nebylo to nic vážného, jenom mě komár kousnul do ucha. Jsem alergický na komáry. Myslel jsem, že je velmi cool, že za mnou každý den Tom chodil. V tomhle je opravdu milý. To jediné, co na něm nemám rád, je jeho macho povaha. Ok, jeho vkus do oblékání mi taky není jasný. Ale hlavní je to, že to má rád. Vždycky jsme dělali to, co jsme chtěli.
Jsem naprosto ohromený, když přemýšlím nad tím, jak se nám změnil život. Ale tolik se bavíme. Je to ale víc stresující, než jsem si kdykoliv myslel. Každý si myslí, že jenom pro to, že jste hvězda, tak vám všichni donesou až pod nos a nemusíte nic dělat. To opravdu není pravda. Pracujeme dost tvrdě na tomhle našem úspěchu.
Ale je to cenný. Nechtěl bych dělat nic jiného, než pracovat s muzikou. Mnoho lidí se nás ptá, jestli nás úspěch změnil. Ale nemyslím si, že ano. Kdyby tomu tak bylo, tak by nás v tom rodina zastavila už dávno. Vždycky budu sám sebou: ambiciózní, líný, šťastný a trochu egocentrický. Nezáleží na tom, co si ostatní lidi myslí nebo o mně říkají. A nejdůležitější věcí v mém životě vždy bude moje máma, můj bratr Tom a naše kapela Tokio Hotel.





