close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Tokio Hotel: Nejsme loutky!

21. července 2008 v 12:11 |  Rozhovory
přeložila Evelyn pro http://kaulitz-twins-4ever.blog.cz z Ciné Télé Revue n°28
______________________________________________________
Pro ty, kteří to ještě nevědí, jak jste se potkali?
Tom: Bill a já jsme začali dělat muziku, když nám bylo sedm. Vždycky jsme tomu dávali přednost před videohrami! Věnovali jsme tomu všechen volný čas, večer a víkendy. Bill hrál na keyboard, protože jsem neměli ani bicí a ani basu.
Gustav: A potom jednoho dne, jsme zavítali na jejich vystoupení. Když jsem viděl Billa stát na podiu a hrát na keyboard, tak jsem si řekl, že to se musí změnit. Začali jsme se bavit a rozhodli se spolu hrát. To jsme se stali kapelou.
Co byste řekli lidem, kteří tvrdí, že jste marketingový produkt?
Bill: Oh můj bože! Říkat takové nesmysly, to musí být frustrovaní lidé! Stále je to typická pomluva, kterou slýcháme v hudebním byznyse. Hlavně v Německu, protože poslední roky, jako v Anglii v 90.letech, je tam mnoho castingových boy bandů a dívčích kapel. Jsou tu i TV show, které hledají TU nejlepší kapelu. Je to ale velmi rozdílné od opravdové formace, která neprošla reality show, aby se dala dohromady a mohla se potom rozpadnout. Teď je velmi těžké přinutit lidi věřit v to, že jsme opravdová kapela, nikdo nám neřekl, ať jsme přátelé s Gustavem a Georgem. V každém případě nám lidi nevěří. Děláme svoje věci bez obav z takových pomluv. Muzika, je to emoce, když jste loutka, jak můžete potom vložit do toho svoji duši? Podle mě věřím, že do toho vkládám svoji duši, takže se docela rozčílím, když si lidi myslí, že to jenom hraju. Ale v každém případě musíte vložit zeď mezi takové pomluvy a vás jinak budete na nervy.
Jaký vztah máte se svými fanoušky?
Tom: Když můžeme, tak s nimi mluvíme, podepisujeme se...to pro ně můžeme udělat, protože kdekoli jsme, jsou tam oni! Někdy čekají hodiny nebo tráví noci venku, na ulici. Ať už je zima, prší, sněží, jsou tam. A potom nám nabízejí dárky, které udělali svým srdcem a duší. Takže jim dáváme trochu našeho času, takže jim alespoň můžeme ukázat, jak nás to těší.
Jaký velký dárek jste kdy dostali?
Bill: To je těžká otázka, protože dostáváme tuny a tuny dárků. Velmi nás dojímají dopisy od fanoušků. Některé jsou velmi dlouhé. Byl tu jeden, který měl 14 km! Je to skoro kniha s 1000 A4 papíry.
Georg: Když ne, tak jsme dostali auto, Mini Cooper oblepený našimi fotkami a jmény. Ale je velmi nemožné vybrat určitý dárek, protože všechny pro nás něco znamenají.
Máte čas chodit na fóra nebo MySpace?
Bill: Musíte být opatrní na takových fórech, protože je tu dost lidí, kteří se za nás vydávají, mluví s našimi fanoušky a klamou je. Když jsme na internetu, tak pouze jako kapela a je to potvrzené. Kromě toho, trávíme hodně času na blogách, které se nám věnují nebo na našem MySpace, protože názory pro nás dost znamenají.
Dívky po vás šílí, jaký je typ vaší dívky?
Tom: To je těžká otázka, protože nemám na mysli určitý typ. Musí tam být dobrý pocit od začátku, spojení, které začne přirozeně. Může to být blondýna, bruneta, zrzka, nezáleží na tom. Ale s životem, který máme, nemáme čas na milostné vztahy. Alespoň na ty opravdové. Ve stejnou chvíli, ani mě neláká být ve vztahu, rád si užívám svobody. Šílím po dosti holkách. Hodně moc holkách. Myslím si, že se můžeme zamilovat několikrát za život a taky několik lidí šílí po nás.
Georg: Pokud jsem si jist, tak bych rád našel holku, která vypadá jako Angelina Jolie, Olsenky a Eva Longoria.
Gustav: Takže budeme bojovat o stejnou dívku Georgu.
Bill: Miluji dívky se skvělým vzhledem, pěknými nehty a krásnou kůží. A potom, hlavně, že jsou pozitivní a hravá. Nemám rád vztahy na jednu noc. Opravdu věřím v pravou lásku, lásku která se najde jednou za život...když máte možnost. Protože si myslím, že mnoho lidí nemá možnost ji najít, což je velmi smutné. Potkal jsem už dost holek, do kterých jsem se zamiloval. Vím, jaké to je být do někoho zabouchlý a ti motýlci v břiše, ale stále jsem nenašel tu lásku s velkým L.
Bille, máš unikátní styl. Vždycky si rád nosil make-up, dělal si nehty?
Bill: Dělám to už dlouho. Gustav a Georg mě ani jinak neznají. Začal jsem nosit make-up, když jsem byl na Halloween párty před mnoha lety. Převléknul jsem se za upíra. A potom jsem si udržel ten vzhled. Je to část mé osobnosti.
Kolik času ráno strávíš tím, že se děláš krásným?
Bill: Ne moc. Tak kolem čtyřiceti minut.
Máte nějaké rituály, než jdete na podium?
Bill: Není to ani rituál. Gustav zůstává sám, koncentruje se, poslouchá muziku. Georg, Tom a já rádi sedíme spolu v backstage než show začne a stresujeme se spolu. Zavřeme se v šatně na půl hodiny a nikdo nesmí dovnitř. Ani náš manažer! Představujeme si ty nejhorší věci, které se můžou stát, smějeme se tomu a odpočíváme.
A když nejste na podiu, jak trávíte volný čas?
Georg: Hrajeme ping-pong a fotbal!
Tom: A když nejsme na turné, tak hodně spíme! Kromě Gustava, který je ranní ptáče. Ale Bill, Georg a já hodně jíme, sledujeme TV a spíme. A když si opravdu můžeme udělat pauzu, tak jedeme na dovolenou.
A jaké jsou vaše milované cíle?
Tom: Vše, co vám k tomu můžu říct je to, že milujeme malé ostrovy, které jsou izolované a velmi, velmi, velmi daleko odtud.
Hodně času trávíte spolu. Máte přátelství i mimo kapelu?
Tom: Ano, samozřejmě! Protože je to pro nás důležité, abychom spolu mluvili i o něčem jiném než Tokio Hotel. Ale máme taky ty stejné přátele, tak jsme pořád čtyřka. A potom jedeme i na dovolenou spolu. Ano, Tokio hotel, je náš krásný příběh přátelství.
A nikdy se nehádáte?
Tom: Oh, někdy bychom chtěli. Hlavně, když Georg se rozhodne si sundat boty. Ale naše přátelství je silnější než problémy!
I když jste milováni fanoušky, je tu něco, co na sobě nemáte rádi?
Bill: Nezměníme se, jsme ti stejní. Máme stejné vady jako předtím. A máme ty stejné vztahy mezi sebou jako předtím než tu byl úspěch. Takže, i když je to šílené mít 18 let a vidět tolik holek, které po nás šílí, tak jsou tu pořád věci, které na sobě nemám rád. Nechodím po ulicích s tím, že si říkám, že jsem ten nejskvělejší kluk na světě. Tom to dělá, vždycky.
Tom: Vždycky je tu něco, co na sobě nemáme rádi. Ale to je normální, je nám 18. A na náš věk, máme silné jistoty. Když říkám, že jsem nejlepší, tak nepřebírám vedení.
Jaké suvenýry si držíte z dětství? Jak se popisujete za těch časů?
Bill: Vždycky jsme si byli jisti sami sebou a naší budoucností. Máme silné charaktery. Začali jsme s muzikou velmi brzy, protože od našeho mládí jsme věděli, co je pro nás dobré. Vždycky to nebylo ale lehké. Ve škole, jsme nikdy nikam nezapadli, proto vznikaly konflikty mezi námi a učiteli a jinými studenty. Ale kromě toho faktu, že nesnášíme střední školu, jsme si to užívali.
Tom: Já jsem pořád šílený. Já jsem pořád to dítě, co jsem byl. Provází mě pořád.
Bill: Ale vzhledem k tomu, co si naši fanoušci můžou myslet, jsme daleko od dokonalosti. Uvědomujeme si tu slávu, kterou máme, ale nechceme být žádným příkladem!
Zdroj: www.tokiohotel-extra.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama